10 ICm 114/2012
Jednací číslo: 10 ICm 114/2012 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 14331/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Šlahařem v právní věci žalobce Ilja anonymizovano , anonymizovano , bytem Slovenská 4, 779 00 Olomouc, zast.: Mgr. Romanem Peškem, advokátem se sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc, proti žalovanému Mgr. Radoslavu Lavičkovi, se sídlem Járy da Cimrmana 735/8, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. zast.: JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem Dr. Skaláka 10, 750 00 Přerov, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Řízení o určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku v rozsahu 3.143,50 Kč se zastavuje.

II. Žaloba o určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku v rozsahu 2.690,90 Kč se zamítá.

III. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávku v rozsahu 115.500 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou došlou soudu dne 19.01.2012 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že má za úpadcem KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. pohledávku z titulu zákonných úroků z prodlení ve výši 5.834,40 Kč a pohledávku z titulu nákladů za uskladnění kuchyňské linky za období říjen 2008 až srpen 2011 ve výši 115.500 Kč s odůvodněním, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 07.10.2011 byl zjištěn úpadek KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. a insolvenčním správcem úpadce byl ustanoven Mgr. Radoslav Lavička. Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil 2 pohledávky a to přihlášky pohledávek č.1 a č.6. Výše jistiny pohledávky č.1 byla 235.239 Kč z důvodu práva na vrácení ceny ze smlouvy o dílo, příslušenství pohledávky tj. zákonný úrok z prodlení a náklady řízení 150.601,60 Kč, celkem tedy 385.840,60 Kč. Původně byl přihlášen úrok z prodlení ve výši 52.409,60 Kč, správná suma však činí 58.244 Kč. Tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci 75 Co 277/2010-138. Insolvenční správce pohledávku popřel do výše 5.834,40 Kč s tím, že výše úroků z prodlení je nesprávně vypočítána.Výše jistiny pohledávky v přihlášce č.6 byla původně ve výši 45.500 Kč, tato pohledávka však byla rovněž původně přihlášena v nesprávné výši, neboť bylo vycházeno z výše měsíčního plnění za uskladnění kuchyňské linky ve výši 1.300 Kč, následně došlo k doplnění přihlášky, neboť měsíční částka na uskladnění vynaložená po odstoupení od smlouvy za říjen 2008 až srpen 2011 činila 3.300 Kč. Insolvenční správce popřel rovněž toto navýšení, neboť uvedl, že žalobce má právo na náhradu škody vzniklou skladováním nepřevzaté kuchyňské linky resp. úhradu nákladů, žádnou škodu či vynaložené náklady ale k přihlášce žalobce nedokládal, pouze tvrdil. Cenu 3.300 Kč měsíčně za pronájem garáže považuje insolvenční správce za nepřiměřenou ve srovnání s cenou obvyklou, proto pohledávku popřel co do pravosti. Žalobce nebyl insolvenčním správcem vyzván, aby přihlášku pohledávky doplnil, aby předložil doklady potřebné pro přezkoumání přihlášky, porušil tak zákonem udanou povinnost podle § 188 odst. 2 IZ. vyzvat věřitele v případě, že nelze přihlášené pohledávky přezkoumat pro jejich vady nebo pro jejich neúplnost. Žalovaný žalobce žádným způsobem nevyrozuměl o tom, že jeho přihláška č.6 je neúplná, a že má předložit doklady k prokázání vynaložených nákladů na uskladnění kuchyňské linky. Pokud měl žalovaný o správnosti či úplnosti přihlášek pohledávek jakékoliv pochybnosti, měl povinnost žalobce vyzvat k doplnění a upřesnění přihlášených pohledávek a zároveň jej poučit v následcích o neprovedení opravy. Doklad o vynaložení nákladů byl bez předchozí výzvy žalovaného žalobcem předložen při přezkumném jednání, proto jej žalovaný přezkoumal dodatečně. Tyto předložené doklady se však insolvenčnímu správci jeví jako

OL ICM B

účelově vytvořené, neboť tvrdí, že původní náklady byly přihlášeny ve výši 1.300 Kč měsíčně, však později byla přihláška doplněna ve výši 3.300 Kč měsíčně, za uskladnění kuchyňské linky. K tomuto doplnění však došlo pouze z důvodu chyby v advokátní kanceláři, kdy při vyplňovaní přihlášky došlo k chybě. Žalobce dále uvedl, že kuchyňská linka nebyla uskladněná v garáži, jak při přezkumném jednaní uvedl insolvenční správce, ale ve skladovacích prostorách. Dle žalobce cena uskladnění není nepřiměřeně vysoká, neboť z článku 6 smlouvy o dílo uzavřené dne 07.02.2008 mezi KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. jako zhotovitelem a žalobcem jako objednatelem vyplývá, že v případě prodlení objednatele z převzetím díla zhotovitel dílo uskladní a objednatel bude povinen uhradit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý i započatý den skladování. Částka 3.300 Kč za uskladnění kuchyňské linky za měsíc je tedy přiměřená z cenou obvyklou.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že pokud jde o pohledávku č.1 přihlášky č.1 resp. popřenou část této pohledávky co do výše jejího doplnění v částce 5.834,40 Kč učiněného žalobcem, pak má žalovaný za to, že žalobce s prvním podáním přihlášky pohledávky úrok z prodlení vypočítal správně, tedy z částky na jistině 227.163 Kč činí úrok z prodlení od 18.11.2008 do 11.08.2011 celkem částku 52.409,30 Kč, nikoliv částku 58.244 Kč jak následně nově žalobce uvedl v opravě přihlášky. Na nesprávný výpočet nelze vztahovat vykonatelnost, a proto v části 5.834,40 Kč považuje žalovaný tuto pohledávku za nevykonatelnou. Pokud jde o pohledávku žalobcem označenou jako pohledávku č.1 přihlášky č.6, pak má žalovaný za to, že žalobci vzniklo pouze právo na náhradu škody, která mu vznikla skladováním nepřevzaté kuchyňské linky dle § 371 odst. 2 obchodního zákoníku resp. nárok na náhradu nákladů dle § 162 odst. 1 a § 178 občanského zákoníku. Doklad o vynaložení nákladů na úschovu žalobce doložil až dodatečně při přezkumném jednaní a proto je žalovaný přezkoumal až dodatečně. Cenu 3.000 Kč měsíčně za úschovu předmětu, který může svými rozměry zabírat max. 6 m2 považuje žalovaný za nepřiměřenou ve srovnání s cenou obvyklou. Žalovaný má za to, že doklady žalobcem předložené jsou účelově vytvořeny, čím už nasvědčuje i fakt, že byly žalovanému předloženy až dodatečně, a že žalobce původně přihlásil náklady za úschovu ve výši 1.300 Kč měsíčně. Žalobce ke smlouvě k úschově nepředložil ani řádných příjmových dokladů. Žalobce měl příjem ze smlouvy o úschově zdanit dle příslušných právních předpisů. Není pak pravdou, že by žalovaný porušil ustanovení §188 odst.2 insolvenčního zákona. Pokud věřitel, čili žalobce, přihlášenou pohledávku nedoloží listinami, či ji doloží nedostatečně, nelze to považovat za vadu přihlášky či její neúplnost. Aplikace § 188 insolvenčního zákona se uplatní pouze v případě, je-li vadný procesní úkon sám, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že žalobce jako věřitel k přihlášce pohledávky nepřipojil požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že svůj uplatněný nárok žalobce jako věřitel neprokáže, čili nesplní povinnost důkazní.

V průběhu řízení vzal žalobce svou žalobu co do určení pohledávky č. P1 v rozsahu 3.143,50 Kč zpět a soud se souhlasem žalovaného řízení v této části zastavil.

Účastníci učinili nesporným:

Dne 07.02.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Radoslav Lavička. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dvě pohledávky, které jsou vedeny pod čísly P1 a P6. Pohledávky

OL ICM B

se odvíjejí od smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem resp. od odstoupení od této smlouvy, kdy dlužník se dostal do prodlení se svým plněním a žalobci vzniklo práno na úroky z prodlení počínaje 08.11.2008. K odstoupení od smlouvy došlo z důvodu nedokončení díla na straně zhotovitele. Žalobce vyzval dlužníka po odstoupení od smlouvy k tomu, aby si předmět této smlouvy odvezl. Insolvenční správce popřel s přihlášených pohledávek žalobce 5.834.40 Kč v rámci přihlášky č. P1 a 115.500 Kč v rámci přihlášky č. P6.

Soud v řízení provedl následující důkazy a vzal jimi za prokázáno že:

-Dne 07.02.2008 byla uzavřena smlouva o dílo mezi zhotovitelem KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. a objednatelem Ilja anonymizovano , jíž se zhotovitel zavázal dodat a namontovat objednateli kuchyňskou linku za cenu 239.119 Kč. Smluvní strany se dohodly, že v případě nedodržení termínu dodání ze strany zhotovitele, nebo neodebrání ze strany objednavatele náleží druhé straně smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,05 % z ceny díla, která již byla uhrazena objednavatelem, a to za každý započatý pracovní den prodlení. Pokud objednatel neodebere dílo do 14 dnů od stanoveného termínu dodání, zhotovitel dílo uskladní a objednatel je povinen uhradit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý i započatý den skladování díla zhotovitelem následující po sjednaném termínu dodání. Pro montáž kuchyňské linky je objednatel povinen zajistit stavební připravenost díla tzn. provozní teplotu min. 15 oC a relativní vlhkost vzduchu min. 15 % a max. 60 % a při stavební nepřipravenosti je objednatel povinen uhradit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč ( smlouva o dílo č. ZAT/730007-08),

-přihláškou došlou soudu dne 23.08.2011 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužníka KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. svou pohledávku v celkové výši 385.840,60 Kč z toho jistinu ve výši 235.239 Kč z titulu práva na vrácení zaplacené ceny ze smlouvy o dílo ze dne 07.02.2008 po odstoupení věřitele od smlouvy ( 227.163 Kč ) náhradu nákladů s tímto spojených ( 2.832 Kč ) a smluvní pokuta ( 5.244 Kč ). Tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná pro částku 385.840,60 Kč, dle rozsudku č. 75 Co 277/2010-138. Příslušenství pak tvoří zákonný úrok z prodlení a náklady řízení ve výši 150.601,60 Kč, z čehož 98.192 Kč jsou celkové náklady řízení a zákonný úrok z prodlení od 08.11.2008 do 11.08.2011 z částky 227.163 Kč činí dle rozsudku 52.409,60 Kč ( přihláška pohledávky ze dne 23.08.2011 č. P1),

-dle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci 75 Co 277/2010-138 bylo uloženo žalovanému KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. aby zaplatil Iljovi anonymizovano 227.163 Kč s úrokem z prodlení z částky 227.163 Kč ve výši 10,75 % ročně za dobu od 08.11.2008 do 31.12.2008, ve výši 9,25 % ročně za dobu od 1.1.2009 do 30.06.2009, ve výši 8,5 % ročně za dobu od 01.07.2009 do 31.12.2009, ve výši 8 % ročně za dobu od 01.01.2010 do

OL ICM B

30.06.2010, ve výši 7,75 % ročně za dobu od 01.07.2010 do 15.06.2011 a dále za dobu od 16.06.2011 do zaplacení v roční výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí a dále částku 5.244 Kč a částku 2.832 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému nedokončenou kuchyňkou linku zhotovenou žalovaným za základě smlouvy o dílo č. ZAT/730007-08 ze dne 07.02.2008 uzavřené mezi žalobcem jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem, zaplatit žalobci na náhradě nákladů prvostupňového řízení 41.415 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 56.777 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 29.7.2011. Z odůvodnění rozsudku plyne, že v návaznosti na odstoupení od smlouvy ze dne 18.9.2008 vyzval žalobce dlužníka k vrácení finančního plnění ze smlouvy o dílo a k převzetí předmětu díla a tato výzva se do sféry dispozice dlužníka dostala dne 31.10.2008 ( rozsudek KS Ostrava, pobočka v Olomouci 75 Co 277/2010-138,

-dne 25.11.2011 doplnil žalobce svou přihlášku č. P1 z důvodu chybného výpočtu úroku z prodlení, kdy úrok z prodlení byl vypočten na celkovou částku 52.409.60 Kč, ačkoliv správná suma činí 58.244 Kč ( doplnění přihlášky č. P1 a č. P6 ze dne 25.11.2011),

-přihláškou pohledávky doručenou soudu dne 25.11.2011 č. P6 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení úpadce KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o., svou pohledávku v celkové výši 45.500 Kč z titulu nákladů za uskladnění kuchyňské linky ve vlastnictví dlužníka, který byl přes výzvy k odvozu v prodlení s převzetím této linky a to v částce 300 Kč za měsíc uskladnění od září 2008 do července 2011 ( přihláška pohledávky č. P6 ),

-dne 25.11.2011 doplnil resp. opravil žalobce svou přihlášku č. P6 tak, že byla chybně uvedena výše měsíčního plnění za uskladnění kuchyňské linky, kdy měsíční částka činila nikoliv 1.300 Kč, ale správně 3.300 Kč ( doplnění přihlášky č. P6)

-dne 16.12.2011 vyrozuměl žalovaný insolvenční správce žalobce o tom, že byla popřená jeho nevykonatelná pohledávka a to č. P6-1/1 ve výši doplnění a č. P6-2/1 přihlášena ve výši 115.500 Kč co do pravosti, s tím že, doklad o vynaložení nákladů na úschovu doložil věřitel až na přezkumném jednání, cenu 3.300 Kč měsíčně za úschovu předmětu zabírajícího max. 6 m2 považuje správce za nepřiměřenou ve srovnání s cenou obvyklou. Předložené doklady se jeví správci jako účelově a dodatečně vyhotovené, čemuž napovídá i fakt, že původně věřitel přihlásil náklady ve výši 1.300 Kč měsíčně, přestože jinak dokládá smlouvu o úschově uzavřenou 03.10.2008, kde byla sjednána cena o úschově ve výši 3.300 Kč měsíčně. Ke smlouvě také věřitel nedoložil řádné příjmové doklady, jen potvrzení, že ze smlouvy bylo věřitelem plněno. Příjem

OL ICM B

ze smlouvy, pak by schovatel povinen zdanit dle příslušných právních předpisů. Toto vyrozumění bylo doručeno žalobci dne 19.12.2011 (vyrozumění o popření pohledávky),

-dne 03.10.2008 uzavřel Ilja anonymizovano jako složitel a Robert Parma jako schovatel smlouvu o úschově, jejíž předmětem je sestava kuchyňské linky specifikovaná ve článku 3 smlouvy o dílo č. ZAT/730007-08 ze dne 07.02.2008. Složitel schovateli předává věc smlouvy na dobu neurčitou od 03.10.2008 a schovatel předmět smlouvy do úschovy přijímá, schovateli náleží odměna ve výši 3.300 Kč za každý započatý měsíc a tato odměna bude hrazena složitelem vždy nejpozději k 20.dni v měsíci, počínaje 20.10.2008. Úschova zanikne písemnou výpovědí, kdy výpovědní lhůta činí 7 kalendářních dnů. Všechny platby budou provedeny v hotovosti k rukám schovatele. Schovatel je povinen předmět smlouvy opatrovat pečlivě s přihlédnutím k jejímu charakteru a je povinen zejména předmět smlouvy opatrovat v souladu s podmínkami článku 7 smlouvy o dílo č. ZAT/730007- 08 ze dne 07.02.2008 ( smlouva o úschově ze dne 03.10.2008 ),

-dne 17.08.2011 vypověděl žalobce smlouvu o úschově k datu 24.08.2011 a tuto výpověď převzal Robert Parma dne 18.08.2011 ( výpověď smlouvy o úschově ),

-dne 09.12.2011 vystavil Robert Parma žalobci potvrzení o úhradě odměny za úschovu, v němž uvádí, že nejsou evidovány pohledávky po lhůtě splatnosti ze smlouvy o úschově ze dne 03.10.2008, kdy odměna za úschovu byla hrazena řádně v období od 03.10.2008 do 24.08. 2011 v celkové výši 115.500 Kč ( potvrzení o úhradě odměny za úschovu ),

-koncem roku 2008 se žalobce obrátil na Roberta Parmu s tím, že by potřeboval uschovat kuchyňskou linku, a ten mu nabídl možnost úschovy ve svém příručním skladu na Lazcích, kde byla linka uskladněna asi 3 až 4 měsíce a pak si pan Parma tuto linku převezl do svého rodinného domu v Těšeticích, kde byla až do léta 2011 a posléze byla linka převezena zpět na Lazce. Někdy koncem léta 2011 pak byla linka odvezena do Lutína. Robert Parma dlužil žalobci nějaké peníze a touto službou mu splácel část svých závazků. Předmětný sklad na Lazcích měl Robert Parma pronajat od roku 2006, používal jej pro účely svého zaměstnání, kdy pracuje jako obchodní zástupce Kraft Foods. Sklad má rozměry asi 60 až 70 m2 a za jeho pronájem platí Robert Parma 3.000 Kč měsíčně. Pan anonymizovano fakticky Robertu Parmovi za úschovu neplatil, nýbrž touto službou pan Parma umořoval svůj vlastní dluh vůči panu anonymizovano . Koncem roku 2007 si totiž pan Parma od pana anonymizovano půjčil 130.000 Kč na výstavbu rodinného domu a fakticky mu pak na půjčku doplatil 15.000 Kč. Linku do skladu odvážel pan anonymizovano , pan Parma a nějaké další osoby, které nejsou panu Parmovi známy ( svědecká výpověď Roberta Parmy ),

OL ICM B

-v srpnu 2011 se Miroslav Petr zúčastnil převozu kuchyňské linky z Lazců do Lutína, při tomto převozu působil jako řidič, neboť měl k dispozici dodávku zn. Opel. Této akce se zúčastnil ještě Bořek Rajhel a pan Parma a člověk, u kterého linku v Lutíně skládali. Ve vozu byl přítomen rovněž pan anonymizovano ( výpověď svědka Miroslava Petra),

-Bořek Rajhel se v létě 2011 účastnil převozu kuchyňské linky ze skladu z Lazců do Lutína. Kromě něj byli přítomni Ilja anonymizovano , Mirek Petr a ještě jeden člověk, jehož jméno neznal ( svědecká výpověď Bořka Rajhela ),

-Jindřich Neděla se účastnil dovozu kuchyňské linky do areálu v Lutíně, bylo to někdy v září nebo říjnu 2011, kdy přijel pan anonymizovano , pan Parma a další dva pánové. Přijeli bílou dodávkou a složili v jedné z garáží kuchyň. Areál, do něhož byla skládána, byl ve vlastnictví firmy Jindřicha Neděli ( výpověď svědka Jindřicha Neděli ).

Po provedeném dokazování dospěl soud ke zjištění následujícího skutkového stavu:

Dne 07.02.2008 byla uzavřena smlouva o dílo mezi zhotovitelem KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. a objednatelem Ilja anonymizovano , jíž se zhotovitel zavázal dodat a namontovat objednateli kuchyňskou linku za cenu 239.119 Kč. Pro případ neodebrání linky byl objednatel povinen uhradit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý i započatý den skladování díla zhotovitelem. Pro montáž kuchyňské linky si zhotovitel vyhradil u objednatele zajištění specifických klimatických podmínek. Zhotovitel porušil podmínky smlouvy, žalobce od smlouvy odstoupil, zhotovitel si však linku neodebral. Žalobce proto linku uskladnil na vlastní náklady v době od října 2008 do srpna 2011 u schovatele p. Parmy za 3.300,-Kč měsíčně, tj. celkem za 115.500 Kč. O tuto částku snížil schovatel své závazky vůči žalobci. Soudně bylo dlužníkovi uloženo, aby zaplatil žalobci 227.163 Kč s úrokem z prodlení z částky 227.163 Kč ve výši 10,75 % ročně za dobu od 08.11.2008 do 31.12.2008, ve výši 9,25 % ročně za dobu od 1.1.2009 do 30.06.2009, ve výši 8,5 % ročně za dobu od 01.07.2009 do 31.12.2009, ve výši 8 % ročně za dobu od 01.01.2010 do 30.06.2010, ve výši 7,75 % ročně za dobu od 01.07.2010 do 15.06.2011 a dále za dobu od 16.06.2011 do zaplacení v roční výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí a dále částku 5.244 Kč a částku 2.832 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému nedokončenou kuchyňkou linku zhotovenou žalovaným za základě smlouvy o dílo č. ZAT/730007-08 ze dne 07.02.2008 uzavřené mezi žalobcem jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem, zaplatit žalobci na náhradě nákladů prvostupňového řízení 41.415 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 56.777 Kč. Dlužník tuto svou povinnost nesplnil. Svou pohledávku z tohoto rozhodnutí, jakož i z titulu náhrady nákladů za uskladnění kuchyňské linky přihlásil žalobce do insolvenčního dlužníka, kde byl žalovaný ustanoven insolvenčním správcem. Ten pohledávky žalobce částečně popřel a o popření a možnosti podat incidenční žalobu uvědomil žalobce. Ten tak učinil v zákonné

OL ICM B lhůtě, neboť k popření pohledávek žalobce došlo na přezkumném jednání dne 14.12.2011 žaloba o určení popřených pohledávek byla podána dne 11.01.2012.

Podle § 178 OZ ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy.

Podle § 162 odst. 1 OZ zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavnímu dlužníku právo na jejich náhradu.

Vycházeje ze shora zjištěného skutkového stavu a aplikuji výše citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobu je nutno zamítnout a v té části, v níž se žalobce domáhal určení popřené části pohledávky č.P1, v níž se domáhal o určení popřené pohledávky č. P6, lze žalobě vyhovět.

V případě pohledávky č.1 byla popřena část ve výši 5.834,40 Kč, která byla přihlášená dodatečně v rámci doplnění přihlášky, kdy dle žalobce se jednalo o opravu nesprávného výpočtu úroku z prodlení z částky 227.163 Kč za dobu od 08.11.2008 do 11.08.2011. Žalobce dovozoval správný výpočet ve výši 58.244 Kč oproti původní chybně přihlášeným 52.409,60 Kč. Dle žalovaného insolvenčního správce činil správný výpočet 52.409,60 Kč, proto pohledávku popřel v rozsahu jejího doplnění. Soud při výpočtu výše úroku z prodlení z částky 227.163 Kč od 08.11.2008 do 11.08.2011 dospěl k výsledku 52.399,43 Kč, tedy částky nepatrně nižší, než kolik byla uznána ze strany insolvenčního správce. Žalobce závěrem ve své závěrečné řeči tvrdil, že insolvenční správce měl uznat úroky z prodlení až do dne předcházejícího dni rozhodnutí o úpadku, tedy ke dni 06.10.2011 a úroky k tomuto datu správně činí 55.100.50 Kč. Insolvenční správce tak měl popřít pouze úroky z prodlení ve výši 3.143,50 Kč a ve zbytku navýšení uznat. Soud však s tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť to byl žalobce, který rozhodl o rozsahu své přihlášené pohledávky a on sám vymezil svůj nárok na úrok z prodlení pouze za období od 08.11.2008 do 11.08.2011. Správce sám nemohl takto přihlášenou pohledávku z vlastní vůle rozšiřovat. Insolvenční správce byl vázám obdobím, které žalobce sám v rámci přihlášky vymezil. Pokud tedy žalobce vzal žalobu v rozsahu 3.143,50 Kč zpět, pak soudu nezbylo, než žalobu o určení zbývající části pohledávky v rozsahu 2.690,90 Kč zamítnout.

V případě přihlášené pohledávky P6 na náhradu nákladů za uskladnění kuchyňské linky dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že po odstoupení od smlouvy v době, kdy si měl dlužník převzít kuchyňskou linku oproti zaplacení pohledávky žalobci, ten tak neučinil a žalobce zajistil uskladnění kuchyňské linky na vlastní náklady. Tato kuchyňská linka byla uskladněna ve skladě na Lazcích, v mezidobí též v rodinném domku Roberta Parmy, přičemž následně byla ze skladu na Lazcích odvezena do skladu v Lutíně. Tato skutečnost byla dostatečně dokladována výpověďmi slyšených svědků, kteří se převozu kuchyňské linky na Lazce ( Robert Parma ) a z Lazců do Lutína ( Petr, Rajhel, Neděla ) zúčastnili. Žalobcem byla v řízení objektivizována i výše úplaty za uskladnění a to jak listinnými důkazy, tedy smlouvou o úschově, potvrzením o úhradě

OL ICM B odměny a výpovědí smlouvy o úschově, tak svědeckou výpovědí Roberta Parmy a soud považuje smlouvu o úschově za platně sjednánu. Podle této smlouvy bylo plněno, přičemž je nerozhodné, zda ze strany žalobce došlo k faktickému plnění v podobě převodu peněz, smluvní odměny za uskladnění, nebo zda v rozsahu sjednané smluvní odměny byl prováděn zápočet pohledávky žalobce za schovatelem. V obou případech by došlo v daném rozsahu ke snížení aktiv žalobce a žalobce tak vynaložil svá aktiva na úschovu předmětu díla, které bylo ve vlastnictví dlužníka, a které si měl dlužník převzít oproti povinnosti uhradit žalobci plnění, které poskytl dlužníkovi v souvislosti se smlouvou o dílo. Soud se neztotožňuje ani s námitkou žalovaného o tom, že sjednaná částka za úschovu resp. požadovaná částka žalobcem v tomto řízení neodpovídá obvyklým nákladům na úschovu, neboť nutno vzít v úvahu zvýšené kvalitativní požadavky na úschovu, jak plyne ze smlouvy o dílo, tj. zajištění předepsané teploty a vlhkosti. Cenové náročnosti na úschovu předmětné kuchyně napovídá i smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o dílo pro případ prodlení objednatele s odebráním kuchyňské linky a nutností zhotovitele kuchyňskou linku dále skladovat, sjednaná ve výši 100 Kč za každý den skladování. Soud v daném případě dospěl k závěru, že popěrný úkon v tomto bodě nebyl správný a žalobě o určení této části pohledávky vyhověl.

Výrok o nákladech řízení je dán v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř a § 202 odst. 1 insolvenčního zákona za situace, kdy žalobce byl v řízení úspěšný se svou žalobou na určení jedné popřené pohledávky a neúspěšný se svou žalobou na určení části druhé popřené pohledávky. Ve sporu o pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek pak nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Soud tedy dospěl k závěru, že žádnému z účastníku nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e možno podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů od jeho doručení a písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

V Olomouci dne 25.02.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Bronislav Šlahař v.r. Tereza Rollerová samosoudce

OL ICM B