10 ICm 3342/2013
Jednací číslo: 10 ICm 3342/2013-168 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 10 INS 15659/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: POLIMAX LIMITED, Mansion House, Suite 2B 143, Main Street, zastoupeni: Mgr. Radkem Chocholou, advokátem, Nad Rokoskou 10, 182 00 Praha 8, proti žalovanému: Mgr. Radoslav Lavička, IČO 10639250, Járy da Cimrmana 735/8, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka MORA-TOP, s. r. o., IČO 25869001, Šumperská 1349, 783 91 Uničov, zastoupen JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem, Dr. Skaláka 10, 750 00 Přerov, o určení popřené pohledávky,

takto :

I. Určuje se, že pohledávka žalobce číslo 1 ve výši 25.575.486,78 Kč vedena pod pořadovým číslem P 89, jejímž právním důvodem je vrácení půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 8. 3. 2009, uzavřená mezi původním věřitelem Maddison Marketing Limited, se sídlem Gibraltar, Main Street 244 a dlužníkem, přihlášena žalobcem na základě přihlášky ze dne 8. 7. 2013 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp.zn. KSOL 10INS 15659/2013, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 04.10.2013 ve znění podání ze dne 14.05.2015 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí ve výroku citovaného znění.

Svou žalobu zdůvodnil tím, že : -Dne 08.03.2004 uzavřela společnost Maddison Marketing Limited, se sídlem Gibraltar, Main Street 244 (dále jen ,,MML ) s dlužníkem mimo jiné i Smlouvu o půjčce, kterou dlužníkovi poskytl peněžitou půjčku ve výši 35.000.000 Kč (dále i SP ), jejíž součástí je ujednání v čl. 1.3 o smluvním úroku ve výši 140% diskontní sazby ČNB, s tím, že se bere v úvahu diskontní sazba platná vždy 01.01. a 01.07. daného roku. Splatnost úroků byla sjednána jednou ročně ke dni 31.12. příslušného kalendářního roku. -Dne 13.10.2004 stejné smluvní strany uzavřely Dodatek č. 1 k citovaného SP, kterým byl sjednán-prodloužen termín splatnosti půjčky ve výši 35.000.000 Kč dnem 31.12.2013; -Dlužník uhradil úroky za rok 2008 v celkové výši 403.938 Kč, čímž existenci pohledávky uznal. Tuto svou pohledávku řádně zaúčtoval, což vyplývá i z příloh k účetním závěrkám za roky 2008 a 2009, které jsou zveřejněné ve sbírce listin. -U procesního soudu je veden soudní spor o úhradu úroků za rok 2009 pod sp. zn. 19 Cm 87/2010. -Dne 01.07.2008 žalobce jako postupník uzavřel se společností MML jako postupitelem Smlouvu o postoupení pohledávky (dále i SPP ), na základě které nabyl z předmětné půjčky 35.000.000 Kč částku 25.000.000 Kč, a která byla uzavřená za účasti vedlejších účastníků pana Ing. Kosovského a pana Ing. Vlčka, jež byli v danou dobu jednateli žalovaného. K Oznámení o postoupení předmětné pohledávky tak došlo ústně při, respektive po uzavření této smlouvy, o čemž mimo jiné svědčí i Dohoda o splacení pohledávek ze dne 30.11.2008, příloha k účetní závěrce k 31. 12. 2008, číslo listu 6 bod 1.5.; příloha k účetní závěrce k 31.12.2009 číslo listu 6 bod 1.5. -Existenci společnosti MML prokazuje listina Profil obchodní společnosti z Obchodního rejstříku Gibraltar ze dne 22.11.2012 (založena ve spise Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 19 Cm 87/2010); -Plná moc ze dne 24.10.2007, platná do 23.10.2008, stvrzuje skutečnost, že ředitel Perovic zmocnil Ing. Vladimíra anonymizovano k zastupování MML, který byl tímto oprávněn za tuto společnost uzavřít předmětnou SPP. -Ve výroku citovaná pohledávka byla popřena žalovaným co do pravosti s tím, že nebyla doložena Smlouva o postoupení pohledávky ani jiný dokument osvědčující aktivní legimitaci k podání přihlášky. -Žalobce tak plní svoji povinnost předmětnou žalobou a současně předkládá Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 01.07.2008.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, přičemž se brání tvrzením, že: -Dne 07.06.2013 byl usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. KSOL 10 INS 15659/2013-A6 ze dne 07.06.2013 zjištěn úpadek dlužníka- společnost Mora Top, s. r. o., tímtéž usnesením byl na jeho majetek prohlášen konkurz a žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem.

-Žalobce přihlásil pohledávky přihláškou ze dne 08.07.2013 jako nezajištěné a to jednak do výše jistiny 25.000.000 Kč, kde jako důvod vzniku uvedl smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou se společností MML jako postupitelem ze dne 01.07.2008 s tím, že předmětná částka představuje část původní pohledávky v celkové výši 35.000.000 Kč, vzniklé z titulu uzavřené Smlouvy o půjčce ze dne 08.03.2004 mezi původním věřitelem MML a dlužníkem. -Dne 04.09.2013 v Seznamu přihlášených pohledávek žalovaný tuto pohledávku popřel, co do pravosti, neboť má za to, že tato pohledávka neexistuje. Namítá přitom, že předmětná pohledávka nebyla na žalobce postoupena. Tento závěr dovozuje z následujících skutečností: 1) zahraniční společnost MML uzavřela se společností Mora Top, s. r. o., v průběhu března roku 2004 3 ( tři ) smlouvy o půjčce a) ze dne 01.03.2004, na jejímž základě MML půjčil dlužníkovi částku 5.000.000 Kč; b) ze dne 05.03.2004, na jejímž základě MML půjčil společnosti dlužníka částku 10.000.000 Kč; c) ze dne 08.03.2004 půjčil MML společnosti dlužníka částku 35.000.000 Kč. Splatnost všech uvedených smluv byla Dodatkem ze dne 11.10.2004 sjednána do 30.12.2013. Ve všech případech byla MML zastoupena při uzavírání smluv Ing. Vladimírem Sirotinem a dlužníkem Ing. Kosovským.

2) Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 08.10.2004 došlo k postoupení pohledávky v celkové výši 50.000.000 Kč, vzniklé na základě výše uvedených smluv o půjčkách se splatností do 31.12.2013 se společností MML, která byla zastoupena Ing. Vladimírem Sirotinem na společnost Mora Vostok ,( dále jen ,,MV ) a to za úplatu ve výši 50.000.000 Kč. Celá úplata byla splatná do 15.10.2004. Žalovaný má také pochybnosti o oprávnění osoby jednající jménem postupitele při podpisu předmětné smlouvy o postoupení pohledávky. Předmětná smlouva byla podepsána Ing. Vladimírem Sirotinem, ale tu by mohl podepsat pouze v případě, že by byl skutečnosti ke dni 08.10.2004 ředitelem společnosti MML. V řízení vedeném u procesního soudu pod č. j. 19 Cm 87/2010 bylo notářem panem Terencem Patrikem MacDonaldem předloženo potvrzení o zápisu MML do příslušného obchodního rejstříku ze dne 15.10.2004, ve kterém je ke dni 30.09.2004 jako ředitel MML uveden pouze Slobodan Petrovič.

3) Dne 15.10.2014 uzavřela společnost MML se společností MV smlouvu o půjčce, na základě které MML půjčil MV ,,nepeněžní půjčku ve výši 50.000.000 Kč s tím, že tato bude použita formou zápočtu na úhradu závazku plynoucího ze smlouvy o postoupení ze dne 08.10.2004. MV se zavázal vrátit půjčku do 31.12.2013. Při uzavírání této smlouvy byla společnost MML opět zastoupena Ing. Vladimírem Sirotinem a společnost MV Ing. Kosovským. Žalovaný zde zpochybňuje relevantnost předmětných smluvních ujednání spočívajícíh ve skutečnosti, že společnost MML jako věřitel půjčila dlužníkovi a to společnosti MV peníze, které následně uhradila sama sobě formou zápočtu. Dovozuje, že se nejednalo o zápočet v pravém slova smyslu, neboť zde nedošlo k započtení dvou proti sobě stojících pohledávek. Žalovaný má za to, že zřejmě již v roce 2004 se začala konstruovat vazba vzájemných provázaných smluvních vztahů, kdy se patrně předpokládá, že MV zpětně převede na MML své pohledávky za žalovaným v celkové výši 50.000.000 Kč a dluh MML vůči MV z titulu nároku na zaplacení úplaty, za převod bude uhrazen ve formě zápočtu oproti dluhu MV z titulu vrácení půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 15.10.2004. Cílem obou subjektů dle názoru žalovaného bylo, aby

společnost MML byla stále majitelem pohledávky v celkové výši 50.000.000 Kč za MV- dlužníkem, ale ve skutečnosti nemělo dojít k žádným skutečným přesunů financí. Žalovaný má za to, že tento právní úkon na základě výše uvedeného je nejasný a nesrozumitelný, tudíž neplatný, poř. obchází zákon a je tedy také neplatný. Pojmovým znakem o půjčce je jeho reálná povaha. Uzavřením smlouvy se předpokládá nejen dohoda strany, ale také reálné odevzdání předmětné půjčky dlužníkovi, což dle informací žalovaného v daném případě nedošlo. I z toho vyvozuje žalovaný neplatnost smlouvy o půjčce ze dne 15.10.2004. 4) Dne 01.07.2008 uzavřela společnost MV jako postupitel se zahraniční spol. MML smlouvu o postoupení pohledávek ve výši 50.000.000 Kč, kterou došlo k postoupení pohledávky spol. MV zpět na MML. Při uzavírání této smlouvy byla spol. MML zastoupena Ing. Vladimírem Sirotinem a spol. MV Ing. Michaelem Kosovským. Dne 01.07.2008 byl uzavřen Dodatek č. 1 ke smlouvě, na jejímž základě došlo k posunutí účinnosti postoupení pohledávky dle této smlouvy na MML tak, že postoupené pohledávky na ni přecházejí již ke dni 01.07.2008, tj. ke dni podpisu smlouvy. 5) Dne 01.07.2008 uzavřely smluvní strany MV a MML Dohodu o vzájemném zápočtu, čímž mělo dojít k vzájemnému započtení pohledávky spol. MML za spol. MV z titulu vrácení půjčky, na základě o smlouvě o půjčce ze dne 15.10.2004 ve výši 50.000.000 Kč proti pohledávce spol. MV za spol. MML, z titulu úhrady úplaty na základě postoupení pohledávky ze dne 01.07.2008. 6) Dne 01.07.2008 byla uzavřena mezi spol. MML a žalobcem smlouva o postoupení pohledávky na základě které došlo k postoupení části pohledávky spol. MML vůči MT ve výši 25.000.000 Kč na žalobce bez úplaty. Za obě společnosti tj. jak za MML tak za žalobce jednala při uzavírání této smlouvy stejná osoba, Ing. Vladimír Sirotin. Vzhledem k bezúplatnému postoupení je nutné zvážit, zda tímto úkonem nedošlo zejména z daňového hlediska k obcházení zákona, což by mohlo způsobit neplatnost tohoto právního úkonu.

Nabízí se tady druhá varianta, že Ing. Sirotin podepsal tuto smlouvu na základě udělené plné moci. V citovaném soudním řízení došlo k předložení plné moci ze dne 16.09.2004, kterou Ing. Sirotinovi udělil Svobodan Perovič z pozice ředitele MML. Ovšem výpis, na základě kterého měl být prokázán ve zmíněném řízení fakt, že Slobodan Perovič zastával funkci ředitele MML, je vztažen až k datu 30.09.2004. Dochází tedy k časové disbalanci.

Žalovaný také namítá, že mu není znám relevantní doklad o tom, že MML existovala ke dni 01.03., 08.10.2004 a 01.07.2008, neboť apostily prokazující tuto skutečnost mu nejsou známy.

V podání ze dne 08.06.2015 pak žalovaný doplnil svoji obranu tvrzením, že má za to, že nebylo prokázáno, kdo byl oprávněn jednat za společnost Madison Marketing Limited ke dni uzavření smlouvy o půjčce, tedy ke dni 08.03.2004, když z provedených důkazů nevyplývá, že k tomuto datu mohl za tuto společnost jednat Ing. Vladimír Sirotin, který je podepsán na straně věřitele na smlouvě o půjčce. Žalovaný vychází 1) z potvrzení vyhotoveného v Gibraltaru dne 03.01.2003, vyplývá, že ředitelem společnosti MML byl ode dne 20.11.2000 Vladimír Sirotin; 2) z dokumentů, který je datován dnem 23.10.2002 vyplývá, že k tomuto dni Vladimír Sirotin rezignoval na post ředitele společnosti MML a do funkce ředitele, je tímto dnem jmenován Slobodan Perovic a sekretářce se ukládá provést příslušné změny

v registru ředitelů. Tento dokument je součástí trestního spisu, který je veden Policií ČR, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, odbor hospodářské kriminality SKPV, Třída Kosmonautů 10/189, Olomouc pod č. j. KRPM-10892-36/TČ-2010- 140080; 3) z přednesu zástupce žalobce při jednání dne 21.05.2015 vyplývá, že ke dni 16.04.2004 nebyl Svobodan Perovic ředitelem společnosti MML, když tímto byl jmenován až ode dne 30.09.2004; nemohl tudíž dne 16.09.2004 udělit plnou moc Ing. Vladimíru Sirotinovi; 4) z Potvrzení o výkonu funkce, datovaného dnem 19.05.2011 vyplývá, že ředitelem společnosti MML k datu 16.09.2004 byl Slobodan Petrovič. 5) žalovaný tak dovozuje, že smlouva o půjčce ze dne 08.03.2004 byla uzavřena za MML osobou, která ji nebyla schopna právně zavazovat. Je tak absolutně neplatným právním úkonem a poskytnuté finanční prostředky dlužníkovi jsou tak na straně dlužníka bezdůvodným obohacením. Žalovaný proto vznáší námitku promlčení předmětné pohledávky.

U jednání dne 21.05.2015 účastníci učinili nespornými následující skutečnosti:

usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 15659/2013-A6, ze dne 07.06.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka-společnosti MORA-TOP s.r.o., IČO 25869001 a tímtéž usnesením byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz a žalovaný byl ustanoven jeho insolvenčním správcem; žalobce přihlásil přihláškou ze dne 08.07.2013 do předmětného insolvenčního řízení svou pohledávku, jako pohledávku nezajištěnou, v celkové výši 25.575.486,78 Kč, kde jako důvod vzniku uvedl Smlouvu o půjčce ze dne 08.03.2004 uzavřenou mezi původním věřitelem MML a dlužníkem, včetně Dodatku č. 1, s termínem splatnosti dne 31.12.2013 a věřitel nabyl předmětnou pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 01.07.2008, uzavřenou se společností MML, ve vztahu k pohledávce ve výši 25.000.000 Kč spolu s příslušenstvím. Půjčka byla sjednána s úrokem ve výši 140% diskontní sazby ČNB, splatné vždy k 01.01. a 01.07. daného roku a splatnost úroku byla sjednána jednou ročně ke dne 31.12. příslušného kalendářního roku. Do výše částky 575.486,78 Kč je tak přihlášeno příslušenství, a to citovaný úrok, přičemž způsob vyčíslení přihláška dokumentuje. na přezkumném jednání konaném dne 04.09.2013 žalovaný popřel předmětnou pohledávku v celém rozsahu, co do pravosti s odůvodněním, že věřitel dokládá smlouvy mezi dlužníkem a jinými subjekty, nedoložil smlouvu o postoupení pohledávky ani jiný dokument osvědčující aktivní legitimaci k podání přihlášky pohledávky ; pan Ing. Sirotin podepisoval Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 08.10.2004 uzavřenou mezi MML a společností MORA VOSTOK, za společnost MML dle plné moci ze dne 16.09.2004, která byla jemu udělena ředitelem panem Perovicem, avšak pan Perovic byl dle příslušných dokladů ředitelem až od dne 30.09.2004, tudíž Ing. Sirotin nebyl oprávněn smlouvu o postoupení pohledávky za MML uzavřít a tato je tak neplatná. Tudíž příslušná pohledávka nikdy nebyla platně postoupena z MML na MORA VOSTOK.

K nesporným skutečnostem soud žádná ujištění nečinil.

Krajský soud pak rozsudkem ze dne 30.7.2015, č.j.-65 žalobě vyhověl (odstavci I.) a dále pak rozhodl , že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok v odst. II.). Co do odůvodnění soud pro stručnost odkazuje na písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí.

K odvolání žalovaného pak Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29.4.2016, č.j. 12 VSOL 194/2015-81 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Co do odůvodnění v podrobnostech soud pro stručnost odkazuje na písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí a pro potřeby tohoto řízení z něj vyjímá následující: Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k níže uvedených závěrům. Žalobce ve své žalobě ze dne 4.10.2013 tvrdil, že pohledávka, jejíhož určení ve výši 25.575.486,78 Kč se domáhá, má právní důvod ve smlouvě o půjčce uzavřené dne 8.3.2004 mezi věřitelem MML a dlužníkem a v dodatku č. 1 ke smlouvě byl sjednán termín splatnosti půjčky na den 31.12.2013. Dále tvrdil, že dne 1.7.2008 uzavřel se společností MML smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které nabyl část pohledávky za dlužníkem ve výši 25.000.000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalovaný v rámci své procesní obrany tvrdil, že pohledávku přihlášenou žalobcem přihláškou ze dne 8.7.2013 ve výši jistiny 25.000.000 Kč popřel co do pravosti, neboť tato pohledávka neexistuje. Smlouvy o půjčkách ze dne 1.3.2004, 5.3.2004 a 8.3.2004 jsou absolutně neplatné, když Ing. Vladimír Sirotin nebyl za původního věřitele MML oprávněn k jejich podpisu. Dále namítal, že neplatná je i smlouva o postoupení pohledávky ze dne 1.7.2008 uzavřená mezi žalobcem jako postupníkem a společností MML jako postupitelem. Poskytnuté finanční prostředky mohou být tedy pouze bezdůvodným obohacením. V podání ze dne 8.6.2015 vznesl žalovaný námitku promlčení nároku na vrácení bezdůvodného obohacení (č. l. 54 spisu). Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce uplatnil ve své přihlášce stejný důvod vzniku pohledávky, který tvrdí v žalobě. Z obsahu přihlášky pohledávky věřitele POLIMAX LIMITED (žalobce), doručené Krajskému soudu v Ostravě dne 8.7.2013, vyplývá, že věřitel si přihlásil pohledávku za dlužníkem MORA-TOP s. r. o. ve výši jistiny 25.000.000 Kč jako pohledávku nezajištěnou, když příslušenství (úrok) činí 575.486,78 Kč a celková výše pohledávky 25.575.486,78 Kč. K důvodu vzniku pohledávky uvedl, že jako postupník uzavřel se společností MML dne 1.7.2008 smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které nabyl část pohledávky za dlužníkem ve výši 25.000.000 Kč spolu s příslušenstvím, když se jedná o část pohledávky z původní pohledávky v celkové výši 35.000.000 Kč vzniklé z titulu uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 8.3.2004 mezi původním věřitelem MML a dlužníkem. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 8.3.2004 byl sjednán termín splatnosti půjčky-31.12.2013 . Po posouzení těchto skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že v insolvenčním řízení dlužníka MORA-TOP s. r. o. uplatnil žalobce nejpozději do skončení přezkumného jednání jako důvod popřené pohledávky stejné skutečnosti, které tvrdí v žalobě (§ 198 odst. 2 IZ). Insolvenční správce popřel na přezkumném jednání dne 4.9.2013 pravost pohledávky žalobce, což nepochybně plyne z obsahu popěrného úkonu insolvenčního správce ( popírá pohledávku žalobce přihlášenou ve výši 25.575.486,78 Kč co do pravosti ). Z vyrozumění insolvenčního správce ze dne 9.9.2013 vyplývá, že insolvenční správce popřel pravost pohledávky z důvodu nedoložení smlouvy o postoupení pohledávky či jiného dokumentu, který by osvědčoval aktivní legitimaci k podání přihlášky pohledávky (výslovně uvedl, že věřitel dokládá smlouvy mezi dlužníkem a jinými subjekty, nedoložil smlouvu o postoupení pohledávky ani jiný dokument osvědčující aktivní legitimaci k podání přihlášky ). V tomto insolvenčním sporu žalovaný nadto namítal, že smlouva o půjčce uzavřená mezi původním věřitelem a dlužníkem je neplatná. Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční správce v průběhu tohoto incidenčního sporu rozšířil důvody svého popěrného úkonu, k čemuž byl oprávněn. K tomu srovnej závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 3.9.2014, sp. zn. 29 Cdo 716/2012, v němž Nejvyšší soud k otázce vázanosti mezemi popěrného úkonu uzavřel, že v mezích určitého popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu. Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti insolvenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení. V posuzované věci soud prvního stupně po obsáhlém dokazování uzavřel, že postoupení pohledávky z postupitele MML na žalobce jako postupníka smlouvou uzavřenou dne 1.7.2008 bylo dlužníkovi oznámeno rovněž dne 1.7.2008. Tyto závěry ostatně žádný z účastníků nezpochybnil. Ničeho nelze vytknout ani postupu soudu prvního stupně, který s poukazem na závěry vyslovené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 odmítl námitku žalovaného o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1.7.2008 jako námitku, která dlužníku (žalovanému insolvenčnímu správci) proti postupníkovi (žalobci) nepřísluší. Jak správně vystihl žalovaný ve svém odvolání, soud prvního stupně se však náležitě nezabýval námitkou neplatnosti smlouvy o půjčce. Jakkoliv lze otázku platnosti postupní smlouvy řešit jen ve vztahu mezi postupitelem a postupníkem a dlužníkovi nepřísluší vůči postupníkovi námitka neplatnosti postupní smlouvy, nelze pominout (a vyplývá to i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007), že skutečnost, zda postupovaná pohledávka existuje, je pro dlužníka zcela zásadní, a proto jsou mu zachovány i námitky proti pohledávce, které mohl uplatnit v době postoupení. Žalovaný přitom již v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že smlouva o půjčce ze dne 8.3.2004 je absolutně neplatná a jako jeden z důvodů uvedl, že osoba jednající za původního věřitele MML (Ing. Vladimír Sirotin) nebyla oprávněna za tohoto věřitele smlouvu uzavřít.

Za popsaného stavu věci považuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne 8.3.2004 je existující včetně sjednaného úroku, za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. K tomuto závěru dospěl soud prvního stupně na základě názoru, že i případný nedostatek oprávnění subjektu podepisujícího smlouvu byl zhojen faktickým plněním ve výši 35.000.000 Kč a pro nedostatek písemné formy nelze shledat smlouvu za neplatnou . V obecné rovině se lze sice ztotožnit s názorem soudu prvního stupně, že smlouva o půjčce nemá předepsanou písemnou formu a lze ji uzavřít ústně, ale v dané věci žalobce uplatnil v insolvenčním řízení pohledávku za dlužníkem z konkrétní písemné smlouvy o půjčce uzavřené dne 8.3.2004. Žalovanému je třeba přisvědčit v tom, že pokud by úvahy při hodnocení Smlouvy o půjčce vyústily v závěr o její neplatnosti, bylo by nutno nahlížet na pohledávku žalobce jako na pohledávku z bezdůvodného obohacení. Žalovaný přitom v řízení vznesl námitku promlčení tohoto nároku. Z tohoto pohledu se soud prvního stupně dosud věcí nezabýval .

. V dalším řízení bude třeba, aby se soud prvního stupně opětovně zabýval existencí žalobcem tvrzené postupované pohledávky. V návaznosti na žalovaným uplatněnou námitku o neplatnosti smlouvy o půjčce soud prvního stupně po spolehlivém objasnění skutkového stavu zváží, zda v dané věci nelze vyjít ze závěrů Nejvyššího soudu obsažených v rozhodnutí ze dne 25.10.2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, roč. 2006, pod číslem 1). V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu uvedeným v tomto rozhodnutí (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

U jednání dne 13.10.2016 žalobce doplnil žalobní tvrzení , že: S ohledem na závěry VS v Olomouci, odkazuje na judikát 31 Cdo 1328/2007, ze kterého vyplývá, že překročení zákonného zmocnění se nemůže dovolávat žalovaný, ale toliko žalobce, a dále s ohledem na další judikát NSČR 23 Cdo 3334/2004, který se zabývá pro změnu překročením oprávnění vyplývajícího z plné moci, kdy ve výroku II. se navíc hovoří o tom, že lze dle § 33 odst. 2 tehdejšího platného občanského zákoníku dodatečně schválit právní úkon nejen výslovně, ale i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tak v našem případě mohu odkázat na skutečnost, že MML postoupila zbývající část pohledávky ze smlouvy o půjčce z 8.3.2004, tj. částku 10.000.000 Kč z původní částky 35.000.000 Kč, na ing. Kosovského a tento tuto pohledávku následně kapitalizoval tak, že došlo k navýšení základního kapitálu v společnosti žalovaného, jakož i s ohledem na další skutečnosti pak z toho činím závěr, že podstatou sporu je dnes již pouze to, zda ing. Sirotin, který podepsal předmětnou smlouvu o půjčce za MML, disponoval buď zákonným zmocněním či plnou mocí. Žalobce tvrdí, že disponoval ústní plnou mocí, a dále byl i zákonným zmocněncem, což ale bohužel není schopen doložit konkrétním listinným důkazem, jelikož se jedná o off-shore společnost. Dále z připojeného spisu 19 Cm 87/2010, resp. z v něm založených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný uhradil úroky z půjčky ze dne 8.3.2004 za rok 2004 a úroky za rok 2008, tudíž tímto plněním uznal svůj závazek ve smyslu ust. § 407 obchodního zákoníku, tudíž se na něj přesouvá důkazní povinnost k prokázání, že ke dni uznání závazku závazek neexistoval.

Krajský soud doplnil dokazování dle intencí odvolacího soudu a učinil následující zjištění : Z výpovědi Ing. Vladimíra anonymizovano , anonymizovano společníka žalobce, jehož výpověď hodnotil jako účastnickou, že z titulu svého společenství ve firmě dlužníka je mu známo, že smlouva o půjčce mezi žalobcem a MML byla uzavřena v roce 2004 a uzavíral předmětnou smlouvu o půjčce za společnost MML a sám ji podepisoval. Byl k tomuto úkonu pověřen ředitelem společnosti MML v Gibraltaru, panem Slobodanem Perovićem, který v té době vykonával stejnou funkci, kterou měl před odstoupením v této firmě sám, to je funkci ředitele, která má charakter jednatele společnosti. Společnost MML byla zřízena jako charakteristická společnost dle Gibraltarských zákonů ruskými obchodními partnery. Celý organizační obchodní řetězec měl zajistit vývoz zboží z ČR na východ a jej řídili ruští obchodní partneři, kteří rozhodli, že v rámci zajišťování dodávky výrobků mimo jiné i společností Mora-Vostok bude zřízena předmětná offshorová společnost. Obchody s ruskými partnery se realizovaly v ČR, kde byl zřízen za tím účelem i účet u banky, kde se všechny transakce aktualizovaly. Statutární orgány dlužníka a společnosti MV měli strach z těchto transakcí, které jim obchodní partneři z Ruska nabídli a proto projevili zájem působit v této společnosti MML, která v Gibraltaru vznikla v roce 1998. Tak se stalo, že do této společnosti vstoupil Ing. Kosovský. Podstata věci spočívá v tom, že v těchto společnostech nejsou moc důležité nějaké vlastnické vztahy. Pro tento typ společnosti je podstatné, kdo v konkrétním období předmětnou společnost ovládá. Subjekt, který tuto společnost ovládá však v podstatě není z dostupných listinných dokladů ke vzniku firmy vážící a k její existenci zjistitelný. Jedná se o tzv. tajného společníka-vlastníka. Existuje správní aparát konkrétní firmy, která tuto firmu spravuje formálně. Pokud má někdo zájem na činnosti této firmy participovat, napíše žádost, kterou adresuje přímo na tuto firmu a vyčká rozhodnutí. Ředitelem v této společnosti MML byl od jejího založení, to je od roku 1998 a předmětnou společnost v tomto období zakládal Ing. Kosovský. Vznik této firmy odpovídá stejnému charakteru jako její provoz a existence. Postup je shodný jako v ČR, kdy se každý zakladatel obrátí na společnost-firmu, která se zakládáním společnosti nebo přebíráním společností zabývá a ta pak řeší zásadní formality. Tyto informace má ze své vlastní zkušenosti při zřizování firmy žalobce. Události týkající se vzniku společnosti MML se udály v roce 1989. Z firmy Mora Top-dlužníka, která je sesterskou společností firmy Mora Vostok , odešel v roce 2006. Předmětná smlouva o půjčce v roce 2004 byla uzavírána přímo s dlužníkem a to proto, že dlužník v té době realizoval výstavbu nové továrny a potřeboval investiční úvěr. Ví, že dlužníkovi byl předmětný investiční úvěr přislíben za situace, že složí v bance určitou finanční částku, která nebude součástí investičního úvěru a použije ji na výstavbu, přičemž tato částka (hotové finanční prostředky) měla být vrácena poskytovateli až po zaplacení investičního úvěru. Byla to určitá forma zajištění, kterou si banka pro návratnost poskytovaného úvěru vymínila. Pro časový odstup nemá přesnou povědomost o tom, jestli nejdříve byla uzavřena s dlužníkem Smlouva o půjčce a teprve poté dlužník uzavřel smlouvu o úvěru, či zda to bylo naopak, nicméně tyto okolnosti si vybavuji jednoznačně. V té době společnost MML zastupoval na základě plné moci poskytnuté mu S. Perovićem. Přemětnou plnou moc, dle jeho vzpomínek přezkoumávala i banka, která dlužníkovi poskytovala předmětný úvěr a tato také přezkoumávala i celou transakci týkající se uzavření předmětné smlouvy o půjčce. Tuto plnou moc dohledal ve svých archivech a má ji k dispozici a je ji schopen soudu předložit. Z funkce jednatele-ředitele MML odcházel (odstupoval) v roce 2002 proto, že v roce 2001 byl ustaven do funkce jednatele ve společnosti Mora Vostok nechtěl, aby došlo ke střetu zájmů. Pro časový odstup si nevybavuje, kdo listinu Smlouvy o půjčce v roce 2004 vyhotovoval. Ví pouze, že jak společnost Mora Top, tak společnosti Mora Vostok měla uzavřenou už v té době paušální smlouvu s advokátní kanceláří JUDr. Karla Vítka v Olomouci. Ten pak prováděl v roce 2008 restrukturalizaci této smlouvy, která se vyhotovovala v roce 2008 a tuto smlouvu v písemné formě již připravoval zcela spolehlivě on. Ví to proto, že má k dispozici Zápis z valné hromady společnosti Mora Vostok, která tuto smlouvu schvalovala a které byl přítomen pan JUDr. Vítek. Z toho tedy dovozuje závěr, že i původní smlouvu o půjčce z roku 2004 vyhotovoval JUDr. Vítek. Byl statutárním zástupcem žalobce cca do roku 2012-2013, ale v současné době již v této funkci není. Je nereálné, aby mu se stejným datem byla vyhotovena stejná plná moc zpětně. Ovlivňuje to především povinnost apostilly, která stvrzuje relevantnost této plné moci pro zastoupení společnosti MML v ČR a v Evropě vůbec. Nevzpomíná si ke kolika úkonům předmětnou plnou moc použil. Pro časový odstup si nevzpomíná na datum, kdy odstoupil z funkce ředitele firmy MML, kterou ovládal cca do roku 2008-2009, v té době již od roku 2001 byl ve funkci ředitele (jednatele) Slobodan Perović, který zůstal i po jeho odchodu ze společnosti MML v roce 2008-2009 ve funkci ředitele této společnosti, kterou následně ovládal Ing. Kosovský ve funkci shora zmíněného tzv. tajného vlastníka. Slobodan Perović byl ve funkci jednatele-ředitele společnosti MML od roku 2001 i po roce 2009.

Z originálu listiny Plná moc bylo zjištěno, že ji dne 24.4.2003 Slobodan Perović coby ředitel společnosti MML (Maddison Marketing Limited) k jejímu zastoupení udělil Ing. Vladimíru Sirotinovi. Listina v originále je opatřenou Apostillou z 5.10.1968 vyhotovenou 12.5.2003 notářem Andrewem Nicholasem Robinsonem v pozici královského úřadu ve funkci veřejného notáře pro město Londýn a jiná města v Anglii vykonávající praxi v Londýně. Apostilla je opatřena číslem G164713 a podpisem-parafou jmenovaného jakož i razítkem úřadu. Předmětná plná moc a shora konstatovaná v originále je opatřena úředním překladem Dr. Irenou Šotkovou, tlumočnicí z jazyka anglického ze dne 7.12.2016.

Z notářského zápisu a to originálu sepsaného Mgr. Libuší Janotovou, notářem se sídlem v Olomouci sp. zn. NZ 175/2007 a N 214/2007 týkající se valné hromady konané společností Mora Vostok s.r.o., IČO 253909 dne 13.6.2007, že touto bylo mimo jiné i schváleno postoupení pohledávky MV za dlužníkem MT ve výši 50.000.000 Kč na MML za částku 50.000.000Kč a souhlasí s jejím vyrovnáním formou zápočtu proti pohledávce MML vůči MV taktéž v částce 50.000.000 Kč.

Z výpovědi svědka Ing. Michaila Kosovského , že v roce 2004 byl jediným majitelem a jednatelem firmy MORA-TOP. Dne 1., 5., 8.3.2004 na účet společnosti MORA TOP byla připsána částka 50.000.000 Kč od společnosti MML. Jednalo se o půjčku na základě Smluv ze dne 1.3.2004 na částku 5.000.000 Kč, ze dne 5.3.2004 na částku 10.000.000 Kč a ze dne 8.3.2004 na částku 35.000.000 Kč. Smlouva o půjčce ve všech třech případech byla uzavírána za společnost MML Ing. Sirotinem a za společnosti MORA TOP jím.

Společně s Ing. Sirotinem byli vlastníky-společníky i jednatelé společnosti MORA VOSTOK. V roce 2003 koupil společnost MORA TOP. Všechny firmy MORA TOP ( MT) , MORA VOSTOK (MV) i MML fungovaly jako jedna skupina. Společnost Madison marketing limited (MML) byla založena Ing. Sirotinem zhruba asi na přelomu roku 1999/2000. Jednalo se o offshorovou společnost, která se zabývala logistikou, a to konkrétně vývozem zboží z EU do států bývalého Sovětského svazu. Jednalo se o firmu, která nevytvářela žádné finanční prostředky, pouze se zabývala formálními záležitostmi spojenými s vývozem zboží z EU do zemí bývalého Sovětského svazu. Částka 50.000.000 Kč se do dispozice společnosti MML dostala prostřednictvím společné součinnosti mezi všemi třemi subjekty, tedy společnosti MORA TOP, MORA VOSTOK, kdy pro ilustraci uvedl příklad, že MORA TOP dodala průtokové ohřívače, kotle, MORA VOSTOK dodala sporáky a další kotle, a každá z těchto firem předmětné dodávky činila ve prospěch společnosti MML, které také vyfakturovala (vyúčtovala) předmětné dodávky, a společnost MML pak měla za úkol předmětné zboží takto obdržené prodat přes volné celní pásmo obchodním partnerům na území bývalého Sovětského svazu. Částka 50.000.000 Kč tedy byla připsaná na účet společnosti MORA TOP v citovaném měsíci březnu na základě zmíněných smluv o půjčce z toho důvodu, že MML v té době předmětné peníze měla společnost MORA TOP je potřebovala . V průběhu roku 2004 asi po 6 měsících od připsání na účet byly uzavřené smlouvy mezi společností MORA TOP a

MORA VOSTOK, na základě které pak společnost MORA VOSTOK se stala majitelem předmětné pohledávky MML a vůči MORA TOPu, došlo tímto ke změně věřitele, a to na základě písemných smluv uzavřených mezi MML a MORA VOSTOK a následně mezi společností MORA VOSTOK a společností MORA TOP. Za společnost MML všechny smlouvy uzavíral Ing. Sirotin i za společnost MORA VOSTOK, i když nevylučuje, že některé přílohy či smluvní ujednání mohl podepsat i sám, a za společnost MORA TOP smlouvy podepisoval sám. Osobu Slobodana Perovice podle jména zná. Ví, že zastával v uvedeném období funkci ředitele MML, protože podle zákonů Gibraltaru tam musela být osoba představující tuto pozici ředitele uvedena. Osobně tohoto člověka nikdy neviděl. Potřebovali však pro smluvní jednání mít k dispozici relevantní doklad jeho totožnosti a za tím účelem v jednom případě Ing. Sirotin poslal jeho pas, takže měl možnost vidět naskenovanou kopii pasu. Pro časový odstup si již nevybaví, kým byl předmětný pas vystaven. Vybavuje si pouze informaci, že se jednalo o muže kolem 50-60 let. Domnívá se, že funkce ředitele obnáší stejné povinnosti a stejné postavení jako funkce jednatele dle českého práva Částka 50.000.000 Kč přestavovala peníze z obchodního styku se zahraničními partnery, jak jsem je shora specifikoval. Hlavním obchodním partnerem se zahraničními firmami byla firma MORA VOSTOK, protože ta měla velké skladové možnosti a prostory, kde se všechno zboží shromažďovalo a společnost MML zajišťovala celní formality spojené s vývozem ve volném celním pásmu.

S ohledem na formu spolupráce-součinnosti mezi těmito třemi subjekty se vytvořila situace, kdy společnost MML měla dluh vůči společnosti MORA VOSTOK, kdy tato dodala zboží, které bylo zobchodované, a nedostala za to zaplaceno.

Proto potom došlo v rámci vyrovnání účetnictví učiněn pořádek v tom, že částka 50.000.000 Kč byla přeúčtovaná společnosti MORA VOSTOK a tato společnost tak v rámci poskytnutí finančních prostředků na překlenutí finanční tísně společnosti MORA TOP poskytla společnosti MORA TOP předmětnou půjčku 50.000.000 Kč na stavbu haly, kterou v té době společnost zahájila. Této transakci předcházelo jednání s bankou, a to Českou spořitelnou, a.s., která po společnosti MORA TOP požadovala zajištění poskytnutého úvěru na výstavbu zmíněné haly dohodou, že předmětná smlouva o půjčce mezi společností MORA TOP a MORA VOSTOK nebude splacena-splněna dříve než bude splněn závazek ve vztahu k České spořitelně. Potřebovala po zajištění, že předmětný závazek-půjčka peněžních prostředků 50.000.000 Kč bude subjektu MORA TOP poskytnuta společností sídlící na území ČR. Proto byla částka 50.000.000 Kč převedena na MORA VOSTOK ze společnosti MML. Tato půjčka nebyla MORA TOPem MORA VOSTOKU nikdy zaplacena. Platili pouze paušálně nějaké smluvené úroky každý rok až do 30.6.2008. K 1.7.2008 pak byla předmětná půjčka 50.000.000 Kč společností MORA VOSTOK postoupena zpět společnosti MML, která tuto pohledávku rozdělila na dvě části. Částku 25.000.000 Kč postoupila společnosti POLIMAX LIMITED-žalobce, částka 25.000.000 Kč zůstala jako dluh MORA TOPu u MML. V roce 2004 při poskytování zmíněného úvěru Českou spořitelnou museli existenci předmětných finančních prostředků mít potvrzenou i relevantními listinami oprávněných subjektů za společnost MML jednat a vím, že v té době smlouvy uzavíral za tuto společnost Ing. Sirotin na základě oprávnění-zmocnění uděleného Slobodanem Perovičem, který dle jeho vědomostí byl oprávněn za tuto společnost MML jednat. Je však možné, že pověření Ing. Sirotinovi mohla udělit i jiná osoba jednající za společnost MML, neboť pro časový odstup si již konkrétní podrobnosti nepamatuje a má povědomost o tom, že tam figurovalo více osob jednajících za společnost MML. Fakt je ten, že předpokladem pro otevření účtu pro společnost MML u České spořitelny, a.s., bylo doložení relevantních dokladů požadovaných EU pro ověření pravosti listin deklarujících existenci konkrétního subjektu a osoby za ni jednající. To se stalo v roce 2004, kdy byl na základě těchto listin účet u České spořitelny otevřen. Doklady předkládané České spořitelně viděl. Po nahlédnutí do prosté kopie plné moci, která byla soudem pořízená u minulého jednání z originálu předloženého Ing. Sirotinem, pak uvedl, že Tato plná moc byla vyhotovena 24.4.2003 a platila do 23. dubna 2004. Účet pro společnost MML byl v ČR otevíraný až na podzim 2004, takže pro potřeby banky byla předkládána zcela určitě jiná plná moc, než je tato. Tato plná moc mohla být relevantní pro uzavírání smluv o půjčce, shora zmiňované. Bez ohledu na předmětnou listinu jsem přesvědčen, že oprávněnost jednat Ing. anonymizovano za společnost MML na podzim roku 2004 byla jednoznačně u České spořitelny prokázána, neboť jinak by Česká spořitelna účet společnosti MML neotevřela . V dobách společného podnikání Ing. Sirotinovi neměl důvod nevěřit. Vztahy mezi nimi byly na velmi dobré kolegiální úrovni. Po ukončení společného podnikání vzájemné vztahy žádný vývoj nedoznaly. Ing. anonymizovano jsem neviděl cca 3-4 roky. Smlouvy o půjčce byly koncipované a vyhotovované v součinnosti Ing. anonymizovano a pověřených zaměstnanců společnosti MORA TOP a domnívá se, že to bylo v náplni činnosti finančního ředitele Petra Pěčinky. Smlouva o půjčce, resp. peníze z této smlouvy ze dne 8.3.2004 ve výši 35.000.000 Kč skutečně na účet společnosti MORA TOP z účtu MML přešly, byly na účet MORA TOP připsány. Zásadně spolupráce mezi společnostmi byla taková, a to z důvodu, že MORA TOP nedisponovala žádnými skladovými prostorami, že 99 % objemu veškeré produkce společnosti MORA TOP byly dodávány společnosti MORA VOSTOK do jejích skladových prostor. 1 % připouští jako možnost, že se mohlo stát a stalo se v tomto rozsahu, že byla poptávka od zahraničních obchodních partnerů po např. 9 ks průtokových ohřívačů, které MORA TOP rychle vyrobila, naložilo se to do kamionu a odvezlo. V tomto případě se to fakturovalo přímo MML, jinak vyúčtování (fakturace) MORA TOPu vždy bylo činěno vůči společnosti MORA VOSTOK . V říjnu roku 2004 se Ing. Sirotin stal společníkem ve společnosti MORA TOP. Je fakt a neoddiskutovatelné, že předmětné smlouvy o půjčce sice byly podepsány jako listiny, které jim byly doporučené jako nejvíce vyhovující doklady ověřující relevantnost předmětné částky, která se objevila na účtu společnosti MORA TOP, ale sám si vždy byl vědom toho, že podpisem těchto listin-smluv o půjčce jej váže závazek předmětné částky věřiteli v těchto smlouvách označených zaplatit v dohodnutém časovém úseku. Proto taky společnost MORA TOP platila úroky ve smlouvách dohodnuté, a to do 30.6.2008 společnosti MORA VOSTOK a od 1.7.2008 společnosti žalobce-POLIMAX LIMITED. Na přelomu roku 2008/2009 přestala společnost dlužníka-MORA TOP předmětné úroky platit, poněvadž se dozvěděl, že Ing. Sirotinem byl dán podnět k zahájení trestního stíhání vůči němu, kdy tvrdil, že vyváděl peníze ze společnosti MORA VOSTOK či MORA TOP, to již přesně neví. Neviděl plnou moc, na základě které Ing. Sirotin převedl ze společnosti MML na POLIMAX LIMITED částku 25.000.000 Kč. Sám nikdy žádnou z předmětných půjček 5.000.000 Kč, 10.000.000 Kč a 35.000.000 Kč do svého vlastnictví nenabyl. Veškeré peníze zůstaly vždy na účtu společnosti MORA TOP. V průběhu doby základní jmění společnosti MORA TOP navyšoval. Pro časový odstup si již přesně nevybaví, kolikrát to bylo a v jaké výši, ale vybaví si situaci, že podíl na této společnosti prodávali, a to Ing. Vymazalovi, a cenu prodeje obdrženou od nového společníka pak vkládal do základního jmění-kapitálu společnosti. V tomto směru pro upřesnění a podrobnosti odkázal na veškeré zápisy v obchodním rejstříku. Je mu známo, že v roce 2004 objem dodávek-výroby MORA TOP činil částku 150-200.000.000 Kč. Z toho 80 % šlo ve prospěch společnosti MORA VOSTOK, které to také bylo vyúčtované. V roce 2003 byl objem výroby MORA TOP cca 110-150.000.000 Kč a z toho taktéž 80 % šlo ve prospěch MORA VOSTOKU. S přihlédnutím k tomu, že vždy koncem roku byla prováděna sumarizace veškerých splatných i nesplatných závazků, tak s ohledem na tuto skutečnost připouští, že závazky společnosti MORA VOSTOK ve prospěch MORA TOPu mohly činit částku cca 50-70.000.000 Kč. Tak to vnímá s odstupem času, ale všechny podklady pro tyto závěry jsou v účetnictví, kde by to mělo být dohledatelné. Poskytnutí částky 50.000.000 Kč od společnosti MML pro MORA TOP bral jako peněžní výpomoc. Jaká výše byla v té době splatných pohledávek společnosti MORA TOP u MORA VOSTOKu to neví. Nevzpomíná si.

Žalovaný v závěrečném návrhu akcentoval skutečnost, že Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím ze dne 29.4.2016 zrušil rozsudek procesního soudu ze dne 30.7.2015 za účelem zjištěné (ne) platnosti smlouvy o půjčce ze dne 8.3.2004, který byla titulem vzniku uplatněné pohledávky žalobce v daném insolvenčním řízení. Dovodil, že provedeným dokazováním žalobce svá tvrzení neprokázal. V souladu s právním názorem Vrchního soudu se soud v první řadě zabýval otázkou, zda osoba, která podepsala listinu, označenou jako smlouva o půjčce ze dne 8.3.2004, Ing. Vladimir Sirotin, byla oprávněna v této době společnost MML právně zavazovat. Z listin, které žalobce v řízení předložil k důkazu v souvislosti s jeho skutkovými tvrzeními, vyplynulo, že: -ke dni 23.10.2002 Ing. Vladimir Sirotin rezignoval na post ředitele společnosti MML a do funkce ředitele byl tímto dnem jmenován Slobodan Perovic. -Slobodan Perovic byl ředitelem společnosti MML jmenován až ode dne 30.9.2004; nebyl tak oprávněn uzavřít smlouvu o postoupení pohledávky dne 16.9.2004. Poslední skutečnost vyplynula ze skutkových tvrzení žalobce při jednání dne 21.5.2015, které pak účastníci učinili nespornými. Z těchto vzájemně rozporných důkazů a tvrzení pak dosud nebylo zřejmé, kdo byl v době od 23.10.2002 oprávněn společnost MML právně zavazovat. Pokud byl k této otázce vyslechnut při jednání dne 3.1.2017 Ing. Vladimir Sirotin, ani jeho výpovědí se žalobci uvedený rozpor nepodařilo prokázat. K výslechu Ing. Vladimira anonymizovano žalovaný v první řadě podotýká, že se jednalo o výslech osoby v procesním postavení účastníka řízení. Ing Vladimir Sirotin, jak sám uvedl, byl do roku 2012 až 2013 statutárním zástupcem žalobce. Současně byl také nejméně do 23.10.2002 statutárním zástupcem společnosti MML. Žalovaný v tomto směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 29 Cdo 228/2013, ze dne 17.7.2013. Skutečnosti, které uvedl ve svém účastnickém výslechu, jsou tak v rozporu s tvrzeními, která tento účastník učinil v dřívější fázi tohoto řízení, zejména pokud tvrdil, že osoba Slobodana Perovice byla ,,ve funkci jednatele-ředitele společnosti MML od roku 2001, i po roce 2009 . I pokud tento účastník předložil v rámci svého výslechu plnou moc, udělenou mu Slobodanem Perovicem dne 24.4.2003, zůstala v řízení neprokázána skutečnost, kdo byl oprávněn k tomuto datu, i k datu 8.3.2004, jednat za společnost MML.

Při jednání, konaném dne 2.2.2017 byl jako svědek vyslechnut Ing. Michail Kosovský, který se podrobně vyjádřil zejména k okolnostem, jaké byly v době uzavření tvrzené půjčky vzájemné vztahy mezi společnostmi MORA-TOP, MORA-VOSTOK a MML. Tento svědek k okolnostem převodu částky 50.000.000Kč uvedl mimo jiné následující skutečnosti: -,, Všechny firmy MORA-TOP, MORA-VOSTOK i MML fungovaly jako jedna skupina. -,, předmětná částka 50.000.000 Kč se do dispozice společnosti MML dostala prostřednictvím společné součinnosti mezi všemi třemi subjekty, tady společnosti MORA-TOP, MORA-VOSTOK a MML. -,, že MML v té době předmětné peníze měla a potřebovala je v krátkém časovém úseku někam připsat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o propojené společnosti, v podstatě jsme neřešili až tak otázku, komu na účet bude částka připsána. -,, jsme příliš neřešili kam peníze, tj. částku 50.000.000 Kč, ze společnosti MML pošleme, resp. na jaký účet které společnosti na území ČR. To jsme řešili až následně za součinnosti účetní a odborníků, kteří nám poradili, jak s touto částkou naložit. -,,Je fakt a nediskutovatelné, že předmětné smlouvy o půjčce sice byly podepsány jako listiny, které nám byly doporučeny jako nejvíce vyhovující doklady, ověřující relevantnost předmětné částky, která se objevila na účtu společnosti MORA-TOP -,,Podotýkám, že jsem nikdy neviděl plnou moc, na základě které Ing. Sirotin převedl ze společnosti MML na POLIMAX LIMITED částku 25.000.000 Kč. Z výpovědi tohoto svědka je tak zřejmé, že úmyslem zúčastněných společností a osob,které je ovládaly, nebylo uzavřít smlouvu o půjčce, ve skutečnosti se jednalo o převod finančních prostředků, které byly vytvořeny v rámci obchodování celé skupiny, kdy mezi jednotlivými firmami existovaly vzájemné závazky a pohledávky. Z výpovědí svědka vyplývá, že forma ,,půjčky byla převodu této částky dána až dodatečně, a to na základě doporučení, jako nejvíce vyhovující forma. Jednalo se tak ve skutečnosti o zastřený právní úkon; smlouva o půjčce ze dne 8.3.2004 je tak neplatným právním úkonem, když svým obsahem půjčkou v době svého poskytnutí nebyla. Po provedeném dokazování má žalovaný za to, že smlouva o půjčce nebyla mezi účastníky platně uzavřena a platby, poskytnuté dlužníkovi dne 5.3.2004 a 8.3.2004, nebyly půjčkou. Právě z tohoto titulu žalobce svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil. Žaloba o určení pravosti popřené pohledávky tak nemůže uspět a žalovaný navrhuje, aby byla v plném rozsahu zamítnuta.

Vyhodnocením provedeného dokazování před soudem v obou fázích řízení vzal soud za prokázaný následující skutkový stav :

Dne 8.3.2004 byla připsána na účet dlužníka, společnosti MORA-TOP , částka 35.000.000 Kč. Tato skutečnos je mezi účastníky nesporná. Žalobce v přihlášce této pohledávky do daného insolvenčního řízení tvrdil, že částka 25.000.000 má základ ve smlouvě o půjčce ze dne 8.3.2004 uzavřené s jeho právním předchůdcem, tj. společností MML (jednajímím ředitelem Slobodanem Perovicem), který zmocnil k uzavření této smlouvy Ing. anonymizovano a dlužníkem. Ing. Sirotin ve své účastnické výpovědi potvrdil uzavření této smlouvy o půjčce a zejména předložil originál plné moci, udělené mu Slobodanem Perovicem dne 24.4.2003 (platnou do 23.4.2004) opatřenou řádnou Apostillou, jak shora uvedeno. Lze souhlasit s Ing. Sirotinem, že s ohledem na povinnost ověření platnosti plné moci apostillou, je vyloučeno, aby byla předmětná plná moc antidatovaná, tj. vyhovena dodatečně. Takto tedy bylo jednoznačně prokázané, že subjekt, jednající za původního věřitele MML byl oprávněným subjektem tuto společnost zavazovat ke dni 8.3.2004. Tuto skutečnost pak potvrdil ve své výpovědi jak svědek Vlček, tak i ing. Kosovský. Pro úplnost je nutno přisvědčit žalovanému, že je nutno výpověď Ing. anonymizovano hodnotit jako výpověď z důvodu jím dovolávaných, na které soud pro stručnost odkazuje.

Ing. Kosovský ve své výpovědi, jejíž části se žalovaný ve své obraně dovolává, uvedl: ,, předmětná částka 50.000.000 Kč se do dispozice společnosti MML dostala prostřednictvím společné součinnosti mezi všemi třemi subjekty, tady společnosti MORA-TOP, MORA-VOSTOK a MML. -,, že MML v té době předmětné peníze měla a potřebovala je v krátkém časovém úseku někam připsat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o propojené společnosti, v podstatě jsme neřešili až tak otázku, komu na účet bude částka připsána. -,, jsme příliš neřešili kam peníze, tj. částku 50.000.000 Kč, ze společnosti MML pošleme, resp. na jaký účet které společnosti na území ČR. To jsme řešili až následně za součinnosti účetní a odborníků, kteří nám poradili, jak s touto částkou naložit. -,,Je fakt a nediskutovatelné, že předmětné smlouvy o půjčce sice byly podepsány jako listiny, které nám byly doporučeny jako nejvíce vyhovující doklady, ověřující relevantnost předmětné částky, která se objevila na účtu společnosti MORA-TOP -,,Podotýkám, že jsem nikdy neviděl plnou moc, na základě které Ing. Sirotin převedl ze společnosti MML na POLIMAX LIMITED částku 25.000.000 Kč. Z této jeho výpovědi se soudu vnuceje záměr zpochybnit předmětnou pohledávku žalobce, jehož společníkem je Ing. Sirotin Vladimír, který na něj podal podnět k trestnímu stíhání , když tvrdil, že vyváděl finanční prostředky ze společnosti MORA-TOP či MORA VOSTOK , jak sám uvedl spontánně taky ve své výpovědi. Soud proto zmíněnou výpověď v uvedené části hodnotí jako účelovou a neuvěřil ji. Řídil se přitom i úvahou, že je nevěrohodné, aby celková částka 50.000.000Kč, byť mezi subjekty, které jsou spolu úzce propojené, byla bez jakéhokoliv právního důvodu jen protože je MML potřebovala rychle někam poslat poslána na účet Dlužníka MT. Toto tvrzení navíc pak Ing. Kosovský sám nakonec vyvrací shodnou výpovědí s ing. Sirotinem, kdy uvádí Je však pravdou, že v době odeslání předmětných částek, společnost MORA TOP předmětné peníze potřebovala, MML peníze měla, tedy je tam poslala . a to ve třech částkách 5.000.000 Kč, 10.000.000,-Kč a 35.000.000,-Kč . Tyto peníze byly zapotřebí k výstavbě výrobního závodu. Předmětné smlouvy o půjčce sice byly podepsány jako listiny, a které byly doporučené jako nejvíce vyhovující doklady ověřující relevantnost předmětné částky, která se objevila na účtu společnosti MORA TOP, ale sám si vždy uvědomoval, že podpisem těchto listin-smluv o půjčce jej váže závazek předmětné částky věřiteli v těchto smlouvách označených zaplatit v dohodnutém časovém ternímu Společnost MORA-TOP , dlužník pak platil úroky ve smlouvách dohodnutých, a to do 30. 6. 2008 společnosti MORA-VOSTOK a od 1. 7. 2008 pak společnosti žalobce . .

Projev vůle smluvními stranami vyjádřený ve sporné smlouvě o půjčce ze dne 8.3.2004 pak soud vyložil i za použití ustanovení § 266 obch. zák. i s přihlédnutím k okolnostem, které tuto půjčku provázely. Vůle smluvních stran je jednak slovně vyjádřená v dovolávané smlouvě o půjčce ze dne 8.3.2004 v čl. I. bod 1.1 , kde Věřitel na základě této smlouvy půjčuje dlužníkovi částku 35.000.000Kč a dlužník tuto půjčku přijímá ( § 266 odst. 1 Obch. zák. ). Jednoznačnost takto projevené vůle navazuje na faktické plnění, když citovaná částka byla citovaného dne věřitelem na účet dlužníka připsána i z následného jednání smluvních stran, kdy dlužník MT předmětnou půjčku vedl ve svém účetnictví a taktéž realizovat a evidoval v účetnictví jednotlivé platby prováděné na sjednaných úrocích mimo jiné i předmětné půjčky, jak ze shora uvedeného skutkového stavu vyplývá a nakonec ani nebyly spornými (§ 266 odst. 3 obch. zák.). Soudu se nejeví být věrohodné, že by Ing. Kosovský, jakožto jednatel a společník dlužníka platil úroky sjednané ve sporné smlouvě o půjčce, kdyby se o skutečnou půjčku mezi jednotlivými subjekty nejednalo a šlo pouze jen o výpomoc , či dokonce vyrovnání vzájemného obchodního styku . Shodně s ing. Sirotinem pak Ing. Kosovský uvedl, že .Této transakci předcházelo jednání s bankou, a to Českou spořitelnou, a.s., která po společnosti MORA TOP požadovala zajištění poskytnutého úvěru na výstavbu haly dohodou, že předmětná smlouva o půjčce mezi společností MORA TOP a MORA VOSTOK nebude splacena-splněna dříve než bude splněn závazek ve vztahu k České spořitelně. Proto potřebovala po nás zajištění, že předmětný závazek-půjčka peněžních prostředků 50.000.000 Kč bude subjektu MORA TOP poskytnuta společností sídlící na území ČR. Proto byla částka 50.000.000 Kč převedena na MORA VOSTOK ze společnosti MML. Tato půjčka nebyla MORA TOPem MORA VOSTOKU nikdy zaplacena. Platili jsme pouze paušálně nějaké smluvené úroky každý rok až do 30.6.2008 .

Pokud se jednalo o nějaké obchodní narovnání vzájemných závazků v následující době, tak toto narovnání řešily subjekty MML a MORA-VOSTOK, jak se z výpovědí svědka ing. Kosovského podává, což nemělo žádný vliv na relevantnost tvrzené půjčky, když toto narovnání bylo provedeno postoupením pohledávek MML za dlužníkem společnosti MORA-VOSTOK.

S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že považuje právní důvod přihlášené pohledávky ve Smlouvě o půjčce ze dne 8.3.2004 mezi MML a dlužníkem MT za existentní a citovanou smlouvu o půjčce za platnou.

Odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí doporučil soudu, aby v dalším řízení zvážil použitelnost závěrů rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Odo 914/2004 , ve kterém přímo v v právní větě je uvedeno , že I. překročí-li jiný pracovník nebo člen právnické osoby své oprávnění činit za právnickou osobu právní úkony, nejde ve smyslu ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. o neplatný právní úkon. Právnická osoba je však takovým právním úkonem vázána, jen týká-li se předmětu její činnosti a jde-li současně o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět. II. Překročení oprávnění jiného pracovníka nebo člena právnické osoby činit za právnickou osobu právní úkony se ve smyslu ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. může dovolat jen dotčená právnická osoba . Z uvedeného tedy vyplývá, že i kdyby Ing. Sirotin nepředložil relevantní, platnou apostillou opatřenou, plnou moc oprávňující jej k zastoupení MML k podpisu sporné smlouvy o půjčce, nebylo by žalovanému možno dovolat se neplatnosti této smlouvy. V daném případě však dle názoru soudu byla relevantnost zastoupení MML při podpsiu této smlouvy jednoznačně prokázaná a soud nemá důvod o pravosti předložené plné moci ing. Sirotinem pochybovat.

S ohledem na závěr o platnosti tvrzené smlouvy o půjče ze dne 8.3.2004 se již soud nezabýval námitkou promlčení případného bezdůvodného obohacení dlužníka zvláště, když půjčka byla splatná dle citovaných smluvních ujednání dne 13.12.2013 (v případě neplatnosti dodatku č. 1 k 8.3.2012), přihláška pohledávky byla podána u soudu dne 8.7.2013 a žaloba dne 4.10.2013.

Otázka aktivní legitimace žalobce jak v tomto řízení, tak k podání přihlášky, jak z uvedeného vyplývá, byla již vyřešena v předchozích fázích řízení, když odvolací soud potvrdil správnost kladného závěru krajským soudem již v tomto směru učiněném. Tvrzení svědka ing. Kosovského, že neviděl plnou moc ing. anonymizovano k převodu předmětné pohledávky 25.000.000 z MML na žalobce s ohledem na výše uvedené soud nespatřuje za takový důkaz, který by již učiněné závěry byl schopen zvrátit.

Řídě se uvedenou úvahou, rozhodl soud tak, jak ve výroku uvedeno a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Nákladový výrok vychází z ustanovení § 202 odst. IZ .

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 23.02.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně