10 Cmo 59/2011
Číslo jednací: 10Cmo 59/2011-162









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobců a) Caterine, s.r.o., sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, zast. advokátem JUDr. Radovanem Bernardem, sídlem V jámě 1, Praha 1, a b) lng. Jiřího Klímy, MBA, bytem Doubecká 528, Praha 9, Hostavice, proti žalovanému První konkursní, v.o.s., sídlem Severozápadní ll č. 32/306, Praha 4, insolvenčnímu správci dlužníka Jaroslava Tomka, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Jaroslava Tomka, bytem Českobrodská 93, Praha 9, Běchovice, zast. advokátem JUDr. Františkem Řezankou, sídlem Vašátkova 1012, Praha 9, o určení pravosti nevykonatelné pohledávky ve výši 5.773.001,51 Kč, o odvoláních žalobce a), žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 179 Cm 1/2008-110 ze dne 13.dubna 2011 takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 179 Cm 1/2008-110 ze dne 13.dubna 2011 se v bodech |. a ||.výroku potvrzuje. V bodě |||. výroku se mění tak, že se určuje, že žalobce a) má právo na uspokojení své pohledávky ve výši 2.837.661,25 Kč vůči KORUNA klub, s.r.o. podle úvěrové smlouvy reg.č. A 5156 ze dne 22.5.1995 ze zpeněžení nemovitostí, a to pozemku parc.č. 676/2 a domu č.p. 3 nacházejícího se na pozemku č. 676/2, v k.ú. Běchovice, zapsaných na LV č.595 vedeném u Katastrálního úřadu pro h|.m. Prahu, katastrální pracoviště Praha.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 1 Sp.zn.

Odůvodněnh

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně určil, že žalobci a) a b) mají právo na uspokojení svých pohledávek ve výši 2.935.240,26 Kč a 100,-Kč vůči KORUNA klub, s.r.o. podle úvěrové smlouvy reg.č. A 5156 ze dne 22.5.1995 ze zpeněžení nemovitostí, a to pozemku parc.č. 676/2 a domu č.p. 3 nacházejícího se na pozemku č.676/2, v k.ú. Běchovice, zapsaných na LV č.595 vedeném u Katastrálního úřadu pro hl.m. Prahu, katastrální pracoviště Praha (body l. a ll. výroku). Zalobu ohledně určení, že žalobce a) má právo na uspokojení pohledávky ve výši 2.837.661,25 Kč ze zpeněžení týchž nemovitostí, zamítl (bod lll. výroku) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod |V. výroku).

Soud vyšel ze zjištění, že usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 lNS 1486/2008-A29 ze dne 12.06.2008 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Předchůdce žalobců A.W.C.l., s.r.o. přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 5.773.001,51 Kč, která vznikla na základě úvěrové smlouvy reg.č. A 5156 ze dne 22.5.1995, podle níž poskytla Komerční banka, a.s. společnosti s ručením omezeným KORUNA klub úvěr ve výši 1.350.000,-Kč. Splnění závazků KORUNA klub, s.r.o. bylo zajištěno zástavním právem zřízeným na nemovitostech, a to pozemku parc.č. 676/2 a domu č.p. 3 nacházejícího se na pozemku č.676/2 v k.ú. Běchovice, zapsaným na LV č.595 vedeném u Katastrálního úřadu pro hl.m. Prahu, katastrálního pracoviště Praha, které vzniklo podle zástavní smlouvy uzavřené s dlužníkem Jaroslavem Tomkem č. reg. 2025 ze dne 22.5.1995 (dále též jen nemovitosti). Předchůdci žalobců A.W.C.l., s.r.o. byla pohledávka postoupena dne 27.1.2001 Komerční bankou, a.s. v celkové výši 2.935.340,26 Kč, z níž jistina činila 1.350 000,-Kč, úrok 853.968,74 Kč, úrok z prodlení 720.571,52 Kč a poplatek za zpracování úvěru činil 10.800,-Kč. Předchůdce žalobců následně připočetl ktéto pohledávce úroky a úroky z prodlení vzniklé do 12.6.2008 ve výši 807.543,88 Kč a 3.877.389,31 Kč, které přihlásil do insolvenčního řízení pouze ve výši 2.837.661,25 Kč, proto celková výše přihlášené pohledávky činila 5.773.001,51 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15.11.2010 byla tato pohledávka postoupena žalobci a) a b). O vstupu žalobců a) a b) do insolvenčního řízení rozhodl insolvenční soud usneseními č.j. MSPH 79 lNS 1486/2008-P3-7 ze dne 20.1.2010 a MSPH 79 lNS 1486/2008-P3-11 ze dne 14.12.2010. Usnesením č.j. 179 Cm 1/2008-28 ze dne 25.11.2008 přerušil soud řízení o této žalobě do skončení řízení, vněmž Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 44 Cm 76/97-71 ze dne 28.4.2003, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 9 Cmo 347/2009-186 ze dne 16.11.2010, uložil KORUNA klub, s.r.o. a dlužníkovi zaplatit předchůdci žalobců částku 2.935.340,26 Kč, když vůči dlužníkovi byl předchůdce žalobců oprávněn požadovat uspokojení této pohledávky pouze zvýnosu prodeje zastavených nemovitostí. V odůvodnění rozsudku přitom vyložil, jak dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne 22.5.1995 byla platně uzavřena. Na přezkumném jednání, které se konalo dne 6.8.2008, popřel insolvenční správce právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění (zástavy) sodůvodněním, že je zástavní smlouva č. reg. 2025 ze dne 22.5.1995 neplatná.

Při posuzování otázky, zda byla platně uzavřena zástavní smlouva č. reg. 2025 ze dne 22.5.1995, vyšel soud prvního stupně jednak z rozsudku Městského

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 2 Sp.zn.soudu v Praze č.j. 44 Cm 76/97-71 ze dne 28.4.2003 potvrzeného rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 9 Cmo 347/2009-186 ze dne 16.11.2010, jednak odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 2823/2005 ze dne 28.11.2006, a dospěl kzávěru, že podle ust. § 151 odst. 1 občanského zákoníku v tehdy platném znění byla zástavní smlouva platně uzavřena.

Ohledně popření pravosti pohledávky a její výše vyšel soud prvního stupně z ust. § 196 odst. 2 insolvenčního zákona a dospěl kzávěru, že popřením podle tohoto ustanovení nedochází jen k popření pořadí uspokojení pohledávky, ale jeho dalším účinkem vyplývajícím přímo ze zákona je i to, že pohledávka zajištěná majetkem dlužníka je popřena co do pravosti. Je tomu tak proto, že pohledávka zajištěného věřitele nesměřuje za dlužníkem, ale vůči třetí osobě a jako taková nebyla (ani nemohla) být při přezkumném jednání podrobena přezkumu. V incidenčním sporu tak musí být vždy prokázáno, zda pohledávka zajištěná majetkem dlužníka vznikla (případně, zda v mezidobí již nezanikla), tzn. musí být zjištěna její pravost. V případě, že bude zjištěno, že pohledávka existuje, musí být současně prokázáno i to, že je její uspokojení zajištěno do výše, kterou zajištěný věřitel vyčíslil v přihlášce uplatněné u soudu. Popření pohledávky co do pravosti znamená, že pohledávka je sporná v celé výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani vedlejší účastník na jeho straně v řízení nijak nezpochybnili, že žalobci mají za KORUNA klub, s.r.o. vykonatelnou pohledávku minimálně ve výši 2.935.340,26 Kč dle pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 44 Cm 76/97-71 ze dne 28.4.2003, dospěl soud prvního stupně kzávěru, že vtéto výši je přihlášená pohledávka důvodná. Z tohoto důvodu v této části žalobě vyhověl. Ohledně zbývající části pohledávky ve výši 2.837.661,25 Kč dospěl k závěru, že není po právu, protože uvěřil tvrzení žalovaného, že od 27.10.1999 nepodléhala jistina úročení a po tomto datu nemohlo oprávněnému vzniknout právo na další úroky a úroky z prodlení. Proto vtéto části žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti tomuto rozsudku se včas odvolali žalobce a), žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného.

Žalobce se odvolal pouze proti bodu lll. výroku a požadoval, aby byl napadený rozsudek vtéto části změněn tak, že se určuje, že má za dlužníkem rovněž pohledávku ve výši 2.837.661,25 Kč správem na uspokojení ze zpeněžení nemovitostí. Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně pochybil v hodnocení obsahu a rozsahu popěrného úkonu žalovaného. Podle žalobce nelze popěrný úkon žalovaného, jímž byla popřena pravost pohledávky, rozšířit i na popření výše pohledávky. Soud podle něj též nepřihlédl ktomu, že se přihlášená pohledávka stala vprůběhu řízení vykonatelnou, a důkazní břemeno ohledně pravosti a výše pohledávky se proto přesunulo na žalovaného. Zjištění soudu ohledně výše přihlášené pohledávky nemá oporu v provedeném dokazování, nebot' existence rozhodnutí představenstva původního věřitele Komerční banky, a.s. o prominutí úročení pohledávky nebyla žalovaným prokázána. Vpřípadě, že by takové rozhodnutí bylo učiněno, nebylo způsobilé vyvolat právní účinky prominutí dluhu, nebot' by se muselo projevit ve smluvním ujednání, resp. musel by být uzavřen dodatek ke smlouvě. Ostatně Komerční banka a.s. vžalobě, kterou se domáhala zaplacení dlužné částky, požadovala úrok v původní výši.

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 3 Sp.zn.

Žalovaný se odvolal pouze proti bodům l. a ll. výroku a požadoval, aby byl napadený rozsudek vtéto části změněn tak, že se žaloba zamítá. Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně nemohl při rozhodování o žalobě vycházet z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 44 Cm 76/97-71 ze dne 28.4.2003 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 9 Cmo 347/2009-186 ze dne 16.11.2010, protože tento spor byl po prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle ust. § 263 insolvenčního zákona přerušen. Usnesení insolvenčního soudu č.j. MSPH 79 lNS 1486/2008-B-45 ze dne 22.10.2008, jímž bylo rozhodnuto, že se řízení vedené pod sp.zn. 44 Cm 76/97 nepřerušuje, nelze podle něj považovat za platné, protože nesplňuje základní požadavky uvedené vust. § 265 odst. 3 insolvenčního zákona. V tomto rozsudku se soud řádně nevypořádal sjeho námitkami, že zástavní smlouva je absolutně neplatná, nevzal v úvahu předložené judikáty a pouze vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 2823/2005 ze dne 28.11.2006. Přitom v době, kdy ust. § 151d občanského zákoníku bylo platné, soudy jednoznačně dospěly k závěru, že zástavní právo k nemovité věci zastavené osobou k tomu neoprávněnou platně nevzniká ani v případě, kdy je zástavní věřitel v dobré víře. Ze znění ust. § 151d občanského zákoníku je zřejmé, že se vztahuje pouze na věci, které se dají předat, tedy na movité věci. Rozsudek sp.zn. 21 Cdo 2823/2005 ze dne 28.11.2006 je podle něj výsledkem vlivu bank na rozhodování Nevyššího soudu České republiky, který zcela bez vztahu k logice začal daný problém vykládat obráceně. Jedná se o zcela účelový judikát stvořený ve prospěch neschopných bankovních institucí. Proto ho při posuzování tohoto případu nelze použít. Žalovaný má naopak zato, že zástavní smlouva je absolutně neplatná, protože odporuje tehdy platnému ust. § 151 občanského zákoníku.

Vedlejší účastník se rovněž odvolal pouze proti bodům l. a ll. výroku a požadoval, aby byl napadený rozsudek vtéto části změněn tak, že se žaloba zamítá. V odvolání argumentoval shodně jako žalovaný a vyjádřil názor, že zástavní smlouva nebyla platně uzavřena. Banka podle něj mohla jednoduchou kontrolou zjistit, že vedlejší účastník nebyl vdobě podpisu zástavní smlouvy vlastníkem nemovitostí.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování v potřebném rozsahu podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. zopakoval a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud v prvé řadě zjistil, že ne ní důvodnou námitka žalovaného, že soud prvního stupně nemohl při rozhodování o žalobě vycházet z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 44 Cm 76/97-71 ze dne 28.4.2003 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 9 Cmo 347/2009-186 ze dne 16.11.2010, protože tento spor byl po prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle ust. § 263 insolvenčního zákona přerušen. Ust. § 265 insolvenčního zákona totiž umožňuje pokračovat v přerušených řízeních v případech, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění. Insolvenční soud proto postupoval správně, když v souladu s ust. § 265 odst. 3 tohoto zákona vydal rozhodnutí č.j. MSPH 79 lNS 1486/2008-B-45 ze dne 22.10.2008, jímž bylo rozhodnuto, že v řízení vedeném pod sp. zn. 44 Cm 76/97 lze pokračovat, protože v něm je řešena sporná otázka, zda předchůdci žalobců platně vzniklo zástavní právo podle zástavní smlouvy č. reg. 2025 ze dne 22.5.1995. Pokračování řízení v tomto sporu vedlo k vyjasnění sporných otázek.

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 4 Sp.zn.

Stejně jako soud prvního stupně dospěl odvolací soud s ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze č.j.44 Cm 76/97-71 ze dne 28.04.2003 a na základě provedeného dokazování k závěru, že uspokojení pohledávek žalobců a) a b) je podle platně uzavřené zástavní smlouvy ze dne 22.5.1995 zajištěno zástavním právem zřízeným na nemovitostech dlužníka. Ztohoto rozsudku vyplývá, že Komerční banka a.s. uzavřela s dlužníkem zástavní smlouvu, podle níž bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky za KORUNA klub, s.r.o. v době, kdyjiž dlužník uzavřel kupní smlouvu, podle níž měl nabýt vlastnictví k nemovitostem (21.4.1995), byt' vlastnické právo zatím nebylo vloženo do katastru nemovitostí. Po uzavření zástavní smlouvy (22.5.1995) byl rozhodnutím č.j. V 25109/95 s právními účinky ke dni 28.6.1995 povolen ve prospěch dlužníka vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. Soud prvního stupně proto v projednávaném případ správně interpretoval rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 2823/2005 ze dne 28.11.2006 a dospěl kzávěru, že předchůdce žalobců jednal v dobré víře.

K odvolací námitce žalobce, podle níž nelze popěrný úkon žalovaného, kterým byla popřena pravost pohledávky, rozšířit i na popření výše pohledávky, zjistil odvolací soud z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 6.8.2008, že popřel pouze zajištění pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení právním předchůdcem žalobců, a tím ve smyslu ust. § 196 odst. 2 insolvenčního zákona popřel i pravost pohledávky.

Podle ust. § 196 odst.1 insolvenčního zákona nemá popření výše pohledávky vliv na její pořadí. Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky. Podle ust. § 196 odst. 2 téhož zákona má však popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky.

Z obsahu protokolu o přezkumném jednání v daném případě plyne, že žalovaný popřel pořadí pohledávky, když do protokolu uvedl, že popírá její zajištění. Podle shora citovaného ustanovení byla sice v důsledku popření pořadí popřena ijejí pravost, nikoliv však výše. Pokud měl žalovaný v úmyslu popřít i výši pohledávky, měl v souladu s tímto ustanovením uvést, že zajištění pohledávky popírá jen z části. V takovém případě byl povinen dále postupovat podle ust. § |94 insolvenčního zákona, podle něhož o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka, přičemž ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti její výše. Pak by ovšem musel namítnout, že se zajištění týká jen části pohledávky. Protože takto žalovaný nepostupoval a popřel výslovně pořadí a tedy i pravost pohledávky jako celku, nemohl se odvolací soud ztotožnit se soudem prvního stupně, pokud je o závěr, že popření pohledávky co do pravosti mělo za následek, že pohledávka zůstala spornou v celé výši.

Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud naopak k závěru, že pohledávka žalobců nebyla co do výše žalovaným popřena. Vzhledem k tomu, že-jak vysvětleno výše-žalobci prokázali, že pohledávka je zajištěna zástavním právem

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 5 Sp.zn.zřízeným na nemovitostech, a byla tak zjištěna i její pravost, shledal odvolací soud důvodným odvolání žalobce proti bodu lll. výroku a důvodnými neshledal odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně. Z těchto důvodů potvrdil napadený rozsudek jakožto věcně správný v bodech l. a ll. výroku podle ust. § 219 o.s.ř. a v bodě lll. výroku ho změnil tak, že určil, že žalobce a) má též právo na uspokojení pohledávky ve výši 2.837.661,25 Kč vůči KORUNA klub, s.r.o. podle úvěrové smlouvy reg.č. A 5156 ze dne 22.5.1995 ze zpeněžení nemovitostí, a to pozemku parc.č. 676/2 a domu č.p. 3 nacházejícího se na pozemku č.676/2 v k.ú. Běchovice, zapsaných na LV č.595 vedeném u Katastrálního úřadu pro hl.m. Prahu, katastrálního pracoviště Praha.

Vsouvislosti se změnou rozhodnutí ve věci samé rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů s přihlédnutím ktomu, že podle ust. § 202 odst. 1 věty insolvenčního zákona nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku v rozsahu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Proti té části rozsudku, jíž byl napadený rozsudek změněn, lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 15.prosince 2011

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 6 Sp.zn.