10 ICm 2167/2012
Spisová značka: 10 ICm 2167/2012-67 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 2512/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEMREPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: GE Money Auto, s.r.o., IČ 60112743, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, 140 00, Praha 4, zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02, Hradec Králové, proti žalovanému: Mgr. Radovan Lavička, Járy da Cimrmana 735/8, 779 00, Olomouc, insolvenční správce dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Trusovická 510, 783 14, Bohuňovice, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalobce ve výši 86.210,91 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 2512/2012 ve věci dlužníka Miroslava anonymizovano , bytem Trusovická 510l 783 14 Bohuňovice, a je po právu i do výše popřené částky 39.922,88 Kč se z a m í t á .

II. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 18. 7. 2012, která došla procesnímu soudu téhož dne, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalobce ve výši 86.210,91 Kč přihlášená do insolvenčního řízení a vedeného Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp.zn. KSOL 10 INS 2512/2012 ve věci dlužníka Miroslav Spáčil, bytem Trusovická 510, 783 14 Bohuňovice, a popřená žalovaným ve výši 39.922,88 Kč je po právu platná.

Soud žalobu zdůvodnil tím, že procesní soud zveřejnil dne 6. 4. 2012 usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení ve věci dlužníka Miroslava anonymizovano , bytem Trusovická 510, 783 14 Bohuňovice, pod sp.zn. KSOL 10 INS 2512/2012. Žalobce do tohoto řízení přihlásil svou nezajištěnou pohledávku ve výši 86.210,91 Kč, když právním důvodem vzniku této pohledávky byla Smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla číslo 33247200. Dne 2. 7. 2012 bylo žalobci doručeno vyrozumění žalovaného o tom, že jeho pohledávka byla na přezkumném jednání konaném dne 18. 5. 2012 popřena co do výše částky 39.922,88 Kč. Důvodem popření bylo neprokázání části pohledávky představující náklady spojené s prodejem vozidla ve výši 21.675,80 Kč a 3.720 Kč a dále neprokázání části pohledávky představující náklady na služby třetích stran ve výši 3.532,08 Kč a neprokázání částky za prodej vozidla. Současně žalovaný poučil žalobce o právu podat žalobu na určení popřené pohledávky ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, přičemž lhůta neskončí dříve než 15 dní od doručení vyrozumění.

Na podporu oprávněnosti své přihlášené pohledávky žalobce argumentuje tím, že dne 2. 12. 2005 byla mezi právním předchůdcem žalobce a úpadcem uzavřena úvěrová smlouva číslo 33247200, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků na úhradu kupní ceny vozidla Ford Mondeo Turnier 1,8 16V CLX, VIN: WF0NXXGBBNWB35603. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky Smlouvy o úvěru společnosti GE Money Multiservis, a.s. verze 9/2005 (dále jen VOP ). Dle předmětné úvěrové smlouvy a VOP se uživatel zavázal k placení pravidelných měsíčních splátek po 4.096,13 Kč ve prospěch žalobce. Délka smluvního vztahu byla sjednána na 72 měsíců. Povinností úpadce bylo mimo jiné po celou dobu trvání smluvního vztahu hradit úvěrové splátky vždy ke 2. dni v měsíci. Tuto svou povinnost řádně neplnil, neboť splátku splatnou dne 2. 6. 2012 uhradil pouze částečně a další splátky již neuhradil vůbec. Vozidlo bylo proto dne 2. 9. 2010 odebráno a úvěrová smlouva byla dohodou účastníků zesplatněna ke dni 14. 9. 2010. Z čl. 3.2 a 3.4 VOP vyplývá, že náklady spojené s odebráním vozidla a jeho následným prodejem nese úpadce. Uvedené náklady se sestávají z následujících položek: provize vymáhající agentuře 7.000 Kč, vypracování znaleckého posudku 1.200 Kč, poplatek za prodej 6.000 Kč, evidenční kontrola 459 Kč, odhlášení TP vozidla na dopravním inspektorátu 2.100 Kč, dohláška TP 1.300 Kč, ekologický poplatek 3.000 Kč a zajištění povinného ručení 720 Kč, celkem tedy částku 25.390,80 Kč spolu s DPH z částky 18.059 Kč.

Popřená částka 3.532,08 Kč v tomto případě představuje náklady věřitele na služby třetích stran-jedná se o provize dealerům, část nákladů, které byly účelně vynaloženy na pořízení smlouvy, o náklady spojené s pořízením produktů, jako je pojištění odpovědnosti

ICM R z provozu motorového vozidla a podobně, a dále o náklady na doplňkové produkty, pokud byly v rámci úvěrové smlouvy sjednány (zabezpečení vozidla a podobně). Na částku ve výši 3.532,08 Kč byla vystavena faktura číslo FVUPU1105114, která vyúčtovává částku 4.578,33 Kč, která představuje náklady na předčasné ukončení smlouvy 500 Kč, náklady spojené s ukončením fixace zdrojů 546,25 Kč a náklady věřitele na služby třetích stran 3.532,08 Kč.

K zajištění své pohledávky sjednal žalobce se žalovaným dohodu o zajišťovacím převodu vlastnického práva dne 2. 9. 2010. K následnému prodeji a částečnému uspokojení pohledávky žalobce tak došlo zcela po právu v souladu s projevenou vůlí obou smluvních stran. Vozidlo bylo prodáno za cenu obvyklou, to je za cenu, které by bylo jinak možno za prodej předmětného vozidla v rozhodné době a místě dosáhnout. Strany si v čl. 3. 4. Všeobecných obchodních podmínek sjednaly, že věřitel je oprávněn zpeněžit vozidla podle své výhradní volby, tedy přímým prodejem, veřejnou dražbou či prodeji v obchodní veřejné soutěži. V tomto případě bylo vozidlo prodáno v dražbě, z čehož vyplývá, že konečná cena vozidla se odvíjí od ceny vyvolávací. Znalecký posudek stanovil cenu předmětného vozidla částkou 9.340 Kč, přičemž nejnižší podání činí jednu třetinu odhadní ceny. Žalobce má tedy za to, že částka 4.000 Kč není částkou, která by nerespektovala shora uvedené. Žalobce má tedy za to, že jeho pohledávka je i v popřené s výší opodstatněná.

Žalovaný navrhl zamítnutí předmětné žaloby, protože uplatněný nárok neuznává a předmětnou věc nelze vyřešit ani smírně. Učinil nesporná skutková tvrzení žalobce, že dlužník s právním předchůdcem žalobce uzavřeli dne 2. 12. 2005 úvěrovou smlouvu číslo 33247200, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků na úhradu kupní ceny vozidla Ford Mondeo Turnier 1,8 16 V CLX.

Nesouhlasí však s tvrzením žalovaného žalobce, že svoji pohledávku platně zajistil dohodou o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 2. 9. 2000, na jejímž základě pak pro neplnění podmínek úvěrové smlouvy ze strany dlužníka žalobce oznámením dlužníku předmětné úvěrové smlouvy odstoupil a předmětné vozidlo bylo dlužníku odebráno a následně zpeněženo za cenu 4.000 Kč, kterou žalobce považuje za cenu obvyklou. Žalovaný zastává názor, že jmenovaná dohoda o zajišťovacím převodu práva ze dne 2. 9. 2010 je absolutně neplatná, a to především proto, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva obecně postupuje dlužník věřiteli podmíněně své právo. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, aby nešlo o převod trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Smyslem takového převodu práva je především motivovat dlužníka na řádném a včasném plnění jeho závazků. Současně dlužníkovi zabráněno, aby před splněním závazku disponoval s převedeným právem, respektive jeho předmětem. Zajišťovacím převodem pak věřitel sleduje též možnost dosáhnout v případě prodlení dlužníka s plněním závazku uspokojení svého práva z předmětu převedeného práva. Žalovaný má za to, že vzhledem k tomu, že se jedná o zajišťovací institut, musí zde existoval závazek hlavní, ze kterého je dlužník povinen věřiteli plnit vedle toho pak závazek vedlejší vyplývající ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dlužník postupuje se právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Žalovaný s odvoláním na ust. § 553 občanského zákoníku uvádí, že toto ustanovení neřeší blíže, jaká mají být práva a povinností věřitele dlužníka, a proto je pro obsah jejich právního vztahu rozhodující obsah smlouvy samotné. Ve smlouvě uzavřené v písemné formě musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí

ICM R a jeho předmět a případně i způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva. Z obsahu smlouvy musí být patrno, že se jedná jen o zajišťovací převod práva, nikoliv trvalý. Žalovaný má za to, že v posuzované věci předmětná dohoda o zajišťovacím převodu práva je v podstatě propadnou zástavou, když v ní absentují jakékoliv ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas nezaplatí a v dotčeném směru obsahuje pouze ujednání, že věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky se bez dalšího stane trvalým vlastníkem předmětu zajištění. V této věci však nedošlo k současnému zániku celé pohledávky žalobce coby věřitele, když žalobce svoji pohledávku za dlužníkem dále neoprávněně navýšil o další náklady zejména o náklady spojené se prodejem předmětného vozidla.

Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru byla mezi stranami uzavřena 2. 12. 2005. K uzavření předmětné dohody o zajišťovacím převodu práva došlo mezi stranami až 5 let poté, tedy dne 2. 9. 2010. K převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu došlo až v okamžiku, kdy se dlužník ocitl v prodlení s plněním závazků. S ohledem na uvedené má žalovaný za to, že se v tomto případě nemůže jednat o zajišťovací převod práva a takové ujednání je opět neplatné dle § 169 písm. e) občanského zákoníku v rozhodném znění. Z pohledu judikovaných zásad má žalovaný za to, že ustanovení čl. 3.3. Všeobecných podmínek předmětné smlouvy o úvěru a samotná dohoda o zajišťovacím převodu práva jednoznačně váží vznik vlastnického práva věřitelé k předmětu zajištění a až k době prodlení dlužníka s plněním závazků, což jednoznačně svědčí o tom, že se nejedná o podmínku rozvazovací, nýbrž o podmínku odkládací a že takové ujednání má charakter propadné zástavy. Dále pak žalovaný vyslovil názor, že předmětná dohoda o zajišťovacím převodu práva je neurčitá, neboť neobsahuje i další podstatné náležitosti, a to zejména řádnou identifikaci samotného práva dlužníka, vymezení zajišťovaného závazku a v tomto směru se dovolával rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp.zn. 31 Odo 495/2006; ze dne 31. 3. 2011, sp.zn. 33 Cdo 344/2011; ze dne 30. 6. 2009, sp.zn. 33 Cdo 1254/2007; dne 26. 1. 2011, sp.zn. 21 Cdo 4395/2009.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení její včasnosti a dále okruhu účastníků. Přezkumné jednání, na kterém byla žalobcem popřena přihlášená ve výši 86.210,91 Kč do částky 39.922,88 Kč, resp. právo na uspokojení této části pohledávky, se konalo dne 15. 5. 2012. Vyrozumění o popření práva žalobce na uspokojení pohledávky bylo doručeno žalobci dne 2. 7. 2012. Žaloba byla podána u příslušného Krajského soudu v Ostravě dne 18. 7. 2012, tedy včas (§ 198 insolvenčního zákona). V souladu s poučením dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona tak, jak je uvedeno ve vyrozumění o popření práva na uspokojení pohledávky byla žaloba podána proti insolvenčnímu správci (když dlužník pohledávku nepopřel) .

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp.zn. KSOS 10 INS 2512/2012 vedeno insolvenční řízení ohledně majetku dlužníka a že žalovaný je insolvenčním správcem; rovněž nebylo sporu o tom, že dne 6. 4. 2012 bylo zveřejněné usnesení insolvenčním soudem, kterým byl prohlášen úpadek dlužníka Miroslava anonymizovano spojené s povolením jeho oddlužení. Z tohoto důvodu k těmto skutečnostem nečinil soud žádná zjištění ani neprováděl důkazy.

ICM R

Pro posouzení věci je rozhodující, zda popření práva na uspokojení pohledávek žalobce ze zajištění ze strany insolvenčního správce bylo důvodné či nikoliv.

V této souvislosti pak soud posuzoval náležitosti přihlášky žalobce, která byla doručena Krajskému soudu v Ostravě, ve smyslu ustanovení § 174 odst.1 insolvenčního zákona, která musí obsahovat kromě náležitostí podání důvod vzniku a výši požadované pohledávky. Důvodem vzniku se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Tyto náležitosti přihláška pohledávky žalobce splňuje pouze částečně.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 10 INS 2512/2012, oddíl P, bylo zjištěno:

-Přihláškou pohledávky ze dne 16. 4. 2012 žalobce přihlásil svou pohledávku za dlužníkem označenou jako nezajištěnou pohledávku č. 1 do jistiny ve výši 51.410,85 Kč s důvodem vzniku: úvěrová smlouva č. 33247200 ze dne 2. 12. 2005 a částka 34.800,06 Kč dle následných tvrzení představuje příslušenství následujícího druhu: doúčtovaný úrok, dorovnání poj. nákladů na prodej vozidla, nákladů na ukonč., sml. pokuty , přičemž nelze zjistit, jakým způsobem byla předmětná částka příslušenství kalkulována a k jakému druhu se vztahuje konkrétní částka, respektive jakou činnost představují náklady 3 osob a jak byly tyto náklady kalkulovány. Celkem tedy přihlásil pohledávku ve výši 86.210,91 Kč, která dle jeho tvrzení byla splatná dne 14. 9. 2010 v plné výši 86.210,91 Kč;

-Vyrozuměním o popření pohledávky ze dne 27.6.2012 a doručenkou s datem doručení žalobci dne 2. 7. 2012, že toto vyrozumění bylo doručeno žalobci dne 2. 7. 2012, přičemž žalovaný jakožto insolvenční správce dlužníka vyrozuměl žalobce o tom, že pohledávku P2-1/1 přihlášena ve výši 86.210,91 Kč popřel do výše částky 39.922,88 Kč a uznal ji pouze do výše částky 46.288,03 Kč; dlužník pohledávku nepopřel. Důvodem popření jsou dle správce následující skutečnosti: a) smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná, a tudíž náklady na prodej vozidla ve výši 21.670,80 Kč a 3.720 Kč nelze uznat, když dle jeho názoru bylo vozidlo odebráno dlužníkovi a prodáno neoprávněně; b) cena 4.000 Kč, za kterou bylo předmětné vozidlo prodáno nekoresponduje s cenou obvyklou, která je v současné době i s přihlédnutím k poškození vozidla dle protokolu v průměru 15.000 Kč; c) není zřejmé, co jsou to náklady na služby třetích stran ve výši 3.532,05 Kč. Následně byl žalobce poučen, že věřitel nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, může uplatnit své právo žalobou na určení podanou u insolvenčního soudu proti insolvenčnímu správci do 30 dnů od přezkumného jednání, tato lhůta neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřena co do výše nebo pořadí v takovém případě je považovaná za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném na při jejím popření. V žalobě může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouhé skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil v přihlášce pohledávky, nebo nejpozději ke skončení přezkumného jednání.

ICM R

-ze Zápisu o přezkumném jednání konaném dne 27. 6. 2012 u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a Seznamu přihlášených pohledávek, tvořící jeho přílohu, že insolvenční správce popřel pohledávku žalobce, respektive věřitele GE Money Auto s.r.o., IČ 60112743, ve výši 86.210,91 do výše částky 39.922,88 Kč a zjištěna byla pohledávka pouze do výše částky 46.288,03 Kč. Z poznámek se podává: jistina 51.410,85 Kč; příslušenství-smluvní úrok, pojištění náklady na prodej vozidla, smluvní pokuty celkem 34.800,06 Kč. Smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná, náklady na prodej vozidla ve výši 21.670,80 Kč a 3.720 Kč nelze uznat, když toto bylo odebráno dlužníkovi a prodán neoprávněně. Věřitel vozidlo prodal za cenu 4.000 Kč, což neodpovídá ceně obvyklé, která i s přihlédnutím k poškození vozidla dle protokolu v průměru dosahuje výše 15.000 Kč. Není zřejmé, co jsou to náklady na služby třetích stran ve výši 3.532,08 Kč.

Pro posouzení věci je rozhodující, zda popření práva na uspokojení pohledávek žalobce ze strany insolvenčního správce bylo důvodné či nikoliv.

V tomto směru soud reflektuje závěry NS ČR v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/98, ve kterém se přímo v právní větě uvádí, že popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. Popírá-li konkursní věřitel nebo správce konkursní podstaty výši pohledávky nebo její pořadí, musí uvést, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka, popřípadě jaké pořadí má pohledávka v konkursu mít; jinak popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky. Popření pohledávky lze učinit i jako eventuální procesní úkon. Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí, pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku, uplatněného tzv. incidenční žalobou, vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.

Z pohledu výše uvedeného soud dospěl k závěru, že přihláška pohledávky trpěla vadami, které spočívaly v neurčitosti vymezení požadovaného příslušenství ve výši částky 34.800,06Kč , které se nepodařilo vysvětlit ani za použití předložených důkazů, z nichž nelze zjistit, a to ani z Přílohy č. 1 Vyúčtování úvěrové smlouvy č. 33247200 z důvodu předčasného ukončení , proč právě uvedené částky byly kalkulované tj. např. částka 3.720 Kč za náklady prodej vozidla, další náklady na prodej vozidla ve výši 21.670,80 Kč; jakým způsobem byla provedena kalkulace administrativních nákladů částkou 500 Kč, nelze zjistit, co jsou a jak byly kalkulovány náklady spojené s ukončením fixace zdrojů a shodně se správcem pak lze konstatovat, že zde zcela absentuje vysvětlení vyúčtované částky

ICM R

3.532,08 Kč za dosud neuhrazené náklady věřitele vynaložené na služby třetích stran , kde zcela chybí relevantní vysvětlení úkonů konkrétních osob (rozuměj třetích stran ), kterým by měly být zaplacené konkrétní částky na základě konkrétního úkonu jimi v souvislosti s předmětnou pohledávkou žalobce související. V daném případě bylo na správci, aby upozornil soud na tuto skutečnost a vyzval jej k odstranění vad přihlášky.

Dle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona je správce oprávněn popřít nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. Právo popírat všechny přezkoumávané pohledávky mají přihlášení věřitelé, správce insolvenční správce a úpadce (jehož popření ovšem nemá-v intencích insolvenčního zákona-pro zjištění pohledávky v konkursu význam). Popřením pravosti pohledávky se přitom rozumí popření jejího základu, má-li popírající za to, že pohledávka vůbec nevznikla, nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla (např. splněním, započtením nebo prekluzí), anebo že je zcela promlčená (§ 193 insolvenčního zákona). Popření výše pohledávky představuje námitka, že přezkoumávaná pohledávka tu sice je, avšak nikoliv v takové výši, jakou uvádí přihlašovatel; typické v tomto případě je, že popírající uznává pohledávku co do základu, ale nesouhlasí s tvrzenou výší-tedy má za to, že pohledávka v přihlašované výši vůbec nevznikla, že již zčásti zanikla (např. započtením, splněním), nebo že se zčásti promlčela (§ 194 insolvenčního zákona).

Popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž (při absenci výslovné úpravy v IZ) přiměřeně platí ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř.

Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí. Stejně tak účinné popření pohledávky co do její výše umožňuje soudu ve sporu o určení výše pohledávky zkoumat pouze tuto výši (a to pouze v popřeném rozsahu), nikoli též posuzovat (bez dalšího) pořadí pohledávky.

Z uvedeného vyplývá, že v daném případě z popěrného úkonu žalovaného nelze zjistit zcela jednoznačně, zda je částka, respektive v jaké výši popírána co do pravosti či co do výše, když z tabulkového záznamu Seznamu přihlášených pohledávek vyplývá závěr, že je popřena výše přihlášené pohledávky do částky 39.922,88 Kč a z poznámek, které obsahují odůvodnění popěrného úkonu, se pak podává informace, že dle správce částky 21.670,80 Kč a 3.720 Kč nelze uznat, když smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná (což by naznačovalo popření pohledávky do pravosti). S ohledem však na zastávaný názor soudní judikaturou citovanou mimo jiné i ve výše uvedeném rozhodnutí NS ČR , že popření pohledávky lze učinit i jako eventuální procesní úkon, když zákonu odpovídá i takový postup, jestliže popírající popře pravost pohledávky a pro případ, že toto popření nebude shledáno důvodným, popírá i výši pohledávky, případně její pořadí (v právní teorii jsou uvedené závěry formulovány např. v článku Bureš, J., Drápal, L.: K některým otázkám incidenčních sporů v konkursu, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 6, ročník 1998, str. 277-286), považuje soud za zásadní, že přihláška žalobce neměla požadované náležitosti, když byla neurčitá, jak shora uvedeno, a proto se soud nemohl incidenční žalobou zabývat.

ICM R

Z důvodu výše uvedených soud žalobu jako předčasnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 163 insolvenčního zákona a úspěšné žalované, která byla v řízení zastoupena právním zástupcem, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč, která se sestává z odměny advokáta ve výši 9.300 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c), poslední část věty vyhl. č 177/96 Sb. z tarifní hodnoty 50.000 Kč a dle ustanovení § 7 a § 11 téže vyhl. za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč (příprava a převzatí zastoupení, sepis vyjádření, účast u jednání dne 20.8.2014), 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve výši 900 Kč a dále z 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2.142 Kč. Žalobci pak uložil povinnost tyto náklady zaplatit ve lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 26.08.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R