104 VSPH 905/2015-11
43 ICm 3367/2015 104 VSPH 905/2015-11 (KSCB 41 INS 7218/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobkyně Pavly anonymizovano , anonymizovano , bytem 370 01 Litvínovice 46, zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, sídlem Kasárenská 4, 370 01 České Budějovice proti žalované Credico Europe, a.s., IČO: 24840262, sídlem Maltézské náměstí 537, 118 00 Praha 1-Malá Strana, o popření pohledávky věřitele, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 43 ICm 3367/2015-6 ze dne 24. září 2015,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 43 ICm 3367/2015-6 ze dne 24. září 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění :

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku uvedeným usnesením rozhodl, že žaloba přihlášené věřitelky č. P1 (jíž je žalobkyně) o popření pohledávky přihlášeného věřitele P6 (jímž je žalovaný) se odmítá (bod I. výroku), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a rozhodl o vrácení žalobkyní složené jistoty ve výši 10.000,-Kč po právní moci usnesení (bod III. výroku).

Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně žalobou doručenou soudu 28.8.2015 popřela pohledávku žalovaného, přihlášenou v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSCB 41 INS 7218/2015. Citoval § 200 odst. 2 a § 202 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že usnesením č.j. KSCB 41 INS 7218/2015-A-11 byl zjištěn úpadek dlužnice Petry Tůmové (dále jen dlužnice) a povoleno řešení úpadku oddlužením, přezkumné jednání proběhlo dne 10.8.2015, usnesením ze dne 21.9.2015 bylo oddlužení dlužnice schváleno. Žalobkyně ve lhůtách stanovených v § 202 odst. 3 a 5 IZ nesložila u insolvenčního soudu jistotu ve výši 10.000,-Kč na náklady zahájeného incidenčního řízení, když ji složila až dne 14.9.2015 a tedy opožděně. Připustil, že prominutí zmeškání zákonné procesní lhůty ke složení jistoty je obecně podle § 58 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přípustné, citoval usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 26/2014 ze dne 24.7.2014 a uzavřel, že omluvitelným důvodem takového zmeškání nemůže být podle obecného právního principu vigilantibus iura skripta sunt /bdělým náležejí práva/ prostá nedbalost nebo neopatrnost žalobkyně jako popírajícího věřitele. Proto soud prvního stupně žalobu odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř., když žalovaný v řízení neučinil žádný úkon.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil (KSCB 41 INS 7218/2015) soudu k dalšímu řízení. Namítala, že při přezkumném jednání soud požádala o sdělení čísla účtu a variabilního symbolu za účelem složení jistoty, což jí soud sdělil až po osobní urgenci přípisem ze dne 7.9.2015. Žalobkyně tedy bez vlastního zavinění nemohla jistotu složit, neboť by platbu nebylo možno z účetního hlediska zařadit. Za rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice pro účely povinnosti složit jistotu žalobkyně považuje až rozhodnutí o schválení oddlužení ze dne 21.9.2015 (analogicky podle § 410 odst. 2 IZ), jistota byla složena dne 14.9.2015, tedy včas.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 200 IZ je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podaná podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup (odst. 1). Podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, se za splnění dalších zákonných podmínek, považuje za žalobu, kterou uplatnil tento věřitel u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, jenž pohledávku přihlásil (odst. 5).

Podle § 202 IZ přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3). Nebude-li jistota podle odstavce 3 složena, nebo nedoloží-li přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne (odst. 5). Povinnost složit jistotu podle odstavce 3 nemá přihlášený věřitel, který ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. Přihlášený věřitel dále nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky (odst. 6).

Problematikou lhůty, v níž je přihlášený věřitel, který popřel pohledávku jiného věřitele, povinen složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu se Vrchní soud v Praze zabýval např. v usnesení sen. zn. 101 VSPH 105/2013 ze dne 17. 4. 2013, v němž zdůraznil, že popírající věřitel může složit jistotu jen ve lhůtě stanovené v § 202 odst. 3 IZ. Obdobně judikoval i Nejvyšší soud ČR v R 8/2015, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle § 202 odst. 3 IZ možné složit pouze do zákonem stanovené lhůty. K pozdnímu složení jistoty, byť by bylo učiněno před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle § 202 odst. 5 IZ, se nepřihlíží.

V tomto případě považoval odvolací soud pro posouzení důvodnosti odvolání za rozhodující, že o úpadku dlužnice a povolení oddlužení bylo rozhodnuto Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 26.5.2015, je tedy zřejmé, že 10 denní lhůta běžící od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku se zde neuplatní, neboť tímto dnem bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice (§ 4 odst. 2 písm. c) IZ); (KSCB 41 INS 7218/2015) rozhodnutí o schválení oddlužení toliko určuje, jakou formou bude oddlužení realizováno. Žalobkyně přitom ve lhůtě stanovené ke složení jistoty ničím neosvědčila, že by povinnost složit jistotu neměla ve smyslu § 202 odst. 6 IZ, přičemž v posuzované věci nejde ani o případ, že by žalobkyně neměla povinnost složit jistotu po dobu, po kterou její popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky (srov. § 336 odst. 4 IZ).

Žalobkyní zmíněný § 410 odst. 2 IZ toliko odkládá účinky popěrného úkonu dlužníka (a nikoliv účinky popěrného úkonu žalobkyně), jehož úpadek je řešen oddlužením, na popření pohledávky věřitelem a běh lhůty ke složení jistoty jej nelze vztáhnout ani analogicky. Přezkumné jednání, na němž byla přezkoumána pohledávka žalovaného, se konalo dne 10.8.2015, patnáctidenní lhůta ke složení jistoty začala běžet následující den a skončila 25.8.2015. Protože žalobkyně zaplatila jistotu až dne 14.9.2015 (č.l. 5), tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty, nelze soudu prvního stupně vytknout žádné pochybení, pokud žalobu dle § 202 odst. 5 IZ odmítl.

Vhledem k tomu, že se v incidenčních sporech podle § 160 odst. 3 neuplatní § 83 IZ zapovídající prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení, sdílí odvolací soud názor soudu prvního stupně, že lze zmeškání lhůty výjimečně prominout postupem podle § 58 o.s.ř. O tom by však bylo možno uvažovat pouze za předpokladu, že by žalobkyně návrh na prominutí zmeškání lhůty podala do 15 dnů od odpadnutí překážky a současně s ním spojila zmeškaný úkon (složení jistoty). Jelikož žalobkyně návrh na prominutí zmeškání lhůty nepodala, postrádá její odvolací argumentace ohledně důvodů zmeškání jakoukoli relevanci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání žalobkyně důvodným a rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení pak odpovídá tomu, že úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu (ani) v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly.

Po uč ení : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 27. ledna 2016 Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Špinková