10 ICm 1912/2010
Jednací číslo: 10 ICm 1912/2010-33 Sp. zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 10568/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Šlahařem ve věci žalobce: SMART Capital, a.s., IČ 26865297, se sídlem Olomouc, Hněvotínská 241/52, proti žalovanému: Ing. Marek Tříska, se sídlem Šumperk, Okružní 20, insolvenční správce dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Petrov nad Desnou 229, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má v insolvenčním řízení dlužníka Josefa anonymizovano , vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp.zn. KSOL 10 INS 10568/2010 i pohledávku ve výší 22.944,-Kč, s e z a m í t á .

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce 11.520,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou, došlou soudu dne 3.12.2010, se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužníkem Josefem Měrkou (dále jen dlužník) je po právu i v popřené výši 22.944,-Kč. Žalobce v insolvenčním řízení dlužníka přihlásil pohledávku v celkové výši 25.183,-Kč z titulu nespláceného úvěru (smlouva o úvěru č. 62009-3700 ze dne 24.4.2009. Na přezkumném jednání byla pohledávka insolvenčním správcem popřena v rozsahu 22.944,-Kč a o popření byl žalobce informován dne 1.12.2010.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem je absolutně neplatná, plnění poskytnuté žalobcem dlužníkovi z této smlouvy je bezdůvodným obohacením dlužníka, které činí rozdíl mezi žalobcem poskytnutou částkou (20.000,-Kč) a částkou dlužníkem vrácenou (17.900,-Kč), tj. 2.100,-Kč, které je dlužník žalobci povinen zaplatit a tuto pohledávku žalovaný uznal. Žalovaný dále uznal příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z pohledávky 2.100,-Kč ve výši 139,-Kč.

Účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání na podkladě listinných důkazů. Jimi vzal soud za prokázáno a zjištěno, že: -Žalobce a dlužník uzavřeli dne 24.4.2009 smlouvu o úvěru, podle které vyplatil žalobce dlužníku částku 20.000,-Kč, dlužník se zavázal uvedenou částku, navýšenou o úrok a úplatu ve výši 12.500,-Kč žalobci splatit v 13 měsíčních splátkách po 2.500,- Kč tak, že první splátka je splatná do 10 dnů od uzavření smlouvy, každá další do 30. dnů od splatnosti předchozí splátky pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení jedné splátky řádně a včas; v případě neuhrazení jedné splátky řádně a včas vzniká věřiteli právo celý závazek zesplatnit; RPSN činí 199,7%; pro případ porušení povinnosti řádného splácení úvěru ze strany dlužníka bylo sjednáno oprávnění žalobce požadovat smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně polatku za správu úvěru, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z jistiny za každáý den prodlení a náhradu paušálních nákladů vynaložených na vymáhání dlužné částky ve výši 20% z poskytnutého úvěru, nejméně 2.000,-Kč, která nepodléhá vyúčtování a nezahrnuje náklady rozhodčího, soudního nebo jiného řízení spojeného z vymáháním dluhu; smluvní pokuta a paušální náhrada nákladů je splatná do 5 dnů od uložení. (Tato skutková zjištění učinil soud ze shora označené smlouvy o úvěru). -Dne 14.9.2010 oznámil věřitel dlužníku zesplavnění úvěru a to k 1.12.2009 a vyzval jej k zaplacení jistiny 14.600,-Kč, smluvní pokuty 962,-Kč za každý měsíc prodlení, počínaje měsícem 12/2009 a paušální náhrady 4.000,-Kč. (Tato skutková zjištění učinil soud z oznámení o zesplavnění úvěru).

OL ICM B

-Dne 15.9.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka a dne 30.9.2010 bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka a věřitelé byli vyzvání k přihlášení svých pohledávek v 30 denní lhůtě; věřitel přihlásil svou pohledávku v celkové výši 25.183,-Kč, z toho jistinu 14.600,-Kč, smluvní pokutu 9.620,-Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 963,-Kč; na přezkumném jednání dne 24.11.2010 zjistil žalovaný pohledávku ve výši 2.239,-Kč (2.100,-Kč-jistina a 139,-Kč úrok z prodlení) a popřel ji co do 12.500,- Kč-jistina a 10.444,-smluvní pokuta a zbytek úroku z prodlení); insolvenční řízení dosud neskončilo. (Tato skutková zjištění učinil soud z insolvenčního spisu KSOL 10 INS 10568/2010).

V daném případě je pro přijetí závěru o oprávněnosti žaloby klíčové právní posouzení toho, zda se v daném případě jedná o platnou smlouvu o úvěru, případně zda a v jakém rozsahu je tato smlouva neplatná. Pokud by totiž smlouva byla neplatná, pak by bylo na právní vztah žalobce a dlužníka nutno pohlížet v kontextu ustanovení § 457 OZ, podle něhož je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Smlouva ze dne 24.4.2009 je smlouvou o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. Obch.Z. Definičním znakem úvěru je sjednání úroku. Přitom platí, že sjednáním úroku je každé ujednání o tom, že příjemce úvěru zaplatí poskytovateli více, než kolik obdržel. Je přitom nerozhodné, zda je smluvena procentní úroková sazba (ze které lze potom například vypočítat výši měsíčních splátek) či zda je smluvena výše a splatnost splátek, z nichž potom lze, za použití běžných metod finanční matematiky, vypočítat procentní úrokovou sazbu. Jinými slovy, ujednání o tom, že úvěr poskytnutý ve výši 100 je splatný za rok s úrokovou sazbou 10 % p.a. je obsahově zcela totožné s ujednáním, že bude poskytnut úvěr 100 a za rok má být vráceno 100 a na úroku 10, tedy celkem 110; jinými slovy je vyjádřeno totéž, z matematického hlediska jde o to, že musí být určeny dva parametry, aby mohl být vypočten třetí zbývající. V projednávané věci, bez ohledu na to, že žalobce jako tvůrce smlouvy hovoří o úroku a úplatě, nebylo ujednáno nic jiného, než že bude poskytnuta částka 20 000,-Kč, která bude splácena 13 měsíčními splátkami po 2.500,-Kč. Tyto parametry umožňují vypočítat úrokovou sazbu úvěru, která činila 199,7 % p.a., přičemž tuto sazbu vypočetl žalobce ve smlouvě jako RPSN, tak jak mu ukládá z.č 321/2001. a soud tento výpočet ověřil jako správný. Definiční vlastností sazby RPSN je to, že je neutrální vůči tomu, jak jsou peněžní toky nazvány (úrok, odměna, úplata), jen se z přehledu vzájemných plateb (tj. z přehledu toho, kolik a kdy si smluvní strany zaplatí) vypočítá jako roční úroková sazba.

Soud považuje výše uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 39 o.z. pro rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu jde o lichevní smlouvu, kdy věřitel dlužníkovi poskytl plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Příčinou neplatnosti je výše tzv. roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN), která v projednávané věci činí 199,7%. Roční procentní sazba nákladů poskytovaná bankami při srovnatelných úvěrech a půjčkách spotřebitelům v témže období se přitom pohybovala v rozmezí 9,5-21 % (její výše je závislá na míře rizikovosti klienta), jak je soudu známo z jeho úřední činnosti. Žalobce je sice věřitelem, který poskytuje nebankovní úvěry a půjčky a pracuje s rizikovými klienty, avšak i v takovém případě nelze akceptovat jakoukoli výši jeho odměny za poskytnutí úvěru. V daném případě si věřitel nárokuje na

OL ICM B odměně téměř 9,5 násobek toho, co si nárokovaly banky ve vztahu k nejrizikovějším klientům. Žalobce tak za poskytnutí úvěru od dlužníka požaduje protiplnění v takovém rozsahu, že na ujednání o výši odměny, resp. úroku a úplaty, resp. poplatku za správu úvěru, je nutno pohlížet jako na absolutně neplatný právní úkon, který je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 484/2004).

Dále je třeba se zabývat otázkou, zda neplatnost ujednání o smluvní odměně věřitele činí neplatným smlouvu jako celek, a to ve smyslu ust. § 41 OZ podle něhož vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Soud je v daném případě toho názoru, že s ohledem na obligatorní úplatnost smlouvy o úvěru (závazek zaplatit za poskytnutí úvěru úroky je pojmovým znakem smlouvy), je nemyslitelné oddělit část smlouvy, týkající se ujednání o výši úplaty za úvěr od ostatních ujednání. Soud proto dospívá k závěru, že na celou předmětnou smlouvu o úvěru je proto nutno nahlížet jako na neplatnou, v důsledku čehož nelze ze smlouvy dovozovat žádné nároky a je nutno na vzájemné vypořádání jejich účastníků aplikovat ust. § 457 OZ.

Pokud tedy dlužník dosud zaplatil žalobci 17.900,-Kč oproti poskytnutým 20.000,-Kč, činí jeho dluh na vypořádání bezdůvodného obohacení 2.100,-Kč. Tomto rozsahu byla pohledávka žalobce žalovaným v insolvenčním řízení uznána.

Podle soudu naopak nemá žalobce nárok ani na zaplacení zákonného úroku z prodlení v rozsahu uznaném, tj. 139,-Kč, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení se mohl stát splatným nikoli dnem 1.12.2009, ale až dnem následujícím po dni, kdy byla dlužníku doručena výzva k úhradě dlužné částky. K tomu byl dlužník vyzván až výzvou, vyhotovenou dne 14.9.2010. Soud se však s ohledem k tomu, že tato částka byla žalovaným na přezkumném jednání uznána a není tak předmětem tohoto řízení, přesným okamžikem doručení výzvy dlužníku a tedy zkoumáním přesného data splatnosti částky 2.100,-Kč nezabýval.

Vycházeje ze shora uvedených úvah dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná a proto jí zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému jako účastníku v řízení zcela úspěšnému soud přiznal vůči žalobci právo na jejich náhradu, přičemž jejich výše je dána součtem odměny advokáta ve výši 9.000,-Kč (§ 8 vyhl. č.484/2000 Sb.) a náhrady hotových výdajů advokáta 2x300,-Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb.), navýšeného o 20% DPH.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

OL ICM B

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Olomouci dne 23.5.2011

Mgr. Bronislav Šlahař, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Alena Hlochová

OL ICM B