104 VSPH 88/2015-205
28 ICm 1012/2010 104 VSPH 88/2015-205 KSCB 28 INS 2546/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, PhD. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobce NUPA s.r.o. v likvidaci , IČO 26068532, sídlem Kněžskodvorská 2632, České Budějovice, proti žalovanému Ing. Františku Penzovi, sídlem Novohradská 21, České Budějovice, insolvenčnímu správci dlužníka Karel Dvořák a.s., IČO 25183567, sídlem Vožická 2604, Tábor, zastoupenému Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, sídlem Palackého 357, Tábor, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 28 ICm 1012/2010-181 ze dne 29. července 2014 takto:

I. Rozsudek Krajského soudu V Českých Budějovicích č.j. 28 ICm 1012/2010-181 ze dne 29. července 2014 se Včásti bodu I. výroku, kterým byla zamítnuta žaloba co do určení pravosti části pohledávky ve Výši 3.343.834,20 Kč, potvrzuje, ohledně určení pravosti části pohledávky ve Výši 1.794.836,80 Kč se mění tak, že se žaloba odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám Mgr. Heleny Martínkové na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 34.427,-Kč.

Odůvodněnü

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se jen žalobce domáhal určení pohledávky ve Výši 5.138.671,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. KSCB 28 INS 2546/2010 ve Věci dlužníka Karel Dvořák a.s. (dále jen dlužník; bod I. výroku) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve Výši 50.432,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II. výroku).

(KSCB 28 INS 2546/2010)

Ve skutkové rovině soud prvního stupně v první řadě konstatoval, že žalobce do insolvenčního řízení vůči dlužníkovi přihlásil pohledávku ve Výši 5.138.671,-Kč jako nepodmíněnou, nezajištěnou a nevykonatelnou. Žalovaný pohledávky popřel při přezkumném jednání konaném dne 26.7.2010 co do pravosti, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 9.8.2010. Žalobu na určení pohledávky doručenou soudu prvního stupně dne 24.8.2010 žalobce odůvodnil tím, že mu bylo dne 12.8.2010 doručeno vyrozumění žalovaného o popření této pohledávky s odůvodněním, že podle dlužníkova účetnictví byla pohledávka vypořádaná zápočtem. Z toho žalobce dovozoval, že přihláška pohledávky nebyla přezkoumatelná a namísto toho, aby ji při přezkumném jednání žalovaný přezkoumával, bylo jeho povinností postupovat podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyzvat žalobce k jejímu doplnění.

Dne 9.11.2010 žalobce podal u Krajského soudu vČeských Budějovicích žalobu o uložení povinnosti žalovanému, aby žalobce jako věřitele podle § 188 IZ vyzval k doplnění podané přihlášky do insolvenčního řízení, když měl-li žalovaný pochybnosti o oprávněnosti přihlášené pohledávky neměl ji bez dalšího popírat; Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č.j. 13 Cmo 60/2012-73 ze dne 11.6.2013 zamítavý rozsudek soudu prvního stupně zrušil stím, že se jedná o podnět insolvenčnímu soudu a soud prvního stupně se podáním ze dne 9.11.2010 neměl zabývat jako žalobou.

Soud prvního stupně vycházel z těchto zjištění:

-z přihlášky pohledávek žalobce vyplývá, že důvod jednotlivých nároků byl jednoznačně speciÍikován jako nezaplacení dokončeného díla dle smlouvy č. 15 5/07/07 Zličín C ze dne 8.2.2008, Výše přihlášených pohledávek činila částku 5.138.671,-Kč. Uplatněný nárok představuje součet nezaplacených daňových dokladů č. 20080012 na částku 1.118.007,10 Kč, č. 20080014 na částku 929.721,60 Kč, č. 20080015 na částku 499.482,80 Kč, č. 20080018 na částku 329.493,70 Kč, č. 20080016 na částku 443.014,80 Kč a č. 20080017 na částku 109.000,-Kč, celkem tedy 3.428.720,-Kč; k tomu je třeba připočítat 10% pozastávku z těchto faktur ve Výši 10 %, tedy částku 1.709.95 1,-Kč;

-ze shodných tvrzení účastníků plyne, že akce Zličín C se týkají faktury č. 20080015, č. 20080017 a částečně č. 20080018, což spolu s 10% pozastávkou činí celkem 1.794.836,80 Kč. Podáním ze dne 8.4.2014 vzal insolvenční správce své popření přihlášené pohledávky co do částky 1.7 94.836,80 Kč zpět s tím, že popřenou pohledávku v tomto rozsahu považuje za pohledávku zjištěnou podle § 201 odst. 1 písm. c) IZ.

Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že co do částky 1.7 94.836,80 Kč nemá žalobce na určení pravosti pohledávky naléhavý právní zájem, ve zbývajícím rozsahu se uplatněné nároky týkají smlouvy o dílo č. 154/07/07, vážící se ke stavbě Zličín B, která Však jako právní důvod v přihlášce pohledávky žalobcem uvedena nebyla, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení 50.432,80 Kč. Náklady představuje odměna advokáta za 11 úkonů právní služby ve Výši 34.100,-Kč (3.100,-Kč za úkon, a to příprava a převzetí věci, 4 jednání u soudu a celkem 6 písemných podání), 11 X paušální náhrada nákladů ve Výši 3.300,-Kč (300,-Kč za úkon), cestovní náklady ve Výši 2.680,-Kč, náhrada za promeškaný čas v délce 16 půlhodin ve Výši 1.600,-Kč a DPH v částce 8.752,80 Kč.

(KSCB 28 INS 2546/2010)

Proti tomuto rozsudku Kraj ského soudu v Českých Budějovicích podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že jeho neúčast na přezkumném jednání nemůže mít za následek popření přihlášené pohledávky ani neopravňuje žalovaného, aby nepostupoval podle § 188 odst. 2 IZ, zvlášt když pohledávku přihlásil likvidátor, jenž nemá právnické vzdělání. Nedůvodné bylo popření pohledávky žalovaným nejméně v rozsahu dodatečně zjištěné částky 1.7 94.836,80 Kč, přesto soud prvního stupně žalobu zamítl v celém rozsahu. Žalovaný je toho názoru, že ve sporu nyní jde o určení oprávněnosti částky 3.343.834,20 Kč, v tomto směru měl bod I. výroku napadeného rozsudku znít. Žalobce dále nesouhlasil s odměnou advokáta ve Výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby, když § 9 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) podle jeho názoru na daný případ aplikovat nelze. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalovanému uložil povinnost vyzvat žalobce k opravě a doplnění přihlášky podle § 188 odst. 2 IZ nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný požadoval, aby soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, nebot žalobce v odvolání opakuje svá skutková tvrzení, fakticky napadá toliko odůvodnění rozsudku, nikoli jeho výroky. Pokud žalobce trval na žalobě i co do částky 1.7 94.836,80 Kč, soudu prvního stupně nezbylo, než žalobu zamítnout.

Odvolací soud dle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek Včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Žalobce dne 17.5.2010 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve Výši 5 .138.67 1,-Kč, jako důvod vzniku uvedl: nezaplacení smlouvy o dílo č. 155/07/07 Zličín C ze dne 8.2.2008-dílo bylo dokončeno , pohledávka byla přihlášena jako nepodmíněná, nevykonatelná a splatná. K přihlášce žalobce připojil uvedenou smlouvu o dílo a výpis z obchodního rejstříku. Jak bylo zjištěno soudem prvního stupně z provedeného dokazování ize shodných tvrzení účastníků, pohledávky ze smlouvy o dílo č. 155/07/07 Zličín C byly uplatněny v souhrnné Výši 1.794.836,80 Kč; tato část pohledávky byla zjištěna, když žalovaný vzal své popření v tomto rozsahu zpět (§ 201 odst. 1 písm. c/ IZ). Zbylá část pohledávky v částce 3.343.834,20 Kč se týkala smlouvy o dílo 154/07/07 Zličín B, jež Však nebyla jako důvod pohledávky v přihlášce uvedena.

Podle § 173 a násl. IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Kpřihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a Výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Pohledávku je nutné Vždy vyčíslit v penězích, i když jde o pohledávku nepeněžitou. Za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá věřitel. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává.

Podle § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky

(KSCB 28 INS 2546/2010) pohledávek, které nebyly Včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Podle § 192 odst. 1 IZ (ve znění platném ke dni konání přezkumného jednání 26.10.2010) věřitel může až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud jeho pohledávka není zjištěna nebo účinně popřena, měnit důvod vzniku přihlašované pohledávky, její Výši nebo pořadí. Podle § 198 odst. 2 IZ v žalobě o určení popřené nevykonatelné pohledávky může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil Včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle § 160 odst. 4 IZ incidenční žalobu podanou opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne, podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

Ze shora uvedeného plyne, že žalobcem podaná přihláška pohledávky obsahovala zákonem předepsané náležitosti, když byla podána na předepsaném formuláři, byl v ní řádně označen dlužník i věřitel-žalobce, jako důvod vzniku pohledávky byla uvedena nezaplacená cena za dokončené dílo podle smlouvy o dílo č. 155/07/07 Zličín C ze dne 8.2.2008, pohledávka byla řádně vyčíslena v penězích; nebyl zde tedy dán důvod pro postup žalovaného insolvenčního správce podle § 188 odst. 2 IZ. Důvod pohledávky vyjádřený vpřihlášce žalobce do přezkumného jednání nezměnil. Pokud tedy žalobce v incidenčním sporu uplatňuje pohledávky z jiného důvodu (smlouva o dílo na akci Zličín B), než byl vymezen přihláškou pohledávky (smlouva o dílo na akci Zličín C), nezbylo, než v tomto rozsahu zamítnout. Co do určení pravosti pohledávky ve Výši 3.343.834,20 Kč odvolací soud shledal odvolání nedůvodným a podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Ohledně pohledávky za akci Zličín C ve Výši 1.794.863,80 Kč vzal žalovaný před vyhlášením napadeného rozsudku své popření zpět a pohledávka je tedy v tomto rozsahu zjištěna (§ 201 odst. 1 písm. c/ IZ); žalobce tak není legitimován k podání žaloby o určení popřené pohledávky podle § 198 IZ. Za situace, kdy žalobce nevzal v tomto rozsahu žalobu zpět, měl soud prvního stupně postupovat podle § 160 odst. 4 IZ a vtéto části žalobu odmítnout. Z tohoto důvodu odvolací soud co do určení části pohledávky ve Výši 1.794.863,80 Kč změnil rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žalobu v této části odmítl.

V souvislosti se změnou rozsudku ve Věci samé rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 o.s.ř. též o nákladech odvolacího řízení. Vycházel přitom z úspěchu žalovaného ve Věci před soudy obou stupňů a ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně sice o náhradě nákladů řízení správně rozhodl podle § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř., avšak nesprávně přitom aplikoval přechodná ustanovení novel AT, a to zejména čl. II. vyhl. č. 486/2012 Sb., když v případě všech úkonů právní služby vycházel ze sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve Výši 3.100,-Kč.

(KSCB 28 INS 2546/2010)

Z čl. II. vyhl. č. 486/2012 Sb. totiž vyplývá, že za právní služby poskytnuté v tomto řízení do 31.12.2012 přísluší advokátovi odměna za zastupování podle § 7 bodu 5. a § 9 odst. 3 písm. a) AT ve znění účinném do 31.12.2012, tedy v částce 2.100,-Kč za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty 25.000,-Kč). Toliko za právní služby poskytnuté od 1.1.2013 přísluší advokátovi v tomto řízení odměna podle § 7 bodu 5. a § 9 odst. 4 písm. c) AT v částce 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty 50.000,-Kč). K námitce žalovaného ohledně aplikace § 9 odst. 4 písm. c) AT odvolací soud považoval za nutné dodat, že ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) AT (v jeho rozhodném znění účinném od 1.1.2013) výslovně určuje, že ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení se za tarifní hodnotu považuje částka 50.000,-Kč, a právě ta je též v případě incidenčních určovacích sporů (Včetně incidenčního sporu o určení pravosti pohledávky) tarifní hodnotou, z níž sazba odměny za jeden úkon právní služby dle § 7 AT určuje.

Z obsahu spisu plyne, že do 31.12.2012 učinil právní zástupce žalovaného v řízení tři úkony po 2.100,-Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě dne 22.5.2012 a vyjádření k výzvě soudu ze dne 22.8.2012), za něž mu náleží odměna v částce 6.300,-Kč. V době od 1.1.2013 učinil právní zástupce žalovaného před soudy obou stupňů pět úkonů právní služby po 3.100,-Kč, za něž mu náleží odměna v částce 15.500,-Kč (vyjádření kvýzvě soudu ze dne 2.8.2013, účast při jednáních dne 25.3.2014, dne 29.7.2014 a dne 30.3.2015 a vyjádření k odvolání ze dne 22.1.2015), k tomu náleží paušální částky náhrady hotových výdajů v celkové Výši 2.400,-Kč (8 X 300,-Kč dle § 13 odst. 3 AT), za cesty k jednáním před soudy obou stupňů náhrada za promeškaný čas ve Výši 1.900,-Kč (19 započatých půlhodin po 100,-Kč dle § 14 AT) a na nákladech cestovného 2.351,80 Kč. Na náhradě nákladů za právní zastoupení tedy žalovanému náleží celkem částka 28.451,80 Kč, což se zvýšením o 21% DPH činí celkem 34.427,-Kč. K počtu úkonů, přiznaných žalovanému soudem prvního stupně, odvolací soud doplňuje, že z obsahu spisu plyne, že na jednáních konaných před soudem prvního stupně dne 27.7.2012 a 22.1.2013 byl přítomen žalovaný osobně (jeho právní zástupce nikoli), podáními ze dne 22.8.2012 (č.l. 90) a ze dne 4.4.2013 (č.l. 117) byla do spisu toliko založena korespondence se žalobcem.

P o u č e n í : Proti bodu tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Kraj ského soudu v Českých Budějovicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 30. března 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., V.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika