10 Cmo 13/2011
Číslo jednací: 10 Cmo 13/2011-72









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobkyně T7 EUROPE LIMITED, Westow 67, SE19 3RW Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zast. advokátem JUDr. Janem Kohoutem, sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti žalované Mgr. Monice Cihelkové, sídlem Školská 3, Praha 1, insolvenční správkyni dlužnice CZMT, a.s., zast. advokátkou Mgr. lng. Gabrielou Jandovou, sídlem tamtéž, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 199 Cm 7/2010-54 ze dne 17.prosince 2010 takto:

|. Rozsudek Městského soudu vPraze č.j.199 Cm 7/2010-54 ze dne 17.prosince 2010 se mění tak, že se určuje, že žalobkyně má za dlužnicí pohledávku ve výši 18.400.000,-Kč.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodněnh

Městský soud vPraze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti pohledávky ve výši 18.400.000,-Kč, kterou list č. 1 Sp. zn.přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek CZMT, a.s. (dále jen dlužnice), a rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 10.200,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejízástupkyně.

Soud prvního stupně při posuzovánídůvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:

-dne 17.7.2006 uzavřela T Machinery, a.s. (dále jen věřitelka) s dlužnicí smlouvu o půjčce (dále též jen smlouva o půjčce), vníž se zavázala poskytnout jí částku 18.400.000,-Kč stím, že půjčka bude uhrazena vco nejkratším možném termínu nejpozději do 28.7.2006,

-dne 17.12.2007 uzavřela věřitelka sdlužnicí dohodu o uznání závazku, vníž dlužnice prohlásila, že uznává závazek vůči věřitelce ve výši 18.400.000,-Kč představující dlužnou jistinu dle smlouvy o půjčce,

-dne 21.12.2007 uzavřela věřitelka jako postupitelka s žalobkyní jako postupnicí smlouvu o postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce (dále jen pohledávka),

-dne 26.11.2009 byl zjištěn úpadek dlužnice a do funkce insolvenčnísprávkyně byla ustanovena žalovaná,

-dne 17.12.2009 přihlásila žalobkyně pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice,

-na přezkumném jednání konaném dne 27.1.2010 popřela žalovaná pravost pohledávky.

Pro rozhodnutí o žalobě měl soud za podstatné, že žalobkyně neprokázala, že by věřitelka peněžní prostředky ve výši 18.400.000,-Kč (předmět půjčky) dlužnici skutečně poskytla. Konstatoval, že z výpisu z účtu č. 183028056/0300 (dále jen výpis z účtu) sice vyplývá, že uvedená částka byla odepsána ve prospěch účtu č. 63478773008 (správně mělo být uvedeno účtu č. 7315450227/0100), avšak vlastníka tohoto účtu žalobkyně neidentifikovala. Zdůraznil, že účinky splnění peněžitého závazku ze smlouvy o půjčce mohly nastat (až) připsáním částky na účet dlužnice. Ztěchto důvodů nepřihlédl ani k tomu, že dlužnice závazek ze smlouvy o půjčce uznala.

Navíc soud prvního stupně přitakal názoru žalované, že smlouva o půjčce je absolutně neplatným právním úkonem učiněným vrozporu s ust. §196a odst. 1 a 2 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), nebot, věřitelka a dlužnice byly vokamžiku uzavření smlouvy propojeny osobou lng. Jaroslava Řiháka, jenž vté době vykonával funkci člena dozorčí rady věřitelky a současně člena představenstva dlužnice. Soud připustil, že pohledávku by bylo možno kvalifikovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, přihlédl však ktomu, že vřízení nebylo prokázáno, že by se bezdůvodně obohatila právě dlužnice, a žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a vřízení úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu vůči žalobkyni.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu vPraze se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. V odvolání namítala, že napadený rozsudek je včásti týkající se závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce nepřezkoumatelný, jelikož se soud nevypořádal s argumenty, jež tento závěr vyvracejí. Skutečnost, že lng. Jaroslav Řihák byl vdobě uzavření smlouvy členem dozorčí rady věřitelky a členem představenstva dlužnice, podle ní sama o sobě pro použití ust. § 196a odst. 1 a 2 ObchZ nepostačuje, když jmenovaný neměl k věřitelce list č. 2 Sp. zn.takový vztah, aby její újmu důvodně pocitloval jako újmu vlastní. Nicméně, i kdyby byla aplikace tohoto ustanovení oprávněná, považovala podmínky vněm obsažené za splněné, jelikož souhlas s poskytnutím půjčky vyjádřil svým podpisem na smlouvě lng. Zdeněk Gajdík, jenž byl vrozhodné době předsedou představenstva věřitelky a jednatelem jejího jediného akcionáře TOMÁŠ Group, s.r.o.

Dále akcentovala, že v řízení předložila řadu důkazů, jimiž prokázala, že věřitelka předmět půjčky dlužnici poskytla. Ze smlouvy o půjčce a z výpisu z účtu podle ní plyne, že dne 17.7.2006 byla částka ve výši 18.400.000,-Kč odepsána na účet, který dlužnice určila jako místo plnění. Připomněla, že dlužnice závazek ze smlouvy o půjčce uznala, a namítla, že pokud žalovaná není schopna prokázat opak, je třeba závazek považovat za existující (lhostejno zda jako závazek ze smlouvy nebo z bezdůvod ného obohacenD.

Konečně žalobkyně poukazujíc na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008 ze dne 11.11.2008 a sp. zn. 32 Cdo 1604/2008 ze dne 28.5.2009 označila za nesprávný právní závěr soudu, že by věřitelka splnila závazek ze smlouvy o půjčce jen v případě, že by finanční prostředky poskytla výhradně na účet dlužnice. Zdůraznila, že se smluvní strany v souladu se zásadou smluvní autonomie dohodly na tom, že věřitelka poskytne půjčku na bankovní účet určený dlužnicí, a proto je bez významu, zda majitelkou účtu byla dlužnice či nikoli. V průběhu odvolacího řízení doplnila, že účet, na nějž byly finanční prostředky vpůjčené částce zaslány, byl účtem JUDr. Jana Vanke, správce konkursní podstaty úpadkyně Stavebního podniku Teplice, a.s. vlikvidaci, jíž dlužnice tuto částku dluži la.

Žalovaná ve vyjádření kodvolání setrvala na své dosavadní argumentaci, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná, a že v řízení nebylo prokázáno, že by dlužnice předmět půjčky obdržela a že se bezdůvodně obohatila. K tvrzení žalobkyně o identifikaci vlastníka účtu, na nějž byly finanční prostředky poukázány, uvedla, že jde o nové skutečnosti, které měly být uplatněny vřízení před soudem prvního stupně. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a aby jí vůči žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212, 212a a § 213 OSR a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

K neplatnosti smlouvy o půjčce pro rozpor s ust. § 196a ObchZ:

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že soud prvního stupně nepochybil, pokud za dané skutkové situace dovodil, že absence předchozího souhlasu valné hromady věřitelky způsobuje podle ust. § 39 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) absolutní neplatnost smlouvy o půjčce pro rozpor s ust. §196a odst. 1 a 2 ObchZ.

Podle prvního odstavce tohoto ustanovení účinného vdobě uzavření smlouvy platilo (a nadále platD, že obchodní společnost mohla uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která byla oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem bylo zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti, jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Druhý odstavec téhož ustanovení určoval list č. 3 Sp. zn.

(a nadále určuje), že pokud byly osoby uvedené v odst. 1 oprávněnyjednat i jménem jiné osoby, použilo se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady nebylo zapotřebí, šlo-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou.

Smyslem těchto ustanovení bylo zabránit konfliktu zájmů mezi akciovou společností na straně jedné a členem dozorčí rady, resp. členem představenstva na straně druhé. Odstavec 1 se přitom vztahoval i na smlouvu o půjčce, vníž společnost figurovala jako věřitelka člena dozorčí rady, přičemž odstavec 2 rozšiřoval působnost odstavce 1 i na případ, kdy člen dozorčí rady byl oprávněn jednat ijménemjiné osoby. V této situaci se použilo ustanovení odstavce 1 (včetně podmínky předchozího souhlasu valné hromady) i na smlouvu o půjčce uzavřenou ve prospěch této jiné osoby, přičemž se nevyžadovalo, aby člen dozorčí radyjednal při uzavřenísmlouvyjménem jiné osoby.

V daném případě není sporu o tom, že lng. Jan Rihák byl členem dozorčí rady věřitelky, která uzavřela smlouvu o půjčce s dlužnicí, za níž byl lng. Jan Rihák jako člen představenstva oprávněn jednat. K uzavření smlouvy o půjčce byl tudíž nutný souhlas valné hromady věřitelky.

K námitce, že jmenovaný neměl k věřitelce takový vztah, aby důvodně pocitloval její újmu jako újmu vlastní, považoval odvolací soud za vhodné zdůraznit, že i v případě transakcí spadajících pod režim ust. § 196a ObchZ platí, že u fyzických osob vykonávajících funkci členů dozorčí rady, je třeba zejména s přihlédnutím k tomu, že jejich prostřednictvím se realizuje dohled nad výkonem působnosti představenstva a podnikatelskou činností akciové společnosti, uvažovat s tím, že mají z titulu svého postavení (a z něj vyplývající odpovědnosti) k této (své) právnické osobě takový vztah, že by újmu, kterou utrpěla právnická osoba, důvodně pocitlovalyjako újmu vlastní.

Odvolací soud nesouhlasí se žalobkyní ani v tom, že podmínky obsažené v ust. § 196a ObchZ byly vdané věci splněny, jelikož souhlas s poskytnutím půjčky vyjádřil svým podpisem na smlouvě lng. Zdeněk Gajdík, jenž byl v rozhodné době předsedou představenstva věřitelky a jednatelem jejího jediného akcionáře. Judikatura (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 882/2002 ze dne 17.6.2003) totiž dovozuje, že rozhodnutí akciové společnosti v působnosti valné hromady nejsou právními úkony, a proto je nemohou bez dalšího činit osoby oprávněné jednatjménem společnosti (v projednávané věci předseda představenstva věřitelky lng. Zdeněk Gajdík), přičemž vsituaci, kdy žalovaná namítala, že společnost TOMÁŠ GROUP, s.r.o. platně nenabyla akcie věřitelky, nelze bez dalšího dovozovat souhlas s poskytnutím půjčky ani z podpisu lng. Zdeňka Gajdíka jako jednatele této společnosti.

K prokázání poskytnutí peněžních prostředků dlužnici: Pro výsledek odvolacího řízení je ovšem rozhodující, zda obstojí závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že věřitelka peněžní prostředky ve výši 18.400.000,-Kč (předmět půjčky) dlužnici skutečně poskytla. list č. 4 Sp. zn.

Judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4520/2007 ze dne 11.12.2009) je ustálena vtom, že ve sporu o vrácení půjčené částky (a logicky též vincidenčním sporu o určení pravosti pohledávky vzniklé nevrácením půjčené částky) musívěřitel v intencích ust. § 657 ObčZ splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal mu je). Přitom peníze lze dlužníku půjčit nejen v hotovosti, nýbrž i formou bezhotovostního platebního styku.

Jestliže judikatura nevyžaduje fyzické předání půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky převeden, pokud se na tom smluvní strany dohodnou. Tomuto závěru se neprotiví ani ust. § 339 odst. 2 ObchZ, dle něhož je peněžitý závazek placený prostřednictvím banky splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u banky, nebot, jde o ustanovení dispozitivní povahy.

Z obsahu spisu se podává, že dne 17.7.2006 dala věřitelka příkaz, aby zjejího účtu vedeného u Československé obchodní banky, a.s. č. 183028056/0300 byla na účet č. 78-7315450227/0100, jenž dlužnice označila ve smlouvě o půjčce, poukázána částka 18.400.000,-Kč představující předmět půjčky. Ve smlouvě o půjčce přitom dlužnice potvrdila, že půjčené finanční prostředky (již) byly na dohodnutý účet připsány (viz článek l. smlouvy ve znění Věřitel poskytl dne 17.7.2006 dlužníkovi půjčku ve výši 18.400.000,-CZK převodem ve prospěch bankovního účtu číslo 78-7315450227/0100-účet určený dlužníkem. . . ).

V situaci, kdy věřitelka na základě požadavku dlužnice bezhotovostně poukázala peníze na jí určený účet (lhostejno, že jeho majitelem byla třetí osoba), nemůže obstát argumentace obsažená vnapadeném rozhodnutí, že věřitelka dlužnici předmět půjčky nepřenechala. Naopak, lze přisvědčit žalobkyni, že věřitelka plněním na bankovní účet označený dlužnicí svůj závazek ze smlouvy o půjčce (přenechat peníze) splnila. Navíc z prohlášení JUDr. Jana Vanke ze dne 22.2.2011 je zřejmé, že důvodem, pro nějž dlužnice označila jako místo plnění účet třetí osoby, byla okolnost, že prostřednictvím půjčky hodlala uhradit svůj závazek vůči Stavebnímu podniku Teplice, a.s. v likvidaci. Výtku žalované, že k prohlášení nelze přihlédnout, nebot, jde o důkaz, který byl nepřípustně uplatněn až vodvolacím řízení, odvolací soud neakceptoval, jelikož soud prvního stupně žalobkyni řádně nepoučil podle ust. § 118a odst. 3 OSR a žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene.

Se zřetelem ktomu, že smlouva o půjčce, o kterou se přihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nelze než konstatovat, že přihlášený nárok je dán z titulu bezdůvodného obohacení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud kzávěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) OSR a napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhověl. list č. 5 Sp. zn.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 1, 2 OSR a ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolánído dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze. V Praze dne 3. března 2011

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová list č. 6 Sp. zn.