104 VSPH 86/2015-34
76 ICm 2689/2014 104 VSPH 86/2015-34 (KSLB 76 INS 28330/2013)

I

USNESENI

Vrchní soud vPraze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. lng. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci žalobkyně Novoplast Liberec s.r.o., IČ 28679709, sídlem Lučanská 53, Liberec, proti žalované KONKURSNÍ v.o.s., IČ 25417959, sídlem Měsíčná 256/2, Liberec insolvenční správkyni dlužnice CHEMIKO a.s., IČ 60914068, se sídlem Kokonínská 1, Rychnov u Jablonce nad Nisou, o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu vÚstí nad Labem, pobočky vLiberci č.j. 76 lCm 2689/2014-23 ze dne 14. listopadu 2014, takto:

|. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 ICm 2689/2014-23 ze dne 14. listopadu 2014 se potvrzuje.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodněnh

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení věci z majetkové podstaty, a to formy láhve 300 ml, inv. č. 77781, rok výroby 2010, pořizovací cena 187.500,-Kč (bod l. výroku), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku) a o vrácení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč žalobkyni (bod lll. výroku).

Při zkoumání toho, zda byly splněny procesní předpoklady, za nichž se lze zabývat důvodností žaloby, vyšel soud z toho, že žaloba byla podána dne 11.8.2014, dne 3.4.2014 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění žalované jako insolvenční správkyně o soupisu věci do majetkové podstaty s poučením o následcích nepodání žaloby ve třicetidenní lhůtě podle § 225 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Argumentaci žalobkyně, že byla vyrozuměna o sepsání celé formy, i když je vlastnicí její ideální poloviny, tedy že nebyla vyrozuměna řádně a lhůta k podání žaloby jí dosud neuplynula, soud prvního stupně relevantní neshledal. Žalobkyně o sepsání majetku věděla, a pokud tvrdí, že vlastní polovinu formy, dozvěděla se, že právě její polovina byla do majetkové podstaty sepsána. Mohla tedy uplatnit svůj nárok žalobou řádně a včas. Proto soud postupoval podle § 160 odst. 4 IZ a opožděnou žalobu odmítl. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 146 odst. 1 (správně mělo být uvedeno § 146 odst. 3) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když žádnému z účastníků náklady řízení nevnikly, výrok o vrácení soudního poplatku je odůvodněn § 10 odst. 3 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když byla žaloba odmítnuta před prvním jednáním.

(KSLB 76 INS 28330/2013)

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala žalobkyně včasné odvolání, v němž v první řadě namítala, že její vědomost o soupisu věci do majetkové podstaty je irelevantní, žalovaná ji nikdy k vydání ideální poloviny lahve nikdy nevyzvala. Vzhledem ktomu, že výzva žalované nebyla po právní stránce správně zformulována, lhůta k podání žaloby dosud nezačala plynout. Neexistuje ani neexistovala žádná dohoda a využívání formy lahve, postupem žalované, jež požadovala vydání celé lahve do majetkové podstaty, byla žalobkyně zkrácena na svém vlastnickém právu. V odvolání žalobkyně dále popsala, že se marně pokoušela s žalovanou domluvit a druhou polovinu formy odkoupit, žalovaná však trvala na vydání celé věci pod pohrůžkou podání podnětu k okresnímu státnímu zastupitelství. K předání formy došlo dne 30.5.2015, o čemž byl sepsán předávací protokol. Z těchto důvodů žalobkyně požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání požadovala, aby je odvolací soud jako věcně správné potvrdil a odkázala na své vyjádření k žalobě ze dne 13.10.2014.

Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a to dle § 212 a 212a o.s.ř., a aniž nařizoval jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut, proto že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje zmajetkové podstaty (odstavec 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, kněmuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději poslední den lhůty k insolvenčnímu soudu (odstavec 2).

Podle § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Odvolací soud je stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že se žalobkyni, dostalo ve vyrozumění (č.l. 19) poučení podle § 225 odst. 2 IZ, jež obsahovalo náležitosti vymezené v§ 13a vyhlášky č. 311/2007 Sb., z něhož bylo zcela zřejmé, jak má žalobkyně postupovat. Ve vyrozumění žalovaná poté, co uvedla, že věc zapsala do soupisu majetkové podstaty, totiž současně žalobkyni poučila nejen o tom, že své právo může v tam specifikované lhůtě uplatnit žalobou na určení u insolvenčního soudu, nýbrž i o následcích plynoucích z toho, pokud žalobu nepodá. Žalovaná správně vyrozuměla žalobkyni o zápisu věci do soupisu jako celku, nebot, do majetkové podstaty byla zapsána celá věc, nikoli její část. Pokud žalobkyně tvrdí své vlastnické právo kčásti věci, měla se jejího vyloučení domáhat včasnou žalobou.

(KSLB 76 INS 28330/2013)

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno i potud, že v situaci, kdy bylo vyrozumění žalobkyni doručeno dne 2.4.2014, připadl poslední den lhůty pro podání žaloby na vyloučení věci (třicetidenní lhůty plynoucí od doručení vyrozumění) na pondělí 5.5.2014, žaloba byla u soudu prvního stupně podána dne 11.8.2014, tedy opožděně.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalované žádné náklady nevznikly.

P o u če n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 11. února 2015

JUDr. lng. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná