10 ICm 3335/2013
Číslo jednací: 10 ICm 3335/2013-124 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 15659/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: WELISAMEN, s. r. o., IČO 24712264, se sídlem U Habrovky 247, 140 00 Praha 4, zastoupeného Mgr. Martinem Krechlerem, LL.M., advokátem, se sídlem Srbínská 1867, 100 00 Praha 10, proti žalovanému: Mgr. Radoslav Lavička, IČO 10639250, se sídlem Járy da Cimrmana 735/8, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka MORA-TOP, s. r. o., IČO 25869001, Šumperská 1349, 783 91 Uničov, zastoupenému JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem, se sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov, o určení existence popřené pohledávky, takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 2 žalobce, společnosti WELISAMEN, s. r. o., IČO 24712264, vedená v insolvenčním rejstříku pod č. P 96-1/2 o jistině ve výši 1.000.000,-Kč příslušenstvím, typ pohledávky nezajištěná- jednotlivě, s právním důvodem vzniku: půjčka na základě smlouvy o půjčce ze dne 23.07.2010, je řádně přihlášena na základě přihlášky ze dne 04.06.2013 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě -pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 15659/2013, je zjištěna a existuje po právu.

II. Určuje se, že pohledávka č. 3 žalobce, společnosti WELISAMEN, s. r. o., IČO 24712264, vedená v insolvenčním rejstříku pod č. P 96-1/3 o jistině ve výši 4.000.000,-Kč s příslušenstvím, typ pohledávky nezajištěná- jednotlivě, s právním důvodem vzniku: půjčka na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 04.05.2010, je řádně přihlášena na základě přihlášky ze dne 05.06.2013 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 15659/2013, je zjištěna a existuje po právu.

III. Určuje se, že pohledávka č. 4 žalobce, společnosti WELISAMEN, s. r. o., IČO 24712264, vedená v insolvenčním rejstříku pod č. P 96-1/4 s jistinou ve výši 104.284,50 Kč, typ pohledávky nezajištěná-jednotlivě, s právním důvodem vzniku: příslušenství půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 04.05.2010, je řádně přihlášena na základě přihlášky ze dne 05.06.2013 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě -pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 15659/2013, je zjištěna a existuje po právu.

IV. Určuje se, že pohledávka č. 5 žalobce, společnosti WELISAMEN, s. r. o., IČO 24712264, vedená v insolvenčním rejstříku pod č. P 96-1/5 o jistině ve výši 12.780,97 Kč s příslušenstvím, typ pohledávky nezajištěná majetkem dlužníka, s právním důvodem vzniku: půjčka na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.03.2010, poskytnutá dne 02.11.2012, je řádně přihlášena na základě přihlášky ze dne 04.06.2013 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 15659/2013, je zjištěna a existuje po právu.

V. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 21 456,00 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 3. 10. 2013 se žalobce domáhá určení zjištění a existence pohledávek ve výroku citovaných , které žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 15659/2013, vedené v insolvenčním rejstříku pod číslem P 96-1/2 až 1/5 .

Svou žalobu zdůvodnil s tím, že předmětné pohledávky nabyl od společnosti a) Brano a.s. IČ 45193363 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2013, a to pohledávku o jistině ve výši 1.000.000,-Kč s příslušenstvím, která vznikla na základě Smlouvy o půjčce uzavřené mezi společností Brano a.s. a dlužníkem dne 23. 7. 2010 ( dále i pohledávka Brano ), ( pohledávka č. 2) ;

b) Brano Invest s.r.o., IČ 28642546 na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2013, a to 1. pohledávku o jistině ve výši 3.000.000,-Kč s příslušenstvím, která vznikla na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi společnosti Brano Invest s.r.o. a dlužníkem dne 4. 5. 2010 ( pohledávka č. 3) ; 2. pohledávka ve výši 104. 284,50 Kč vzniklá jako příslušenstvím pohledávky na splacení úvěru o jistině ve výši 70.000,-EUR, která vznikla na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností Brano Invest s.r.o. a dlužníkem dne 4. 5. 2010. (společně dále i jako pohledávky Brano Invest ) ( pohledávka č. 4). c) Branou Group a.s. IČ64609898 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2013 pohledávku o jistině ve výši 12.780.923,97 Kč s příslušenstvím, která vznikla na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi společnosti Brano Group a.s. a dlužníkem dne 20 k 31. 3. 2010 a byla poskytnuta dne 2. 11. 2002 (dále i jako pohledávky Brano Group ), ( pohledávka č. 5).

-Přihláškou pohledávek ze dne 4. 6. 2013 vedené v insolvenčním rejstříku pod označením P 96, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkovi pohledávky a) Společnosti Brano jako pohledávku číslo 2 v insolvenčním rejstříku označené P96- 1/2 , typ pohledávky nezajištěná-jednotlivě s důvodem vzniku poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 23. 7. 2010 mezi dlužníkem a společnosti Brano a.s. s celkovou výší jistiny 1.000.000,-Kč, která společně s příslušenstvím činila částku 1.380.520,35 Kč; b) Společnosti Brano Invest uvedl v přihlášce pohledávky jako pohledávku číslo 3 v insolvenčním rejstříku číslo P96-1/3, typ pohledávky nezajištěná-jednotlivě s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 mezi dlužníkem společnosti Brano Invest s.r.o. s celkovou výší jistiny 4.000.000,-Kč, která společně s příslušenstvím činila částku ve výši 5.490.442,25 Kč; c) Společnosti Brano Invest přihlásil jako pohledávku číslo 4 v insolvenčním rejstříku P 96-1/4, typ pohledávky nezajištěná-jednotlivě s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 mezi dlužníkem a společnosti Brano Invest s.r.o. s vysvětlením, že jistina byla zaplacena a věřitel požaduje pouze příslušenství v celkové výši 104.284,50 Kč ; d) Společnosti Brano Group uvedenou v přihlášce jako pohledávku číslo 5 , v ins. restříku P96-1/5, typ pohledávky nezajištěna majetkem dlužníka, s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. 3. 2010 mezi dlužníkem a společnosti Brano Group a.s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka u Československé obchodní banky a.s. dne 2. 11. 2012 s celkovou výší jistiny 12.780.923,97 Kč, která společně s přísl. činila celkem částku 14.360.331,03 Kč. -Dne 7. 6. 2013 byl usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č.j. KSOL 10 INS15659/2013-A6 zjištěn úpadek dlužníka MORA-TOP, s.r.o. , IČ 25869001 a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. -Dne 4. 9. 2013 se konalo přezkumné jednání a na ni navazující první schůze věřitelů. -Dne 21. Srpna 2013 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn seznam přihlášených pohledávek, v němž insolvenční správce popřel pohledávky žalobce P96-1/3, 1/4 a 1/5.

Na toto popření reagoval žalobce přípisem ze dne 30. 8. 2013, v němž insolvenčnímu správci, vysvětlil důvody, pro něž považuje pohledávky za existující a řádně přihlášené, provedl tedy řádné doplnění přihlášky. -V Seznamu přihlášených pohledávek, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn 15 minut před zahájením přezkumného jednání dne 4. 9. 2013 pak insolvenční správce rozšířil a nově upravil některé důvody popření, nereflektoval doplnění žalobce ze dne 30. 8. 2013, z něhož vyplývá, že insolvenční správce popírá a) obecně pravost pohledávek, přičemž u -pohledávky Brano a Brano Group neuvádí žádný důvod k jejich popření; -pohledávky Brano Invest-P96-1/3 uvádí jako důvod, že žalobce doložil smlouvu o úvěru na 6 milionu Kč, byť přihlásil pohledávku, která měla vzniknout na základě smlouvy o půjčce ve výši 4.000.000,-Kč , z čehož dovozuje, že žalobce nemá k jejímu přihlášení aktivní legitimaci; -pohledávky BRANO INVEST P96-1/4 uvádí jako důvod, že věřitel nedokládá právní titul zakládající tvrzenou a postoupenou pohledávku a z ní vyplývající příslušenství (to je obecně shodné důvody s popřením pohledávky, P96-1/3); b) pravost všech pohledávek, a to z důvodu, že postoupení pohledávek bylo zcela nestandardní.

Žalobce s takto provedeným popěrným úkonem žalovaného ve vztahu k pohledávkám společnosti Brano a Brano Group nesouhlasí a má za to, že pro absenci důvodu popření je tento úkon nepřezkoumatelný, a proto neplatný.

K popření pohledávky Brano Invest P96-1/3 , P96-1/4 pak uvedl, že k přihlášce pohledávky předložil řádnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě přihlášené pohledávky Brano Invest vznikly, která byla uzavřena mezi dlužníkem a společnosti Brano Invest s.r.o. a dále 2 smlouvy o postoupení pohledávek z výše uvedené smlouvy o úvěru ze dne 27. 2. 2013. Vinou formální chyby v psaní tuto smlouvu o úvěru smluvní strany označily ve smlouvách o postoupení pohledávek nesprávně jako smlouvu o půjčce a nikoliv jako smlouvu o úvěru, jak měla být tato smlouva v obou postupních smlouvách správně označena. Vzhledem k tomu, že smluvní strany mezi sebou daný den neuzavřely jinou smlouvu o úvěru nebo o půjčce, že uzavření této smlouvy bylo jasně vymezeno jejím datem a že jistina a měna pohledávek, respektive výše úvěru byla v postupních smlouvách vymezena správně v souladu s účetnictvím společnosti Brano Invest s.r.o., je přesvědčen, že se bez dalšího stal věřitelem těchto postupovaných pohledávek a je aktivně věcně legitimován k jejich přihlášení do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkovi.

Dále pak tvrdil, že o naprosté určitosti toho, co strany obou smluv o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2013 měly v úmyslu postoupit a postoupily, svědčí rovněž i fakt, že společnost Brano Invest s.r.o. předala při uzavření této smlouvy o postoupení pohledávek žalobci i listinu, na jejímž základě postupovaná pohledávka vznikla tedy k přihlášce pohledávky přiloženou smlouvu o úvěru ze dne 4. 5. 2010 a dále výpisy ze svého bankovního účtu, prokazující poskytnutí obou úvěrů, a to v souladu s ust. § 528 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je postupitel povinen postupníkovi předat všechny doklady a poskytnout všechny potřebné informace, jež se týkají postoupené pohledávky.

Ve vztahu k postoupení této pohledávky, tedy mezi smluvními stranami nebyla v žádném případě pochybné, jakou pohledávku si mezi sebou postoupili. Tato smlouva rovněž tvořila přílohu přihlášky pohledávek ze dne 4. 6. 2013.

S ohledem na podrobný popis dotčené smlouvy uvedený v přihlášce pohledávky a dále doplňujícím přípisem ze dne 30. 8. 2013 tak muselo být insolvenčnímu správci zcela jasné, že právě přiložena smlouva o úvěrů je právním titulem, na jehož základě vznikla přihlášená pohledávka číslo P 96-1/3, a P 96-1/4.

Na podporu citovaného názoru poukazuje na konzistentní judikaturu Nejvyšího soudu, kdy zejména se dovolává rozhodnutí sp.zn. 32 Odo 1242/2005 ze dne 26. 3. 2008; sp.zn. 32 Odo 523/2005 se dne 22. 3. 2006; sp.zn. 28 Cdo 1550/2012 ze dne 21.l6.2012.

Předmětné postoupení pak bylo postupitelem dlužníkovi oznámeno a z účetnictví dlužníka muselo vyplynout, že předmětem postoupení byla pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 5. 2010, když uvedeného dne s postupitelem dlužník neuzavřel žádnou jinou smlouvu o úvěru nebo půjčce, na jejímž základě by mohla vzniknout jakákoliv jiná s pohledávkami Brano Invest objektivně zaměnitelná.

Právní titul, týkající se poskytnutí obou úvěrů ze strany společnosti Brano Invest s.r.o. dlužníkovi, mají základ v jedné smlouvě o úvěru ze dne 4. 5. 2013, v celkové výši úvěrového rámce v částce 6.000.000,-Kč , na základě které byl dlužníkovi společností Brano Invest s.r.o. poskytnut 1) úvěr denominovaný v korunách českých, a to ve výši 4.000.000,-Kč a 2) úvěr denominovány v eurech, a to ve výši 70.000,-EUR. Jejich plnění dokumentují bankovní výpisy prokazující poskytnutí peněžitého plnění původními věřiteli dlužníkovi.

Pokud jde o důvod popření pravosti pohledávek z důvodu neplatnosti postupních smluv a nedostatku aktivní legitimace žalobce , protože postoupení pohledávek na žalobce je zcela nestandardní , když cena za postoupení je nízká, platební podmínky jsou nevýhodné, nedošlo k včasnému oznámení postoupení pohledávek a v jiných postupních smlouvách uzavřených společnosti Brano Group, Brano Invest s.r.o. a Brano a.s. je cena za postoupení pohledávek odlišně sjednána a P94-4, kde poskytují pohledávky za ceny obvyklé, z čehož insolvenční správce dovozuje, že v případě postupních smluv jde o neplatné právní úkony, jejichž účelem nebylo postoupení pohledávek, ale snaha postupitelů, kteří jsou osobami dlužníkovi blízkými, ovládnout prostřednictvím postupníka insolvenční řízení a že smlouvy byly uzavřeny až po zahájení řízení. Takové právní úkony účelem odporují zákonu, respektive jej obcházejí (například ust. § 53 ve spojení § 51 IZ a ust. § 59 odst. 2 IZ) a jsou jsou tudíž absolutně neplatné. Je zde nedostatek aktivní legitimace . Žalobce dovolávaje se rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne 9. 12. 2009 má za to, že žalovaný ani dlužník není vzhledem k tomu, že není stranou smlouvy o postoupení pohledávek oprávněn jakkoliv namítat neplatnost kterékoliv ze smluv, na jejichž základě došlo k postoupení pohledávek.

Na podporu v tohoto svého názoru cituje odůvodnění předmětného rozhodnutí Nejvyšího soudu a dále poukazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 5427/2007 ze dne 11. 2. 2010; 23 Cdo 4892/2008 ze dne 27. 1. 2011, sp.zn. 32 Cdo 4511/2009 ze dne 15. 2. 2011 nebo sp.zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012. Poukazuje pak dále , že i otázka oprávnění insolvenčního správce respektive, respektive správce konkursní podstaty dlužníka, namítat neplatnost postupní smlouvy, která se týká postoupení pohledávky za dlužníkem, je ve vztahu k insolvenčnímu řízení řešena rozhodnutím Nejvyšího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 1277/2007 ze dne 22. 12. 2009. Má tedy za to, že pohledávky přihlásil po právu.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a ve své obraně učinil nesporná tvrzení, že

-Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č.j. KSOL 10 INS 15659/2013-A6, ze dne 7. 6. 2013, byl zjištěn úpadek dlužníka-společnosti MORA- TOP s.r.o., a tímtéž usnesením byl na majetek insolvenčního dlužníka prohlášen konkurs a žalovaný byl ustanoven jeho insolvenčním správcem. -Žalobce-přihlásil pohledávky Přihláškou pohledávky ze dne 4. 6. 2013, ve které přihlásil pohledávky: a) č. 2 jako typ pohledávky nezajištěná-jednotlivě, v insolvenčním rejstříku vedena jako pohledávka č. P 96-1/2, s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 23. 7. 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO a.s. s celkovou výší jistiny 1.000.000,-Kč, která společně s příslušenstvím tvoří částku ve výši 1.380.520,35 Kč; b) č. 3 jako typ nezajištěná-jednotlivě, v insolvenčním rejstříku vedena jako pohledávka č. P 96-1/3, s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO INVEST s.r.o. , s celkovou výší jistiny 4.000.000,-Kč, která společně s příslušenstvím tvoří částku ve výši 5.490.442,25 Kč; c) č. 4 jako typ nezajištěná-jednotlivě, v insolvenčním rejstříku vedena jako pohledávka č. P 96-1/4, s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO INVEST s.r.o. , s vysvětlením, že celá jistina této části úvěru byla dlužníkem splacena a přihlašuje se jen částka nesplaceného příslušenství v celkové výši 104.284,50 Kč; d) č. 5 jako typ pohledávka nezajištěná majetkem dlužníka, v insolvenčním rejstříku veden jako pohledávka č. P 96-1/5, s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. 3. 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a.s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti Československá obchodní banka, a.s. dne 2. 11. 2012 , celková výše jistiny činila částku 12.780.923,97 Kč, společně s příslušenstvím tedy v částce 14.360.331,03 Kč. -Žalovaný tyto pohledávky popřel v Seznamu přihlášených pohledávek ze dne 4. 9. 2013 co do pravosti. -Žalobce nabyl přihlášené pohledávky a to pohledávku č. 2 od společnosti BRANO, a.s., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2013; pohledávky č. 3 a 4 od společnosti BRANO INVEST, s.r.o. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2013; pohledávku č. 5 od společnosti BRANO GROUP, a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2013.

Žalovaný popírá pravost všech přihlášených pohledávek, neboť právní úkony, na základě kterých byly pohledávky žalobci postoupeny, jsou neplatné, neboť jejich účelem nebylo postoupení pohledávek, nýbrž snaha postupitelů, kteří jsou osobami dlužníkovi blízkými, ovládnout prostřednictvím postupníka insolvenční řízení. Neplatnost spatřuje taky v tom, že citované smlouvy byly uzavřeny zcela nestandartním způsobem, a to z důvodu: 1. Neobvyklé výše úplaty -pohledávka č. P 96, poř. č. 1/5 byla postoupena za úplatu ve výši 2,6 % hodnoty původní pohledávky; -pohledávka č. P 96, poř. č. 1/2 byla postoupena za úplatu ve výši 7,7 % hodnoty původní pohledávky; -pohledávka č. P 96, poř. č. 1/3 byla postoupena za úplatu ve výši 9 % hodnoty původní pohledávky; -pohledávka č. P 96, poř. č. 1/4 byla postoupena za úplatu ve výši 3,4 % hodnoty původní pohledávky všechny za úplatu v celkové výši 650.000,-Kč, což je méně než zákonný úrok z prodlení. 2. Postoupení mělo proběhnout dne 27. 3. 2013, přičemž k jeho oznámení dlužníkovi došlo až dne 23. 8. 2013. 3. Ze smluv o postoupení ze dne 2. 9. 2013 mezi BRANO a.s. a BRANO GROUP a.s. jako postupitelem a společností ÚAMK a.s. jako postupníkem, které jsou přílohou návrhu dle § 18 insolvenčního zákona, a které byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku dne 3. 9. 2013 na č.l. P 93-3 a P 94-4, kde se postupují pohledávky za ceny již obvyklé, plyne, že postoupení na věřitele WELISAMEN je zcela nestandardní, což dovozuje žalovaný ze skutečnosti, že právní úkony, kterými došlo k postoupení pohledávek na žalobce, svým účelem odporují zákonu, resp. jej obcházejí a to ustanovení §§ 51,53 a 59 IZ , což dle jeho názoru činí z právních úkonů, kterými došlo k postoupení pohledávek, absolutně neplatné právní úkony, neboť postupitelé tvoří s insolvenčním dlužníkem koncern, a postupitelé chtěli tímto úkonem ovládnout prostřednictvím postupníka věřitelský výbor dlužníka, neboť sami se v důsledku výše zmíněných ustanovení insolvenčního zákona členem věřitelského výboru stát nemohli. Žalovaný vyvozuje fakt, že postupitel -společnost BRANO a.s. tvoří s insolvenčním dlužníkem koncern, z výpisů z obchodního rejstříku a ze sbírky listin vedené příslušným obchodním rejstříkem, když na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 5. 11. 2010, uzavřené s Ing. Vojtěchem Vlčkem, se stala společnost BRANO GROUP, a.s., IČ: 64609898, se sídlem Hradec nad Moravicí, Opavská 1000, 747 41 (dále jen BRANO GROUP, a.s.) společníkem v dlužníku, a to s podílem ve výši 85%. Tato skutečnost byla zapsána do obchodního rejstříku dnem 8. července 2011 a je zapsána dodnes. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti BRANO a.s. vyplývá, že funkci předsedy představenstva vykonává ode dne 10. 2. 1995 dodnes Ing. Pavel anonymizovano , anonymizovano . Z příloh k účetním závěrkám žalovaného za období let 2010, 2011 a 2012 vyplývá, že jediným akcionářem ve společnosti BRANO a.s. je společnost BRANO GROUP, a.s.. Z výpisu z obchodního rejstříku BRANO GROUP, a.s. vyplývá, že jediným akcionářem BRANO GROUP, a.s. je od 1. 11. 2010 dodnes Ing. Pavel anonymizovano . Ze zprávy o vztazích mezi propojenými osobami podle ust. § 66a) odst. 9 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, zpracované dne 31. 3. 2011 za rozhodné období 1. 1. 2010 až 31. 12. 2010 a založené společností BRANO a.s. do sbírky listin, vyplývá, že ovládající osobou jak dlužníka, tak společnosti BRANO a.s., je Ing. Pavel anonymizovano .

-společnost BRANO GROUP, a.s. tvoří s insolvenčním dlužníkem koncern, z výpisů z obchodního rejstříku a ze sbírky listin vedené příslušným obchodním rejstříkem, když na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 5. 11. 2010, uzavřené s Ing. Vojtěchem Vlčkem, se stala společnost BRANO GROUP, a.s. společníkem v dlužníku, a to s obchodním podílem ve výši 85%. Tato skutečnost byla zapsána do obchodního rejstříku dnem 8. července 2011 a je zapsána dodnes. -společnost BRANO INVEST, s.r.o., tvoří s insolvenčním dlužníkem koncern, z výpisů z obchodního rejstříku a ze sbírky listin vedené příslušným obchodním rejstříkem, když na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 20. 9. 2011, uzavřené mezi BRAXTON INVEST, s.r.o., která byla ve společnosti BRANO INVEST, s.r.o. společníkem s obchodním podílem ve výši 100%, a BRANO GROUP, a.s., IČ:64609898, se sídlem Hradec nad Moravicí, Opavská 1000, 747 41 (dále jen BRANO GROUP, a.s.), se stal BRANO GROUP, a.s. společníkem v BRANO INVEST, s.r.o., a to s obchodním podílem ve výši 70 %. Tato skutečnost byla zapsána do obchodního rejstříku dnem 5. října 2011 a vymazána dne 28. května 2013. Na základě smluv o převodu obchodního podílu ze dne 20. 5. 2013, uzavřené mezi PeadDr. Romanem Laušmanem, CSc. a BRANO GROUP, a.s., mezi Ing. Vratislavem Víchou a BRANO GROUP, a.s. a mezi Ing. Jiřím Černým a BRANO GROUP, a.s., se stala společnost BRANO Group, a.s. společníkem v BRANO INVEST, s.r.o., a to s obchodním podílem ve výši 100%. Tato skutečnost byla zapsána do obchodního rejstříku dnem 28. května 2013 a je zapsána dodnes. Žalovaný popírá pohledávku č. 96-1/3 co do pravosti také z toho důvodu, že věřitel dokládá smlouvu o postoupení pohledávky z půjčky ve výši 4.000.000,-Kč, ovšem jako původní titul dokládá smlouvu o úvěru, jejímž předmětem je částka ve výši 6.000.000,-Kč.Má za to, že je zde na straně žalobce nedostatek aktivní legitimace k podání přihlášky této pohledávky, neboť samotná smlouva o postoupení této pohledávky v žádném případě nedokládá její existenci. Pohledávku č. 96-1/4 popírá také z důvodu, že věřitel nijak nedoložil právní titul vzniku této pohledávky, který by zakládal jím tvrzenou pohledávku a z ní vyplývající příslušenství.

K tvrzení žalobce, že popěrné úkony žalovaného jsou neplatné pro neurčitost, když nejsou odůvodněny, se bránil argumentací, že žádné ustanovení insolvenčního zákona neukládá správci odůvodnit své popření; pouze u popírání vykonatelných pohledávek existuje v případě absentujícího odůvodnění nebezpečí, že správce jako žalobce neunese břemeno tvrzení, když může dle ust. § 199 odst. 3 IZ uplatnit v žalobě jen skutečnosti, pro něž pohledávku popřel; a contrario tedy v řízení o žalobě o pravost nevykonatelné pohledávky nové skutečnosti uvést může; odůvodnění není obligatorní náležitostí popěrného úkonu.

K pohledávce č. 2 (č. P 96-1/2, s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 23. 7. 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO a.s. s celkovou výší jistiny 1.000.000,-Kč, která společně s příslušenstvím tvoří částku ve výši 1.380.520,35 Kč) žalobce namítá, že dle ust. § 196a odst. 1, 2) ObZ. mohly být za jeho účinnosti smlouvy o půjče či úvěru platně uzavřeny jen s předchozím souhlasem valné hromady dlužníka. Ke dni poskytnutí této půjčky, tedy ke dni 23. 7. 2010, byl jednatelem dlužníka a současně předsedou představenstva původního věřitele z této půjčky, tedy společnosti BRANO a.s., Ing. Pavel anonymizovano . Toto ustanovení se použije obdobně i na plnění ve prospěch jiné osoby, jejímž jménem je oprávněn člen představenstva jednat. Ve smyslu ust. § 135 odst. 2) obch. zák. se toto ustanovení použije obdobně i na jednatele společnosti s ručením omezeným. Žalovaný má tedy za to, že citovaná smlouva o půjčce je pro absenci předchozího souhlasu valné hromady neplatná a to ve formě absolutní neplatnosti. Neplatnou smlouvu pak nemohl žalobce nabýt postoupením. K pohledávkám č. 3 a 4 (č. P 96-1/3 a č. P96-1/4, obě s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO INVEST s.r.o. , s celkovou výší jistiny 4.000.000,-Kč, která společně s příslušenstvím tvoří částku ve výši 5.490.442,25 Kč a jistiny a 70.000,-EUR, s tím, že celá jistina této části úvěru byla dlužníkem splacena a přihlašuje se jen částka nesplaceného příslušenství v celkové výši 104.284,50 Kč, žalovaný tvrdí, že žalobce nesplnil břemeno důkazní, když k prokázání existence titulu doložil smlouvou o úvěru (což je pojmově zcela jiný právní institut) a to datovanou 4.5.2012, nikoliv jak v přihlášce uvedl žalobce 4.5.2010. Připustil, že na základě dnem 21.8.2013 v ISIR zveřejněného Seznamu přihlášených pohledávek žalobce zaslal dne 30.8.2013 soudu i správci doplnění přihlášky, v němž mění důvody vzniku své pohledávky č. 3 a 4 (oproti přihlášce) a uvádí, že jde o pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 4.5.2012, nicméně se tak stalo po 30-denní lhůtě k podání přihlášek, která uplynula dne 8.7.2013; dle ust. § 192 odst. 4 IZ může věřitel po lhůtě k podání přihlášky až do skončení přezkumného jednání měnit pouze výši přihlášené pohledávky, nikoliv však její důvod. Toto doplnění věřitele ze dne 30.8.2013 považuje tedy za irelevantní. Z faktu, že přihlášku (jíž bylo původně přihlášeno přes 25 mil. Kč) podepsal přímo jednatel a zároveň jediný společník žalobce Ing. Michal Friedberger, nikoliv zmocněná osoba, která se byť i ve dvou údajích splést mohla, přičemž šlo o částku jistě si zasluhující pro jednatele i z ObZ povinnou dostatečnou pozornost (s péčí řádného hospodáře), dovozuje žalovaný, že věřitel zřejmě nedisponuje právními tituly k pohledávkám, které přihlásil, ale jen tituly, na základě kterých pohledávky přihlásit mohl, avšak tak neučinil, a dále že ve skutečnosti neměl žádný osobní zájem na přihlášených pohledávkách, neboť postoupení pohledávek bylo jen předstíráno z důvodů, jež žalovaný již sdělil a dále níže rozvede, a tedy pro obcházení zákona absolutně neplatné. K důkazu předložené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné ze stejného důvodu jako smlouva, na základě níž přihlásil žalobce pohledávku č. 2, tj. pro rozpor s ust. § 196a odst. 1, 2) ObZ., když jednatelem dlužníka byl v době k datu 4.5.2012 Ing. Pavel anonymizovano , který byl zároveň předsedou představenstva společnosti BRANO GROUP a.s. jako 70% společníka původního věřitele BRANO INVEST s.r.o., a tedy osobou blízkou, nikoliv však ovládanou (jde o vtah mezi dvěma osobami ovládanými třetí osobou a to BRANO GROUP a.s.).

K pohledávce č. 5 (č. P 96-1/5) , s důvodem vzniku Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. 3. 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a.s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti Československá obchodní banka, a.s. dne 2. 11. 2012 , celková výše jistiny činila částku 12.780.923,97 Kč, společně s příslušenstvím tedy v částce 14.360.331,03 Kč) žalovaný uvádí, že tato pohledávka měla zaniknout zápočtem dle dohody o zápočtu ze dne 8.6.2011, uzavřené mezi dlužníkem a spol. BRANO GROUP a.s. za účelem úhrady kupní ceny nemovitostí, převedených na tuto dle kupní smlouvy ze dne 31.5.2011 formou notářského zápisu č N 199/2011; platnost obou v uvedených právních úkonů (zápočet, kupní smlouva) však žalovaný napadá v řízení 10 ICm 3266/2013 o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka.

K tomu připustil , že pohledávku BRANO GROUP a.s. ve výši 12.780.923,97 Kč s příslušenstvím v účetnictví dlužník vede, nicméně z jiného právního důvodu, než uvádí v žalobce v přihlášce pohledávky a v žalobě, a to z důvodu, že dne 2.11.2012 byla poskytnuta dlužníkovi další půjčka v této výši na úhradu zbývajícího dluhu, nikoliv však na základě smlouvy ze dne 31.3.2010, ale na základě faktického úkonu úhrady dluhu dlužníka u ČSOB společností BRANO GROUP a.s.; takový právní důvod vzniku pohledávky žalobce v přihlášce neuvedl ani ve lhůtě pro podání přihlášky nedoplnil (i když mohl, postačilo opsat jej ze smlouvy o postoupení) a proto k němu nelze přihlížet. Poukázal v této souvislosti na skutečnost, že stejnou pohledávku právní předchůdce žalobce přihlásil přihláškou doručenou soudu dne 6.11.2012 ( a to jako zajištěnou majetkem dlužníka Ing. Vojtěch Vlčka) v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 14 INS 23534 / 2012, kde insolvenční správkyně tuto popřela ze stejného důvodu, ve věci podal právní nástupce věřitele, tedy tentýž žalobce jako zde, žalobu o určení pohledávky, která již byla pravomocným rozsudkem č.j. 14 ICm 4064/2013-38 zamítnuta. Zánik pohledávky z půjčky ze dne 31.3.2010 a vznik nové půjčky dne 6.11.2011 právní předchůdce žalobce BRANO GROUP, sám ve svém doplnění přihlášky na výzvu IS ze dne 10.7.2013 potvrzuje. Následně pak tvrdil, že Oznámení o postoupení pohledávek nebylo dlužníku nikdy oficiálně doručeno, přičemž současně pak uvedl, že oznámení o postoupení se "objevila" ve finanční kanceláři MORA-TOP s.r.o. na stole až po zahájení insolvečního řízení dlužníka, ačkoliv jsou datována 27.2.2013 (3x) a 17.5.2013 a před zahájením IŘ nebyla promítnuta do účetnictví dlužníka; v dokladové inventarizaci ke dni 6.6.2013 žalobce jako věřitel nikde nefiguruje, naopak všechny tvrzené půjčky jsou vedeny za původními věřiteli. Nad rámec věci žalovaný dodává, že na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 20. 9. 2011 nabyla BRANO GROUP, a.s. 70 % podíl ve společnosti BRANO INVEST, s.r.o.; a to od společnosti BRAXTON INVEST, s.r.o., IČ: 27159591; tato společnost měla do 20.8.2010 také 100% podíl ve společnosti WELISAMEN s.r.o., tedy žalobce. Nad rámec již snesených argumentů považuje žalovaný za podstatné uvést následující: -Pokud žalobce namítá, s odkazem na Nález US č.j. IV. US 983/13, že žalovaný své popěrné úkony nezdůvodnil, případně je neodůvodnil srozumitelně, nutno namítnout, že toto není pravdou, s odkazem na přezkumný list pohledávky P-96; v přezkumném listu je odůvodnění obsaženo a žalovaný je svými vyjádřeními pouze doplnil (což zákon ani citovaný nález US nevylučuje), přičemž měl žalobce dostatek času, aby na toto doplnění reagoval. Pokud žalobce argumentuje, že měl být žalovaným vyzván k opravě či doplnění přihlášky pohledávky, pak žalovaný namítá právě v souladu s žalobcem citovanou judikaturou (NS, 32 Cdo 1726/98, 2 VSOL 268/2012-P4-10), že takovou povinnost má jen v případě, pokud přihláška není přezkoumatelná; ta není přezkoumatelná jen tehdy, pokud absentuje nebo je nesrozumitelně vyplněn jakýkoliv povinný údaj přihlášky, uvedený v § 21 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro IŘ, např. z důvodu absence právního důvodu pohledávky; žalovaný zde namítá, že přihláška právní důvody obsahovala u všech žalovaných pohledávek, nicméně byly zřejmě některé uvedeny nesprávně, nebo byly doloženy jiným právním titulem; v prvém případě žalovaný nemohl tušit, že žalobce uvedl nesprávný právní důvod, ve druhém případě pak již nejde o vadu samotné přihlášky, nýbrž o nedoložení přílohy a zde pak povinnost žalovaného k výzvě není dána, když ust. § 188 odst. 2 IZ výslovně cituje jen přihlášku, nikoliv pak přílohy. Naopak ustanovení § 176 uvádí, že za správnost údajů v přihlášce odpovídá věřitel. Pokud žalobce argumentuje s odkazem na rozhodnutí NSČR 31

Cdo 1328/2007 irelevantností námitky neplatnosti cese dlužníkem, dochází žalovaný k závěru, že správce je k tomuto oprávněn, když při přezkumu pohledávek nejedná za dlužníka (právě proto je zaveden i v IZ institut samostatného popírání dlužníkem s účinky v závislosti na způsobu řešení úpadku), nýbrž jako zvláštní a v podstatě veřejnoprávní subjekt ins. řízení. Stejně jako se k platnosti cese vyjadřuje v řízení o žalobě soud. Správce je totiž speciálním subjektem, který má společně se soudem naplňovat zásady ins. řízení, mj. aby nebyl žádný z věřitelů nedovoleně zvýhodněn nebo nespravedlivě poškozen (§4 IZ), a pak zvláště v § 4 písm. c) a contrario dovozuje, že pokud věřitel v dobré víře není, lze jej na právech rozhodnutím správce či soudu omezit. Vyslovil názor, kdyby byl připuštěn i opak, tj. že správce nesmí namítat platnost právního vztahu mezi jinými osobami, pak by nemohl přezkoumávat pohledávky vůbec (tj. popírat, ale ani uznávat). Kromě toho namítá žalovaný absolutní neplatnost, pro obcházení zákona, nikoliv neplatnost relativní-jako např. pro nesplnění některých podmínek cese. Takovou je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. V takovém případě pak nejsou splněny podmínky řízení, co se týče aktivní legitimace žalobce k podání přihlášky.

U jednání dne 21.5. 2015 účastníci učinili nesporná tvrzení žalobce, že -dne 7.6.2013 byl usnesením KS v Ostravě, pobočka v Olomouci, č.j. KSOL 10 INS 15659/2013-A6, zjištěn úpadek dlužníka MORA-TOP s.r.o, IČ 25869001, Uničov, Šumperská 1349, 783 91, a insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Radoslav Lavička, žalovaný -žalobce přihlásil do předmětného insolvenčního řízení dne 8.7.2013 svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 25.366.249,36 Kč jakožto pohledávky nezajištěné sestávající z pohledávky č. 1 ve výši 2.200.000 Kč jistina ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 27.1.2010 mezi dlužníkem a společností Brano Group, a.s., která byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.02.2013 spolu s příslušenstvím, a to smluvní úrok (ve výši 6% p.a. od 27.1.2010) a smluvní úrok z prodlení (ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení ode dne 1.3.2010) v celkové výši 1.830.671,23 Kč; celková výše pohledávky 4.030.671,23 Kč, splatná od 28.02.2010 v částce 2.200.000 Kč; pohledávky č. 2 ve výši 1.000.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 23.07.2010 mezi dlužníkem a společností Brano, a.s., pohledávka postoupena na věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.2.2013, a příslušenství ve výši 380.520,35 Kč sestávající ze smluvního úroku ve výši 6% p.a. od 23.07.2010 a zákonného úroku z prodlení ode dne 1.10.2010 v celkové výši pohledávky 1.380.520,35 Kč, s datem splatnosti 30.10.2010 v částce 1.000.000 Kč; pohledávky č. 3 do výše jistiny 4.000.000 Kč ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 4.5.2010 mezi dlužníkem a společností Brano Invest, s.r.o., na žalobce postoupena postupní smlouvou ze dne 27.2.2013 a příslušenství smluvní úrok ve výši 14% p.a. k jistině 3.000 Kč ode dne 10.5.2012, k jistině 1.000.0000 Kč ode dne 31.5.2012 a smluvní úrok z prodlení ve výši 30% p.a. z jistiny 4.000.000 Kč ode dne 8.12.2012 ve výši 1.490.442,25 Kč, celková výše pohledávky 5.490.442,25 Kč; pohledávky č. 4 představující částku 104.284,50 Kč jako smluvní úroky ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 4.5.2010 mezi dlužníkem a společností Brano Invest s.r.o., když jistina takto poskytnuté půjčky ve výši 70.000 EUR byla dlužníkem zcela splacena. Nesplacená zůstala část smluvních úroků, které jsou příslušenstvím. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.2.2013. Výše byla vypočtena jakožto smluvní úrok ve výši 14 % p.a. z čerpané jistiny, která byla postupně splácena ve dnech 12.12.2012, 21.12.2012, 3.5.2013, 16.5.2013. Ke dni splatnosti, tj. 7.9.2012, pak dle § 175 IZ byl kurz české koruny k euru ve výši 24,585 Kč; pohledávky č. 5 ve výši jistiny 12.780.923,97 Kč ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.03.2010 mezi dlužníkem a společností Brano Group, a.s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti ČSOB, a.s., dne 2.11.2012, která byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.2.2013 na žalobce, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.579.407,06 Kč, celková výše pohledávky 14.360.331,03 Kč. Z přihlášky se podává, že tato pohledávka je zajištěna jinak než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. Je zajištěna smlouvou o zástavě nemovitosti ze dne 29.10.2010 s vlastníkem majetku Ing. Vojtěchem Vlčkem ze dne 13.12.2010, a to nemovitostmi zapsanými na LV č. 427 vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, pracoviště Olomouc, katastrální území Neředín, obec Olomouc. -pohledávka č. 1 ve výši 4.030.371,23 byla věřitelem vzata zpět, a tudíž nebyla předmětem přezkumného jednání; -dne 4.9.2013 se konalo přezkumné jednání a na něj navazující schůze věřitelů, na kterém žalovaný popřel co do pravosti pohledávku č. 2, č. 3, č. 4, č. 5 z důvodu, že věřitel dokládá smlouvu o postoupení pohledávky z půjčky 4.000.000 Kč, avšak jako původní titul dokládá smlouvu o úvěru na 6.000.000 Kč, správce zpochybňuje existenci této pohledávky a aktivní legitimaci věřitele, důvod k popření pohledávce č. 3, u pohledávky č. 4 věřitel nedokládá právní titul zakládající tvrzenou pohledávku a z ní vyplývající příslušenství, k pohledávce č. 5 bez uvedení důvodu s tím, že pohledávka 1-5 je uvedeno, že popírá pravost všech přihlášených pohledávek, a to s ohledem nestandartní postoupení pohledávky kdy zpochybňuje neúměrnost úplaty ve výši 2,6 % hodnoty původní pohledávky, u pohledávky č. 2 pak ve výši 7,7 % hodnoty pohledávky, pohledávky 3 ve výši 9% hodnoty, č. 4 ve výši 3,4 % hodnoty, všechny celkově za částku 650.000 Kč, což je méně, než je zákonný úrok z prodlení. Úplata úhrady postupníka měla být realizovaná na výzvu postupitele, postoupení mělo proběhnout 27.3.2013, dlužníkovi bylo oznámeno až dne 23.8.2013, pohledávka č. 5 je přihlášena postupitelem v řízení KSOS 14 INS 23534/2012, aniž bylo požádáno o vstup do tohoto řízení postupníkem, ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 2.9.2013 mezi Brano, a.s., a Brano Group, a.s., jako postupitelem a ÚAMK , a.s., jako postupníkem, které jsou přílohou návrhu dle § 18 insolvenčního zákona zveřejněny v ISIRu dne 13.09.2013 na č.l. P93-3 a P94-4, kde se postupují pohledávky již za ceny obvyklé, plyne, že postoupení na žalobce je zcela nestandardní; má za to, že jde o neplatné právní úkony, jejichž účelem nebylo postoupení pohledávek, ale snaha postupitelů, kteří jsou osobami dlužníkovi blízkými, ovládnout prostřednictvím postupníka insolvenční řízení a že smlouvy byly uzavřeny až po zahájení řízení. Takové právní úkony účelem odporují zákonu, resp. jej obcházejí (např. ustanovení § 53 ve spojení s § 51 insolvenčního zákona a § 59 odst. 2 insolvenčního zákona), a jsou tudíž absolutně neplatné, a proto je zde nedostatek aktivní legitimace. -žalobce byl přítomen na přezkumném jednání dne 4.9.2013, tudíž mu vyrozumění o popření předmětné pohledávky nebylo zasíláno. -dne 21.8.2013 žalovaný dal poprvé na vědomí svůj popěrný úkon ve vztahu k pohledávce č. 3, 4, a 5, na což reagoval žalobce přípisem ze dne 30.8.2014, v němž vysvětlil důvody vzniku předmětných pohledávek a jejich existenci, kterýžto úkon žalovaný považuje za změnu důvodu přihlášených pohledávek a má za to, že je z hlediska insolvenčního zákona bezvýznamný, neboť byl učiněn po uplynutí lhůty zákonem vymezené k přihlášení pohledávek. K nesporným skutečnostem pak soud neprováděl žádné důkazy.

Spor mezi účastníky spočívá v tom, a) zda žalobce je aktivně legitimován coby věřitel ve vztahu k tvrzeným pohledávkám z důvodu tvrzené neplatnosti smluv o postoupení pohledávek; b) zda tvrzené pohledávky 2-5 mají relevantní základ.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení její včasnosti a dále okruhu účastníků. Přezkumné jednání, na kterém byly žalovaným předmětné pohledávky popřené se konalo dne 4.9.2013. Vyrozumění o popření pravosti pohledávek nebylo žalobci doručováno, nebo´t byl přezkumného jednání účasten. Žaloba byla podána u příslušného Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 3.10.2013, tedy včas (§ 198 insolvenčního zákona). V souladu s § 198 odst. 1 insolvenčního zákona byla žaloba podána proti insolvenčnímu správci .

Pro posouzení věci je rozhodující, zda popření pravosti předmětných pohledávek ze strany insolvenčního správce bylo důvodné či nikoliv.

V této souvislosti pak soud posuzoval náležitosti přihlášky žalobce, ve znění jejího doplnění ze dne 30.8.2013, která byla doručena procesnímu soudu ve smyslu ustanovení § 174 odst.1 insolvenčního zákona, která musí obsahovat kromě náležitostí podání důvod vzniku a výši požadované pohledávky. Důvodem vzniku se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Soud dospěl k závěru, že přihláška požadované náležitosti splňuje a to ve znění jejího doplnění žalobcem učiněného dne 30.8.2013, které bylo včasné, když bylo učiněné ve lhůtě vymezené v ustanovení § 198 odst. 2 IZ , tedy do konce přezkumného jednání . V tomto směru nesouhlasí s obranou žalovaného, že k tomuto úkonu nelze přihlížet.

Dle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona je správce oprávněn popřít nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. Právo popírat všechny přezkoumávané pohledávky mají přihlášení věřitelé, správce insolvenční správce a úpadce (jehož popření ovšem nemá-v intencích insolvenčního zákona-pro zjištění pohledávky v konkursu význam). Popřením pravosti pohledávky se přitom rozumí popření jejího základu, má-li popírající za to, že pohledávka vůbec nevznikla, nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla (např. splněním, započtením nebo prekluzí), anebo že je zcela promlčená (§ 193 insolvenčního zákona).

Popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž (při absenci výslovné úpravy v IZ) přiměřeně platí ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř., lze však souhlasit se žalovaným, v daném řízení může popěrné důvody doplnit.

Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí.

S ohledem na námitku žalovaného a spornou otázku ad a), spočívající v nedostatku aktivní legitimace žalobce s ohledem na neplatně uzavřené smlouvy o postoupení předmětných pohledávek, se soud musel zabývat věcnou legitimací žalobce a v tomto směru pak provedl následující zjištění :

Ze smluv o postoupení pohledávky uzavřené

A) dne 27. 10. 2013 žalobcem a společnostmi

1) Brano a.s. IČ 45193363 , že tato postoupila svou pohledávku za dlužníkem ve výši 1.000.000,-Kč s příslušenstvím, která vznikla na základě Smlouvy o půjčce uzavřené mezi společností Brano a.s. a dlužníkem dne 23. 7. 2010 , ( pohledávka č. 2) ; 2) Brano Invest s.r.o., IČ 28642546,, že tato postoupila žalobci pohledávku za dlužníkem a to na jistině ve výši 3.000.000,-Kč s příslušenstvím, která vznikla na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi společnosti Brano Invest s.r.o. a dlužníkem dne 4. 5. 2010 (pohledávka č. 3) ; 3) Brano Group a.s. IČ64609898, že tato postoupila pohledávku za dlužníkem mimo jiné o jistině ve výši 12.780.923,97 Kč s příslušenstvím, která vznikla na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi společnosti Brano Group a.s. a dlužníkem dne 31. 3. 2010 a byla poskytnuta dne 2. 11. 2002 a byla použita na zaplacení dluhu dlužníka vůči Československé obchodní bance , a.s. ( pohledávka č. 5)

B) dne 17. 5. 2013 žalobcem a společností Brano Invest s.r.o., IČ 28642546, že tato postoupila žalobci pohledávku za dlužníkem ve výši 104. 284,50 Kč vzniklá jako příslušenství pohledávky na splacení úvěru o jistině ve výši 70.000,-EUR, která vznikla na základě smlouvy o půjčce na financování výroby uzavřené mezi společností Brano Invest s.r.o. a dlužníkem dne 4. 5. 2010 ( pohledávka č. 4), přičemž pod bodem (B) smlouvy se podává informace, že jistina byla dlužníkem zaplacena a předmětem postoupení je tedy nesplacená část smluvních úroků ve výši 4.241,80 EUR;

Všechny citované smlouvy obsahují výši postupované pohledávky i právní titul jejich vzniku a jsou podepsány statutárními zastupci smluvních stran.

Ze 3 ( tří ) listin označených Oznámení o postoupení pohledávek všechny opatřené datem dne 27.2.2013 , přičemž jedna se týká pohledávku ve výši 1.000.000 Kč, další ve výši 4.000.000 Kč a poslední ve výši 2.200.000 Kč, 1 listiny označené Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.5.2013 na částku 4.241,80 EUR, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení předmětných pohledávek na žalobce v den, kdy byly uzavřené jednotlivé postupní smlouvy. Všechny citované listiny přesně specifikují pohledávku, která byla postoupena a jsou podepsané staturním orgánem postupitele.

Z výpovědi svědkyně Ing. Marie Mohlerové, , že je zaměstnancem dlužníka ve funkci účetní od listopadu 2005, když do 6.7.2013 pracovala na základě řádné pracovní smlouvy a po nástupu do důchodu, tj. ode dne 7.7.2013 pracuje na dohodu o pracovní činnosti, na tzv. částečný úvazek ve stejné funkci. V práci se zdržuje nepravidelně podle objemu práce, kterou je třeba udělat. Minimálně jednou týdně v práci vždy byla. Měsíčně odpracovala cca 60 hodin. Zhruba od roku 2010 kromě mezd vyhotovovala všechny činnosti účetní včetně pořizování prvotních účetních dokladů a účetních závěrek. Náplní činnosti svědkyně nikdy nebylo, ani není přebírat poštu. Pošta, tj.. zásilky doručované poštou byla doručovaná na recepci , kde byla rozdělována mezi jednotlivé úseky a osoby. Faktury jí byly předávány recepcí, a sama si zajistila jejich verifikaci. Úhrady faktur ( jejich platby) prováděla firma BRANO, neví však od kterého data ani která společnost to zajišťovala, ale ví, že to bylo z účtu dlužníka , a že to dělala osoba, která byla oprávněná úhrady provádět. Z titulu své funkce je svědkyni známo, že společnost BRANO dlužníkovi poskytovala řadu půjček, některé dlužník splatil, některé ne. Na tvorbě smlouv se neúčastnila, pouze určité skutečnosti zavedla do účetnictví podle pokynů. Do účetnictví zaváděla vždy pouze skutečnosti, které měla podložené prvotními účetními doklady,tj. smlouvou apod. Svědkyní je známo, že došlo k nějakým postoupením pohledávek či pohledávky, ale nevzpomíná si, jestli se to týkalo přímo žalobce. Listiny týkající se smluvních aktů vesměs jí byly doručovány přes vedení, případně obchodní oddělení apod. Nebyla nikdy vyčleněna žádná osoba, která by byla pověřena k roznášení pošty. Pokud došlo něco přímo pro ni, musela si pro poštu přijít na recepci. Jinak jí byly listiny doručovány takovou formou, že ji byly dány do ruky anebo byly položeny na její pracovní stůl. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27.2.2013 ( 3 listiny ) a ze dne 17.5.2013 viděla, nebyla si je vyzvednout na recepci, měla je položené na pracovním stole a neví, jakým způsobem se tam dostaly. Prováděla účetní závěrku v šestém měsíci roku 2013 a v účetnictví nemá tyto skutečnosti uvedeny. Na stole tyto listiny objevila až po zahájení insolvenčního řízení, v podstatě v době, kdy již MORA-TOP řídil pan Mgr. Lavička, žalovaný. Dala mu je se žádostí o další pokyny, jak s těmito listinami naložit. Dokladovou inventarizaci k prováděné závěrce shora popsané také vyhotovovala a kdyby měla k dispozici smlouvu o postoupení pohledávek, tak by ji tam zadala. Její součástí je Dokladová verifikace dlužníka k 6.6.2013 s datem vyhotovení 17.7.2013 a soupis salda. Není jí známo, jak probíhalo doručování na jiných úsecích, příp. statutárnímu orgánu apod. Občas stávalo i v předchozím období, že některé listiny se jí dostávaly do rukou pozdě. Nemohla bez pověření resp. odsouhlasení listiny příslušným statutárním orgánem či pověřeným pracovníkem do účetnictví zavést žádné doklady. Z výňatku z knihy došlé pošty dlužníka vyplynulo, že citovaná oznámení o postoupení pohledávek v ní zapsaná nejsou.

Vyhodnocením tvrzení účastníků a provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav :

Smlouvami o postoupení pohledávky uzavřenými dne 27. 10. 2013 žalobcem a

a) společností Brano a.s. IČ 45193363 , že tato žalobci postoupila svou pohledávku za dlužníkem ve výši 1.000.000,-Kč s příslušenstvím s právním důvodem vzniku Smlouva o půjčce uzavřené mezi společností Brano a.s. a dlužníkem dne 23. 7. 2010 , ( pohledávka č. 2) ; b) společností Brano Invest s.r.o., IČ 28642546, bylo prokázané, že tato žalobci postoupila pohledávku za dlužníkem a to na jistině ve výši 3.000.000,-Kč s příslušenstvím s právním důvodem vzniku Smlouva o úvěru, uzavřené mezi společnosti Brano Invest s.r.o. a dlužníkem ze dne 4. 5. 2010 (pohledávka č. 3) ; c) společností Brano Group a.s. IČ64609898, že tato postoupila žalobci pohledávku za dlužníkem mimo jiné o jistině ve výši 12.780.923,97 Kč s příslušenstvím s právním důvodem vzniku Smlouva o půjčce uzavřené mezi společnosti Brano Group a.s. a dlužníkem dne 31. 3. 2010, byla poskytnuta dne 2. 11. 2002 a byla použita na zaplacení dluhu dlužníka vůči Československé obchodní bance , a.s. ( pohledávka č. 5). Nebylo prokázané, že pohledávka zanikla, když tuto skutečnost žalovaný ani netvrdil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 5. 2013 uzavřené žalobcem a společností Brano Invest s.r.o., IČ 28642546, vzal za prokázané, že tato postoupila žalobci pohledávku za dlužníkem ve výši 104. 284,50 Kč, která představuje příslušenství pohledávky na splacení úvěru o jistině ve výši 70.000,-EUR, který vznikl na základě smlouvy o půjčce na financování výroby uzavřené mezi společností Brano Invest s.r.o. a dlužníkem dne 4. 5. 2010 (pohledávka č. 4), když z listiny (pod bodem (B) smlouvy) se podává informace, že jistina byla dlužníkem zaplacena a předmětem postoupení je tedy nesplacená část smluvních úroků ve výši 4.241,80 EUR. Všechny citované smlouvy obsahují obsahují výši postupované pohledávky i právní důvod jejich vzniku a jsou podepsány statutárními zastupci smluvních stran.

Postoupení těchto pohledávek bylo žalovanému postupitelem oznámeno listinami s označením Oznámení o postoupení pohledávek všechny ze dne 27.2.2013 na pohledávku ve výši 1.000.000 Kč, 4.000.000 Kč a 2.200.000 Kč, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.5.2013 na částku 4.241,80 EUR. Všechny uvedené listiny jsou opatřeny datem vzniku jednotlivé smlouvy o postoupení pohledávky. Všechny listiny přesně specifikují pohledávku, která byla postoupena a jsou podepsané staturním orgánem postupitele. Skutečnost, že do dispozice dlužníka se předmětné listiny oznamující postoupení shora citovaných pohledávek dostala stvrzuje jednak fakt, že žalovaný tyto listiny v držení má, přičemž sám žalovaný uvádí, že je obdržel dne 23.8.2013 a jednak taky i výpověď svědkyně Ing. Marie Mohlerové, která spontánně a věrohodně vypověděla, že způsobem obvyklým ve vztahu k doručování listin ve firmě dlužníka jí byly blíže neurčitého dne neznámou osobou dodány na její pracovní stůl. Potvrdila pak taky, že jí byla známa skutečnost, že některé pohledávky (závazky dlužníka) byly postupované. Nevybavuje si pouze subjekt, kterému měly být postoupené. Relevantnost postupních smluv pak soud spatřuje i ve skutečnosti, že žalovaný netvrdil , že by existovaly další závazky dlužníka, které by byly postoupené na jiné subjekty. Z Výňatku knihy došlé pošty pro soud vyplynul pouze poznatek, že tyto listiny nebyly doručené prostřednictvím poštovních doručovatelů. Lze však uzavřít, že do dispozice žalovaného, respektive dlužníka se dostaly.

Podle § 45 odst. 1 obč. zák. v rozhodném znění působí projev vůle vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. Z povahy adresovaných právních úkonů vyplývá, že ke své perfekci (vzniku) vyžadují, aby byly seznatelné těmito osobami, kterým jsou určeny (uplatňuje se tzv. teorie dojití). Nedošel-li projev vůle jednajícího do sféry adresáta, právní úkon není perfektní. Projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, to znamená v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se z obsahem projevu vůle. Dojití projevu vůle do sféry adresáta dovršuje proces vzniku jednostranného právního úkonu. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu, dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah (viz např. shodně rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32Odo 442/2003) .

Jestliže zákon umožňuje k perfekci adresovaných právních úkonu pouze fakt, že se dostane do sféry jeho dispozice, aniž by přitom bylo nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu, tak soud má za to, že i forma předmětného doručení daných listin obsahující projev vůle postupitele tuto funkci splnila a lze tedy uzavřít, že předmětný projev vůle postupitele tímto dojitím byl dovršen. Z výpovědi svědkyně nakonec vyplynul poznatek, že sama nebyla oprávněna ani povinována z titulu své funkce poštu přebírat vyjma faktur. Způsob doručování pošty statutárnímu orgánu, případně jiným zaměstnancům ji není znám. Navíc jen ze skutečnosti, že svědkyně listiny na svém pracovním stole objevila až po zahájení insolvenčního řízení , nelze dovodit závěr, že se tyto nebyly doručeny dlužníkovi dříve.

Podle ustanovení § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).

Podle ustanovení § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odstavec 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odstavec 2).

Smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli (§ 526 odst. 1 věta druhá obč. zák.) tím není dotčena (srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 360/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2007, pod číslem 83). Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Naproti tomu je otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. Za této situace, kdy dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky, zaniká jeho závazek splněním postupníkovi i v případě, že smlouva o postoupení pohledávky neexistuje (z jakéhokoli důvodu-viz důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 16/2004 a 78/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně výjimky v posledně označeném rozhodnutí specifikované). Pro řešení otázky, zda dlužník má (v soudním řízení, v němž je proti němu postupníkem uplatněn požadavek na zaplacení postoupené pohledávky) k dispozici námitku, že postupní smlouva je neplatná, je tak rozhodující, zda závěr o aktivní věcné legitimaci postupníka lze učinit již tehdy, prokáže-li, že postupitel dlužníkovi postoupení pohledávky

(dále též jen cessi ) oznámil (§ 526 odst. 2 obč. zák.) nebo zda i v takovém případě musí prokázat, že se stal věřitelem uplatněné pohledávky, platnou smlouvou o postoupení pohledávky. Účelem ustanovení § 526 odst. 1 věty druhé a odst. 2 obč. zák. je ochrana dlužníka, který plnil svůj závazek osobě (postupiteli nebo postupníku), jež podle hmotného práva nebyla v době plnění věřitelem pohledávky, např. proto, že smlouva o jejím postoupení byla neplatná. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení (dále též jen notifikace ) je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi; jde tedy o právní skutečnost, a protože jde současně o skutečnost volní, je to jednostranný právní úkon (stejně viz Občanský zákoník. Komentář. Praha : Panorama, 1987, díl I., s. 241). Poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli.

Oznámením o postoupení pohledávky, adresované dlužníku, postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (či dokonce neexistence, např. pokud by šlo o nicotný právní úkon) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky i pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku, než v osobě věřitele, a v případě že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení významná neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi; vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. Jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. Lze tedy uzavřít, že notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky-týkající se osoby oprávněné přijmout plnění-i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná. Proto je pro právní postavení dlužníka nerozhodné, zda k postoupení pohledávky ve skutečnosti došlo. Pro dlužníka je podstatné, zda postupovaný dluh existuje (a proto jsou mu zachovány námitky proti pohledávce, které mohl uplatnit v době postoupení-§ 529 odst. 1 obč. zák.), ale není jeho věcí, kdo jej vymáhá; má splnit dluh podle pokynů věřitele. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Námitka neplatnosti postupní smlouvy tak s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák. dlužníkovi vůči postupníkovi nepřísluší (jestliže by smlouva o postoupení pohledávky byla v rozporu s § 525 obč. zák., mohlo by být v důsledku plnění postupníkovi dotčeno právní postavení dlužníka). ( viz. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31Cdo 1328/2007). V daném případě nebylo prokázáno (a ani tvrzeno) , že by předmětná pohledávka byla v rozporu s ustanovením § 525 obč. zák.

Obdobně to platí ve sporu o určení pravosti nevykonatelné postoupené pohledávky o námitkách, jež náleží popírajícímu správci konkursní podstaty nebo popírajícím konkursním věřitelům. V takovém případě ani případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky nevede k závěru, že postupník není ve sporu aktivně legitimován ( viz. část právní věty rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 ) . Shodně je tak vyslovený názor již uvedený v rozhodnutí NSČR ze dne 29.11.2007, sp. zn. 29 Odo

1366/2005, kde je v právní větě obsažen názor, že při popření pravosti pohledávky jiného konkursního věřitele (přihlašovatele pohledávky) má popírající konkursní věřitel (stejně jako popírající správce konkursní podstaty) k dispozici všechny hmotněprávní námitky, jež by ke zpochybnění existence popírané pohledávky mohl vůči svému věřiteli uplatnit dlužník .

Za této situace soud uzavírá shodně s konstantní judikaturou, že aktivní věcná legitimace žalobce v daném případě je daná a proto se (ne)platností předmětných postupních smluv nezabýval.

Následně se pak soud musel vypořádat s námitkou žalovaného (kdy popřel pravost přihlášených pohledávek č. 2-5), zda mají relevantní základ, případně zda nezanikly (viz. sporná otázka č. b) .

Za tímto účelem provedl následující zjištění

K pohledávce č. 2) Ze smlouvy o půjčce číslo 23/07/2010 uzavřené dlužníkem, a společnosti Brano a.s. IČ 45193363 na straně věřitele, že na základě této smlouvyse věřitel zavázal žalovanému poskytnout finanční částku ve výši 2.000.000,-Kč a dlužník se zavázal věřiteli spolu s jistinou zaplatit i sjednaný úrokem ve výši 6 % p.a. s tím, že úroky z této půjčky jsou splatné v den vrácení půjčené částky. Splatnost byla sjednána ve dvou splátkách po 1.000.000 Kč tak, že první splátku zaplatí do 31. 7. 2010 a druhou do 30. 9. 2010. Z výpisu účtu z účtu věřitele pak bylo zjištěné, že ve prospěch , že ve prospěch účtů dlužníka byla odúčtována částka 2.000.000,-Kč.

Pohledávce č. 3) a pohledávce č. 4) Ze smlouvy o úvěru na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr) uzavřené 4. 5. 2012 mezi dlužníkem a společnostmi Brano Group a.s. IČ 64609898 (věřitel číslo 1) a Brano Invest, s.r.o. IČ 28642546 (věřitel číslo 2), jejímž předmětem je závazek věřitele číslo 2 poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 6.000.000,-Kč, přičemž refinancování tohoto úvěru je prováděno z prostředků prvního věřitele, kterému za poskytnutí náleží odměna ve výši 3 % p.a.. Dlužník se zavázal vrátit druhému věřiteli peněžní prostředky poskytnuty na základě této smlouvy spolu s úrokem v dohodnuté lhůtě do 4 měsíců od poskytnutí finančních prostředků-od data čerpání. Výplata peněžní částky odpovídající sjednané výši úvěru bude provedena bezhotovostním převodem z účtu druhého věřitele na účet dlužníka uvedeny u ČSOB číslo účtu 17949853/0300 do pěti kalendářních dnů. Výše úroku byla sjednána v článku III ve výši 14 % p.a. který je splatný nejpozději spolu se závazkem dlužníka vrátit poskytnuté finanční plnění. Z výpisu z účtu druhého věřitele vedeného u ČSOB bylo zjištěno, že dne 31. 5. 2002 byla ve prospěch účtu dlužníka odepsána částka 70.000,-EUR ( pohledávka č. 4) , dne 10. 5. 2012 pak byla podepsána částka 3.000.000,-Kč ve prospěch účtu dlužníka a dne 31. 5. 2012 pak byla odepsána částka 1.000.000,-Kč, celkem tedy částka 4.000.000 Kč ( pohledávka č. 3) . k pohledávce č. 5)

Ze Smlouvy o půjčce Číslo 31/03/2005 se dne 31. 3. 2010 uzavřené dlužníkem a společnosti Brano Group, a.s. IČ 64609898, coby věřitelem, že věřitel takto poskytl dlužníkovi překlenovací půjčku ve výši 47 milionu Kč za účelem refinancování bankovních úvěrů, přičemž jistina činila částku 47.000.000,-Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 6 % p.a. z dlužné částky s tím, že jistina, včetně úroků je splatná nejpozději do 31. 5. 2010. V případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit věřiteli ve stanovené lhůtě uvedený závazek se dlužník zavázal k povinnosti zaplatit věřiteli ve stanovené lhůt smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 pro dlužné částky za každý den prodlení. Z potvrzení Československé obchodní banky a.s. ze dne 16. 4. 2012, že dne 2. 11. 2011 byla zaplacena částka 12.780.923,97 Kč z účtu Brano Group a.s. IČ 8010-809762293/0300 na účet dlužníka 5594010/0300. Z výpisu účtu věřitele, vedeného u ČSOB a.s., že dne 2. 11. 2011 věřitel ve prospěch dlužníka zaplatil částku 12 780 923,97 Kč.

Vyhodnocením provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná, neboť žalobcem tvrzený právní důvod přihlášených pohledávek 2, 3, 4, a 5 ve výroku specifikované ve výše má relevantní základ, když bylo prokázané, že právní předchůdci žalobce-původní věřitelé skutečně dohodnuté peněžní prostředky žalovanému poskytli a žalovaným ani nebyl tvrzen opak. I svědkyně Mohlerová potvrdila, že dlužníkovi byly poskytnuté úvěry a některé zaplatil a některé ne . . Vzhledem k tomu, že žalovaný popřel pouze pravost přihlášených pohledávek se soud již nezabýval výší předmětných pohledávek (viz § 193 IZ). Žalovaný ve své obraně ani netvrdil, že předmětné pohledávky zanikly případně, že by byly promlčené. Pokud jde o pohledávku č. 5 , tak sám žalovaný uvádí, že pohledávka měla zaniknout a současně však uvádí, že napadá neplatnost právního úkonu, který měl vést k zániku této pohledávky. Jinými slovy žalovaný sám spatřuje neplatnost právního úkonu vedoucího k zániku této pohledávky.

Řídě se uvedeno úvahou rozhodl soud tak, jak je ve výroku v odst. I až IV. uvedeno a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Závěrem soud považuje za potřebné se zmínit, že v důsledku shora prezentovaného právního názoru pro nadbytečnost neprovedl dokazování žalovaným navržené a to rozsudkem procesního soudu sp.zn. 14 ICm 4064/2013 a listiny, které jej provázejí, tj. smlouvu kupní ze dne 31.5.2011 sp. zn. N199/2011 a NZ 158/2011; přihláška pohledávky věřitele BRANO GROUP u dlužníka Vojtěch Vlček, doplnění přihlášky vyjádření věřitele k výzvě ve věci procesního nástupnictví.

Nákladový výrok vychází z ustanovení § 202 odst. 2 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy soud uložil neúspěšnému žalovanému povinnost žalobci zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 21 456,00 Kč, které tvoří soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 4 x 3.100,-Kč (převzetí věci a příprava, sepis žaloby a účast u jednání ve dnech 19.3.2015 a 21.5.2015) dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2013 (dále jen advokátní tarif ) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu a celková odměna tak činí 12.400 Kč. Dále má nárok na 4 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu; dále na náhradu za 21% DPH ve výši 2 856,00 Kč a tuto povinnost pak soud žalovanému uložil žalobci zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta ( § 149 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 18.6.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně