104 VSPH 950/2015-66
42 ICm 1105/2015 104 VSPH 950/2015-66 (KSCB 27 INS 29347/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Petry Hýskové, sídlem U Smaltovny 1375/25, 170 00 Praha 7, insolvenční správkyně HEAVY MACHINERY SERVICES a.s., zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7, za účasti vedlejšího účastníka Všeobecná úverová banka, a.s., IČO 31320155, sídlem Mlynské nivy 1, 829 90 Bratislava 25, Slovenská republika, zastoupeného JUDr. Radkou Konečnou, advokátkou, sídlem Lazarská 1718/3, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Technosys, a.s., IČO 24827169, sídlem Musílkova 172/58, 150 00 Praha, zastoupeného Mgr. Romanem Moussawi, advokátem, sídlem Pařížská 67/11, 110 00 Praha 1-Josefov, za účasti státního zastupitelství, o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 Cm 1105/2015-54 ze dne 27. října 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 Cm 1105/2015-54 ze dne 27. října 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku uvedeným usnesením připustil, aby Všeobecná úverová banka, a.s. v řízení vystupovala jako vedlejší účastník na straně žalobce.

Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tak, že se žalobce domáhá určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka. Žalovaný v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 29347/2013 vystupuje jako přihlášený zajištěný věřitel P283, když do tohoto insolvenčního řízení přihlásil svou pohledávku ve výši 293.450.682,-Kč, jež je přihlášena jako zajištěná zástavním právem k podniku dlužníka, které bylo zřízeno zástavní smlouvou uzavřenou dne 28.6.2013 ve formě notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Martinou Herzánovou pod č. NZ 238/2013, N 261/2013. Žalobce se v tomto incidenčním sporu domáhá určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, a sice uzavření této zástavní smlouvy. Podáním došlým soudu dne 21.9.2015 vstoupila Všeobecná úverová banka, a.s. (dále jen vedlejší účastník), do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce, když uvedla, že výsledek sporu o určení neúčinnosti uzavření zástavní smlouvy bude mít jak dopad do právního postavení jí samé jako přihlášeného věřitele ve shora (KSCB 27 INS 29347/2013) označeném insolvenčním řízení, tak i na postavení ostatních věřitelů, zejména s ohledem na míru uspokojení v insolvenčním řízení a výsledek tohoto řízení se také promítne do rozložení hlasovacích práv v insolvenčním řízení a ovlivní reálné možnosti uplatňování práv vedlejšího účastníka v něm. Zároveň vedlejší účastník uvedl, že je u soudu prvního stupně veden incidenční spor pod sp. zn. 42 ICm 39/2015, kde vedlejší účastník vystupuje jako žalobce, a popírá jako přihlášený věřitel pohledávku žalobce P283 i co do pořadí, tedy jde o stejný předmět sporu jako v tomto řízení. Vedlejší účastník také soudu sdělil, že má rozhodující informace o vztazích mezi dlužníkem a žalobcem, které spadají do období před zahájením insolvenčního řízení. Žalovaný nesouhlasil s přípustností vedlejšího účastenství na straně žalující s odůvodněním, že vedlejší účastník nemá právní zájem na výsledku tohoto soudního řízení, když zástavní právo vedlejšího účastníka (váznoucí na nemovitostech dlužníka) vzniklo dříve než zástavní právo žalovaného (váznoucí na podniku dlužníka a tedy zahrnující i nemovitosti dlužníka). Pohledávky vedlejšího účastníka tak budou uspokojovány před pohledávkami žalovaného a na míře jeho uspokojení se tedy úspěchem či neúspěchem žalobce v tomto řízení nemůže nic změnit. Podle znaleckého posudku, oceňujícího hodnotu majetku dlužníka, nebude majetek dlužníka zastavený ve prospěch vedlejšího účastníka stačit ani k plnému uspokojení jeho pohledávek a žalovaný se tak ze zástavy váznoucí na nemovitostech dlužníka nebude uspokojovat vůbec. Právní zájem vedlejšího účastníka nezakládá ani vedení incidenčního sporu sp.zn. 42 ICm 39/2015, když toto řízení je přerušeno, neboť úpadek dlužníka je řešen formou reorganizace a za trvání reorganizace nemá popření jiného přihlášeného věřitele vliv na zjištění pohledávky žalobce, a proto by vystupování vedlejšího účastníka v tomto sporu bylo spíše v rozporu s § 336 odst. 4 IZ. Zároveň se žalovaný domnívá, že jakékoli informace (jejichž existenci popírá) nemůžou založit právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku tohoto řízení. Argumentaci vedlejšího účastníka týkající se ovlivnění hlasovacích práv v insolvenčním řízení označil jako nedostatečnou, neodůvodňující právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku tohoto řízení. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že je v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení, aby soud teoreticky připustil možnost, že by do každého incidenčního sporu mohl vstoupit jako vedlejší účastník každý přihlášený věřitel, jenž v rámci daného insolvenčního řízení hlasuje ve stejné skupině jako věřitel, se kterým je daný incidenční spor veden. Soud prvního stupně připustil vedlejší účastenství, neboť dospěl k závěru, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku tohoto sporu. Výsledek sporu totiž bude mít vliv na to, zda žalovaný bude v insolvenčním řízení vystupovat jako zajištěný nebo nezajištěný věřitel. Právní zájem vedlejšího účastníka je dán již ze samotného faktu, že v rámci insolvenčního řízení hlasují zajištění a nezajištění věřitelé v rozdílných skupinách, a proto má vedlejší účastník právní zájem na výsledku sporu, z něhož vyplyne, zda je žalovaný zajištěným či nezajištěným věřitelem. Usnesením č.j. 27 INS 29347/2013-B-29 ze dne 9.9.2015 soud povolil řešení úpadku dlužníka reorganizací, reorganizační plán doposud nebyl schválen. Rozdělení věřitelů do jednotlivých hlasovacích skupin je důležité mimo jiné právě pro hlasování o přijetí reorganizačního plánu tak, jak je stanoveno v § 337 IZ. Vzhledem ke skutečnosti, že právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku tohoto sporu je podle soudu prvního stupně dán již z titulu jeho vlivu na možnosti uplatňování jeho práv v rámci výkonu hlasovacích práv v tomto insolvenčním řízení, není již potřeba zkoumat a hodnotit (KSCB 27 INS 29347/2013) další nesouhlasnou argumentaci žalovaného, která by měla svědčit v neexistenci právního zájmu vedlejšího účastníka pro účast v tomto incidenčním sporu. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se žalovaný včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že vstup vedlejšího účastníka nepřipustí. Namítal, že podle § 337 odst. 1 a 2 IZ bude každý ze zajištěných věřitelů tvořit samostatnou skupinu a na rozsah hlasovacích práv vedlejšího účastníka tak rozhodnutí v tomto sporu nemůže mít žádný vliv. Pohledávky vedlejšího účastníka jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem dlužníka, přičemž tyto nemovitosti byly v insolvenčním řízení znalcem oceněny částkou 59.975.000,-Kč, pohledávka vedlejšího účastníka ve výši 253.682.552,18 Kč tak z prodeje nemovitostí zjevně plně uspokojena nebude. Zástavní právo žalovaného k podniku dlužníka je až druhé v pořadí za zástavním právem vedlejšího účastníka, žalovaný tak z prodeje nemovitostí nebude uspokojován vůbec. Z toho plyne, že vedlejšímu účastníku právní zájem na výsledku sporu nesvědčí. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst.2 písm. c) o.s.ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným. V daném případě vstoupil vedlejší účastník do řízení z vlastního podnětu podáním ze dne 21.9.2015, jehož doručením soudu dnem 22.9.2015 se stal vedlejším účastníkem na straně žalobce. Přípustnost vedlejší intervence soud tedy zkoumal až na základě podání žalovaného ze dne 23.10.2015. Podstata institutu vedlejšího účastenství spočívá v tom, že se vedlejší účastník snaží podporovat hlavního účastníka, na jehož straně stojí, tak, aby dosáhl vítězství ve sporu. Proto základním předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství je skutečnost, že nikdo nemůže vstoupit do řízení jako vedlejší účastník proti vůli osoby, na jejíž stranu do řízení vstoupil. Hlavní procesní subjekt, na jehož stranu vedlejší účastník do řízení přistoupil, na podání vedlejšího účastníka, jímž vstoupil do řízení, nijak nereagoval, a tudíž proti tomuto kroku vedlejší účastníka nic nenamítal. Tato podmínka je tedy splněna.

Dalším předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství je existence právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení, a na vítězství žalobce ve sporu.

Ustanovení § 16 odst. 2 IZ připouští vedlejší účastenství v incidenčních sporech. I v rámci incidenčních sporů je však nutné sledovat účel insolvenčního řízení, jenž je uveden v § 1 písm. a) IZ, a tedy že v rámci insolvenčního řízení má dojít k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Zájmy, kterých se insolvenční řízení dotýká, jsou tak zájmy především majetkového charakteru. Proto v rámci incidenčních sporů tvoří právě majetkové zájmy součást právního zájmu vedlejšího účastníka.

Lze přisvědčit námitce žalovaného, že zajištění věřitelé při hlasování o (ne)schválení reorganizačního plánu jsou ve smyslu § 337 odst. 2 IZ každý samostatnou skupinou věřitelů, ale právě tato skutečnost však podle odvolacího soudu již sama o sobě zakládá zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu. V současné době nelze s jistotou předvídat, zda bude žalovaný (jako zajištěný věřitel) (KSCB 27 INS 29347/2013) pokládán za skupinu, která reorganizační plán přijala (§ 347 odst. 4 IZ) a může tak zcela zásadně ovlivnit (ne)schválení reorganizačního plánu (§ 348 odst. 1 písm. c), odst. 2 IZ), což je při výkonu hlasovacích práv zcela odlišný stav od toho, kdyby žalovaný hlasoval s ostatními nezajištěnými věřiteli své skupiny. Nelze rovněž přehlédnout, že by podle dalšího vývoje insolvenčního řízení mohli být věřitelé uspokojováni poměrně z čistého výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, je zřejmé, že čím je tento výtěžek vyšší, tím vyšší bude i míra uspokojení věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení. Žalovaný se mýlí, argumentujíc prioritou zástavního práva vedlejšího účastníka, když zároveň přehlíží, že předmět zajištění pohledávek žalovaného (podnik) a vedlejšího účastníka (nemovitosti) není totožný. Pokud nebude část pohledávek vedlejšího účastníka uspokojena ze zajištění, může nastat situace, že bude uspokojován i ze zpeněžení podniku dlužníka za předpokladu, že podnik nebude v insolvenčním řízení zajišťovat pohledávky žalovaného. Vedlejší účastník tak má nepochybně právní zájem na úspěchu insolvenčního správce v daném sporu. Případný úspěch či neúspěch žalobce v tomto sporu bude mít značný dopad do právního postavení vedlejšího účastníka i z hlediska hmotněprávních oprávnění a povinností.

Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 27. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Špinková