10 ICm 3806/2015
Jednací číslo: 10 ICm 3806/2015-35 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 12726/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Door Financial, a. s., IČO 29016126, Vyskočilova 1481/4, 140 00 Praha 4, proti žalované: Mgr. Bohdana Šocová, Kateřinská 107/5, 779 00 Olomouc, insolvenční správkyně dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , Mikuláškova 266/12, 750 02 Přerov, o určení existence nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Hanou anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikuláškova 12, 750 02 Přerov, přihlášenou v insolvenčním řízení sp. zn. KSOL 10 INS 12726/2015 pohledávku -č. 1 ve výši 24.738,61 Kč -č. 2 ve výši 14.000 Kč -č. 5 ve výši 6.672,11 Kč -č. 6 ve výši 3.600 Kč

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou došlou soudu dne 2.10.2015 se žalobce domáhá určení, že žalobce má za dlužníkem Hanou anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikuláškova 12, 750 02 Přerov, přihlášenou v insolvenčním řízení sp. zn. KSOL 10 INS 12726/2015 pohledávky ve výroku specifikované. Žalobu odůvodnil tvrzením, že: -Přihláškou č. 1 uplatnil žalobce dne 22.06.2015 v insolvenčním řízení pohledávky za dlužnicí v celkové výši 55.441,18 Kč, které žalobci vznikly z titulu smlouvy o zápůjčce 1) č. DFH 129033 ze dne 30.7.2014 (dále také Smlouva č. 1 ) a 2) č. DFH 131984 ze dne 22.11.2014 (dále také Smlouva č. 2 ). -Žalobci bylo dne 03.09.2015 doručeno oznámení žalované o tom, že na přezkumném jednání, které se konalo u soudu dne 2.9.2015, byla přihlášená pohledávka popřena oběma žalovanými do výše částky 26.210,72 Kč . -Žalobce podal v zákonem stanovené lhůtě do 30 dnů od přezkumného jednání žalobu na určení pohledávky dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona. -Přihláška podaná žalobcem pod č. 1 byla žalovanou popřena u dílčí pohledávky č. 1 ve výši 3.738,61Kč, č. 2 ve výši 14.000 Kč; č.5 ve výši 4.872,11 Kč, č. 6 ve výši 3.600Kč, z důvodu neplatného ujednání o hotovostním inkasu splátek jakožto odměny pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy. Současně namítá i rozpor s ustanovením § 1813 OZ pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. -Žalobce s popřením pohledávek nesouhlasí z důvodu, že: Dlužnice uzavřela se žalobcem 1) dne 30.7.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH 129033, na základě které jí žalobce poskytl zápůjčku ve výši 15.000,-Kč. Dlužnice se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 3.000,-Kč ve formě pravidelných týdenních splátek. 2) dne 21.11.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH 139620, na základě které jí žalobce poskytl zápůjčku ve výši 15.000,-Kč a dlužnice se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 3.000,-Kč. Rovněž ve formě pravidelných týdenních splátek. Vedle toho si dlužnice v čl. C obou těchto smluv zvolila způsob splácení zápůjčky a jejího příslušenství formou hotovostního inkasa a uzavřela tak se žalobcem dohodu o hotovostním inkasu dle čl. K této smlouvy. Současně vzala na vědomí, že je oprávněna tuto dohodu bez udání důvodu vypovědět. Dle čl. N obou smluv se dlužník zavázal pro případ prodlení se zaplacením více než dvou týdenních splátek či jedné splátky po dobu delší než tři měsíce a/nebo pro případ zahájení insolvenčního řízení zaplatit žalobci okamžitě neuhrazenou část jistiny zápůjčky s tím, že okamžité zesplatnění nastává dnem následujícím po dni, ve kterém se zákazník ocitne v prodlení, resp. dnem zahájení insolvenčního řízení. V takové případě se jak jistina zápůjčky, tak i smluvní pokuty stávají okamžitě splatnými. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku prodlení a/nebo zahájení insolvenčního řízení se dlužník zavázal k povinnosti zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené odměně za inkaso a neuhrazené části úroku, které by byl povinen žalobci zaplatit v případě, kdy by k okamžitému zesplatnění nedošlo.

Akcentoval okolnosti uzavření smluv o zápůjčce , že tyto sepsal obchodní zástupce s dlužnicí v její domácnosti žádost o zápůjčku, při jejímž vyplňování s dlužnicí probíral výši jejích aktuálních příjmů a výdajů a možnosti splácení zápůjčky. Současně dlužnici předal Standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují veškeré informace, které jsou předepsány zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména pak informace o věřiteli, o vlastnost spotřebitelského úvěru a zejména jeho náklady a o smluvních pokutách smlouvou sjednaných. V této souvislosti byla dlužnice před uzavřením smlouvy o zápůjčce podrobně informována o výši zápůjčky, úroků a možnost splácení-bezhotovostní a hotovostní variantě a její náklady a o výši smluvních pokut, které jí jako zákazníkovi hrozí. Na závěr Standardních informací dlužnice svým podpisem stvrdila, že jí byly vysvětleny rozdíly mezi hotovostní a bezhotovostní variantou splácení, a to včetně rozdílu v podobě povinnosti dlužnice uhradit žalobci odměnu za inkaso v případě hotovostní varianty. Teprve poté bylo vždy následující den přistoupeno k podpisu smlouvy o zápůjčce. K tvrzení žalované týkající se neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy uvedl, že právní jednání se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, že má být obsah jejích jednání, aby byla v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Žalobce má za to, že napadaná smlouva takovým zásadám neodporuje, byla platně sjednána jako taková má být dle zásady pacta sunt servanda dodržena. V daném případě tak strany učinily a navíc vyjádřily, že smluvní pokuta je tou sankcí, která má postihnout dlužnici v případě, pokud se jako zákazník ocitne v prodlení , respektive dnem zahájení insolvenčního řízení. Úmysl dlužníka této zásadě vyhovět lze dovodit z toho, že sama popěrný úkon neučinila. Co se týče nemravnosti smlouvy a smluvních pokut, má za to, že při zkoumání platnosti ujednání o smluvních pokutách z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty, která jsou v tomto případě reparační, kdy se žalobce uplatněním smluvních pokut ve výši nezaplaceného úroku nedomáhá po dlužníku sjednaného úroku, ale náhrady ve výši ušlého zisku žalobce, v případě smluvní pokuty ve výši neuhrazené odměny za inkaso náhrady škody způsobené žalobci v důsledku marně vynaložených nákladů na poskytnutí zápůjčky dlužníku (zajištění hotovosti, návštěva dlužníka v jeho domácnosti před uzavřením smlouvy, posouzení jeho finančních možností, vysvětlení zásad spotřebitelského úvěrování, zajištění obchodního zástupce k výběru splátek a podobně. ). Proto má žalobce za to, že ujednání o smluvních pokutách nelze považovat za nemravné, ani ujednání obcházející zákon. K procesnímu stanovisku žalované žalobce uvedl, že ve smlouvách o zápůjčce nejsou sjednány žádné skryté sankce ani poplatky. Je v nich jednoznačně a přesně specifikováno jaká je výše zápůjčky, jakou částku je dlužník povinen vrátit, kolik činí úrok a dále také výši odměny za inkaso. Smluvní pokuty ve výši neuhrazeného úroku mají reparační charakter a jedná se o limitovanou náhradu škody, která žalobci vznikla tím, že vynaložil náklady na činnost obchodního zástupce, který k dlužníkům do domácnosti v termínu docházel vybírat jednotlivé splátky. Za tuto činnost žalobce obchodnímu zástupci zaplatil. Dlužník si zvolil hotovostní variantu splácení dluhu a tím mu vznikla dle smlouvy o půjčce povinnost zaplatit odměnu za inkaso, která činila u obou smluv 9.000,-Kč. Celková částka, tedy jistina, úroky, odměny a odměna za inkaso byla rozložena vždy do 60 týdenních hotovostních splátek po 450,-Kč. Navíc byl dlužník oprávněn dohodu o hotovostním inkasu s okamžitou účinností písemně vypovědět. Ke smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně žalobce uvedl, že výše smluvní pokuty je zcela odvislá od doby prodlení dlužníka a je přípustnou výší smluvní pokuty, kterou nelze hodnotit jako nepřiměřenou.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když žalobou uplatněný nárok neuznává a trvá na svém popěrném úkonu tak, jak byl uveden a zveřejněn na příslušném přezkumném listu k přihlášce č.1 z důvodů, že : -Na přezkumném jednání konaném dne 2. 9. 2015 byla přihláška po žalobce evidovaná P 1 přihlášena a přezkoumána v celkové výši 55.441,18 Kč tak, že : Dílčí Pohledávka číslo 1: Insolvenční správce pohledávku uznal ve výši 21.271,15 Kč a popřel ve výši 3.738,61 Kč a ve stejném rozsahu popřel pravost pohledávky z důvodu , že dle smlouvy ze dne 22. 11. 2014 byl k jistině 35.000,-Kč kalkulován a) úrok 7.000,-Kč b) hotovostní inkaso 21.000,-Kč . Poskytnutou částku 35.000,-Kč dlužník v hotovosti od žalobce převzal. Zápůjčka je upravena v § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a lze k peněžité půjčce ujednat i úroky. Ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem (například 17 VSOL 33/2011,10ICm 1912/2010-7 ve věci KSOL 10 INS 10568/2010). Současně je ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy , jakož i rozpor s ust. § 1813 o.z. pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. Dlužník věřiteli uhradil celkem 21.000,-Kč. Z uvedeného plyne, že dlužník platil úroky a jistinu , nikoliv hotovostní inkaso, konkrétně tedy částku 7.000,-Kč zaplatil na úroky a ve zbytku, to je 14.000 Kč na jistinu. Z toho plyne, že k uspokojení v rámci insolvenčního řízení zůstává věřiteli z jistiny částka 21.000 Kč. Správce tedy popírá pohledávku ve výši 3.738,61 Kč. Dílčí Pohledávka číslo 2: Insolvenční správce pohledávku uznal ve výši 0 Kč a popřel ve výši 14.000 Kč a ve stejném rozsahu popřel pravost pohledávky z důvodu, že ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem (například 17 VSOL 33/2011,10ICm 1912/2010-7 ve věci KSOL 10 INS 10568/2010). Současně je ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy, jakož i rozpor s ust. § 1813 o.z. pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. Dílčí Pohledávka číslo 3: Insolvenční správce pohledávku uznal v celé výši 3.261,39 Kč. Dílčí pohledávku č. 4: Insolvenční správce pohledávku uznal v celé výši 1.403,80 Kč. Dílčí pohledávku č. 5: Insolvenční správce uznal ve výši 1. 956,43 Kč a popřel do výše 4. 872,11 Kč a ve stejném rozsahu popřel i pravost pohledávky z důvodu, že dle smlouvy ze dne 30. 7. 2011 byl k jistině 15.000,-Kč kalkulován a) úrok 3.000,-Kč b) hotovostní inkaso 9.000,-Kč . Poskytnutou částku 15.000,-Kč dlužník v hotovosti od žalobce převzal. Zápůjčka je upravena v § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a lze k peněžité půjčce ujednat i úroky. Ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem (například 17 VSOL 33/2011,10ICm 1912/2010-7 ve věci KSOL 10 INS 10568/2010). Současně je ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy , jakož i rozpor s ust. § 1813 o.z. pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. Dlužník věřiteli uhradil celkem 16.200,-Kč. Z uvedeného plyne, že dlužník platil úroky a jistinu , nikoliv hotovostní inkaso, konkrétně tedy částku 3.000,-Kč zaplatil na úroky a ve zbytku, to je 13.200 Kč na jistinu. Z toho plyne

, že k uspokojení v rámci insolvenčního řízení zůstává věřiteli z jistiny částka 1.800 Kč. Správce tedy popírá pohledávku ve výši 4.872,11 Kč. Dílčí Pohledávka číslo 6: Insolvenční správce pohledávku uznal ve výši 0 Kč a popřel ve výši 3.600 Kč a ve stejném rozsahu popřel pravost pohledávky z důvodu, že ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem (například 17 VSOL 33/2011,10ICm 1912/2010-7 ve věci KSOL 10 INS 10568/2010). Současně je ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy, jakož i rozpor s ust. § 1813 o.z. pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. Dílčí pohledávky č. 7 ve výši 527,89 Kč a dílčí pohledávku č. 8 ve výši 809,80 Kč insolvenční správce uznal. -Dlužnice uznala celou přihlášenou pohledávku žalobce ve výši 55.441,18 Kč Žalovaná setrvala na svém popěrném úkonu z těchto důvodů: a) k platnosti úplaty za hotovostní inkaso splátek pak uvedla: Úplata za hotovostní inkaso splátek je v rámci smlouvy o zápůjčce číslo DFH 123099 ze dne 30. 7. 2014 ( dále jen smlouva č. 1 ) a smlouvy o zápůjčce DFH číslo 131894 ze dne 22. 11. 2014 ( dále jen smlouva č. 2) upravené v článku C, část I. hotovostní varianta. V rámci smlouvy č. 2 činilo hotovostní inkaso splátek částku ve výši 9.000,-Kč, v rámci smlouvy č. 1 pak částku ve výši 21.000,-Kč. Ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem. V rámci smluv o zápůjčce je v čl. C , části I Hotovostní varianta uvedeno, že zákazník potvrzuje, že od věřitele v den podpisu smlouvy převzal v hotovosti jistinu půjčky ve výši sjednané v článku A Smlouvy. Žalovaná tak dovozuje, že účelem úplaty představující hotovostní inkaso splátek je kompenzovat věřiteli náklady vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené pro dlužníkův úvěr. V daném případě je zřejmé, že hotovost ve výši jistiny byla pojistníkovi předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedošlo, tedy k řádnému rezervování prostředků pro dlužníka. Z tohoto důvodu žalobci nárok na úplatu za hotovostní inkaso splátek nevznikla. b) K platnosti sjednaných smluvních pokut pak dále uvedla, že : Dle tvrzení žalobce pokuty byly sjednány v článku N předmětných smluv o zápůjčce číslo 1 a číslo 2, a to ve výši části neuhrazené části odměny za inkaso splátek, neuhrazeného úroku ve výši 0,1 % denně z nevrácené jistiny. Předmětem tohoto sporu jsou smluvní pokuty představující neuhrazenou část odměny za hotovostní inkaso splátek. Žalobce přitom tvrdí, že hotovostní inkaso splátek je samostatnou dohodou, kterou si dlužník dobrovolně vybral. Jak z uvedeného vyplývá, uplatňované smluvní pokuty představují neuhrazenou část odměny za hotovostní inkaso splátek. V rámci smlouvy č. 2 činila odměna za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 9.000,-Kč a v rámci smlouvy číslo 1 pak částku 21.000,-Kč. Ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem. V rámci smluv o zápůčce je v článku C, části I Hotovostní varianta uvedeno, že zákazník potvrzuje, že od věřitele v den podpisu smlouvy převzal od věřitele jistinu zápůjčky ve výši sjednané v článku A smlouvy. Dle názoru žalované , účelem úplaty představující hotovostní inkaso splátek je kompenzovat věřiteli náklady vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené na dlužníkův úvěr. V daném případě je zřejmé, že hotovost ve výši jistiny byla dlužníkovi předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedošlo, tedy k žádnému rezervování prostředků pro dlužníka. Z tohoto důvodu žalobci nárok na úplatu za hotovostní inkaso nevznikl a tudíž nemohl vzniknou ani nárok na smluvní pokutu v požadované výši, která právě má základ v neuhrazených částí odměn za hotovostní inkaso splátek . Žalovaná s nesouhlasí se žalobcem, který se dovolává zásady pacta sunt servanda a nepovažuje smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V této souvislosti akcentuje, že popěrným úkonem nebyla tvrzena neplatnost smluv o zápůjčce jako celku , nýbrž pouze ujednání týkající se odměny za hotovostní inkaso splátek. Pro případ neplatnosti ujednání o úplatě toto nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Žalobce v žalobě poukazuje na to, že úmysl dlužnice zásadně vyhovět lze dovodit z toho, že sama neučinila popěrný úkon. Žalovaná má za to, že tato souvislost není nikterak opodstatněná, když dlužník může fakticky vycházet z popěrného úkonu insolvenčního správce, který je pro účely insolvenčního a tím i incidenčního řízení dostačující.

K obraně žalované pak žalobce ve svém podání ze dne 27.4.2015 polemizuje s názorem žalované v podání ze dne 06.04.2016 , že ujednání o hotovostním inkasu splátek sjednané ve smlouvě o zápůjčce č. DFH 129033 ze dne 30.07.2014 (dále takéjen smlouva č. 1 ) a ve smlouvě o zápůjčce č. DFH 131984 ze dne 22.11.2015 (dále také jen smlouva č. 2 ) je neplatné pro rozpor se zákonem, když v rámci smluv o zápůjčce sjednané mezi žalobcem a dlužnicí je v čl. C uvedeno, že zákazník potvrzuje, že od žalobce (věřitele) převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti jistinu zápůjčky a současně uvádí, že účelem úplaty představující hotovostní inkaso splátek je kompenzovat náklady věřiteli vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené pro dlužníkův úvěr, v daném případě dle jejího názoru žalobci nárok na úplatu za hotovostní inkaso nevznikl, neboť k žádnému rezervování prostředků pro dlužníka nedošlo. S tvrzením žalované zásadně nesouhlasí, kdy z Žádosti o zápůjčku ze dne 29.07.2014 (smlouva č. 1) a žádosti o zápůjčku ze dne 21.11.2014 (smlouva č. 2) je zřejmé, že dlužnice Hana anonymizovano požádala žalobce o poskytnutí zápůjčky ve výši 15.000,-Kč, resp. 35.000,-Kč. V té souvislosti byla zástupcem žalobce informována o podmínkách spotřebitelského úvěru a při poskytnutí informací byl vyplněn formulář nadepsaný jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru . Ve formuláři jsou vyplněny základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, tedy že je žádána zápůjčka ve výši 15.000,-Kč, resp. 35.000,-Kč a že je volena hotovostní varianta-výplata při podpisu smlouvy. Je uvedena celková částka, kterou je třeba podle smlouvy o zápůjčce zaplatit: 15.000,-Kč z titulu jistiny, resp. 35.000,-Kč, 3.000,-Kč z titulu úroků, resp. 7.000,-Kč a vzhledem k tomu, že dlužnice zvolila hotovostní variantu splácení dluhu, potom rovněž 9.000,-Kč jako odměnu za inkaso, resp. 21.000,-Kč. Celkovou částku sestávající se z výše uvedených položek se dlužnice zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách splatných u ní v domácnosti. Rovněž byla dlužnici v sekci požadované zajištění poskytnuta informace o smluvních pokutách. Informována byla mimo jiné rovněž o nákladech spotřebitelského úvěru, o možnostech odstoupení od smlouvy či o možnosti předčasného splacení. -Akcentuje , že ze smluv o zápůjčce uzavřených vždy následujícího dne, tedy dne 30.07.2014 a 22.11.2015, je zřejmé, že žalobce poskytl dlužnici v hotovosti zápůjčku ve výši 15.000,-Kč a 35.000,-Kč, a to za úrok v celkové smluvené výši 3.000,-Kč a 7.000,-Kč. Dlužnice se zavázala splatit své závazky vždy v 60 rovnoměrných týdenních splátkách. Pro způsob placení však nezvolila bezplatnou bezhotovostní variantu, nýbrž hotovostní variantu, ze které vyplývá jednak hotovostní převzetí poskytnutých prostředků, jednak splácení v hotovosti v její domácnosti do rukou osoby určené věřitelem. Za tuto zvolenou službou se dlužnice zavázala zaplatit věřiteli odměnu za inkaso v celkové výši 9.000,-Kč na smlouvu č. 1 a 21.000,-Kč na smlouvu č. 2. Celková částka, tedy jistina, úroky, odměna za inkaso byla tak rozložena vždy do 60 týdenních hotovostních splátek po 450,-Kč v případě smlouvy č. 1 a 1.050,-Kč v případě smlouvy č. 2. Podle článku K smlouvy byla dlužnice oprávněna dohodu o hotovostním inkasu s okamžitou účinností písemně vypovědět a v takovém případě

by byla povinna hradit věřiteli pouze alikvótní část odměny za inkaso, a to za dobu trvání dohody o hotovostním inkasu. To však dlužnice neučinila. -Žalobci není zřejmé, z čeho žalovaná usuzuje, že účelem úplaty představující hotovostní inkaso splátek je kompenzovat náklady věřiteli vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené pro dlužníkův úvěr. Odměna za hotovostní inkaso splátek v sobě zahrnuje náklady žalobce s touto dlužnicí coby zákazníkem dobrovolně zvolenou doplňkovou službou spojené, a to zejména náklady na zajištění více než 60 návštěv v případě každé ze smluv, a to v domácnosti dlužnice v jí požadovaném termínu. Dlužnice zvolila hotovostní formou zápůjčky, tedy jak hotovostní převzetí peněz, tak hotovostní splácení, přestože byla nejprve v předsmluvní informaci a následně v samotném návrhu smlouvy o zápůjčce jasným způsobem seznámena s tím, že za službu hotovostního splácení zaplatí mimo sjednaných úroků ještě částku 9.000,-Kč, resp. 21.000,-Kč, tedy částku převyšující polovinu zapůjčené částky. Odměnu za tuto službu pokládá žalobce za přiměřenou s přihlédnutím k tomu, že služba měla spočívat vždy v 60 po týdnu se opakujících návštěvách osoby pověřené věřitelem u dlužnice v domácnosti za účelem převzetí týdenní splátky. Jinou věcí je, že si dlužnice (která neměla peněz nazbyt) volbou této formy splácení počínala nehospodárně. -Žalobce na závěr shrnuje, že má za to, že mezi ním coby zapůjčitelem a dlužnicí jako vydlužitelem byly uzavřeny platné smlouvy o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a následující zákona č. 82/2012 Sb. Pokud jde o smluvní náležitosti, má rovněž za to, že vyhovují rovněž příslušným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, když zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil řádně svoji informační povinnost dle tohoto zákona. Žalobce splnil svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce a dlužnici poskytl hotovostní zápůjčku ve výši 15.000,-Kč, resp. 35.000,-Kč. Naopak dlužnice porušila svojí smluvní povinnost hradit sjednané týdenní splátky a v důsledku toho byly zápůjčky zesplatněny.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., když účastníci řízení s tímto postupem souhlasili.

Soud především ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 12726/2015 zjistil , že -Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 12726/2015-A5 ze dne 19.06.2015 byl zjištěn úpadek dlužnice (výrok I.), insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná (výrok II.) a soud povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III) . -Z Přihlášky č. P1, že žalobce jako věřitel č. 1 do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil pohledávku v celkové výši 55.441,18 Kč. Tato pohledávka se sestávala z osmi dílčích pohledávek, a to z pohledávky: č. 1 ve výši 24.738,61Kč z titulu neuhrazené části jistiny a jejího příslušenství dle Smlouvy o zápůjčce č. DFH 131984 uzavřené dne 22.11. 2014, č. 2 ve výši 14.000 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso, č. 3 ve výši 3.261,39 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroku, č. 4 ve výši 1.403,80 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny půjčky denně,

č. 5 ve výši 6.672,11 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a jejího příslušenství dle Smlouvy o zápůjčce č. DFH 129033 uzavřené dne 30.7.2014, č. 6 ve výši 3.600 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso, č. 7 ve výši 527,89 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroku, č. 8 ve výši 809,80 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny půjčky denně. -Ze seznamu přihlášených pohledávek žalobce jako věřitele č. 1 , že žalovaná u přezkumného jednání konaného dne 2.9.2015 jako insolvenční správkyně popřela pohledávku přihlášenou v celkové výši 55.441,18Kč ve výši 26.210,72 Kč, tak, že z dílčí pohledávka číslo 1 žalovaná uznala pohledávku ve výši 21.271,15 Kč a popřela ve výši 3.738,61 Kč a ve stejném rozsahu popřela i pravost pohledávky z důvodu , že dle smlouvy ze dne 22. 11. 2014 byl k jistině 35.000,-Kč kalkulován c) úrok 7.000,-Kč d) hotovostní inkaso 21.000,-Kč . Poskytnutou částku 35.000,-Kč dlužník v hotovosti od žalobce převzal. Zápůjčka je upravena v § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a lze k peněžité půjčce ujednat i úroky. Ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem (například 17 VSOL 33/2011,10ICm 1912/2010-7 ve věci KSOL 10 INS 10568/2010). Současně je ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy , jakož i rozpor s ust. § 1813 o.z. pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. Dlužník věřiteli uhradil celkem 21.000,-Kč. Z uvedeného plyne, že dlužník platil úroky a jistinu , nikoliv hotovostní inkaso, konkrétně tedy částku 7.000,-Kč zaplatil na úroky a ve zbytku, to je 14.000 Kč na jistinu. Z toho plyne , že k uspokojení v rámci insolvenčního řízení zůstává věřiteli z jistiny částka 21.000,-Kč. Správce tedy popírá pohledávku ve výši 3.738,61 Kč. Dílčí Pohledávka číslo 2 Insolvenční správce pohledávku popřel v celé výši 14.000 Kč a ve stejném rozsahu popřel pravost pohledávky z důvodu, že ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem (například 17 VSOL 33/2011,10ICm 1912/2010-7 ve věci KSOL 10 INS 10568/2010). Současně je ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy , jakož i rozpor s ust. § 1813 o.z. pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. Dílčí Pohledávka č. 3: Insolvenční správce pohledávku uznala v celé výši 3.261,39 Kč . Dílčí pohledávku č. 4: Insolvenční správce pohledávku uznal v celé výši 1.403,80 Kč . Dílčí pohledávku č. 5: Insolvenční správce uznal ve výši 1. 956,43 Kč a popřel do výše 4. 872,11 Kč a ve stejném rozsahu popřel i pravost pohledávky z důvodu , že dle smlouvy ze dne 30. 7. 2011 byl k jistině 15.000,-Kč kalkulován c) úrok 3.000,-Kč d) hotovostní inkaso 9.000,-Kč . Poskytnutou částku 15.000,-Kč dlužník v hotovosti od žalobce převzal. Zápůjčka je upravena v § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a lze k peněžité půjčce ujednat i úroky. Ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem (například 17 VSOL 33/2011,10ICm 1912/2010-7 ve věci KSOL 10 INS 10568/2010). Současně je ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy , jakož i rozpor s ust. § 1813 o.z. pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. Dlužník věřiteli uhradil celkem 16.200,-Kč. Z uvedeného plyne,

že dlužník platil úroky a jistinu , nikoliv hotovostní inkaso, konkrétně tedy částku 3.000,-Kč zaplatil na úroky a ve zbytku, to je 13.200 Kč na jistinu. Z toho plyne , že k uspokojení v rámci insolvenčního řízení zůstává věřiteli z jistiny částka 1.800 Kč. Správce tedy popírá pohledávku ve výši 4.872,11 Kč. Dílčí Pohledávku číslo 6: Insolvenční správce pohledávku popřel v v celé výši 3.600 Kč a ve stejném rozsahu popřel pravost pohledávky z důvodu, že ujednání o hotovostním inkasu splátek, jakožto odměny je neplatné pro rozpor se zákonem (například 17 VSOL 33/2011,10ICm 1912/2010-7 ve věci KSOL 10 INS 10568/2010). Současně je ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy , jakož i rozpor s ust. § 1813 o.z. pro nerovnost v právech a povinnostech u spotřebitelských smluv. Dílčí pohledávky č. 7 ve výši 527,89 Kč a dílčí pohledávku č. 8 ve výši 809,80 Kč insolvenční správce uznal. -Dlužnice uznala celou přihlášenou pohledávku žalobce ve výši 55.441,18 Kč. -Z Vyrozumění o popření pohledávky ze dne 2.9.2015 bylo zjištěno, že žalovaná jako insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce jako věřitele č. 1, že na přezkumném jednání konaném dne 2.9.2015 popřela pohledávku přihlášenou do řízení jako přihlášku č. P1 v rozsahu shora uvedeném a z důvodů obsažených v Seznamu přihlášených pohledávek. Žalobce byl poučen, aby uplatnil u soudu právo na určení své pohledávky. Tato listina byla žalobci doručena do datové schránky dne 3.9.2015.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Žalobci bylo dne 3.9. 2015 doručeno oznámení žalovaného o tom, že na přezkumném jednání byla popřena citované pohledávky. Žalobce podal žalobu u příslušného soudu 2.10. 2015, tedy včas dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona proti insolvenčnímu správci. Po posouzení argumentace žalobce a popěrného úkonu a argumentů žalovaného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Vycházel přitom z následujících zjištění: -Ze smlouvy o zápůjčce č. DHF 129033, že dne 30.7.2014 ( smlouva č. 1) se dlužnice jako vydlužitel a žalobce jako zapůjčitel odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a dle zák. č. 89/2012 Sb , občanský zákoník, dohodli na sjednání smlouvy o zápůjčce ve výši 15.000 Kč a dlužník se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s touto zápůjčkou úrok ve výši 3.000 Kč. Celkem se dlužník zavázal zaplatit žalobci částku 18.000 Kč v 60 rovnoměrných týdenních splátkách ( bod A + B smlouvy ). Dlužnice si zvolila poskytnutí jistiny zápůjčky a úhradu týdenních splátek celkové částky v hotovostní variantě, přičemž odměna za inkaso činila částku 9.000 Kč ( bod C) . Dlužník se tak zavázal zaplatit žalobci celkem částku 27.000,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 450,-Kč (bod D) . Pod bodem E je prohlášení zákazníka, kde zákazník bez výhrad potvrzuje, že mu a) společnost s dostatečným předstihem před podpisem této smlouvy poskytla a standardní informace o zápůjčce dle této smlouvy; b) náležité vysvětlení a k posouzení, zda toto smlouvy odpovídá finanční situaci zákazníka, zejména vysvětlení standardních informací, a to včetně důsledků prodlení zákazníka s úhradou splátek a ostatní plateb dle této smlouvy, a dále c) návrh této smlouvy. Zákazník podpisem této smlouvy dále bez výhrad potvrzuje, že mu byly poskytnuty informace o Společností nabízených produktech a její dopady na zákazníka s tím, že byl výslovně upozorněn na rozdíly mezi hotovostní a bezhotovostní variantou, spočívající zejména v povinnosti zákazníka uhradit společnosti v případě hotovostní varianty odměnu za inkaso. Zákazník vzal na vědomí a souhlasil s tím, že Odměna za inkaso není zahrnuta ani do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ani RPSN, neboť se jedná o samostatné v této smlouvy uvedené, nepovinné náklady, spojené se zákazníkem dobrovolně zvolenou doplňkovou službou hotovostního inkasa, jejíž sjednání není podmínkou poskytnutí zápůjčky dle této smlouvy. Pod bodem G je stanovená výpůjční úroková ve výši a) 36,66 % v případě délky splácením zápůjčky 45 týdnu, b) 32,242 % v případě délky splácení zápůjčky 60 týdnů. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba , není vázána na žádný řádný index ani referenční úrokovou sazbu a je počítána z jistiny půjčky ode dne poskytnutí zápůjčky do dne jejího vrácení na bázi skutečných počtů dní/rok po 365 dnech. V případě prodloužení doby trvání smlouvy dluhu v důsledku prodlení zákazníka s úhradou splátek, tak jako v případě okamžitého zesplatnění zápůjčky se jistina i nadále úročí výpůjční úrokovou sazbou. Pod bodem L Úhrada splátek je ujednání, že týdenní splátky a ostatní platby, které je zákazník spolu s týdenní splátkou celkové částky povinen podle této smlouvy společnosti platit ( dále jen splátky ) , se zákazník zavazuje společnosti platit řádně a včas. Pokud zákazník poruší svou povinnost hradit splátky řádně a včas, je povinen zaplatit společnosti a) úrok z prodlení v zákonné výši, b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou a c) náklady s vymáháním dlužné částky spojené, včetně nákladů externích inkasních agentur a nákladů na služby právního zastoupení; pokud byla uzavřena dohoda o hotovostním inkasu , není zákazník v případě porušení jeho povinnosti hradit splátky řádně a včas oprávněn Dohodu o hotovostním inkasu vypovědět. V případě hotovostní varianty se a) splátka považuje za uhrazenou okamžikem jejího předání k rukám osoby uvedené pod písmenem P této smlouvy, pokud není sjednáno jinak; b) o hotovostní platbě zákazníka bude společností proveden záznam v kartě splátek , popřípadě bude společností vystaveno zákazníkovi písemné potvrzení; c) zákazník se zavazuje uchovat kartu splátek bezpečným způsobem a zavazuje se, že nebude do karty splátek nic vpisovat, nebude jí měnit, poškozovat, škrtat nebo činit nečitelnou; d) společnost je oprávněna kartu splátek kontrolovat a zatím účelem je zákazník povinen dát společnosti kartu splátek k dispozici; e) zákazník je povinen poskytnout společnosti veškerou součinnost nezbytnou k provádění hotovostních plateb, například dodržovat termíny dohodnutých setkání za účelem provádění těchto plateb; pro případ porušení této povinnosti je zákazník povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 500,-Kč za každé jednotlivé porušení jeho povinnosti poskytnout nezbytnou součinnost. V případě bezhotovostní varianty se splátka považuje za uhrazenou okamžikem jejího připsání na účet společnosti. V bodu N smlouvy bylo ujednáno okamžité zesplatnění, a to v případě, že se a) dlužník ocitne v prodlení se zaplacením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší tří měsíců nebo b) že bude vůči dlužníkovi zahájené insolvenční řízení. Jak jistina zápůjčky a úrok, tak smluvní pokuty pro tento případ sjednané se stávají splatnými. V případě okamžitého zesplatnění je dlužník povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by byl dlužník povinen zaplatit žalobci v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku zahájení insolvenčního řízení je dlužník povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se součtu neuhrazené části úroku a neuhrazené částky odměny za inkaso, které by byl dlužník povinen žalobci zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě, že dlužník poruší svou povinnost, zaplatit neuhrazenou část jistiny zápůjčky dle tohoto odstavce, je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou a náklady s vymáháním dlužné částky spojené, včetně nákladů externích inkasních agentur a nákladů na služby právního zastoupení. Bod O Obsahuje ujednání, že zákazník podpisem této smlouvy prohlašuje, že a) jeho osobě nehrozí úpadek, že b) není v úpadku, že c) nemá v úmyslu po dobu trvání této smlouvy podat na svoji osobu návrh na zahájení insolvenčního řízení (včetně oddlužení), d) že ve vztahu k jeho majetku nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nebylo rozhodnuto o jeho oddlužení a dále e) že není omezen v nakládání se svým majetkem (například exekucí). Zákazník bere na vědomí, že zahájení insolvenčního řízení (včetně oddlužení) ve vztahu k majetku zákazníka má za následek okamžité zesplatnění dle písm. N této smlouvy.

Z listin Standardní informace o spotřebitelském úvěru spolu a Žádost o zápůjčku ze dne 29.7. 2014 bylo zjištěno, že dlužník dne 29. 7. 2014 požádal společnost žalobce o poskytnutí zápůjčky ve výši 15.000,-Kč, a dle jeho majetkových poměrů byl vykalkulován jeho použitelný příjem částkou 7.000 Kč. Standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou opatřeny datem 29. 7. 2014 a listina obsahuje údaje o věřiteli-zprostředkovateli spotřebitelského úvěru (bod 1), základní popis a základní vlastnosti spotřebitelského úvěru-celková výše spotř. úvěru 15.000Kč, hotovostní varianta, doba trvání 60 týdenních splátek po 450 Kč, celková částka k zaplacení 18.000Kč zahrnující jistinu zápůjčky ve výši 15.000Kč, a částku 3.000Kšč na úrocích a dále pak částku 9.000Kč za dohodnuté hotovostní inkaso, a požadovaná zajištění formou smluvní pokuty ve výši 0,1 % dlužné částky za každý započatý den prodlení (bod 2). Náklady spotřebitelského úvěru jsou pak specifikovány pod bodem 3, kde je uvedena vžše úroku 32,242% včetně vyměření RPSN 37,79% na příkladu výpočtu roční procentní sazby nákladů, včetně nákladů v případě opožděných plateb. Pod bodem 4 Důležité právní aspekty pak pod písm. d) je potvrzení o vysvětlení rozdílů mezi hotovostní variantou a bezhotovostní variantou úhrady v podobě povinnosti zákazníka uhradit společnosti odměnu v případě hotovostní varianty. Informace v posledně citované listině jsou shodné ve své podstatě s obsahem smlouvy o zápůjčce. -Ze smlouvy o zápůjčce č. DFH 131984 ze dne 22.11.2014 (smlouva č. 2), že se dlužník jako vydlužitel a žalobce jako zapůjčitel dohodli na sjednání smlouvy o zápůjčce ve výši 35.000,-Kč a dlužník se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s touto zápůjčkou úrok ve výši 7.000,-Kč. Celkem se dlužník zavázal zaplatit žalobci částku 42.000 Kč v 60 rovnoměrných týdenních splátkách (bod A + B smlouvy ). Dlužník si zvolil poskytnutí jistiny zápůjčky a úhradu týdenních splátek celkové částky v hotovostní variantě, přičemž odměna za inkaso činila částku 21.000 Kč ( bod C) . Dlužník se tak zavázal zaplatit žalobci celkem částku 63.000,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 1.050,-Kč (bod D) a to za stejných smluvních podmínek jako u smlouvy č. DHF 129033, že dne 30.7.2014, když obě smlouvy jsou vyhotovené na shodném formuláři. I této smlouvě předchází listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru spolu (podepsané dlužníkem dne 21.11.2014) a Žádost o zápůjčku ze dne 21.11. 2014 , jejímž obsahem je žádost dlužníka o poskytnutí zápůjčky ve výši 35.000,-Kč, a dle jeho majetkových poměrů byl vykalkulován jeho použitelný příjem částkou 15.500 Kč . I tyto listiny jsou obsahově shodné s listinami shora citovanými.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále jen o. z. ), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ( obč. zák. ). Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci jde o právní poměry vzniklé po 01.01.2014, bude použit o. z.

Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

Dle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

Smlouvy o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem jako zapůjčitelem a dlužníkem právně kvalifikoval jako zápůjčka dle ust. § 2390 o. z.

Tyto smlouvy vzhledem k postavení dlužníka jako nepodnikající fyzické osoby dle ust. § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na výše uvedené smlouvy se tak vztahují nejen ustanovení o. z., týkající se spotřebitelských smluv, ale také rovněž zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

Soud v této souvislosti považuje za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu (nález ze dne 15. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 342/09, uveřejněný na www.nalus.usoud.cz),, ktde se uvádí : Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Společným znakem této nové kogentní právní úpravy je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle. Základním ustanovením majícím za úkol chránit spotřebitele v případě smluv o spotřebitelském úvěru jsou jednak ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. a dále ustanovení §§ 1810-1819 o.z. , ( dříve § 55 a § 56 obč. zák.) o zneužívajících klauzulích, přičemž platí, že požadavek, aby soud, který zjistí, že smluvní klauzule ve spotřebitelské smlouvě má zneužívající charakter, o tom informoval (z úřední povinnosti) účastníky řízení a umožnil jim, aby se k tomu vyjádřili způsobem, který stanoví vnitrostátní procesní pravidla, se zásadně uplatní pro všechny typy možných zneužívajících klauzulí, přičemž soud není při přezkumu zakázaných klauzulí odkázán na námitky spotřebitele (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 29Cdo 530/2012, uveřejněný na www.nsoud.cz nebo rozsudek Soudního dvora ze dne 21. února 2013, Banif Plus Bank Zrt., C-472/11). Z uvedeného tak vyplývá, že soud přezkoumává sám, zdali klauzule obsažené ve spotřebitelské smlouvě neznamenají v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran či zda se neodchylují od zákona v neprospěch spotřebitele a není v této otázce vázán žádnými námitkami účastníků (např. rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 6. 2012, Banco Espanol de Crédito SA, C-618/10 či rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 6. 2000, Océano Grupo Editorial SA, spojené věci C-240/98 a C-244/98). Rovněž však platí, že přezkumu z pohledu zneužívajících klauzulí nepodléhají klauzule individuálně sjednané (kterými je třeba rozumět takové klauzule, které jsou výsledkem jednání mezi účastníky a které může spotřebitel reálně ovlivnit, tedy takové, které nebyly sepsány předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou) a dále smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

V daném případě pak základem pro posouzení úspěšnosti žaloby byla otázka platnosti smluvního ujednání, týkající se tzv. Hotovostní varianty obsažené ve smlouvách pod bodem C. část I., neboť kromě popěrného úkonu ve vztahu k pohledávce 2 a 6 se popěrný úkonu žalované i dílčích pohledávek č. 1 a č. 5 odvíjí právě od tohoto závěru.

Soud při hodnocení (ne)platnosti vycházel z koncepce ujednání o Hotovostní variantě v bodu C část I. citovaných smluv ( tak, jak ji nakonec popisuje žalovaná ve svém popěrném úkonu a taky i ve stávající obraně) a jak vyplývá i z textu jednotlivých smluv. Z tohoto ujednání vyplývá, že dlužník, pokud nechtěl z nějakého důvodu, aby mu poskytnutá zápůjčka byla zaslána na účet tj. poskytnuta bezhotovostně a byla vyplacena hotově při uzavření smlouvy musel si vybrat hotovostní variantu i se závazkem zaplatit, žalobcem coby zapůjčitelem, stanovenou odměnu za inkaso, aniž by se z obsahu smlouvy či Standardních podmínek podávalo, jakým způsobem bude tato odměna stanovena. Vzhledem k tomu, že žalobcem tvrzené samostatné a dobrovolné ujednání dlužníka bylo včleněné do již připravené smlouvy a dlužnice neměla možnost jakýmkoliv způsobem předmětné ujednání modifikovat, nelze takové ujednání považovat za mravné. Jinými slovy chtěla-li dlužnice dostat peněžní částku ihned na ruku musela se zavázat zaplatit za to odměnu a to ve výši v obou případech přesahující 50% skutečně poskytnuté peněžní zápůjčky. Tato forma smluvního ujednání skutečně nemůže najít opodstatnění v zákoně a v daném případě neobstojí argumentace žalobce, že smlouvy jsou zavazující, když toto smluvní ujednání zcela zjevně je jednak v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o.z.) a jednak nastoluje jednoznačně nerovnováhu v právech a povinnostech mezi smluvními stranami k tíži dlužnice coby spotřebitele a proto je takové ujednání zakázáno (§ 1813 o.z.) .

Soud tedy ujednání o smluvní pokutě představující paušalizovanou náhradu škody za ušlý zisk za odměnu na inkasu posoudil jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 o. z., neboť již samotné ujednání odměny za inkaso bylo posouzeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ujednání o tzv. hotovostní variantě smlouvy o zápůjčce znamená významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, které je dle ust. § 1813 o. z. zakázáno. Odměna za inkaso činí celkově částku 9000 Kč a 21.000,-Kč, což je částka, která převyšuje polovinu reálně poskytnutého úvěru. Navíc je dlužník povinen platit tyto částky i v případě, kdy nedochází k reálnému inkasování prostřednictvím fyzických osob, přičemž součástí ujednání je sjednaný zákaz výpovědi této dohody v případě prodlení dlužníka dle bodu L.

Při hodnocení těchto ujednání nelze odhlédnou ani od skutečnosti, že již v době uzavírání v pořadí druhé smlouvy, jak vyplývá z předloženého historického výpisu žalobce

(tvořící přílohu k přihlášce pohledávky) byla již dlužnice v prodlení se včasným splácením (platila nepravidelně).

Soud tak uzavírá, že v daném případě byl popěrný úkon žalované důvodným a požadavek na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku z titulu této smluvní pokuty, je proto nedůvodný, když neplatné ujednání o odměně za hotovostní inkaso, které lze zjevně oddělit od smlouvy o zápůjčce, se nemůže následně transformovat ve smluvní pokutu, jak ji má na mysli ujednání v bodu N (pohledávka č. 2 a 6).

S ohledem na citovaný závěr ve vztahu k neplatnosti smluvního ujednání stran sjednané odměny za hotovostní inkaso pak shledal soud důvodným i popěrný úkon žalované ve vztahu k pohledávce č. 1 a č. 5, když nakonec ani žalobce nezpochybňuje výpočet žalované stran provedených plateb dlužnicí na jistinu a úroky v jednotlivých smlouvách v jejím popěrném úkonu.

Řídě se uvedenou úvahou rozhodl soud tak, jak ve výroku v odst. I. uvedeno.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když u zcela úspěšné žalované se z obsahu spisu žádné relevantní náklady nepodávají. Tímto soud opravuje v souladu s ustanovením § 164 o.s.ř. výrok v odst. II., který formuloval při vyhlášení rozhodnutí dne 20.9.2016.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 20.9.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně