104 VSPH 843/2017-67
195 ICm 45/2017 č. j. 104 VSPH 843/2017-67 (MSPH 95 INS 3993/2016)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Alexandry Jiříčkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobce: JUDr. Martin Litvan, LL.M., Ph.D., sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, insolvenční správce dlužníka Ing. Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Rybná 716/24, Praha 1, zastoupený JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem, sídlem Václavské náměstí 780/18, Praha 1, proti žalovanému: Patrik anonymizovano , anonymizovano , bytem Rybná 716/24, Praha 1, zastoupený Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem, sídlem Rumunská 12, Praha 2, o neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 195 ICm 45/2017-37 ze dne 5. října 2017 ve spojení s usnesením č. j. 195 ICm 45/2017-45 ze dne 23. října 2017,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 195 ICm 45/2017-37 ze dne 5. října 2017 ve spojení s usnesením č. j. 195 ICm 45/2017-45 ze dne 23. října 2017 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Ve výroku uvedeným rozsudkem vydaným ve spojení s opravným usnesením Městský soud v Praze určil, že darovací smlouva č. j. V-8775/2014-303 ze dne 23. 12. 2014 (dále jen darovací smlouva), kterou dlužník Ing. Miroslav anonymizovano (dále jen dlužník) společně s manželkou Dagmar anonymizovano (dále též dárci; nebo také rodiče žalovaného) převedli do vlastnictví žalovaného Patrika anonymizovano (dále jen žalovaný) pozemek p.č. 3650/98, jehož součástí je stavba-rodinný dům č.p. 831, a pozemek p.č. 3650/30, vše v obci a katastrálním území Jindřichův Hradec, zapsáno Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, na listu vlastnictví č. 3924 (dále jen nemovitosti), je vůči věřitelům dlužníka právně neúčinná (bod I. výroku), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci JUDr. Martinu Litvanovi, LL.M., Ph.D., insolvenčnímu správci dlužníka (dále jen žalobce; nebo také správce) náklady řízení ve výši 11.979 Kč (bod II. výroku) a českému státu soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 2.000 Kč (bod III. výroku). 2. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně mimo jiné uvedl, že se žalobce domáhal podanou žalobou ze dne 4. 1. 2017 vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy, kterou dlužník spolu s manželkou bezúplatně převedli nemovitosti ze svého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného syna, jako osoby dlužníku blízké, v době úpadku dlužníka, bez jakéhokoliv

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 195 ICm 45/2017 (MSPH 95 INS 3993/2016)

protiplnění s přihlédnutím k hodnotě nemovitostí, jež dosahuje 3.000.000 Kč, čímž došlo ke zkrácení uspokojení věřitelů. V podané žalobě uvedl, že nemovitosti zahrnul do majetkové podstaty dlužníka jako jeho vlastnictví, což však nebrání podání žaloby na vyslovení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, a že dřívější rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu jiným nežli insolvenčním soudem nemá žádný význam na projednávanou věc. 3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a uvedl, že žaloba postrádá skutková tvrzení ohledně majetku dlužníka, způsobu, jakým mělo dojít ke krácení věřitelů a jiná s tím související skutková tvrzení. Odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 10. 2015, č. j. 6 C 115/2015-156 s tím, že soud zamítl žalobu o neúčinnost darovací smlouvy, podanou společností CS Steel a.s. proti žalovanému z důvodu, že nezpůsobila zkrácení věřitelů dlužníka, protože měl dlužník dostatečný majetek k úhradě jejich pohledávek. Uvedl, že nebylo úmyslem dlužníka, o němž by žalovaný věděl, zkrátit své věřitele, že nic nevěděl o finanční situaci dlužníka v době darování nemovitostí v roce 2014, že úpadek dlužníka byl zjištěn v roce 2016, že nebyl náležitě zjištěn stav majetku dlužníka do roku 2016. 4. Soud I. stupně konstatoval, že správce podal žalobu včas v souladu s § 239 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve lhůtě jednoho roku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka usnesením ze dne 23. 1. 2017 (A-54), když usnesení ze dne 14. 10. 2016 (A-29) bylo zrušeno odvolacím soudem. Uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 22. 2. 2016 (A-1) na základě insolvenčního návrhu věřitele, že dlužník nepředložil seznamy podle § 104 IZ, ač byl k tomu soudem usnesením ze dne 6. 6. 2016 (A-11) vyzván, nedoložil, že má dostatek disponibilních prostředků k úhradě pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení, některých splatných již ve dnech 8. 4. 2014, 10. 8. 2014, 15. 11. 2014 a následně v roce 2015 a 2016, čímž založil vyvratitelnou domněnku neschopnosti plnit peněžité závazky vůči věřitelům. Uvedl dále, že správce zahrnul do seznamu majetku (B-10) toliko nemovitosti, že ve zprávě o své činnosti označil darovací smlouvu za neplatnou a hodnotu nemovitostí stanovil ve výši 3.000.000 Kč, a že dlužník prohlásil, že je nemajetný. 5. Právně věc soud posoudil podle § 240 IZ a § 242 IZ a uvedl, že při jednání o insolvenčním návrhu dne 23. 1. 2017 (A-52) provedl dokazování mimo jiné ohledně společností s majetkovou účastí dlužníka ve společnosti SAG, a.s., IČO 25162322, na jejíž majetek byl dne 23. 11. 2016 prohlášen konkurs, společnosti TZB systém, s.r.o., IČO 26060540, u níž bylo zahájeno insolvenční řízení dne 30. 12. 2016, společnosti TPS Park, a.s., IČO 28064127, na jejíž majetek byl dne 21. 6. 2016 prohlášen konkurs. Uvedl, že se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo 19 věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 169.533.714,16 Kč, z toho pohledávkami zajištěnými majetkem dlužníka ve výši 4.627.404,16 Kč, a že při přezkumném jednání konaném dne 24. 4. 2017 (B-11) správce všechny pohledávky uznal. 6. Dále soud I. stupně uvedl, že správce sepsal nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka jako jeho majetek, že vyrozuměl žalovaného o jejich soupisu dne 30. 12. 2016 a o právu žalovaného podat žalobu na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, kterou žalovaný podal dne 16. 1. 2017 a vzal ji posléze zpět, a proto usnesením ze dne 17. 7. 2017, č. j. 195 ICm 250/2017-18, jež nabylo právní moci 4. 8. 2017, bylo řízení o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka zastaveno. 7. Soud I. stupně dále uvedl, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že darovací smlouva, kterou byly na žalovaného, jako osobu dlužníku blízkou, převedeny nemovitosti, je podle § 240 IZ i § 242 IZ vůči věřitelům dlužníka neúčinná, pokud k tomu došlo v době kratší tří, resp. pěti let před zahájením insolvenčního řízení, a to bez jakéhokoliv protiplnění, v době úpadku dlužníka, jelikož podstatnou část závazků, vzniklých před rokem 2014 a splatných

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 195 ICm 45/2017 (MSPH 95 INS 3993/2016)

již od 8. 4. 2014, dlužník neplnil. Uvedl, že tímto právním úkonem došlo ke zkrácení uspokojení dlužníkových věřitelů, že žalovaný v řízení nevyvrátil úpadkovou situaci dlužníka v době uzavření darovací smlouvy a ani nevyvrátil záměr dlužníka zkrátit uspokojení věřitelů. Uvedl zároveň, že důkazy navržené žalovaným k vyvrácení existence úpadku dlužníka v době uzavření darovací smlouvy neprovedl s ohledem na tvrzení dlužníka samého v insolvenčním řízení, že je zcela nemajetný. Poukázal na procesní situaci v insolvenčních řízení společností s majetkovou účastí dlužníka s tím, že ve dvou případech byl již na jejich majetek prohlášen konkurs. Uvedl, že žalovaný přes opakovaná poučení soudu netvrdil konkrétní skutečnosti o tom, že dlužník v úpadku nebyl, že měl majetek přesahující jeho závazky a nevyvrátil tvrzení dlužníka o jeho nemajetnosti. Rozhodnutí Okresního soudu v Jindřichově Hradci nepovažoval za závazné pro toto řízení, s jeho závěry se neztotožnil. Hodnotu akcií dlužníka ve společnostech s majetkovou účastí dlužníka a účetní závěrky v těchto společnostech nepovažoval za vypovídající o schopnosti dlužníka vypořádat splatné závazky vůči věřitelům, a proto nepřipojil k důkazu spis Okresního soudu v Jindřichově Hradci vedený pod sp. zn. 6 C 115/2015 a také s ohledem na důkaz provedený rozsudkem vydaným v této věci. Poukázal na nedostatečná tvrzení a důkazní návrhy žalovaného o majetku dlužníka v době darování nemovitostí a na nedostatek označení konkrétních listin, kterými by měla být tato jeho tvrzení prokázána. Neprovedl výslech dlužníka a jeho manželky jako dárci nemovitostí pro jejich zainteresovanost na výsledku řízení. Závěrem uvedl, že vědomost žalovaného o úpadku dlužníka není podle § 240 IZ podstatná, a že podle § 242 IZ se má za to, že byl úmysl dlužníka zkrátit své věřitele žalovanému znám s ohledem na vztah rodičů a syna, jako osob navzájem blízkých a s přihlédnutím k tomu, že měli bydliště na shodné adrese. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit náklady státu podle § 11 odst. 2 písm. n), § 2 odst. 3 a § 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZSP) a podle položky 13 písm. d) Sazebníku poplatků k ZSP.

8. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalovaný včas odvolání a navrhoval jej zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal, že soud I. stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům na podporu tvrzení, že dlužník nebyl v době uzavření darovací smlouvy v úpadku a své pohledávky vůči věřitelům hradil. Soud se podle jeho názoru spokojil s konstatováním stavu úpadku podle insolvenčního spisu, aniž by byla zjištěna konkrétní situace stavu faktického úpadku ke dni odporovaného úkonu, která jím byla zpochybněna. Namítal, že soud I. stupně neprovedl důkazy navržené žalovaným ke své obraně a zatížil tím řízení vadou, neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil, přičemž není vůbec zřejmé, z jakých konkrétních důkazů a zjištění učinil závěr o stavu faktického úpadku dlužníka ke dni napadeného úkonu. 9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhoval rozsudek potvrdit jako věcně správný. Odvolání žalovaného považoval za právně bezcenné a za projev snahy zabránit zpeněžení majetku, aniž by předkládal konkrétní návrhy a splnil by tím svou povinnost důkazní k vyvrácení zákonného znaku presumpce úpadku dlužníka. K námitce žalovaného zpochybňující stav úpadku dlužníka odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 ICdo 17/2013, na obsah insolvenčního spisu a na zjištění učiněná v průběhu insolvenčního řízení s tím, že povinností žalovaného bylo jej vyvrátit, avšak žalovaný k tomu neučinil žádné relevantní návrhy, přičemž judikatura soudů po osobě dlužníkovi blízké požaduje, aby se při právních úkonech uzavíraných s dlužníkem přesvědčila (vyvinutím náležité pečlivosti), že právní úkony nečiní dlužník v úpadku. Připomněl, že dlužník má závazky ve výši 169.533.000 Kč a v dalších řízeních, v nichž vystupuje jako statutární orgán či jiná osoba, jsou závazky jím vlastněných společností ve výši 78.194.856,12 Kč (KSCB 41 INS 29649/2016) a 221.161.062,49 Kč

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 195 ICm 45/2017 (MSPH 95 INS 3993/2016)

(KSCB 27 INS 23329/2015). Uvedl, že věřitel ČSOB Factoring, a.s. má pohledávku ve výši 14.580.127,39 Kč splatnou dne 8. 4. 2014 a řadu dalších splatných v období 2014, a že posuzovaný právní úkon byl proveden 23. 12. 2014. 10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: 11. Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). 12. Podle § 236 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty (odst. 1). Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada (odst. 2). 13. Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3). 14. Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odst. 4). 15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 ICdo 17/2013, se k naplnění skutkové podstaty ustanovení § 240 IZ nevyžaduje dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění zpochybněného právního úkonu v úpadku (nebo že tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku). Jde-li o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, pak se skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 195 ICm 45/2017 (MSPH 95 INS 3993/2016)

předpokládá. Osoba dlužníku blízká u této skutkové podstaty neúčinnosti právního úkonu nemá jinou možnost obrany než prokázat, že dlužník v době uskutečnění tohoto právního úkonu nebyl v úpadku. Posouzení takového právního úkonu učiněného dlužníkem v rozhodné době vůči osobě blízké není podmíněno tím, zda tato osoba věděla o tom, zda v době učinění úkonu byl dlužník v úpadku, ani tím, že dlužník měl úmysl zpochybněným úkonem zkrátit uspokojení svých věřitelů. 16. Podle § 242 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3). 17. Podle § 22 občanského zákoníku (dále jen o.z.) je osoba blízká příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen partner ); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí (odst. 1). Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti (odst. 2). 18. Osoba dlužníku blízká u skutkových podstat neúčinnosti právního úkonu podle § 240 a § 241 IZ nemá jinou možnost obrany než prokázat, že dlužník v době uskutečnění tohoto právního úkonu nebyl v úpadku. Tj. jde-li o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, pak se skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, předpokládá. V takovém případě je na žalovaném, chce-li se odpůrčí žalobě ubránit, aby tvrdil a prokázal, že dlužník v době namítaných právních úkonů nebyl v úpadku. 19. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že darovací smlouva byla uzavřena dne 23. 12. 2014, že dne 22. 2. 2016 bylo na základě věřitelského návrhu zahájeno insolvenční řízení dlužníka, že usnesením ze dne 23. 1. 2017 (A-54) byl zjištěn úpadek dlužníka (předchozí rozhodnutí o úpadku dlužníka ze dne 21. 12. 2016 (A-29) bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze), na jeho majetek byl prohlášen konkurs a byl ustanoven správce. Žalobu podanou k insolvenčnímu soudu dne 4. 1. 2017 lze považovat za včasnou ve smyslu § 239 odst. 3 IZ. 20. Odvolací soud nejprve vyšel ze zjištění, že správce dle obsahu seznamu majetku (B-10) zahrnul nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka jako jeho vlastnictví, že vyrozuměl žalovaného o jejich soupisu dne 30. 12. 2016 a o jeho právu podat žalobu na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, kterou žalovaný podal dne 16. 1. 2017, posléze ji vzal zpět a usnesením ze dne 17. 7. 2017, č. j. 195 ICm 250/2017-18, jež nabylo právní moci 4. 8. 2017, bylo řízení o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka zastaveno. Odvolací soud se tedy zabýval tím, zda je dán naléhavý právní zájem správce na požadovaném určení neúčinnosti právního úkonu-darovací smlouvy. 21. Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 195 ICm 45/2017 (MSPH 95 INS 3993/2016)

a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3). 22. Zákon č. 294/2013 Sb. účinný od 1. 1. 2014 změnil IZ v § 217 tak, že se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: (2) Insolvenční správce vyřadí ze soupisu majetkové hodnoty, o kterých v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že nenáleží do majetkové podstaty; to platí bez zřetele k tomu, že v době vyřazení se již osoba, která má z vyřazení prospěch, nemůže domáhat vyloučení těchto majetkových hodnot z majetkové podstaty. Učiní tak po projednání s věřitelským výborem a poté, co vyrozumí insolvenční soud; tím není vyloučena možnost opětovného soupisu vyřazených majetkových hodnot do majetkové podstaty. . 23. Z důvodové zprávy k bodům 122 až 125 (§ 217, § 224 a § 225) vyplývá, že Změna § 217 a § 224 se týká soupisu majetkové podstaty dlužníka. Z veřejné konzultace vyplynula potřeba pojmenovat postup insolvenčního správce v těch případech, kdy ze soupisu majetkové podstaty vyčleňuje majetek, jenž do ní nenáležel, a to i když zvítězil v incidenčním sporu o příslušnost tohoto majetku k majetkové podstatě, vyjde-li to najevo v průběhu insolvenčního řízení. Stalo se tak doplněním § 217 o nový odstavec 2 . 24. Z výše uvedeného plyne, že jakkoliv v důsledku výsledku sporu ve věci o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 195 ICm 250/2017, jež byla ukončena pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení, aniž by bylo rozhodnuto o věci samé, čímž podle § 225 odst. 3 IZ platí, že označený majetek-nemovitosti, je pojat do soupisu oprávněně, může správce kdykoliv bez ohledu na výsledek řízení o vylučovací žalobě vyčlenit majetek z majetkové podstaty, pokud se ukáže, že do majetkové podstaty tento majetek nepatří. Proto například v situaci, že v řízení o určení neúčinnosti právního úkonu-darovací smlouvy, bude jako předběžná otázka nepochybně postaveno na jisto, že je vlastníkem nemovitostí žalovaný, bude lze dovodit, že nemovitosti nepatří do majetkové podstaty dlužníka a tento majetek správce vyloučí z majetkové podstaty postupem podle § 217 odst. 2 IZ. 25. Výsledek určení, že je správcem namítaný právní úkon neúčinný vůči věřitelům dlužníka, musí vždy v každém jednotlivém případě předcházet řádné posouzení soudu, zda je posuzovaný právní úkon platný, a dospěje-li k závěru, že platný není, nemůže být správce s podanou odpůrčí žalobou úspěšný. 26. V daném případě odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že důvodem pro soupis nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka je správcem uváděná neplatnost darovací smlouvy. Námitku neplatnosti darovací smlouvy správce zopakoval v podané žalobě, aniž by se jakkoliv vyjádřil k důvodům její neplatnosti a soud tuto námitku převzal bez dalšího do svého rozhodnutí, aniž by se jí jakkoliv zabýval. Již jen tím zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na jeho nesprávné rozhodnutí o podané žalobě. 27. Protože zjištění platnosti darovací smlouvy je předpokladem pro další posuzování a závěr o namítané její neúčinnosti, bude v dalším řízení na soudu I. stupně, aby se nejprve vypořádal s (ne)platností darovací smlouvy jako s předběžnou otázkou, vyzve správce k doplnění skutkových tvrzení týkajících se neplatnosti darovací smlouvy a teprve v případě, že shledá darovací smlouvu platně uzavřenou, bude se dále zabývat její namítanou neúčinností, jeho další povinností bude doplnit a dále provést dokazování navrhované žalovaným a přezkoumatelným způsobem

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 195 ICm 45/2017 (MSPH 95 INS 3993/2016)

odůvodnit závěr o tom, že v době uzavření darovací smlouvy byl dlužník skutečně v úpadku, protože již v té době nebyl schopen hradit splatné závazky vůči svým věřitelům. 28. V daném případě založil soud I. stupně závěr o tom, že byl dlužník v době uzavření darovací smlouvy v úpadku na základě naplnění vyvratitelné domněnky jeho úpadku podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, která nastala tím, že dlužník nedoložil seznamy podle § 104 IZ. Současně soud poukázal na dokazování provedené v insolvenčním řízení pro účely rozhodnutí o podaném insolvenčním návrhu, které konstatoval. Svůj závěr založil také na tom, že ve vyjádření ze dne 2. 11. 2016 (A-31) dlužník v zahájeném insolvenčním řízení prohlásil, že je zcela nemajetný, že dle zprávy správce ze dne 4. 4. 2017 (B-10) byly do insolvenčního řízení dlužníka přihlášeny pohledávky věřitelů v celkové výši 169.533.714,16 Kč, které byly při přezkumném jednání konaném dne 24. 4. 2017 (B-11) všechny zjištěny, z čehož zajištěné pohledávky činily 4.627.404,16 Kč. Uzavřel, že žalovaný nevyvrátil domněnku úpadku dlužníka, jenž měl sice prokázán k době podání insolvenčního návrhu, nikoliv v době uzavření darovací smlouvy na základě zjištění učiněných v tomto řízení. Zároveň pochybil, pokud neprovedl důkazy navrhované v řízení žalovaným a současně konstatoval, že žalovaný neunesl své břemeno důkazní, respektive provedl k důkazu toliko rozsudek vydaný ve věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 115/2015 o určení neúčinnosti darovací smlouvy, ve kterém tento soud dospěl k názoru, že v době uzavření darovací smlouvy měl dlužník majetek využitelný k úhradě splatných pohledávek věřitelů. Jakkoliv se odvolací soud ztotožnil s názorem, že insolvenční soud není vázán jiným právním názorem vysloveným Okresním soudem v Jindřichově Hradci v jiné věci a týkající se jiných účastníků řízení, měl za to, že soud pro svůj jiný názor neměl dostatek podkladů vyplývajících z relevantního dokazování, neprovedeného v tomto řízení a nad to navrhovaného žalovaným, neboť odkázal toliko na stav úpadku společností s majetkovou účastí dlužníka, jejichž insolvenční řízení bylo zahájeno v jednom případě v průběhu roku 2015 a v dalších případech v roce 2016. Žalovaný přitom v řízení založil svou obranu právě na majetkovém potenciálu dlužníka v těchto společnostech, jejichž kondici v době uzavření darovací smlouvy posuzoval toliko Okresní soud v Jindřichově Hradci, a nikoliv soud I. stupně, jenž přihlédl toliko k posléze zahájeným insolvenčním řízením na majetek těchto společností a bez jakéhokoliv relevantního dokazování uzavřel, že majetkový potenciál dlužníka, spočívající v existenci jeho majetkové účasti v těchto společnostech, nepostačoval k úhradě splatných závazků věřitelů dlužníka, aniž by jej jakkoliv poměřil s výší závazků dlužníka v rozhodné době uzavření darovací smlouvy a aniž by jakkoliv posoudil využitelnost tohoto majetku dlužníka pro účely úhrady splatných závazků vůči věřitelům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4476/2007 Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se pro účely závěru, zda dlužník je v úpadku, ani k výši těchto pohledávek; to platí i o jiném majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů .). 29. Odvolací soud zjistil, že soud I. stupně nejenom, že neprovedl v tomto řízení řádné dokazování, jež by směřovalo ke zjištění skutkového stavu věci, ale zároveň uzavřel, že žalovaný neprokázal svá tvrzení o tom, že v době darovací smlouvy dlužník nebyl v úpadku, a to přes to, že žalovaným navrhované dokazování směřující k prokázání těchto tvrzení odmítl provést, a aniž by o tom jakkoliv nerozhodl. Lze se ztotožnit toliko s jeho názorem, že žalovaným navrhované důkazy výslechem dlužníka a jeho manželky nemohou nahradit a prokázat reálnou existenci majetku dlužníka v době uzavření darovací smlouvy, a že jeho výše byla dostatečná pro úhradu jeho splatných závazků. V dalším však dospěl odvolací soud k závěru, že je pro nedostatek důvodů rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelné a řízení je zatíženo vadami, které nemohly být odvolacím soudem napraveny.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 195 ICm 45/2017 (MSPH 95 INS 3993/2016)

30. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) a 2 o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí, jímž řízení skončí, zároveň rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 237 odst. 1 písm. k) o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

Praha 2. ledna 2018

JUDr. Alexandra Jiříčková, v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.