10 Cm 015/2011
10 Cm015/2011-78









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. JÍřÍhO Karety a soudců JUDr. Jiřmo Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna vprávní věci žalobce JUDr. Martina Bjalončika, sídlem Opletalova 25, Praha 1, insolvenčnmo správce dlužnü
Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 189 Cm 22/2009-45 ze dne 25. listopadu 2010 se v bodě |. výroku v části týkající se pohledávky přihlášené pod č. 3 přihlášky ve výši 136.810,-Kč zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; ve zbývající části se mění tak, že se určuje, že žalovaná nemá za dlužníkem směnečné pohledávky ve výši 20.763.824,15 Kč.

Odůvodněnh

Městský soud vPraze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalované přihlášená do insolvenčnmo řízení vedeného na majetek Stanislava Malého (dále jen dlužnk) pod sp.zn. MSPH 89 lNS 4980/2008 ve výši 20.900.634,15 Kč není po právu, a rozhodl o tom, že žádný z účastnků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Z listinných důkazů a ze shodných tvrzení účastnků soud zjistil, že :

1) dne 4.9.1997 uzavřela Komerční banka, a.s. (dále jen Banka) sdlužnü
2) dne 23.7.1998 uzavřela Banka s dlužnü
3) téhož dne vystavil dlužnü< kdruhé úvěrové smlouvě na řad Banky krycí (zajišt'ovacD blankosměnku, vníž byla později vyplněna směnečná částka 2.163.904,-Kč se splatností 13.2.2001 stím, že směnka byla postupně indosována na lng. Petra Hlávku, Ústav finančních služeb, a.s. a na žalovanou,

4) dne 27.7.1999 uzavřela Banka s dlužnü
5) téhož dne vystavil dlužnü< k třetí úvěrové smlouvě na řad Banky krycí (zajišt'ovacD blankosměnku, v níž byla později vyplněna směnečná částka 11.298.370,-Kč se splatností 13.2.2001 stím, že směnka byla postupně indosována na lng. Petra Hlávku, Ústav finančních služeb, a.s. a na žalovanou,

6) vúvěrových smlouvách si strany sjednaly, že Banka je oprávněna použít k úhradě kterékoli splatné pohledávky prostředky dlužnü

7) dne 11.4.2001 vydal Městský soud v Praze směnečný platební rozkaz č.j. Sm 164/2001-10 (dále též jen SPR 1), jenž nabyl právní moci dne 16.5.2001 a jímž bylo dlužnü
8) dne 20.4.2001 vydal Městský soud v Praze směnečný platební rozkaz č.j. Sm 163/2001-10 (dále též jen SPR 2), jenž nabyl právní moci dne 16.5.2001 a jímž bylo dlužnü
9) vobdobí od 8.6.2001 do 27.7.2001 uhradil dlužnü< Bance celkem 10.516.596,40 Kč,

10) dne 17.6.2002 uzavřela Banka s lng. Petrem Hlávkou smlouvu o postoupení pohledávek (dále jen první postupní smlouva), jíž na něj postoupila pohledávku ve výši 4.478.266,19 Kč zprvní úvěrové smlouvy, pohledávku ve výši 4.939.649,66 Kč zdruhé úvěrové smlouvy a pohledávku ve výši 8.576.017,86 Kč ztřetí úvěrové smlouvy stím, že se lng. Petr Hlávka zavázal zaplatit Bance úplatu za postoupení ve výši 12 miliónů Kč tak, že první splátku ve výši 3 milionů Kč uhradí nejpozději do 21.6.2002 a druhou splátku ve výši 9 milionů Kč nejpozději do 30.7.2002,

11) Banka potvrdila, že jí lng. Petr Hlávka uhradil první splátku za postoupení pohledávek platbami ve výši 700.000,-Kč a 2x po 900.000,-Kč dne 20.6.2002 a 500.000,-Kč dne 21.6.2002 a druhou splátku ve výši 8 miliónů Kč platbou ze dne 15.11.2002,

2 10 Cmo 15/2011

12) dne 15.11.2002 uzavřel lng. Petr Hlávka s Ústavem finančních služeb, a.s. smlouvu o postoupení pohledávek, jíž na něj postoupil pohledávku ve výši 4.478.266,19 Kč zprvní úvěrové smlouvy, pohledávku ve výši 4.939.649,66 Kč zdruhé úvěrové smlouvy a pohledávku ve výši 8.576.017,86 Kč ze třetí úvěrové smlouvy,

13) dne 15.11.2002 uzavřel Ústav finančních služeb, a.s. s dlužnü
14) dne 8.3.2004 uzavřel Ústav finančních služeb, a.s. se žalovanou smlouvu o postoupení pohledávek, jíž na ni postoupil pohledávku ve výši 1.978.266,-Kč z první úvěrové smlouvy, pohledávku ve výši 4.939.649,66 Kč zdruhé úvěrové smlouvy a pohledávku ve výši 8.576.017,86 Kč ze třetí úvěrové smlouvy.

V rovině právnho posouzení věci se soud-poté, co konstatoval, že byly splněny procesní předpoklady pro projednání žaloby-zabýval tím, zda žalobní námitky směřující proti pravosti vykonatelných pohledávek žalované jsou důvodné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

K námitce promlčení poukazuje na ust. § 70 odst. 1 zákona směnečného a šekového (dále jen ZSS) uvedl, že ode dne splatnosti krycích směnek, tj. ode dne 13.2.2001, začala plynout třnetá promlčecí doba, jež dle ust. § 402 obchodnmo zákonü
K námitce, že indosamenty nepřešlo na žalovanou právo ze směnečných platebních rozkazů, ale pouze právo ze směnek, soud konstatoval, že tato námitka byla v rozporu s ust. § 118b odst. 1 občanského soudnho řádu (dále jen OSŘ) uplatněna až po skončení přípravného jednání, a proto k ní nepřihlédl.

K námitce, že pohledávky zanikly splněním, jelikož je do výše 10.516.596,40 Kč uhradil dlužník a do výše 2.945.680,71 Kč lng. Petr Hlávka, soud podotkl, že dlužnü< měl vrozhodné době vůči Bance kromě závazků ze směnečných platebních rozkazů též splatné závazky z první úvěrové smlouvy a že jeho plnění na úhradu všech těchto závazků nepostačovalo. Poukazoval na to, že ust. § 330 ObchZ upravující situaci, kdy dlužnü< při plnění závazků neuvede, který zvíce závazků plní, má dispozitivní povahu a smluvní strany se od něj mohou odchýlit. V tom případě byla Banka oprávněna určit dle Pravidel, který dlužnü<ův závazek byl splněn. Pravidla ani jiné důkazy o tom, jak byly uhrazené částky zaúčtovány, však žalobce nepředložil, a tudíž neprokázal (neunesl důkazní břemeno), že poskytnuté plnění bylo použito právě na zapravení závazků ze směnečných platebních rozkazů.

Námitku, že vdůsledku odstoupení od první postupní smlouvy jsou všechny postupní smlouvy neplatné, označil soud za irelevantní, když dovodil, že předmětem

3 10 Cmo 15/2011

řízení jsou směnečné pohledávky, a okolnost, že jejich věřitelkou je žalovaná, byla dostatečně prokázána nepřetržitou řadou indosamentů. Nadto soud odkazuje na rozsudek Nejvyššho soudu sp. zn. 21 Cdo 5438/2007 ze dne 11.2.2010 akcentoval, že dlužnü
Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 202 insolvenčnmo zákona, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastnü<ů právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (jímž byl v tomto sporu neúspěšný žalobce).

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se žalobce včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná mu vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby ho zrušila věc vrátil soudu prvnho stupně k dalšímu řízení.

Vodvolání setrval na své dosavadní argumentaci, dle níž při řešení otázky promlčení směnečných pohledávek nelze vzít vpotaz směnečná řízení, vnichž byly vydány směnečné platební rozkazy ve prospěch banky, a nikoli žalované. Soudu prvnmo stupně vtéto souvislosti vytýkal, že problematiku cese směnečných platebních rozkazů posoudil vrozporu s usnesením Nejvyššmo soudu sp.zn. 20 Cdo 461/2004 ze dne 31.5.2005 (dále jen judikát 20 Cdo 461/2004), dle něhož neprokazují přechod práva přiznaného směnečným platebním rozkazem ve smyslu ust. § 256 odst. 2 OSŘ indosamenty na směnce, podle níž byl směnečný platební rozkaz vydán, ale jen listiny vydané nebo ověřené státním orgánem anebo notářem. Uplatnila-li žalovaná práva ze směnek splatných dne 13.2.2001 až přihláškou ze dne 19.11.2008 (práva ze směnečných platebních rozkazů uplatnit nemohla, nebot' na ni nepřešla), podle žalobce tak učinila až po uplynutí promlčecí doby, a její pohledávkyjsou tudíž promlčeny.

Žalobce vodvolání nadále argumentoval i tím, že závazky ze směnečných platebních rozkazů zanikly, nebot' je dlužnü< Bance uhradil. Závěr soudu prvnho stupně, že neprokázal, který zvíce splatných závazků dlužník Bance uhradil, odmítl stím, že vdobě plnění neměl dlužnü< vůči Bance jiné splatné závazky než ze směnečných platebních rozkazů.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání přitakala závěru soudu prvního stupně, že žalobce uplatnil námitku promlčení, resp. námitku, že práva ze směnečných platebních rozkazů na ni nepřešla, vrozporu s ust. § 118b OSŘ (zásadou koncentrace řízenD opožděně. Tato námitka však podle ní neobstojí ani vrovině vlastní argumentace, nebot' tím, že nabyla pohledávky ze směnek, nabyla i pohledávky ze směnečných platebních rozkazů (u nichž došlo ke stavení běhu promlčecí doby). Poukaz žalobce na judikát 20 Cdo 461/2004 označila za nepřiléhavý, nebot' dovolací soud v něm řešil tuto problematiku vexekučním, a nikoli vinsolvenčním řízení. Podle žalované však pohledávky nemohou být promlčeny rovněž proto, že usnesením Obvodního soudu pro

4 10 Cmo 15/2011

Prahu 9 č.j. 56 E 12/2004-84 ze dne 5.1.2005 (dále jen usnesení exekučnmo soudu) bylo rozhodnuto o jejím vstupu jako oprávněné do řízení o výkon rozhodnutí, jenž byl nařízen právě podle směnečných platebních rozkazů.

Žalovaná byla se soudem prvnho stupně zajedno rovněž vtom, že žalobce neprokázal zánik pohledávek splněním. Zdůraznila, že z obsahu první úvěrové smlouvyje zřejmé, že ke dni 20.4.2001 (ke dni vydání směnečných platebních rozkazů) měl dlužnü< vůči Bance splatné závazky odpovídajícíjednotlivým úvěrovým splátkám nejméně ve výši 13.640.000,-Kč. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, kterévjeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a OSR, postupem dle ust. § 213 OSR zopakoval některé důkazyjiž provedené před soudem prvnho stupně a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Zpřihlášky pohledávek ze dne 19.11.2008 zjistil, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka vykonatelné pohledávky vcelkové výši 20.900.634,15 Kč, jejichž důvod vzniku specifikovala tak, že : a) v rozsahu částky 3.337.548,75 Kč jde o směnečný peníz ve výši 2.163.904,85 ze zajišt'ovací směnky kdruhé úvěrové smlouvě a příslušenství sestávající z úroku, odměny a nákladů řízení ve výši 1.173.643,90 Kč dle SPR 1 (dále též jen pohledávka a), b) vrozsahu částky 17.426.275,40 Kč jde o směnečný peníz ve výši 11.298.370,66 Kč ze zajišt'ovací směnky ktřetí úvěrové smlouvě a příslušenství sestávající z úroku, odměny a nákladů řízení ve výši 6.127.904,74 Kč dle SPR 2 (dále téžjen pohledávka b), c) v rozsahu částky 136.810,-Kč jde o náklady řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavnmo práva, jenž byl nařízen dle SPR 1 a SPR 2, které byly žalované přiznány usnesením exekučního soudu (dále jen pohledávka c).

Odvolací soud vprvní řadě konstatuje, že soud prvnho stupně zamítl žalobu i v části týkající se pohledávky c), aniž byv odůvodnění napadeného rozsudku formuloval skutkové a právní závěry, jež ho k tomuto rozhodnutí vedly. Rozsudek tak vtéto části postrádá náležitosti uvedené v ust. § 157 odst. 2 OSŘ a vtomto rozsahu je nepřezkoumatelný. Odvolacímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, rozhodnutí soudu prvnho stupně vtomto rozsahu včetně souvisejícmo výroku o nákladech řízení zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že bude na něm, aby se oprávněností popření pohledávky c) opětovně zabývala aby o této části žaloby přezkoumatelným způsobem rozhodl.

Odvolací soud dále přezkoumal napadený rozsudek v části týkající se pohledávek a) a b) a stejně jako soud prvnho stupně nejprve posuzoval důvodnost žalobních tvrzení, jimiž bylo namítáno, že tyto pohledávkyjsou promlčené.

Žalobce odůvodnil námitku promlčení pohledávek a) a b) především tím, že v případě žalované nedošlo ke stavení běhu promlčecí doby vdůsledku toho, že Banka

5 10 Cmo 15/2011 zahájila soudní řízení o návrhu na vydání směnečných platebních rozkazů k uspokojení pohledávek a) a b), nebot' indosamentem na směnkách nepřešlo na žalovanou právo přiznané směnečnými platebními rozkazy. Soud prvnho stupně se těmito tvrzeními nezabýval, nebot' podle jeho názoru je žalobce, ač řádně poučen o zákonné koncentraci řízení, uplatnil opožděně až po skončení přípravného jednání.

Zásada koncentrace řízení v prvním stupni obsažená v ust. § 118b OSŘ znamená, že ke skutečnostem a důkazům, které účastnü< uplatnil po skončení přípravného jednání, soud nesmí přihlédnout, ledaže by se uplatnila některá zvýjimek koncentrace. Uplatněním skutečností ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumí tvrzení o všech skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci, jimiž účastnü< realizuje svoji povinnost tvrzení.

Právní otázku vztahu koncentrace řízení a uplatnitelnosti námitky promlčení řeší ustálená judikatura (srovnej např. rozsudky Nejvyššmo soudu sp.zn. 25 Cdo 1460/2002 ze dne 24.4.2003, sp.zn. 33 Odo 631/2004 ze dne 30.11.2005 a sp.zn. 32 Odo 879/2002 ze dne 29.10.2003) tak, že námitku promlčení lze vznést kdykoli vprůběhu řízení až do jeho pravomocného skončení, a to i v odvolacím řízení, kde se však nepřihlíží k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům.

Soud prvního stupně se sice vdaném případě námitkou promlčení zabýval, nepřihlédl však kžalobcově právní argumentaci, jež se opírala o judikát 20 Cdo 461/2004. Tento procesní postup soudu byl nesprávný. Právní kvalifikace žalobou uplatněného nároku je totiž výhradně věcí soudu, a proto není rozhodné, jak v řízení učiněná skutková zjištění právně kvalifikoval účastnü< řízení. Ztoho vyplývá, že otázku důvodnosti námitky promlčení bylo třeba zkoumat jen ve vztahu k žalobním tvrzením (k žalobcem uváděným skutkovým okolnostem případu), případně ve vazbě na výše (pod body 1 až 14) popsaný skutkový stav věci.

K právní úpravě promlčení směnečných nároků je nutno zmínit, že podle ust. čl. l. § 70 ZSS se směnečné nároky proti přüemci promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky, že z ust. čl. l. § 71 ZSS plyne, že přerušení promlčení je účinné jen proti tomu, u něhož nastala skutečnost zakládající přerušení, a že ust. čl. lll. § 5 určuje, že přerušením promlčení se rozumějí všechny případy, kde podle ustanovení ObčZ a OSŘ promlčecí doba dále neprobhá nebo neskončí anebo kde počíná promlčecídoba nova.

Zvýše citovaných ustanovení a zjudikatury (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 436/2009 ze dne 2.12.2010) je zřejmé, že proti výstavci směnky vlastní se směnečné nároky promlčují ve třech letech ode dne splatnosti a že s ohledem na charakter směnečného závazku (bez ohledu na povahu účastnü<ů směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky) se otázky promlčení neupravené ZSS, např. běh promlčecí doby, posoudí podle nejobecnější právní úpravy, a tou je ObčZ. Soud prvnho stupně tudíž pochybil, pokud otázku promlčení pohledávek a) a b) posuzoval kromě úpravy obsažené v ZSS i podle úpravy obsažené v ObchZ.

Pro rozhodnutí o odvolání je ovšem podstatné, že se odvolací soud ztotožnil s tou

částí odvolací argumentace, dle níž práva ze směnečného platebnho rozkazu nepřecházejí bez dalšmo na toho, kdo má směnku vrukou a kdo právo k ní prokázal

6 10 Cmo 15/2011 nepřetržitou řadou indosamentů. Odvolací soud souhlasí se závěry formulovanými vjudikátu 20 Cdo 461/2004 potud, že z čl. l. § 14 odst. 1 ani z čl. l. § 16 odst. 1 ZSS nevyplývá, že by na majitele směnky (v tomto případě směnky na řad ), jenž právo k ní prokázal způsobem stanoveným v čl. l. § 16 odst. 1 téhož zákona a jenž je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebnho rozkazu vydaného na základě směnky, která byla indosována, přešlo i právo z takového rozhodnutí, a že je tomu tak proto, že zákonná úprava žádnou skutečnost, která by měla za následek přechod práva, nepředpokládá. Odvolací soud je současně toho názoru, že směnku na řad nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky, nebot' práva spojená s cenným papírem lze od cenného papíru oddělit a převádět samostatně jen tehdy, připouští-li takový postup zákon výslovně (srovnej rozsudek Nejvyššho soudu sp.zn. 29 Odo 1114/2004 ze dne 14.9.2005), a pokud majitel směnky, jenž doložil své právo k ní nepřetržitou řadou indosamentů, chce prokázat, že na něj přešla i práva ze směnečného platebnho rozkazu vydaného na základě indosované směnky, musí být podpis indosanta (indosantů) na směnce úředně ověřen. Tak tomu však v daném případě není.

V poměrech posuzované věci to znamená, že třnetá promlčecí doba u pohledávek a) a b) začala běžet ode dne splatnosti směnek (ode dne 13.2.2001) a uplynula (již) dne 14.2.2004. Jelikož žalovaná přihlásila pohledávky a) a b) do insolvenčnho řízení (až) dne 6.12.2008, závěr soudu prvního stupně, že k promlčení pohledávek nedošlo, neobstojí. Tento závěr nemůže zvrátit ani okolnost, že žalovaná vystupuje jako účastnü< řízení (oprávněná) v řízení o výkon rozhodnutí, jenž byl nařízen právě podle SPR 1 a SPR 2.

Žaloba na popření pravosti pohledávek a) a b) byla tedy podána důvodně a soud prvnmo stupně nerozhodl správně, pokud ji vtomto rozsahu zamítl. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v části, jíž bylo požadováno určení, že pohledávky a) a b) nejsou po právu, vyhověl.

S ohledem na částečnou kasaci napadeného rozhodnutí, rozhodne o náhradě nákladů vzniklých v řízení před soudem prvnmo stupně a v odvolacím řízení soud prvnho stupně v novém rozhodnutí ve věci.

P o u č e n í : Proti měnící části tohoto rozsudku lze podat dovolánído dvou měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu vBrně prostřednictvím Městského soudu v Praze. Proti zrušující části tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. dubna 2011 JUDr. Jiří K a re ta , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Nehasi lová

7 10 Cmo 15/2011