10 As 179/2015-37

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. J. S., zast. JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem Hradební 548/3, Hradec Králové, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, ústředí Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) R. D., a II) A. D., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2013, č. j. SPU 100752/2013, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2015, čj. 30 A 41/2013-84,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Markéty Pakandlové, advokátky, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

[1] Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Náchod rozhodnutím ze dne 21. 8. 2012, čj. 177/07/151/2012, schválil návrh komplexní pozemkové úpravy v k. ú. Brzice. Žalovaný v záhlaví označeném rozhodnutí zamítl podané odvolání a rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil.

[2] Žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (dále jen krajský soud ) shora specifikovaným rozsudkem ze dne 31. 7. 2015 nevyhověl.

[3] Žalobce (dále jen stěžovatel ) podal prostřednictvím svého zástupce proti rozsudku krajského soudu blanketní kasační stížnost, kterou ve lhůtě stanovené soudem doplnil o důvody, pro které rozhodnutí soudu napadá.

[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost byla podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být soudem meritorně projednána.

[5] Podle ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů ode dne doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.

[6] Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením § 40 s. ř. s., které stanoví, že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který počátek lhůty určil. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

[7] Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadený rozsudek krajského soudu, který obsahoval rovněž poučení o možnosti podat proti němu ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, byl stěžovateli doručen ve čtvrtek 6. 8. 2015. Lhůta k podání kasační stížnosti v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními uplynula o dva týdny později, tj. ve čtvrtek 20. 8. 2015 (§ 40 odst. 1 věta první a odst. 2 s. ř. s.; srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 5 Afs 13/2003-58, publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS).

[8] Kasační stížnost stěžovatele byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena prostřednictvím datové schránky jím zvolené zástupkyně dne 21. 8. 2015, tj. den po zákonem stanovené lhůtě. Stěžovatel přitom ani v doplnění kasační stížnosti neuvedl žádné okolnosti ani důvody, kterými by běh zákonné lhůty pro podání kasační stížnosti zpochybnil; naopak se věnoval výlučně meritorním otázkám směřujícím proti závěrům krajského soudu a žalovaného.

[9] Ze shora uvedeného je zřejmé, že kasační stížnost byla podána opožděně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) za použití § 120 s. ř. s. odmítl. Z povahy věci již Nejvyšší správní soudu nerozhodoval o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení pak Nejvyšší správní soud vycházel z ustanovení § 60 odst. 5 s. ř. s., tedy že mají právo na náhradu pouze těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil. V daném případě Nejvyšší správní soud osobám zúčastněným na řízení splnění žádné povinnosti, v souvislosti s níž by jí vznikly náklady, neuložil, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení.

[11] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, rozhodl Nejvyšší správní soudu o vrácení soudního poplatku dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tak, že stěžovateli bude do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení vrácen uhrazený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, a to k rukám jeho zástupkyně JUDr. Markéty Pakandlové.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. října 2015

Daniela Zemanová předsedkyně senátu