10 Cmo 30/2013
10 Cmo 30/2013-295

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobce lng. Zdirada Svobody, sídlem Jednořadá 1051/53, Praha 6, insolvenčního správce dlužnice Evy Davidově, zast.advokátkou JUDr. Lucií Horčičkovou, sídlem tamtěž, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Miroslava Davida, bytem Nám. 14. října 153/5, Praha 5, zast. advokátkou JUDr. Hanou Neštickou, sídlem Ječná 1, Praha 2, proti žalovaněmu Jiřímu Skřivánkovi, bytem Kukelská 927, Praha 9, zast. advokátem Mgr. Karlem Volfem, sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5, o popření vykonatelně pohledávky oodvoláních žalobce a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 191 Cm 1/2010-241 ze dne 5. dubna 2013 takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 191 Cm 1l2010-241 ze dne 5. dubna 2013 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se insolvenční správce lng. Zdirad Svoboda (dále jen žalobce), na jehož straně vstoupil do řízení vedlejší účastník Miroslav David (dále jen vedlejší účastník), domáhal určení, že vykonatelná část pohledávky Jiřího Skřivánka (dále jen žalovaný) ve výši 114.660.591,74 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeněm pod sp. zn. MSPH 60 INS 860/2009 přihláškou pohledávky č. 7 ze dne 23.10.2009 není po právu. Současně rozhodl o tom, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a že vedlejší účastník je ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku povinen zaplatit žalovaněmu na náhradu nákladů řízení 15.730,-Kč na účet Mgr. Karla Volfa a soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč.

Vodůvodnění rozsudku soud reprodukoval obsah žaloby a vyjádření vedlejšího účastníka a žalovaněho, z nichž vyplývá, že vykonatelná část pohledávky žalovaněho přihlášená do insolvenčního řízení Evy Davidově (dále jen dlužnice) pod č. P7 ve výši 114.660.591,74 Kč byla na přezkumněm jednání konaněm dne 26.11.2009 popřena žalobcem. Existenci pohledávky žalovaný opíral o poskytnutí peněžitěho plnění dlužnici v původní výši 10.000.000,-Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne 6.4.1998 (dále jen Smlouva), uznání dluhu ze dne 3.5.2000, 10.1.2001 a 28.4.2004 dle ust. § 558 občanskěho zákoníku (dále jen OZ) a o dohodu o plnění závazku ve formě exekutorskěho zápisu ze dne 12.9.2008 se svolením k přímě vykonatelnosti. Žalobce v popěrněm úkonu tvrdil, že k uzavření Smlouvy nedošlo, nebot' listiny k prokázání její existence byly vystaveny žalovaným a dlužnicí dodatečně, a jedná se tedy o simulovaně právní úkony. Dále namítal, že vedlejší účastník jako manžel dlužnice nebyl o půjčce ani o uznání dluhu informován, a že k předání peněz nikdy nedošlo, přičemž žalovaný ani neprokázal, že v době uzavření Smlouvy potřebnou částkou disponoval. Nevznikla-li pohledávka ze Smlouvy, nemohla vzniknout ani pohledávka z titulu smluvních úroků a smluvní pokuty. Konečně žalobce tvrdil, že uznání závazků dlužnicí je absolutně neplatně pro absenci souhlasu manžela, a namítal těž promlčení pohledávky ze Smlouvy.

Vedlejší účastník se ztotožnil s tvrzeními žalobce a doplnil, že peníze nikdy nepřevzal, o půjčce ani o uznání závazků nebyl informován, přičemž od žalovaněho si on ani dlužnice peníze nikdy nepůjčovali.

Žalovaný rozporoval tvrzení žalobce a uvedl, že dne 6.4.1998 uzavřel s dlužnicí Smlouvu, na jejímž základě jí přenechal částku 10.000.000,-Kč, již se mu zavázala včetně smluvních úroků vrátit nejpozději do 30.4.2000; pro případ prodlení sjejím vrácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % zdlužně částky denně. Dlužnice svůj závazek včetně příslušenství a smluvní pokuty opakovaně písemně uznala, naposledy dne 12.9.2008 ve formě exekutorskěho zápisu. Protože byla půjčka sjednána v rámci občanskě výpomoci, nebyla zanesena do účetnictví dlužnice ani jejího manžela. Dále argumentoval ve prospěch závěrů, že částka dle Smlouvy byla dlužnici předána, sjednaná smluvní pokuta byla přiměřená, sjednání Smlouvy bylo běžnou správou majetku dlužnice a jejího manžela, a rovněž vyvracel námitku promlčení.

Soud potě obsáhle reprodukoval výpovědi žalovaněho, vedlejšího účastníka, dlužnice, svědka Smejkala a obsah provedených listinných důkazů; na tuto reprodukci odvolací soud pro stručnost odkazuje. Zhlediska hodnocení důkazů dospěl soud prvěho stupně kzávěru, že vznik vykonatelně pohledávky ve výši 114.660.591,74 Kč byl prokázán platně uzavřenou Smlouvou, v níž dlužnice svým podpisem potvrdila převzetí částky 10.000.000,-Kč; Smlouva má všechny náležitosti, jež ust. § 657 a násl. OZ kjejí platnosti vyžaduje, a zároveň žádně její ujednání neodporuje jiněmu kogentnímu zákonněmu ustanovení. Sodkazem na výpovědi dlužnice a žalovaněho soud konstatoval, že kpředání peněz (předmětu smlouvy o půjčce) došlo, což bylo prokázáno mj. právě jejich shodnou výpovědí. Tím take došlo k naplnění smlouvy o půjčce jako reálněho kontraktu a ke vzniku pohledávky žalovaněho. Okolnost, na co byly peníze použity, nebyla dle soudu pro vznik samotně pohledávky podstatná.

Ohledně údajněho antedatování Smlouvy soud dovodil, že se žalobci ani vedlejšímu účastníku nepodařilo toto tvrzení prokázat, nebot' dle znaleckých posudků list č. 2 sp.zn.

PhDr. Jiřího Valešky a Mgr. Aleše Čulíka je sice pravděpodobně , že žalovaný podepsal Smlouvu později než dne 6.4.1998, avšak žádný z předložených posudků nedospěl kjednoznačněmu závěru, že je vyloučeno, že by ji těhož dne podepsal. S odkazem na to, že důkazní břemeno ohledně neplatnosti Smlouvy leží na straně žalobce, uzavřel, že nelze mít zpředložených znaleckých posudků, a to ani ve spojení sostatními důkazy, za spolehlivě prokázaně, že by Smlouva nebyla sepsána dne 6.4.1998.

Za nedůvodnou měl soud rovněž námitku absolutní neplatnosti Smlouvy v části ujednání o smluvní pokutě i neplatnosti celě Smlouvy z důvodu nedostatku souhlasu manžela dlužnice. Uvedl, že dle ustáleně judikatury je za přiměřenou považována smluvní pokuta až do výše 0,5 % denně zdlužně částky, přičemž vzhledem k majetkovým poměrům manželů Davidových v daněm čase bylo uzavření Smlouvy obvyklou správou společněho jmění a hospodařením sním. Výpověd' vedlejšího účastníka v tomto směru neshledal věrohodnou. Konstatoval, že i kdyby bylo prokázáno, že závazek dlužnice ze Smlouvy do společněho jmění manželů Davidových nepatří, mohlo by to mít pouze ten následek, že takto vzniklý závazek by byl výlučným závazkem dlužnice; to však nic nemění na platnosti Smlouvy a nijak nezpochybňuje právní důvod vzniku pohledávky. Vzhledem ktomu, že shledal úkony, jimiž dlužnice opakovaně uznala svůj dluh, platnými, odmítl jako nedůvodnou rovněž námitku promlčení pohledávky.

Na základě uvedeněho soud uzavřel, že žalovaný přihlásil pohledávku po právu, nebot' žalobci, jehož v důsledku uznání závazku dlužnicí tížilo břemeno tvrzení i břemeno důkazní, se nepodařilo prokázat, že k předání peněz nedošlo, resp. ani objektivně dojít nemohlo; proto žalobu v celěm rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 občanskěho soudního řádu (dále jen o.s.ř.), resp. § 202 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto rozsudku Městskěho soudu vPraze podal žalobce včasně odvolání, v němž odkázal na obsah svých předchozích podání a uvedl, že žalovaný nepředložil žádný důkaz o tom, že v rozhodně době disponoval sumou 10.000.000,-Kč. Poukázal přitom na obsah jeho výpovědi, zejměna na neochotu sdělit jměno právníka, jenž měl za něho Smlouvu připravit, na rozpor jeho výpovědi s výpověd'mi dlužnice a vedlejšího účastníka a na závěry znaleckých posudků, dle nichž měl podpis žalovaněho na Smlouvě svelkou pravděpodobností vzniknout později. Soudu prvěho stupně vytýkal, že neprovedl jím navrženě důkazy směřující kprokázání skutečnosti, zda měl žalovaný vrozhodně době potřebně finanční prostředky, a zda byl tedy vůbec schopen půjčku poskytnout. Akcentoval, že dlužnice neumí sdělit, jak bylo s půjčenou částkou naloženo, přičemž vedlejší účastník jako manžel dlužnice popírá, že by žalovaněho znal a cokoli si od něho půjčil. Provedeně dokazování proto označil za neúplně a závěr o platnosti Smlouvy za nesprávný. Vedle toho rozporoval závěry soudu ohledně vlivu nedostatku souhlasu manžela dlužnice s uzavřením Smlouvy na její platnost i skutkově závěry vtomto směru učiněně a vyjádřil podiv nad tím, že žalovaný ani dlužnice ve věci vymáhání dluhu nic nečinili po dobu deseti let. Sohledem na uvedeně navrhl, aby odvolací soud list č. 3 sp.zn.napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil tak, že určí, že vykonatelná část pohledávky žalovaného není po právu, a žalobci přizná právo na náhradu nákladů řízení.

Proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze podal včasné odvolání rovněž vedlejší účastník a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví, popř. aby jej zrušil, věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení. Soudu prvého stupně vytýkal, že je rozsudek nepřezkoumatelný, nebot' zněj není patrno, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jak důkazy hodnotil, jaký učinil závěr po skutkové stránce a jak věc posoudil po stránce právní. Konkrétně namítal, že soud neakceptoval důkazy kprokázání tvrzení, že Smlouva nebyla uzavřena a peníze nebyly převzaty, a neprovedl ani důkaz dodatky ke znaleckým posudkům a doplňujícími výslechy znalců. Dále obsáhle zpochybňoval věrohodnost žalovaného zejména poukazem na to, že byl a je nemajetný, byl nedávno odsouzen pro trestný čin podvodu a i v dalších řízeních o vypořádání společného jmění manželů prostřednictvím listin sdoložkou vykonatelnosti uměle vytváří vykonatelné pohledávky. Zpochybňoval rovněž věrohodnost dlužnice a zdůrazňoval, že uvedla, že peníze z půjčky nepřepočítala, vrozporu se zdravým rozumem uznávala smluvní pokutu vlikvidační výši a při přezkumném jednání popírala pohledávky všech věřitelů svýjimkou žalovaného. Dále brojil proti závěrům soudu ohledně přiměřenosti výše sjednané smluvní pokuty, vlivu nedostatku souhlasu manžela dlužnice na platnost Smlouvy, rozsahu běžné správy majetku manželů Davidových a platnosti uznání závazku dlužnicí. Zdůrazňoval, že o dluhu nevěděl, dlužnice částku 10.000.000,-Kč vdubnu 1998 domů nepřinesla, žalovaného do zahájení tohoto řízení neviděl a ten po něm zaplacení nikdy nepožadoval ani jej o dluhu neinformoval. Dlužnice se až v reakci na jeho záměr nechat se rozvést, zbavila se veškerého svého výlučného majetku a dohodla se sžalovaným na umělém vytvoření pohledávky. Jako nestandardní shledával i to, že se dlužnice připojila kžalovanému coby oprávněnému vrámci exekuce a žádala, aby exekuce proběhla. Akcentoval, že žalovaný nepředložil originál Smlouvy ani nedoložil stav svých prostředků v době poskytnutí půjčky. Z toho dovodil, že neprokázal uzavření Smlouvy ani to, že disponoval částkou 10.000.000,-Kč a dlužnici ji předal.

Ve vyjádření koběma odvoláním žalovaný zejména uvedl, že půjčka byla soukromá, vjeho účetnictví se nemohla nijak projevit a není jeho povinností prokazovat, kde peněžní prostředky nabyl. Závěry znaleckých posudků označil za nejednoznačné stím, že datum podpisu Smlouvy na existenci pohledávky nemůže mít vliv, nebot' její vznik byl prokázán jinými důkazy; odmítl přitom její promlčení. Obsáhle pak argumentoval ve prospěch závěru, že výpovědi jeho i dlužnice jsou věrohodné, že dlužnice a její manžel běžně uzavírali obchody i v řádech desítek milionů Kč, a že originály důkazů měl při jednání před soudem prvého stupně kdispozici, avšak soud jejich provedení jako nadbytečné odmítl. Vyvraceje další námitky uplatněné v obou odvoláních navrhoval, aby odvolací soud list č. 4 sp.zn.napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvede, čeho se žalobce domáhá a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotí podle ust. § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění je pak povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí věc po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je přitom třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu.

V dané věci postavil soud prvého stupně své zamítavé rozhodnutí především na závěru, že vznik vykonatelné pohledávky žalovaného ve výši 114.660.591,74 Kč byl prokázán platně uzavřenou Smlouvou, v níž dlužnice svým podpisem potvrdila převzetí částky 10.000.000,-Kč; s odkazem na shodné výpovědi dlužnice a žalovaného měl za prokázané, že k předání peněz (předmětu smlouvy o půjčce) skutečně došlo, čímž také došlo k naplnění smlouvy o půjčce jako reálného kontraktu. Okolnost, na co byly peníze ze smlouvy o půjčce použity, neměl pro vznik samotné pohledávky za podstatnou.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že při jednání konaném dne 18.5.2011 (viz protokol na č.l. 64 spisu) navrhovala zástupkyně žalobce, aby soud vyžádal veškerá daňová přiznání žalovaného od počátku jeho podnikání do roku 1998 k prokázání skutečnosti, že částkou potřebnou k půjčce disponoval. Městský soud v Praze přípisem ze dne 27.4.2012 požádal Finanční úřad pro Prahu 9 o zaslání kopií daňových přiznání žalovaného za období let 1991-1998; v odpovědi na žádost mu finanční úřad dne 16.5.2012 sdělil (č.l. 110 spisu), že je vázán mlčenlivostí o tom, co se při správě daní dozvěděl o poměrech jiných osob stím, že daňový subjekt může správce daně vpotřebném rozsahu zprostit mlčenlivosti. Vpodání ze dne 21.6.2012 žalobce požadoval, aby soud s ohledem na vyjádření finančního úřadu uložil povinnost předložit daňová přiznání přímo žalovanému. Že by tak soud prvého stupně učinil, se z obsahu spisu nepodává.

Odvolací soud má za to (a v tom je třeba oběma odvoláním přitakat), že ve výpovědích žalovaného a dlužnice na straně jedné a vedlejšího účastníka na straně druhé jsou ohledně předání částky 10.000.000,-Kč takové rozpory, jež závěr soudu o nepochybném prokázání této skutečnosti činí předčasným. Tvrdí-li totiž dlužnice, že peníze po jejich převzetí (u něhož kromě žalovaného další osoba nebyla přítomna) uložila spolu s listinami do trezoru v pracovně bytu (společně obývaného s manželem) a vedlejší účastník (manžel) je následně použil na další transakce (na koupi zboží, výpočetní techniky apod.), zatímco vedlejší účastník skutečnost, že je převzal a použil, popírá, je třeba skutková zjištění doplnit prostřednictvím list č. 5 sp.zn.dalších důkazů tak, aby bylo postaveno najisto, zda půjčka vůbec mohla být poskytnuta. Jinými slovy, je třeba provést důkazy, jimiž bude prokázáno, zda ke dni, kdy měla být půjčka poskytnuta, žalovaný potřebným obnosem disponoval, či nikoli. Toliko obecné konstatování žalovaného, že obchodoval ve vysokých částkách, a měl proto peníze v hotovosti, tuto skutečnost způsobilé prokázat není. Žalovaný přitom při jednání dne 18.5.2011 (č.l. 64 spisu) uvedl, že daňovým přiznáním může doložit, že částku 10.000.000,-Kč vydělal, avšak neučinil tak. Věrohodnost jeho tvrzení přitom snižuje skutečnost, že odmítl sdělit jméno právníka, s nímž měl text Smlouvy připravovat (viz č.l. 62 spisu), ač by tato osoba mohla okolnosti přípravy Smlouvy (tzn., že v udávané době skutečně jednání o uzavření Smlouvy probíhala) objasnit a potvrdit.

Za popsané situace soud prvého stupně nepostupoval dostatečně důsledně, pokud se nezabýval příjmy a majetkovou situací žalovaného ke dni poskytnutí půjčky, a poté, co mu Finanční úřad pro Prahu 9 odmítl předložit daňová přiznání žalovaného s poukazem na povinnost mlčenlivosti, na další opatřování žalobcem navržených důkazů a dokazování vtomto směru rezignoval. Nezjistil tak skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Prokáže-li se totiž, že žalovaný částkou 10.000.000,-Kč před podpisem Smlouvy nedisponoval, bude zřejmé, že dlužnici půjčku (fakticky) poskytnout nemohl. Žalovanému je přitom třeba dát za pravdu vtom, že není povinen prokázat, kde potřebné finanční prostředky nabyl, nicméně to, zda je nabyl-a měl-li tedy z čeho půjčku poskytnout-povinen prokázat je; neučiní-li tak, musí být tato okolnost přičtena kjeho tíži.

Kprocesnímu postupu soudu prvého stupně považoval odvolací soud dále za potřebné podotknout, že dle ust. § 128 o.s.ř. je každý povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není dotčeno. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle ust. § 126 odst. 1. téhož zákona. Povinnost mlčenlivosti osob zúčastněných na soudním řízení přitom dle ustáleného výkladu stanoví především zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (ust. § 81), dále zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii (ust. § 21), zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (ust. § 6 odst. 2), zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (ust. § 56) a zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (ust. § 14 odst. 5, § 15 odst. 2, 3 a § 18 odst. 3); daňový řád mezi předpisy umožňující odmítnout podání informací judikatura nezahrnuje.

Ústavní soud ČR nadto dovodil, že uložením povinnosti třetí osobě udělit souhlas s vyžádáním daňového přiznání a jeho příloh od příslušného finančního úřadu při aplikaci ust. § 128 o.s.ř. (čemuž ve vztahu kúčastníku řízení odpovídá aplikace ust. § 129 odst. 2 o.s.ř.) obecné soudy zvolily vhodné právní prostředky, které mají přispět ke spravedlivému uspořádání poměrů účastníků sporu (o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví), a to za účelem zjištění jeho skutečného rozsahu a hodnoty předmětu vypořádání. Z tohoto důvodu proto legálním postupem obecných soudů nemohlo dojít k porušení čl. 10 Listiny. K základnímu právu chráněnému v čl. 10 Listiny Ústavní soud ČR dodal, že jde o zakotvení tzv. list č. 6 sp.zn.informační autonomie, která, na straně jedné, umožňuje v odůvodněných případech stanovených zákonem "prolomit" zákaz shromažd'ování, event. zveřejňování osobních údajů, na druhé straně však musí příslušný subjekt (v daném případě soud) dbát na to, aby tyto údaje nebyly shromažd'ovány či zveřejňovány nad míru nezbytně nutnou, tedy zajistit nemožnost přístupu k nim osobám "nepovolaným" a zamezit jejich zneužívání.

Protože se soud prvého stupně ve shora uvedeném rozsahu dokazováním nezabýval, nepřijal vtomto směru žádné skutkové závěry a neprovedl ani jejich právní hodnocení, nezbylo odvolacímu soudu, než napadený rozsudek dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. pro nedostatek důvodů zrušit a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvého stupně poté, co uloží žalovanému povinnost udělit souhlas s vyžádáním daňových přiznání a jejich příloh od příslušného finančního úřadu, eventuálně co mu dle ust. §129 odst. 2 o.s.ř. uloží, aby je předložil sám, vsouladu se závěry vyslovenými výše při jednání provede tyto žalobcem navržené důkazy, znichž v odpovídajícím rozsahu zjistí skutkový stav a v rovině právního posouzení přijme (při aplikaci odpovídající právní normy) potřebné závěry.

S ohledem na kasaci napadeného rozhodnutí rozhodne soud prvého stupně o náhradě nákladů vzniklých v řízení před soudem prvního stupně i vodvolacím řízení v novém rozhodnutí ve věci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 2. října 2014 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dom i n i ka Dan čová D0 m i n i ka 35:33:

DN: c=CZ, o=Vrchní soud v Praze [lČ 00215651], ou=9368, cn=Dominika Dančová, serialNumber=P444688,

D a n č tit|e=zapisovatelka

Datum: 2014.10.30 15:14:38 +01 'OO' list č. 7 sp.zn.