104 VSPH 864/2015-112
189 ICm 771/2014 104 VSPH 864/2015-112 (MSPH 89 INS 19810/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce GEFEST Invest, s.r.o., IČO: 24305600, sídlem Švestková 696, Kostelec, Zlín, zastoupeného Mgr. Lucií Novotnou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 1280/9, Praha 7-Holešovice, proti žalovanému Česká insolvenční, v.o.s., IČO: 28810341, sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové-Pražské Předměstí, insolvenčnímu správci dlužníka RKO Project, s.r.o., IČO: 29236967, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1-Nové Město, zastoupenému Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou, sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové-Pražské Předměstí, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 189 ICm 771/2014-85 ze dne 5. října 2015,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 189 ICm 771/2014-85 ze dne 5. října 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem pod bodem I. výroku určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem RKO Project, s.r.o. (dále jen dlužník) v celkové výši 1.407.521,58 Kč přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 89 INS 19810/2013 pod č. P3/1 je v celé výši po právu, pod bodem II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 189 ICm 771/2014 (MSPH 89 INS 19810/2013)

Ve skutkové rovině soud prvního stupně v první řadě konstatoval, že se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 1.407.521,58 Kč přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka, jež byla při přezkumném jednání popřena žalovaným insolvenčním správcem. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že uzavřel s dlužníkem ústně innominátní obchodní smlouvu s prvky smlouvy mandátní a smlouvy o zprostředkování, na jejímž základě dne 24.7.2012 poskytl dlužníkovi bankovním převodem finanční prostředky ve výši 51.239,72 EUR. Důvodem platby bylo podle žalobce poskytnutí zálohy na úhradu kupní ceny za koupi nemovitostí-pozemků zapsaných v katastru nemovitostí na LV 795 u katastrálního úřadu ve Zlíně, katastrální území Zlín-Kudlov, od pana Josefa Bicana, jejichž koupi měl dlužník pro žalobce zprostředkovat. Žalobce uzavřel kupní smlouvu s vlastníkem pozemků dne 21.12.2012 bez účasti dlužníka, dlužník přes výzvu poskytnuté finanční prostředky žalobci nevrátil. Žalobce současně popřel, že by důvodem zaslání finančních prostředků byla platba dle smlouvy o dílo ze dne 10.7.2012 na vypracování projektové dokumentace ke stavebnímu projektu na pozemcích , když první faktura dle této smlouvy byla dlužníkem vystavena 4.8.2012 (tedy až po zaslání prostředků dlužníkovi) na částku 7.300,-EUR, či ústní dohoda o použití finančních prostředků nebo ústní dohoda o vypracování zastavovací studie pro pozemky . Pokud žalovaný tvrdil, že pohledávka žalobce zanikla započtením, dlužníkem dne 1.7.2013 vystavené a započítávané faktury za vícepráce dle smlouvy o dílo byly vystaveny neoprávněně; vícepráce nevzešly z požadavků žalobce, nebyly vynuceny faktickým stavem, žalobce na jejich vznik nebyl upozorněn a nikdy je neschválil. Nebyl uzavřen povinně písemný dodatek ke smlouvě, žádná druhá územní studie, na jejímž základě by byl dlužník oprávněn vystavit fakturu č. 130100028, nebyla vyhotovena. Faktura č. 103100029 byla vystavena za technický autorský dozor, přičemž sám žalovaný uvádí, že se jedná o činnost, kterou pro žalobce nevykonal, neboť mu to bylo znemožněno, faktura 130100030 byla vystavena za užívání sídla společnosti od května 2012 do května 2013 na základě podnájemní smlouvy, přičemž žádná taková smlouva nebyla mezi žalobcem a dlužníkem uzavřena a dlužník sám neměl v části účtovaného období uzavřenu nájemní smlouvu k předmětným prostorám, faktura 130100031 byla vystavena za inženýrskou činnost, kterou si žalobce vykonával sám.

Žalovaný namítl, že účel platby ve výši 51.239,72 EUR považuje za sporný, dlužník s žalobcem smlouvu o zprostředkování neuzavřel, a to ani ústně, platba byla poskytnuta v souvislosti se smlouvou o dílo ze dne 10.7.2012, což plyne z emailové komunikace mezi právním zástupcem žalobce a dlužníkem a z návrhu na ukončení smlouvy o dílo. Žalobce začal vrácení částky 51.239,72 EUR požadovat až po odstoupení od smlouvy o dílo. Kromě toho dlužník pro žalobce provedl další vícepráce, jejichž sjednání prokazuje zápis z jednání č. 9 ze dne 7.1.2013. Projekční práce provedené nad rámec smlouvy o dílo zahrnovaly mimo jiné zpracování studií: Studie OBYTNÁ ZONA KUDLOV a Studie VILLA PARK ZLÍN . Fakturou 130100028 ze dne 01.07.2013 na 60.500,-EUR dlužník vyúčtoval práce dle smlouvy o dílo a vícepráce provedené v souvislosti se smlouvou o dílo (konkrétně zpracování druhé studie VILLA PARK ZLÍN) a následně dne 24.09.2013 započetl dlužník jednostranně částku 51.239,72 EUR na vystavenou fakturu 130100028. Kromě pohledávky z titulu víceprací má dlužník za žalobcem neuhrazené i další pohledávky, které vyúčtoval fakturou 130100031 na 302.500,-Kč za inženýrskou činnost, fakturou č. 130100029 na 43.182,63 EUR za AD, TDI, DSPS a práce po dokončení 189 ICm 771/2014 (MSPH 89 INS 19810/2013) stavby dle smlouvy o dílo, fakturou č. 130100030 na 36.300,-EUR za poskytnutí prostor k užívání sídla pro žalobce od května 2012 do května 2013.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:

-usnesením č.j. MSPH 89 INS 19810/2013-A-48 ze dne 15.10.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Při přezkumném jednání, konaném dne 27.1.2014 žalovaný pohledávku žalobce popřel v celé výši pro pravost, žaloba byla podána včas, účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka dosud trvají; -mezi účastníky nebylo sporným zaslání částky 51.239,-EUR dne 24.7.2012 na účet dlužníka, uzavření smlouvy o dílo ze dne 10.7.2012 na vypracování projektové dokumentace ke stavebnímu projektu na pozemcích; první faktura dle smlouvy o dílo byla vystavena dne 4.8.2012, dlužník dílo fakturoval po dokončení každé jednotlivé etapy a fakturoval žalobci i zálohové platby, na které žalobce řádně plnil. Žalobce vrácení platby po dlužníkovi požadoval až dne 11.7.2013; -předmětem sporu mezi účastníky tak zůstal účel platby ve výši 51.239,-EUR a otázka, zda měl dlužník započitatelné pohledávky za žalobcem a zda pohledávka žalobce zanikla jednostranným započtením; -dlužník ve vyjádření ze dne 14.8.2013 k přihlášené pohledávce žalobce v ins. řízení existenci pohledávky žalobce popíral s tím, že částka byla uhrazena na úhradu prací v souvislosti se smlouvou o dílo a byla započtena na úhradu pohledávek dlužníka; -předmětem smlouvy o dílo ze dne 10.7.2012 bylo zhotovení projektu, týkajícího se pozemků parc. č. 1120/1, 1120/2, na LV 795, katastrální území Zlín-Kudlov , konkrétní rozsah díla měl být specifikován v příloze d), smlouva byla uzavřena písemně, s tím že mohla být doplňována nebo měněna jen písemně se souhlasem obou stran, cena měla být hrazena na základě faktury po předání díla, zhotovitel byl povinen provést dílo na svůj náklad. Dle článku III. bod 4 a) byla změna díla možná, pouze pokud se při realizaci vyskytnou skutečnosti, které nebyly v době sjednání známy, a zhotovitel je nezavinil ani nemohl předvídat ( vynucené vícepráce ). Dle bodu 5 změna ceny díla měla být sjednána písemným dodatkem ke smlouvě. Dle článku III bod 2/6 byly součástí díla i Práce spojené s prováděním stavby (AD, TDI, DSPS); -fakturou č. 130100028 ze dne 01.07.2013 dlužník žalobci vyúčtoval částku 60.500,-EUR ze smlouvy o dílo, čl. III., bod 4a)-tedy za vynucené vícepráce bez jakékoli bližší specifikace; -podle oznámení o jednostranném započtení ze dne 24.09.2013 dlužník jednostranně započetl na pohledávku žalobce ve výši 51.239,72 EUR částku 60.500,-Kč za provedené vícepráce vyúčtované žalobci fakturou č. 130100028 ze dne 01.07.2013; -žalobce jednostranný zápočet dlužníka dopisem ze dne 9.10.2013 odmítl, neboť nebyl sjednán písemný dodatek ke smlouvě o dílo, vícepráce nebyly vynuceny, ani 189 ICm 771/2014 (MSPH 89 INS 19810/2013)

žalobci oznámeny a žalobcem schváleny, pohledávky za žalobcem uváděné dlužníkem v seznamu pohledávek žalobce ve vyjádření ze dne 30.8.2013 rozporoval; -fakturou č. 130100029 ze dne 01.07.2013 dlužník žalobci vyúčtoval částku 43.182,53 EUR ze smlouvy o dílo, čl. III., bod 2.6, strany svým souhlasným tvrzením potvrdily, že účtované plnění nebylo realizováno; -fakturou č. 130100031 ze dne 01.07.2013 dlužník žalobci vyúčtoval částku 302.500,-Kč za inženýrskou činnost na projektu VILLA PARK ZLÍN; -fakturou č. 130100030 ze dne 01.07.2013 dlužník žalobci vyúčtoval částku 36.300,-EUR za poskytnutí sídla firmy-kancelářských prostor od 5/2012 do 5/2013, Smlouvou o pronájmu budovy a pozemků mezi DELIMAX a.s. a dlužníkem ze dne 19.09.2012 vzniklo dlužníkovi právo nájmu, z listiny neplyne, zda a kdy vznikl podnájemní vztah vůči žalobci;

Na takto ustaveném skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, že platba částky 51.239,-EUR byla úhradou na ústní zprostředkovatelskou smlouvu, jejíž důvod odpadl, žalovaný existenci takové zprostředkovatelské smlouvy popírá a předložené listiny tvrzení žalobce nikterak nepodporují. Žalovanému se však rovněž nepodařilo prokázat, že platba byla zálohovou úhradou na uzavřenou smlouvu o dílo. Tuto skutečnost popírá žalobce, provedení zálohové platby neodpovídá znění smlouvy o dílo a neprokazuje ji ani žádný listinný dokument-např. vystavená faktura a to přesto, že dle shodného tvrzení stran byly na další zálohové platby dle smlouvy o dílo faktury řádně vystavovány. Bez ohledu na právní důvod provedené platby však tato pohledávka mohla zaniknout započtením na započitatelné pohledávky dlužníka za žalobcem.

Pokud žalovaný tvrdil, že dlužník započetl na pohledávku žalobce pohledávku ve výši 60.500,-EUR vyúčtovanou fakturou č. 130100028 vystavenou dne 1.7.2013 ze smlouvy o dílo, čl. III., bod 4a)-tedy za vynucené vícepráce bez jakékoli bližší specifikace, pak nebyl schopen předložit žádný dokument, který by mohl být dle svého obsahu posouzen jako písemný dodatek ke smlouvě o dílo o změně ceny díla. Jediný dokument předložený žalovaným-protokol ze dne 1.7.2013 není podepsán a žádnou dohodu o změně smlouvy o dílo neobsahuje. Věrohodnost tvrzení žalovaného o existenci dalších započitatelných pohledávek je nadto značně oslabena tím, že tyto tvrzené pohledávky dlužník žalobci vyúčtoval poté, co byl žalobcem vyzván k předání díla, a musel být si vědom, že u něj bude uplatňován nárok na vrácení žalobcem poskytnuté částky. Vícepráce vyúčtované žalobci fakturou č. 130100029 podle souhlasného prohlášení účastníků nikdy realizovány nebyly. Fakturou č. 130100030 žalovaný prokazoval pohledávku dlužníka ve výši 36.300,-EUR za poskytnutí sídla firmy od 5/2012 do 5/2013, přičemž sám dlužník měl sám právo nájmu až od 19.9.2012 a nemohl proto žádný podnájemní vztah pro období předcházející platně sjednat, žalobce popíral sjednání podnájemního vztahu, žalovaný nepředložil písemnou smlouvu, která by žalobce zavazovala k požadovanému plnění. Konečně fakturou č. 130100031 ze dne 01.07.2013 dlužník žalobci vyúčtoval částku 302.500,-Kč za inženýrskou činnost na projektu VILLA PARK ZLÍN včetně veřejnoprávní smlouvy, přičemž žalobce tvrdil, že inženýrskou činnost vykonával sám, což podporuje i to, že osoba dlužníka není ve veřejnoprávní smlouvě v žádné souvislosti zmíněna. Proto soud prvního stupně shledal pohledávku žalobce za dlužníkem 189 ICm 771/2014 (MSPH 89 INS 19810/2013) z bezdůvodného obohacení po právu v přihlášené výši 1,407.521,48 Kč. O nákladech řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 202 odst. 1 IZ.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že soudu prvního stupně navrhoval provedení důkazu výslechem svědka Roberta Kocura a nedatovanými předávacími protokoly k projektu VILLA PARK ZLÍN, jež soud prvního stupně neprovedl a tento svůj postup nijak neodůvodnil; na základě takto neúplně zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně chybně vyhodnotil jednostranný zápočet dlužníka ze dne 24.9.2013 jako neplatný. Protokol ze dne 7.1.2013 není písemným dodatkem smlouvy o dílo, ale zachycením obsahu ústního jednání a nemusel být tak všemi přítomnými podepsán. V bodě 1.1 pod body c) a d) protokolu je přitom zachyceno ujednání o dalších pracích s tím, že cena bude stanovena v budoucnu, mohlo se tak jednat o nové ujednání o provedení díla, jež navazovalo na smlouvu o dílo ze dne 10.7.2012. Logická i časová souvislost platby dlužníka na účet žalobce plyne i z emailové korespondence ze dne 21.3.2013 ve spojení s návrhem dohody o ukončení právního vztahu ze smlouvy o dílo a korespondence ze 13.5.2013, z těchto důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění. Žádná skutková zjištění nečinil ani z oznámení ze dne 9.10.2013, ač dlužník prostřednictvím této listiny započítával pohledávky vůči žalobci (ne, nejsou tam konkrétní pohledávky k započtení, jedná se o sdělení) ani z územní studie VILLA PARK ZLÍN 7/2012 jež prokazuje plnění dlužníka nad rámec smlouvy o dílo, přičemž z veřejnoprávní smlouvy o umístění a provedení stavby VILLA PARK ZLÍN plyne, že podkladem pro provedení stavby budou podklady vypracované dlužníkem. Ve smlouvě o nájmu budovy a pozemků pak DELLIMAX, a.s. výslovně souhlasil s užíváním místností v budově dlužníkem. Žalovaný soudu prvního stupně dále vytýkal, že měl přesunout důkazní břemeno ohledně účelu platby dlužníka na žalovaného. Žalobce neprokázal uzavření mandátní smlouvy s dlužníkem a soud žalovanému přiznal pohledávku z jiného důvodu, než který byl přihláškou uplatněn a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp.zn. 29 Cdo 1902/2011. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby jej po doplnění dokazování změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Výslech svědka Roberta Kocura považoval za nadbytečný, když rozsah smlouvy o dílo bylo možno rozšířit toliko písemně, rozšíření rozsahu smlouvy o dílo nejsou s to prokázat ani nedatované předávací protokoly či protokol ze dne 7.1.2013, zápočet provedený dlužníkem soud prvního stupně správně posoudil jako neplatný. Dlužník nebyl stranou veřejnoprávní smlouvy ze dne 24.4.2013, není v ní zmiňován v jakémkoli relevantním kontextu, z něhož by plynula oprávněnost dlužníka účtovat žalobci jakékoli částky nad rámec smlouvy o dílo, inženýrskou činnost související s uzavřením veřejnoprávní smlouvy si žalobce vykonával sám. Smlouva o pronájmu budovy a pozemků mezi dlužníkem a DELIMAX, a.s. neprokazuje poskytnutí nebytových prostor žalobci, faktura vystavená dlužníkem se nadto týká období, v němž dlužník právo nájmu ještě neměl. Žalobce po dlužníku v insolvenčním řízení od samého počátku požadoval vrácení bezdůvodného obohacení, přičemž není rozhodné, zda byl dlužník obohacen bez právního důvodu nebo z právního důvodu, 189 ICm 771/2014 (MSPH 89 INS 19810/2013) který odpadl, poskytnuté plnění nebylo dlužníkem vráceno, přihlášená pohledávka tedy vznikla z důvodu uvedeného v přihlášce.

Odvolací soud dle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co zopakoval níže uvedené listinné důkazy, které již byly soudem prvního stupně provedeny, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 451 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Odvolací soud především konstatuje, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a učinil z nich správná skutková zjištění i právní závěry a odvolací soud proto pro stručnost odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

Co se týče námitky žalovaného, že soud prvního stupně určil pravost jiné, než žalobcem přihlášené pohledávky, odvolací soud je přesvědčen o tom, že důvodem vzniku přihlašované pohledávky je nutno rozumět skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tedy skutkové okolnosti, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, a nikoli její právní kvalifikaci. Současně platí, že pokud věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené insolvenčním správcem uvede vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu, pak tím nevybočuje z mezí kladených jeho žalobním tvrzením v § 198 odst. 2 IZ. Odvolací soud z přihlášky pohledávky ze dne 25.7.2013 zjistil, že žalobce včasnou přihláškou přihlásil svou pohledávku v celkové výši 1.407.521,58 Kč, jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že dne 24.7.2012 na účet dlužníka odeslal částku 51.239,72 EUR, dlužník si tuto částku ponechal, přes výzvu tyto prostředky věřiteli nevrátil a tím se bezdůvodně obohatil. V přihlášce vylíčený skutek tedy zcela odpovídá odůvodnění napadeného rozsudku, to zda dlužník získal bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl (zprostředkovatelská smlouva) nebo bez právního důvodu je z hlediska totožnosti skutku nerozhodné.

Žalovaný v řízení namítal, že přihlášená pohledávka žalobce zanikla započtením dlužníka na fakturu č. 1300100028 ze dne 1.7.2013 dle čl. III. bodu 4 písm. a) smlouvy o dílo, na částku 60.500 EUR, kterou dlužník žalobci vyúčtoval vynucené vícepráce, jež jsou ve smlouvě o dílo definovány jako skutečnosti, které nebyly v době sjednání smlouvy známy, zhotovitel je nezavinil ani nemohl předvídat a tyto skutečnosti mají prokazatelný vliv na cenu díla. Žalovaný k dotazu odvolacího soudu uvedl, že kromě územní studie VILLA PARK ZLÍN 7/12 byly touto fakturou účtovány vícepráce uvedené v protokolu o jednání ze dne 1.7..2013, o které konkrétní vynucené vícepráce se jednalo, nebyl schopen specifikovat, v dřívějších podáních odkazoval na bod 1.1. písm. c) a d) protokolu. Odvolací soud zjistil, že tento protokol rekapituluje činnosti za rok 2012 a stanoví plán činností na rok 2013, z jeho obsahu 189 ICm 771/2014 (MSPH 89 INS 19810/2013) však neplyne, že by dlužník pro žalobce vykonal jakékoli vynucené vícepráce ve smyslu čl. III. bodu 4 písm. a) smlouvy o dílo, práce uvedené po písm. c) a d). Zaměření pozemku, rozdělení na parcely, odsouhlasení čísel parcel a vypracování vizualizací jsou z povahy věci pracemi, jež zřejmě dlužník provedl nad rámec smlouvy o dílo, nikoli však jako vynucené vícepráce (sám žalovaný v odvolání tvrdil, že se mohlo jednat o nové ujednání o provedení díla navazující na smlouvu o dílo), čemuž odpovídá i formulace, že cena bude stanovena na základě požadavku investora do 31.1.2013. Co se týče územní studie VILLA PARK ZLÍN 7/12, předmětem smlouvy o dílo bylo podle čl. I. ve spojení s přílohou d) smlouvy o dílo i zabezpečení projektové přípravy pro územní řízení (DUR), které zahrnovalo vypracování projektové dokumentace přikládané k návrhu na vydání územního rozhodnutí a koordinaci projektu. Územní studie VILLA PARK ZLÍN byla nepochybně dlužníkem zpracována v rámci předmětu smlouvy o dílo, neboť byla určena k projednání na útvaru hlavního architekta města Zlína, jenž je přílohou žádosti o vyjádření úřadu územního plánování k záměru podle § 77 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), přičemž územní rozhodnutí podle § 92 lze nahradit veřejnoprávní smlouvou podle § 78a. Je tedy lhostejné, že územní studie sloužila jako podklad pro uzavření veřejnoprávní smlouvy, která územní rozhodnutí nahrazuje, z povahy věci tedy opět nejde o vynucené vícepráce dle smlouvy o dílo. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalovaný v řízení neunesl břemeno tvrzení ohledně existence pohledávky dlužníka za žalobcem způsobilé k započtení, když nebyl schopen specifikovat, které konkrétní vynucené vícepráce ve smyslu čl. III. bodu 4 písm. a) smlouvy o dílo vyúčtované fakturou č. 1300100028 ze dne 1.7.2013 na částku 60.500 EUR měl dlužník pro žalobce provést a v řízení tedy neprokázal zánik přihlášené pohledávky žalobce započtením. Z tohoto hlediska je irelevantní, zda dlužník pro žalobce provedl jiné (než vynucené) vícepráce, stejně tak jako existence pohledávek dlužníka plynoucí z ostatních shora uvedených faktur. Tyto (údajné) pohledávky dlužník vůči přihlášené pohledávce žalobce nezapočetl (což ani ostatně žalovaný netvrdil a neplyne to ani z obsahu spisu) a je na žalovaném, aby tyto pohledávky vůči žalobci vymáhal ve sporném řízení, na rozhodnutí o určení pravosti přihlášené pohledávky žalobce jejich (ne)existence žádný dopad nemá.

Soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl důkazy předávacími protokoly, jež tvoří přílohu k vyjádření žalovaného na č.l. 13, když žalovaný nebyl schopen ani v průběhu odvolacího řízení specifikovat fakturou č. 1300100028 účtované vícepráce stejně jako výpověď svědka Roberta Kocura, jež měla podle žalovaného (čl. 14) soužit k upřesnění skutkových tvrzení ohledně existence předmětné pohledávky (nejsou zde žádná konkrétní skutková tvrzení, jež by měla svědecká výpověď potvrdit, výpovědí svědka nedostatek tvrzení žalovaného nahrazovat nelze). Jestliže žalovaný soudu prvního stupně vytýkal, že nečinil žádná skutková zjištění z emailové korespondence ze dne 21.3.2013 ve spojení s návrhem dohody o ukončení právního vztahu ze smlouvy o dílo a ze dne 13.5.2015, pak odvolací soud konstatuje, že návrh dohody není podepsán, žalobce popírá, že by ho vypracoval on a z těchto dokumentů plyne pouze to, že v souvislosti s ukončením smlouvy o dílo chtěl žalobce vypořádat blíže nespecifikovanou pohledávku ve výši 51 tis EUR z bezdůvodného obohacení a převod obchodního podílu. Žádná skutková zjištění soud prvního stupně správně nečinil ani z oznámení dlužníka ze dne 9.10.2013, když se jedná o sdělení vůči insolvenčnímu soudu, v němž ani nejsou 189 ICm 771/2014 (MSPH 89 INS 19810/2013) uvedeny konkrétní pohledávky k započtení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení aplikoval odvolací soud § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 202 odst. 1 IZ.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 18. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová