10 ICm 1076/2012
Číslo jednací: 10 ICm 1076/2012-53 Sp. zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 14331/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozhodl v právní věci žalobce: Mgr. Radoslava Lavičky se sídlem Járy da Cimrmana 735/8, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka KUCHYNĚ Horní Lán s.r.o. se sídlem Daskabát 32, IČ: 27824063 proti žalované: ŠkoFIN s.r.o. se sídlem Pekařská 6, Praha 6, IČ: 45805369 zastoupené JUDr. Thu Nga Haškovcovou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 823/33, Praha 1, o neúčinnost právního úkonu,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že dlužníkem provedené úhrady splátek úvěru ve dnech 1.9.2011 a 3.10.2011, vždy ve výši 4.041,93 Kč ve prospěch žalované, jsou neúčinným právním úkonem, a aby bylo žalované uloženo vydat částku ve výši 8.083,86 Kč do majetkové podstaty dlužníka, s e z a m í t á .

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8.100,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění:

Žalobou došlou soudu dne 17.4.2012 se žalobce domáhal určení neúčinnosti právního úkonu spočívajícího v úhradách dvou částek po 4.041,93 Kč dne 1.9.2011 a 3.10.2011, provedené úpadcem ve prospěch žalované a uložení povinnosti žalované vydat částku 8.083,86 Kč do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno s účinností ke dni 12.8.2011, dne 7.10.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka a dne 14.12.2011 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Dne 28.5.2008 uzavřel dlužník s žalovanou smlouvu o úvěru č. 659638, na jejímž základě se zavázal uhradit žalované 60 měsíčních splátek po 4.041,93 Kč a dne 1.9.2011 a 3.10.2011, tedy po zahájení insolvenčního řízení, uhradil žalované 2 splátky úvěru v celkové výši 8.083,86 Kč. Dle žalobce se jedná o neúčinný právní úkon ve smyslu § 111 insolvenčního zákona, neboť dlužník nakládal s majetkovou postatou po zahájení insolvenčního řízení. Nejde přitom vzhledem k rozsahu majetkové podstaty tj. 401.908 Kč o její zanedbatelné zmenšení, ani nejde o právní úkon v rámci obvyklého hospodaření, když dlužník od měsíce června 2012 nevyvíjel žádnou podnikatelskou činnost, mimo výprodeje skladových zásob, a ani se nejedná o jiné skutkové podstaty předpokládané ustanovením § 111 odst. 2 IZ. Žalobce proto žalovanou vyzval k úhradě částky 8.083,86 Kč výzvou ze dne 3.1.2012, doručené žalované dne 5.1.2012, kdy se jedná o neúčinný právní úkon ze zákona, nevyžadující konstitutivní rozhodnutí soudu.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že dlužník a žalovaná uzavřeli dne 28.5.2008 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 148.700 Kč za účelem koupě motorového vozidla Škoda Roomster, SPZ 3M5 7382. Dlužník se zavázal poskytnutý úvěr i s úroky uhradit v 60ti měsíčních splátkách po 4.041,93Kč. Dne 12.8.2011 byla zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka. Ve dnech 1.9.2011 a 3.10.2011 dlužník uhradil žalované 2 splátky úvěru za měsíce září a říjen 2011. Usnesením soudu ze dne 7.10.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka a usnesením ze dne 14.12.2011 prohlášen konkurz. Žalovaný zpochybnil hodnotu a stav majetkové podstaty v září a na počátku října 2011, neboť označení hodnoty majetkové podstaty ve výši 401.908 Kč ze strany žalobce je dle žalované hodnotou stanovenou po ustanovení žalobce do funkce insolvenčního správce, tedy v měsících listopadu či prosince 2011. Žalovaná zpochybnila tvrzení žalobce o tom, že dlužník od června 2011 nevyvíjel žádnou činnost a poukázala na to, že dle soupisu majetkové podstaty bylo vozidlo jediným osobním automobilem dlužníka. Dále poukázala na to, že dle § 111 insolvenčního zákona je dlužník po zahájení insolvenčního řízení oprávněn plnit dříve vzniklé peněžité závazky za předpokladu, že se bude jednat o úkony nutné k obvyklému hospodaření. Bylo-li vozidlo jediným osobním automobilem dlužníka a bylo-li zakoupeno za účelem provozování jeho podniku, nesporně v rámci provozu podniku plnilo klíčovou roli a

OL ICM B bylo užíváno k zajištění jeho obvyklého hospodaření. I pokud by žalovaný nevyvíjel žádnou další podnikatelskou činnost, pak i na útlum činnosti podniku je nutné nahlížet jako na jeho provoz a v takovém případě je nutné se zabývat tím, co přesně je v danou chvíli obvyklým hospodařením. Dále žalovaná poukázala na to, že hodnota majetkové podstaty v době, kdy byli splátky úvěru hrazeny, byla minimálně 400.000 Kč, a pak se v případě dispozice dlužníka s částkou 8.000 Kč jedná o její zanedbatelné zmenšení.

Žalobce posléze doplnil žalobu a tvrzení, že úhrada částky 8.083,86 Kč není zanedbatelným zmenšením majetkové podstaty, když cena majetkové podstaty je 377.420 Kč. V době určení prvního z předmětných právních úkonů již dlužník neprovozoval podnik vůbec, kdy poslední relevantní podnikatelskou činností, mající vliv na daňovou povinnost k DPH, vykonal 17.8.2012, v podobě vyúčtování ceny za provedené dílo a nadále již jen účetně odepsal pohledávku věřitele č. 1 a zaúčtoval cenu účetní závěrky. Vozidlo k obvyklému hospodaření již nepotřeboval. Pro případ ukončení úvěrového vztahu žalovanou nemohlo dojít k odebrání vozidla, neboť ujednání o zajišťovacím převodu práva je z hlediska současné judikatury absolutně neplatné pro obcházení zákona tzv. propadnou zástavou. Žalovaná ani nebyla v technickém průkazu vozidla zapsaná jako vlastník vozidla. Dlužník k žádné další činnosti vozidlo nepotřeboval ani fakticky, o čemž svědčí fakt, že jej smluvně hodlal převést stejně jako jiný majetek na třetí osobu. K převodu vlastnického práva předáním vozidla však již nedošlo z obavy z možných následků realizace zajišťovacího převodu práva ze strany žalované. Žalobce má tedy za to, že úhrada na splátky úvěrové smlouvy nebyla nezbytným právním úkonem, když nezaplacení nemohlo způsobit dlužníkovi žádnou újmu, vozidlo nemohlo být na základě neplatného ujednaní o zajišťovacím převodu vlastnického práva zabaveno a dlužník vozidlo ani nepotřeboval. Částka přesahující 8.000 Kč není zanedbatelným zmenšením majetkové podstaty, neboť představuje více než 2% ceny majetkové podstaty.

Účastníci poskytli shodná skutková tvrzení o tom, že dne 28.5.2008 uzavřel dlužník a žalovaná smlouvu o úvěru č. 659638 se závazkem uhradit 60 měsíčních splátek po 4.041,93 Kč, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 12.8.2011, že dne 1.9.2011 a 3.10.2011 dlužník uhradil splátky úvěru po 4.041,93 Kč, a že dne 14.12.2011 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Výše uvedené skutečnosti tedy soud přejímá jako nesporné.

Dále vzal soud za prokázáno (následujícími důkazy), že: -hodnota majetkové podstaty byla oceněna insolvenčním správcem ke dni 19.9.2012, na 377.420,08 Kč, a to včetně částky 8.083,86 Kč, jakožto pohledávky za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení (soupis majetkové podstaty žalobce ze dne 19.9.2012), -dlužník vyvíjel faktickou podnikatelskou činnost ještě v srpnu 2011, neboť prováděl nákupy zboží na zakázky pro klienty a prováděl vyúčtování klientům za zhotovené kuchyňské linky. Od září 2011 již dlužník žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjel, neboť dne 1.9.2011 došlo pouze k vrácení plnění jednomu z klientů a 2.10.2011 k zpracování účetnictví a závěrky účtárnou (daňová přiznání k dani z přidané hodnoty a podkladů k těmto přiznáním),

OL ICM B

-motorové vozidlo Škoda Roomster RZ 3M5 7382 bylo od 3.6.2008 ve vlastnictví dlužníka (osvědčení o registraci vozidla), -součástí smlouvy o úvěru č. 659638 byly obchodní podmínky, z nichž plyne, že zajišťovací převod vlastnického práva mohl být mezi účastníky smlouvy sjednán, avšak v takovém případě by byl klient (dlužník) v technickém průkazu uveden jako provozovatel a žalovaná jako věřitel by byla zapsána jako vlastník (obchodní podmínky smlouvy o úvěru), -dne 25.7.2011 byla uzavřena kupní smlouva mezi dlužníkem a kupujícím, (Olomoucké Kuchyňské studio s.r.o.), jejímž předmětem bylo vozidlo Škoda Roomster RZ 3M5 7382 (kupní smlouva ze dne 25.7.2011), -dne 3.1.2011 vyzval žalobce žalovanou k vrácení dvou splátek po 4.041,93 Kč uhrazených na úvěrovou smlouvu dne 1.9.2011 a 3.10.2011, neboť se jednalo o neúčinné právní úkony. Tato výzva byla žalované doručena dne 5.1.2012 (výzva k vrácení platby a dodejka).

Dle § 111 odst. 1,2,3 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Omezení podle odst. 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinku spojených se zahájením insolvenčního řízení jsou vůči věřitelům neúčinné.

Aplikujíc zmíněná zákonná ustanovení na shora zjištěný skutkový stav, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Je nepochybné, že po zahájení insolvenčního řízení dlužníka došlo z jeho strany k nakládání s majetkovou podstatou v podobě realizace dvou plateb na plnění závazku ze smlouvy uzavřené před zahájením insolvenčního řízení. V řízení bylo prokázáno, že poskytnutí dvou splátek úvěru po zahájení insolvenčního řízení nebylo zapotřebí k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, neboť dlužník v předmětné době již podnik neprovozoval, tj. nevyvíjel žádnou podnikatelskou činnost a vozidlo rovněž nebylo k podnikatelské činnosti již užíváno. Rovněž nebylo zjištěno, že by poskytnutím dvou splátek po zahájení insolvenčního řízení věřiteli byla odvrácena nějaká hrozící škoda, neboť je zřejmé, že předmětné vozidlo, vůči kterému by případně mohl věřitel uplatnit zajišťovací převod práva (bez ohledu na skutečnost, zda vůbec takové právo bylo mezi účastníky úvěrové smlouvy sjednáno či nikoliv) se stalo ve shodě s ustanovením § 205 odst. 1 ke dni zahájení insolvenčního řízení součástí majetkové podstaty, a dle názoru soudu bylo vyloučeno, aby v průběhu insolvenčního řízení mohlo v důsledku nesplácení úvěru dojít k realizaci institutu zajišťovacího převodu práva, spočívajícího ve změně vlastnického práva k vozidlu na věřitele.

Soud však dospěl k závěru, že dispozice majetkem v rozsahu částky 8.083,86 Kč s ohledem na hodnotu majetkové podstaty ve výši 377.420,08 Kč (předmětná částka představuje 2,14 % z hodnoty majetkové podstaty), lze označit jako zanedbatelné zmenšení

OL ICM B majetkové podstaty. Otázka určení hranice, kdy ještě nejde a kdy již jde o nezanedbatelné zmenšení majetkové podstaty, není insolvenčním zákonem konkretizována a není prozatím ani judikatorně řešena. Soud proto při svých úvahách na toto téma zkoumal, jak vykládají pojem zanedbatelnosti či nepatrnosti jiné normy. Např. občanský soudní řád ve svém ustanovení § 202 odst. 2, hovoří o tom, že odvolání není přípustné proti rozsudku, jimž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000Kč. Tato zákonná norma tedy zanedbatelnost či bagatelnost pohledávky stanoví nominálně na částku 10.000 Kč. S pojmem zanedbatelný pracuje i právo hospodářské soutěže. Podle § 3 odst. 1 věty druhé zákona č. 143/2001 Sb. dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané, někdy jsou označovány jako tzv. bagatelní kartely. Do konce srpna 2009 obsahoval přímo zákon vymezení těchto dohod v § 6 (mj. horizontální dohoda, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 10 %, vertikální dohoda, pokud podíl žádného z účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 15 %, soubor vertikálních nebo smíšených dohod, kterým je přístup na relevantní trh soutěžitelům, kteří nejsou účastníky těchto dohod tvořících soubor, omezen a hospodářská soutěž na tomto trhu je podstatně narušena kumulativním účinkem paralelních sítí podobných vertikálních nebo smíšených dohod uzavřených pro distribuci stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží, pokud společný podíl účastníků horizontální dohody nebo podíl některého z účastníků vertikální dohody přesahuje na relevantním trhu 5 %). Zákon o ochraně hospodářské soutěže nastavuje hranice bagatelnosti (zanedbatelnosti) stanovením podílu na celku, tedy percentuálně. S přihlédnutím k výše uvedenému lze konstatovat, že dvě platby dlužníka ve prospěch věřitelů ve svém součtu nepřesahují hranici bagatelnosti stanovenou nominálně a stejně tak nepřesahují hranici stanovenou percentuálně, za níž lze považovat právě hranici 5%.

S poukazem na závěr, že nakládání částkou 8.083,86 Kč, lze v daném případě považovat za zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty, soud žalobu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8.100,-Kč, kterážto částka je tvořena součtem odměny advokáta žalované ve výši 7.500,-Kč (dle § 3 odst. 1) bodu 6 vyhl. č. 484/2000 Sb. v návaznosti na ust. § 3 odst. 4 téže vyhl.) a úhrady hotových výdajů ve výši 600,-Kč, tj. dvou režijních paušálů (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) dle § 13 vyhl. č. 177/96 Sb.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Olomouc 5. 11. 2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Bronislav Šlahař, v.r. Kateřina Papoušková samosoudce

OL ICM B