104 VSPH 847/2016-108
54 ICm 4467/2015 104 VSPH 847/2016-108 (KSLB 57 INS 25939/2012)

(správně KSLB 54 INS 25939/2012)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobkyně: Ing. Jana Horáková, sídlem Měsíčná 256/2, 460 02 Liberec, insolvenční správkyně dlužnice Květoslavy Ratkiewiczové, nar. 6.1.1957, bytem Pod Tratí 638, 463 34 Hrádek nad Nisou, zast. Mgr. Lenkou Vitebskou, advokátkou, sídlem Měsíčná 256/2, Liberec III-Jeřáb, 46007 Liberec, proti žalovanému: JUDr. Martin Litvan LL.M., Ph.D., sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2, insolvenční správce dlužníka Rocha Ratkiewicze, nar. 16.8.1959, bytem Pod Tratí 638, 463 34 Hrádek nad Nisou, zast. Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, sídlem Konviktská 297/12, Staré Město, 11000 Praha 1, o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. 54 ICm 4467/2015-95 ze dne 16. září 2016,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. 54 ICm 4467/2015-95 ze dne 16. září 2016 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem (správně mělo být rozhodnuto usnesením) Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci odmítl žalobu, kterou se insolvenční správkyně Ing. Jana Horáková (dále jen správkyně) dlužnice Květoslavy Ratkiewiczové (dále jen dlužnice) domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) proti insolvenčnímu správci JUDr. Martinu Litvanovi LL.M., Ph.D. (dále jen správce) dlužníka Rocha Ratkiewicze (dále jen dlužník; bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné uvedl, že se správkyně v podané žalobě dovolávala zjištění úpadku dlužnice usnesením insolvenčního soudu ze dne 21.3.2013 (správně 20.3.2013; A-24), vydaným v insolvenčním řízení dlužnice, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp.zn. KSLB 57 INS 25939/2012 (správně KSLB 54 INS 25939/2012) a prohlášení konkursu na její majetek. V žalobě uvedla, že k tomuto dni zaniklo SJM dlužnice a dlužníka jako manželů, jež bylo tvořeno nemovitostmi, a to bytovou jednotkou č. 618/14, v bytovém domě č. p. 618, 619 Hrádek nad Nisou, jenž je evidována na LV 1659 pro kat. území a obec Hrádek nad Nisou, podílem 27/2000 na společných částech budovy č. p. 618, 619 Hrádek nad Nisou, bytový dům na parcele 853 a 854 a podílem 27/2000 na pozemku parcel. č. 853 a 854, jenž je evidován na LV 77 pro isir.justi ce.cz (KSLB 57 INS 25939/2012)

(správně KSLB 54 INS 25939/2012) kat. území a obec Hrádek nad Nisou, vše vedeno Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec. Dále majetek v SJM tvořil nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 38.985 Kč, o který je veden spor u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 17 C 59/2011. V žalobě dále uvedla, že ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužnice byly závazky dlužnice vůči věřitelům vyšší, nežli je hodnota tohoto majetku, jehož výše činí 470.000 Kč, jelikož se do insolvenčního řízení dlužnice přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 298.042,42 Kč a zajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 611.278,62 Kč, do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 496.816,42 Kč a zajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 623.622,10 Kč. Správkyně uvedla, že tento majetek sepsala do majetkové podstaty dlužnice dne 29.5.2013, že dne 28.6.2013 jej sepsal správce do majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp.zn. KSLB 54 INS 25938/2013, že usnesením ze dne 10.4.2013 (A-21) byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, a že správce neakceptoval uzavření dohody se správkyní o vypořádání SJM. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda byla správkyně oprávněna majetek dříve v SJM dlužnice a dlužníka sepsat do majetkové podstaty dlužnice v situaci předlužení SJM a prohlášení konkursu na oba manžele.

Soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že je SJM předluženo a dospěl k závěru, že se v daném případě uplatní § 274 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dále § 205, § 268 a § 270 IZ, že je v dané věci podstatné, že zaniklé SJM nebylo dosud vypořádáno, že v incidenčním sporu (zahájeném k návrhu toho správce, jenž majetek sepsal později) o vypořádání SJM, může být postaven najisto rozsah majetku náležejícího do SJM a určen způsob, jakým tato aktiva a pasiva budou mezi manžele (dlužníka a dlužnici) rozdělena, že však správkyně nebyla oprávněna k podání žaloby, a proto soud I. stupně žalobu podle § 160 odst. 4 IZ odmítnul, aniž by se zabýval věcnou stránkou sporu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zároveň aplikoval § 150 o.s.ř. a z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů, jelikož neakceptoval návrh správkyně na uzavření dohody.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci podal žalovaný včas odvolání a navrhoval žalobu zamítnout a uložit žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, popřípadě rozhodnutí zrušit a ve věci znovu rozhodnout. Namítal nedostatky napadeného rozhodnutí jak po formální, tak po obsahové věcné stránce, dále, že soud I. stupně pominul judikaturu, na kterou žalovaný v řízení odkazoval, že vypořádání zaniklého a předluženého SJM a jeho zahrnutí do majetkové podstaty jen jednoho z dlužníků podle § 274 IZ není možné a je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, že je vypořádání předluženého SJM nezbytné, že odmítnutí žaloby pro nedostatek věcné aktivní legitimace správkyně není správné, že před zpeněžením majetku je nutno provést vypořádání SJM, nelze akceptovat, aby majetek, který náležel do předluženého SJM, připadl jen do jedné majetkové podstaty, že insolvenční soud postupoval procesně nesprávně, pokud v rámci dohledové činnosti nezajistil odstranění vadného postupu správkyně, jež nezapsala do majetkové podstaty dlužnice poznámku o nevypořádání SJM (KSLB 57 INS 25939/2012)

(správně KSLB 54 INS 25939/2012) a nevyzvala správce k podání žaloby, čímž nepočala běžet lhůta k podání vylučovací žaloby a nebyla tak respektována práva věřitelů. Rozhodnutí o nákladech řízení považoval za nespravedlivé v řízení, které zbytečně vyvolala správkyně a nesouhlasil s nedoloženým názorem soudu I. stupně, že správce neakceptoval dohodu se správkyní.

Nejprve se odvolací soud zabýval otázkou, zda žalovanému správci svědčí subjektivní věcná legitimace k podání odvolání proti rozsudku, jímž byla žaloba správkyně o vypořádání zaniklého SJM dlužníků odmítnuta, a dospěl k závěru, že svědčí (jak bude dále ještě blíže vysvětleno), neboť je jím bezprostředně negativně dotčen na svých právech a povinnostech, když oba účastnící v postavení insolvenčních správců mají shodný právní zájem na vypořádání zaniklého SJM obou dlužníků, přičemž není žádného rozumného důvodu žádat, aby takové vypořádání proběhlo až na základě (jiného) návrhu posléze podaného správcem jako žalobcem, jenž je v tomto sporu v postavení žalovaného; takový přístup k projednání a rozhodnutí věci by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§ 5 písm. a) IZ), v jehož rámci a kvůli němuž tento incidenční spor probíhá (§ 160 odst. 1 IZ).

Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a a § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř., a dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

Podle § 268 IZ prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela; byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství (odst.1). Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které a) zaniklo podle odstavce 1, b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno (odst. 2). V případech uvedených v odstavci 2 písm. b) a c) se prohlášením konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu (odst. 3).

Podle § 270 IZ prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné (odst. 1). Část společného jmění manželů, kterou dlužník použil se souhlasem manžela k podnikání, spadá při vypořádání společného jmění manželů vždy do majetkové podstaty (odst. 2).

Podle § 271 IZ dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená insolvenčním správcem je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud (odst. 1). Insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manželů neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy nebo jestliže s ní nesouhlasí věřitelský výbor (odst. 2). Insolvenčním soudem schválená dohoda o vypořádání společného jmění manželů má účinky pravomocného rozsudku. Pro zrušení rozhodnutí o schválení dohody platí (KSLB 57 INS 25939/2012)

(správně KSLB 54 INS 25939/2012) obdobně ustanovení občanského soudního řádu o zrušení usnesení o schválení smíru (odst. 3).

Podle § 274 IZ nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

V daném případě byl v insolvenčních řízeních dlužnice i dlužníka zjištěn jejich úpadek a na jejich majetek byl prohlášen konkurs. Prohlášením konkursu zaniklo SJM dlužnice a dlužníka jako manželů podle § 268 odst. 1 IZ a majetek v SJM správkyně správně sepsala do majetkové podstaty dlužnice dne 29.5.2013 a dne 28.6.2013 jej rovněž sepsal správce do majetkové podstaty dlužníka, a to z důvodu, že na obě insolvenční řízení dopadá shodná právní úprava IZ, jak popsáno výše, tedy včetně vypořádání SJM. Bylo zjištěno, že ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužnice byly závazky dlužnice vůči věřitelům vyšší, nežli je hodnota tohoto majetku, jehož výše činí 470.000 Kč a jelikož se do insolvenčního řízení dlužnice přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 298.042,42 Kč a zajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 611.278,62 Kč; do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 496.816,42 Kč a zajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 623.622,10 Kč. Z toho soud I. stupně dovodil, že SJM předluženo, a proto podle § 274 IZ nelze provést jeho vypořádání; nevyložil však již, jakým způsobem bude s majetkem ze zaniklého SJM dále naloženo.

Odvolací soud především konstatuje, že uvedený závěr by byl použitelný pouze za situace, že by bylo vedeno insolvenční řízení jen ohledně jednoho z manželů. V případě, že na majetek obou manželů byl již prohlášen konkurs a oba správci zapsali majetek tvořící zaniklé SJM do soupisu majetkové podstaty dlužnice i dlužníka (jako je tomu v posuzované věci), je zřejmé, že musí dojít vždy k vypořádání SJM, a to bez ohledu na to, zda SJM je předluženo, či nikoliv, a lhostejno to, který ze správců takový návrh podá jako první, neboť otázka pořadí zápisu majetku tvořícího zaniklé SJM do soupisu majetkové podstaty dlužníka či dlužnice je bezpředmětná (zde se neuplatní zásada, jež platí pro spory o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, že žalobu o vyloučení podává ten správce, který zapsal věc do majetkové podstaty později). Na tomto náhledu odvolacího soudu nemění ničeho teze vyjádřená v závorce (jen tak mimochodem) na str. 5 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10.9.2015, sp. zn. 54 ICm 2582/2013, 102 VSPH 388/2014 (KSLB 54 INS 25938/2012), že totiž ve sporu (zahájeném k návrhu toho správce, jenž majetek sepsal později) o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manželky, jenž je dle ust. § 159 odst. 1 písm. c) incidenčním sporem, přitom může být postaven najisto rozsah majetku náležejícího do SJM (tzn. které věci, práva pohledávky či jiné majetkové hodnoty a která pasiva do SJM náležejí) a určen způsob, jakým tato aktiva a pasiva budou mezi manžele (dlužníka a dlužnici) rozdělena , z čehož soud I. stupně patrně vycházel při svém závěru o nedostatku aktivní legitimace správkyně k podání žaloby. (KSLB 57 INS 25939/2012)

(správně KSLB 54 INS 25939/2012)

V dané věci nedošlo podle § 271 IZ k dohodě o vypořádání SJM uzavřené mezi správkyní a správcem a správkyně se podanou žalobou domáhá a navrhuje určení věcí, jež ze SJM připadnou do majetkové podstaty dlužnice a do majetkové podstaty dlužníka; jde tedy o incidenční spor podle § 159 odst. 1 písm. c) IZ.

Jak vyložil Nejvyšší soud ČR v poměrech dnes již zrušeného zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. (dále jen ZKV) v rozsudku velkého senátu sp.zn. 31 Cdo 1908/98 ze dne 16.6.1999 na téma vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví v konkursu, řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce je zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem, kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který nahrazuje spor o vyloučení věci z konkursní podstaty. Vyšel přitom z toho, že do konkursní podstaty bez dalšího náleží majetek, který dlužníkovi patřil v den prohlášení konkursu (srov. § 6 ZKV), a je proto povinností správce konkursní podstaty zařadit po prohlášení konkursu do soupisu konkursní podstaty všechny věci náležející do bezpodílového spoluvlastnictví úpadce, avšak s poznámkou, že dosud neproběhlo vypořádání. Rozhodnutí, kterým soud na základě požadavku obsaženého v § 26 odst. 1 ZKV bezpodílové spoluvlastnictví vypořádá (lhostejno, zda k návrhu správce nebo k návrhu úpadcova manžela podanému vůči správci), je pak podkladem pro vyloučení věcí, jež byly přikázány manželu úpadce, z konkursní podstaty. Správce tak učiní u příslušných položek soupisu konkursní podstaty poznámkou o výsledku řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je tu zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem (incidenčního sporu), kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který v případě, že důvodem zařazení věci do soupisu byla jen okolnost, že nedošlo k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce, nahrazuje spor o vyloučení věci z konkursní podstaty. Výsledek řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaniklého prohlášením konkursu je správce (i jako účastník řízení), stejně jako konkursní soud, povinen respektovat; konkursnímu soudu proto ani nepřísluší vyzývat manžela úpadce po proběhnuvším vypořádání k podání vylučovací žaloby. S ohledem na současnou platnou právní úpravu reprezentovanou § 205, § 268 a § 270 IZ jsou tyto závěry obdobně aplikovatelné i v poměrech insolvenčního zákona pro SJM.

V dané věci je podstatné, že SJM dlužnice a dlužníka, zaniklé prohlášením konkursu na majetek každého z dlužníků, nebylo dosud vypořádáno, a to navzdory požadavku vyplývajícímu z § 268 odst. 2 písm. a) IZ. V závislosti na zjištění, jaký majetek náleží do majetkové podstaty dlužnice a jaký do majetkové podstaty dlužníka, pak bude teprve možné v jednotlivých insolvenčních řízeních dlužnice a dlužníka rozhodnout o nárocích věřitelů a dalších oprávněných osob uplatňujících vůči nim své nároky. Závěrem odvolací soud dodává, že vypořádání předluženého SJM v insolvenčních poměrech judikatura soudů nevylučuje, přičemž při řešení úpadku obou manželů konkursem v samostatných řízeních je vypořádání předluženého SJM za účelem rozdělení aktiv a pasiv mezi obě majetkové podstaty nezbytné. (KSLB 57 INS 25939/2012)

(správně KSLB 54 INS 25939/2012)

Odvolací soud při přezkoumání podaného odvolání přihlédl k zásadám, na nichž je stavěno insolvenční řízení, jež spočívá zejména na zásadě, že musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Z výše vyložených důvodů odvolací soud shledal, že nebyly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby podle § 160 odst. 4 IZ z důvodu nedostatku věcné aktivní legitimace správkyně v řízení, neboť jak vyložil odvolací soud výše, nemá pořadí zápisu majetku ze zaniklého SJM do soupisu majetku dlužnice a dlužníka žádný význam.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud I. stupně věc projedná a rozhodne o vypořádání zaniklého SJM obdobně postupem podle § 270 až § 273 IZ; ustanovení § 274 IZ přitom použít nelze (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.11.2015, sp. zn. KSPH 42 INS 20933/2012, 4 VSPH 1347/2015).

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 23. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná