104 VSPH 877/2015-61
152 ICm 890/2014 104 VSPH 877/2015-61 (KSPL 52 INS 15510/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Smilov 24, Toužim, zast. JUDr. Petrem Orctem, advokátem, sídlem Závodní 391/96 C, 360 06 Karlovy Vary, o návrhu dlužnice ze dne 8.10.2015, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 152 ICm 890/2014-48 ze dne 29. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 152 ICm 890/2014-48 ze dne 29. října 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl návrh dlužnice ze dne 8.10.2015 ve věci žaloby pro zmatečnost.

V odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že dne 11.3.2014 dlužnice doručila soudu podání, označené jako žaloba pro zmatečnost proti usnesení soudu č.j. KSPL 52 INS 15510/2013-A-15 ze dne 28.8.2013 , jímž zároveň napadla usnesení insolvenčního soudu č.j. KSPL 52 INS 15510/2013-A-6 ze dne 24.6.2013. V podaném návrhu se dovolávala nesprávného doručení těchto usnesení dlužnici, což považovala za důvod pro podání žaloby pro zmatečnost a pro zrušení obou těchto rozhodnutí. Soud I. stupně posoudil podle svého obsahu toto podání jako návrh na určení neúčinnosti doručení podle § 50d občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) z důvodu, že dlužnicí tvrzené vady doručení nemohou být důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 o.s.ř. Usnesením vydaným pod č.j. 152 ICm 890/2014-27 ze dne 1.8.2014 rozhodl, že je doručení usnesení č.j. KSPL 52 INS 15510/2013-A-15 ze dne 28.8.2013 a č.j. KSPL 52 INS 15510/2013-A-6 ze dne 24.6.2013 neúčinné. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2.9.2014, aniž by je dlužnice napadla opravným prostředkem. Podáním ze dne 8.10.2015 dlužnice navrhovala rozhodnout o podané žalobě pro zmatečnost v rozsahu, v němž nebylo dosud o jejím návrhu rozhodnuto, protože nebyl usnesením č.j. 152 ICm 890/2014-27 ze dne 1.8.2014 dosud vyčerpán celý předmět řízení tak, jak byl vymezen v podané žalobě pro zmatečnost. Soud I. stupně návrh ze dne 8.10.2015 zamítl podle § 159a o.s.ř. z důvodu, že rozhodnutí vydané podle § 50d o.s.ř. nabylo právní moci a byl jím vyčerpán celý předmět řízení. (KSPL 52 INS 15510/2013)

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včas odvolání a navrhovala je zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že podanou žalobou pro zmatečnost brojila proti usnesení soudu ze dne 28.8.2013 (A-15), jímž byl zjištěn úpadek dlužnice a byl prohlášen konkurs na její majetek a zároveň se domáhala zrušení tohoto usnesení. Soud I. stupně, aniž by dlužnici vyzval k opravě nebo doplnění návrhu rozhodl podle § 50d o.s.ř. a pouze o části předmětu řízení, neboť dlužnice v návrhu namítala, že jí nebyla doručena řádně žádná písemnost týkající se zahájeného insolvenčního řízení, tímto postupem insolvenčního soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem a návrhem se proto domáhala zrušení rozhodnutí vydaných insolvenční soudem, a nikoliv pouhého prohlášení o neúčinnosti jejich doručení dlužnici. Zároveň se dovolávala, že její návrh mohl a měl být posouzen soudem jako odvolání proti usnesení soudu o úpadku a o prohlášení konkursu, pokud byl podán ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděla o probíhajícím insolvenčním řízení, resp. o rozhodnutí o jejím úpadku a o prohlášení konkursu. Dlužnice zrekapitulovala, že jí nebyla doručena ani výzva, aby se vyjádřila k insolvenčnímu návrhu, ani předvolání k jednání o insolvenčním návrhu věřitele, nebylo jí doručeno usnesení o jejím úpadku a o prohlášení konkursu na její majetek a předvolání k přezkumnému jednání. Namítala proto, že insolvenční soud zjistil její úpadek, aniž se mohla vyjádřit ke všem skutečnostem tvrzeným v insolvenčním návrhu.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 229 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení, c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen, d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící, f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího, h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady (odst.1). Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení, b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto, c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a; odst. 2). Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 (KSPL 52 INS 15510/2013) odst. 2 (odst. 3). Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost (odst. 4).

Podle § 166 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu (odst. 1). Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne (odst. 2). Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku (odst. 3).

Odvolací soud zjistil, že se dlužnice návrhem ze dne 11.3.2014 dovolávala nesprávného postupu insolvenčního soudu při doručování písemností dlužnici, zvláště pak usnesení ze dne 28.8.2013 (A-15) a ze dne 24.6.2013 (A-6) a navrhovala současně, aby soud uvedená usnesení zrušil. Dále zjistil, že soud I. stupně vyšel z toho, že má dlužnice zřízenu datovou schránku a že byla usnesení insolvenčního soudu doručována dlužnici v rozporu s § 75, § 103 odst. 4 a § 138 odst. 2 IZ, pokud nebyla obě usnesení doručována dlužnici podle § 45 o.s.ř. do jejích vlastních rukou prostřednictvím datové schránky, nýbrž jí bylo doručováno na adresu, na které písemnosti nepřevzala osobně do vlastních rukou. Proto soud I. stupně rozhodl o jejím návrhu ze dne 11.3.2014 podle § 50d o.s.ř. usnesením č.j. 152 ICm 890/2014-27 ze dne 1.8.2014 tak, že je doručení usnesení ze dne 28.8.2013 (A-15) a ze dne 24.6.2013 (A-6) neúčinné. Protože se dlužnice proti tomuto usnesení neodvolala, nabylo právní moci dne 2.9.2014.

Z uvedených zjištění odvolacího soudu plyne, že účinky nesprávného doručení rozhodnutí insolvenčního soudu (A-6; A-15) byly usnesením č.j. 152 ICm 890/2014-27 ze dne 1.8.2014 vůči dlužnici odklizeny, tedy že rozhodnutí insolvenčního soudu (A-6; A-15) nenabyla právní moci (a lze je stále napadnout odvoláním).

Tím, že dlužnice nenapadla usnesení č.j. 152 ICm 890/2014-27 ze dne 1.8.2014 (jež bylo dlužnici doručeno řádně dne 15.8.2014 do její datové schránky) odvoláním, nabylo právní moci dne 2.9.2014 čímž řízení o jejím návrhu ze dne 11.3.2014 skončilo. Pokud dlužnice podáním ze dne 8.10.2015 navrhovala soudu, aby rozhodl o jejím (původním) návrhu ze dne 11.3.2014 ještě v rozsahu, o němž nebylo dosud rozhodnuto, jde svým obsahem (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) o návrh na doplnění rozhodnutí soudu podle § 166 odst. 1 o.s.ř., jenž však bylo lze včas podat jen ve lhůtě 15 dnů počítané od doručení takového neúplného rozhodnutí. V daném případě podala dlužnice návrh na doplnění usnesení po uplynutí patnáctidenní lhůty ode dne doručení usnesení 15.8.2014 do její datové schránky, tedy opožděně. Soud I. stupně proto nepochybil, když opožděný návrh dlužnice zamítl. (KSPL 52 INS 15510/2013)

Na základě těchto svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání opodstatněným. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná