104 VSPH 848/2016-46
46 ICm 1924/2016 104 VSPH 848/2016-46 KSUL 46 INS 3693/2016

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci žalobce: Insolvency Project, v.o.s, IČO 28860993, sídlem Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírové nám. 1175/5, 405 02 Děčín, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem, sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518, sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha, o popření pohledávek, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 ICm 1924/2016-37 ze dne 18.října 2016

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 ICm 1924/2016- 37 ze dne 18.října 2016 se v bodě II. výroku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil podle § 96 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) řízení o žalobě o popření pohledávek, podané proti žalovanému insolvenčním správcem Insolvency Project, v.o.s. (dále jen správce nebo žalobce) v insolvenčním řízení dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník) vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 46 INS 3693/2016 (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že řízení, jež bylo zahájeno správcem z důvodu popření pohledávek žalovaného P7 pro jejich promlčení při přezkumném jednání konaném dne 4.5.2016 (B-4), bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby z důvodu, že po jeho zahájení žalovaný doplnil tvrzení a důkazy k prokázání nedůvodně namítaného promlčení pohledávek P7 ze strany správce. Při rozhodování o nákladech řízení soud I. stupně v jednání žalovaného neshledal procesní zavinění na zastavení řízení, naopak shledal procesní zavinění zastavení řízení na straně správce, avšak uzavřel, že podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nelze žalovanému právo na náhradu nákladů řízení vůči správci přiznat.

Jen proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem o náhradě nákladů řízení podal žalobce včas odvolání a navrhoval je změnit tak, že se žalobci přiznává náhrada nákladů ve výši 12.342 Kč a za odvolací řízení. Nesouhlasil s názorem soudu I. stupně, že to byl on, kdo zavinil zastavení řízení, jelikož žalovaný v podané přihlášce netvrdil ničeho o zahájení exekucí na majetek dlužníka pro pohledávky, jež se staly předmětem přihlášky P7, ani nedoložil k přihlášce důkazy nasvědčující zahájení exekucí, v důsledku čehož došlo ke stavení promlčecí doby a nedošlo tedy k promlčení těchto nároků, jež bylo namítáno správcem. Měl za to, že to byl žalovaný, kdo svou laxností zavinil zastavení řízení, a proto je povinen uhradit správci vzniklé náklady za právní zastoupení. isir.justi ce.cz 46 ICm 1924/2016 KSUL 46 INS 3693/2016

Odvolací soud přezkoumal usnesení v odvoláním napadené části bodu II. výroku postupem podle § 214 odst.2 písm. e) o.s.ř., a dospěl k následujícímu závěru:

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky P7 celkem ve výši 23.612 Kč, z toho dílčí pohledávku ve výši 12.586 Kč přihlásil jako vykonatelnou na základě platebních výměrů vydaných žalovaným, aniž by cokoliv uvedl a doložil ohledně případného jejich vymáhání v exekuci, dílčí pohledávku ve výši 144 Kč splatnou 8.4.2011 přihlásil jako nevykonatelnou z titulu nevyměřeného pojistného a dílčí pohledávku ve výši 10.882 Kč splatnou 6.3.2016 přihlásil jako nevykonatelnou z titulu nevyměřeného penále. Správce při přezkumném jednání konaném dne 4.5.2016 (B-4) tyto jeho pohledávky P7 popřel z důvodu jejich promlčení, z toho dílčí pohledávku ve výši 12.586 Kč jako vykonatelnou, dílčí pohledávku ve výši 144 Kč a dílčí pohledávku ve výši 10.882 Kč jako nevykonatelnou, a žalobou podanou podle § 199 IZ se domáhal určení popření pohledávek P7 v celé výši 23.612 Kč.

K výzvě soudu I. stupně k podání vyjádření k žalobě žalovaný uvedl a doložil, že dílčí pohledávka ve výši 12.586 Kč byla vymáhána na dlužníku v zahájených exekucích, jež byly zastaveny pro nedostatek majetku dlužníka, namítal proto, že k promlčení nedošlo, shodně jako u dílčích pohledávek ve výši 144 Kč a ve výši 10.882 Kč, jelikož vznikly po vystavení výkazu nedoplatků a promlčení bylo ve vyúčtování zohledněno.

Odvolací soud shledal, že správce sice postupoval při popření pohledávek P7 s náležitou péčí, nikoliv však při podání incidenční žaloby, pokud se týká dílčích nevykonatelných pohledávek ve výši 144 Kč a ve výši 10.882 Kč, neboť u těchto pohledávek měl vyrozumět žalovaného o jejich popření a poučit jej o jeho právu podat incidenční žalobu podle § 198 IZ. Tedy jinými slovy, ohledně dílčích nevykonatelných pohledávek ve výši 144 Kč a ve výši 10.882 Kč není věcně aktivně legitimován k podání žaloby podle § 199 IZ. Odvolací soud se ztotožnil s názorem správce, že ze skutkových tvrzení obsažených v podané přihlášce a jejích přílohách nemohl správce dovodit, že žalovaný vymáhal dílčí vykonatelnou pohledávku ve výši 12.586 Kč proti dlužníku v exekučních řízeních, jejichž zahájení a pokračování v nich až do zastavení řízení v roce 2016 způsobilo stavení promlčecí doby. Pokud žalovaný teprve v průběhu zahájeného incidenčního sporu ve své obraně namítal a doložil skutečnosti mající vliv na běh a stavení promlčení, je zřejmé, že řízení bylo zastaveno ve vztahu k dílčí vykonatelné pohledávce ve výši 12.586 Kč pro chování žalovaného, jehož procesní zavinění spočívalo v tom, že nedostatečným skutkovým tvrzením a absencí příloh k podané přihlášce týkající se vymáhání této pohledávky v exekucích, a ani později při přezkumném jednání, nebo bezprostředně poté tato tvrzení a důkazy nedoplnil, a vyvolal tak procesní situaci, že správce podal incidenční žalobu, ve vztahu k dílčí vykonatelné pohledávce ve výši 12.586 Kč správně dle § 199 IZ.

Pokud se týká popření dílčích nevykonatelných pohledávek ve výši 144 Kč a ve výši 10.882 Kč, bylo by možno dospět ke shodnému závěru, avšak správce podal incidenční žalobu a zahájil řízení ve vztahu k nim podle § 199 IZ nedůvodně, a proto nelze dospět k závěru, že zastavení nedůvodně podané žaloby v tomto rozsahu zavinil žalovaný, jelikož bylo řízení zastaveno dříve, nežli mohl soud rozhodnout o určení popření těchto pohledávek zamítnutím žaloby.

S ohledem na poměr úspěchu, jehož by správce mohl v konečném rozhodnutí o věci dosáhnout, lze dospět k závěru, že ani v poměrech rozhodování o nákladech řízení z důvodu zastavení řízení podle § 96 o.s.ř. pro zpětvzetí žaloby, jež byla z jedné poloviny podána nedůvodně, nelze správci přiznat nárok na náhradu nákladů řízení, a to jak z důvodu zavinění zastavení řízení na straně správce, tak na straně žalovaného. Proto se pro rozhodnutí o 46 ICm 1924/2016 KSUL 46 INS 3693/2016 nákladech řízení uplatní § 146 odst. 2 věta prvá i věta druhá o.s.ř., odvolací soud z těchto důvodů považoval rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení, označené pod bodem II. výroku usnesení, za správné, pokud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil usnesení soudu I. stupně v odvoláním dotčeném bodě II. výroku o nákladech řízení jako ve výroku věcně správné.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle § 202 IZ vzhledem k neúspěchu správce v odvolacím řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

V Praze 23.listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová