104 VSPH 842/2017-69
177 ICm 512/2015 104 VSPH 842/2017-69 (MSPH 77 INS 672/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Alexandry Jiříčkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobce: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29414873, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, insolvenční správce dlužníka Stavitelství De, a.s. v likvidaci, IČO 26068435, sídlem Jelínkova 1617/3, Praha 8, zast. JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, sídlem Táborská 65/29, Praha 4, proti žalovanému: 3G Praha, s.r.o., IČO 27202101, sídlem Ke Stírce 1766/5, Praha 8-Kobylisy, zast. JUDr. Tomášem Ptáčkem, advokátem, sídlem Loretánské nám. 109/3, Praha 1, o neúčinnost právního úkonu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 177 ICm 512/2015-45 ze dne 26. září 2017,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 177 ICm 512/2015-45 ze dne 26. září 2017 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze určil, že Dohoda o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2014, uzavřená mezi dlužníkem Stavitelství De, a.s. v likvidaci, IČO 26068435 (dále jen dlužník) jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, jejímž předmětem je postoupení pohledávky za společností Zlínstav a.s., IČO 28315669, Zlín, Bartošova 5532, ve výši 161.450 Kč, jakožto část pohledávky z titulu neuhrazené ceny zboží, služeb a dodávek prací na základě smlouvy č. 49000/012/2013 ze dne 18. 9. 2013, kterou dlužník vyúčtoval daňovým dokladem č. 01140024 ze dne 7. 3. 2014, znějícím na částku ve výši 2,580.553 Kč, je neúčinným právním úkonem (bod I. výroku), určil, že Dohoda o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2014, uzavřená mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, jejímž předmětem je postoupení pohledávky za společností Zlínstav a.s., IČO 28315669, Zlín, Bartošova 5532, ve výši 213.153 Kč, z titulu neuhrazené ceny zboží, služeb a dodávek prací na základě smlouvy č. 49000/012/2013 ze dne 18. 9. 2013, kterou dlužník vyúčtoval daňovým dokladem č. 05614 ze dne 4. 2. 2014, znějícím na částku ve výši 125.864,20 Kč, a daňovým dokladem č. 98113 ze dne 6. 1. 2014, znějícím na částku ve výši 87.289,40 Kč, je neúčinným právním úkonem (bod II. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 8.269,14 Kč (bod III. výroku) a zaplatit státu na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (bod IV. výroku). isir.justi ce.cz 177 ICm 512/2015 (MSPH 77 INS 672/2014)

V odůvodnění rozsudku soudu I. stupně mimo jiné uvedl, že se žalobce domáhal určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka podle § 235 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a podle § 240 IZ, spočívajících v Dohodě o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2013, Dohodě o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2014 a Dohodě o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2014, všech uzavřených mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, že vzal žalobu co do nároku na určení neúčinnosti Dohody o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2013 zpět a soud I. stupně usnesením č. j. MSPH 177 ICm 512/2015-33 ze dne 7. 3. 2017 řízení v tomto rozsahu zastavil.

V podané žalobě žalobce uvedl, že dlužník postoupil na žalovaného své pohledávky za společností Zlínstav, a.s. v celkové výši 477.669 Kč, že úplata za postoupení byla ujednána ve výši 0 Kč, že dlužník pohledávky žalovanému daroval a neobdržel za ně žádné protiplnění, že byl v době uzavření dohod v úpadku, neboť měl nejméně 9 věřitelů se splatnými pohledávkami a neměl jiný majetek, který by umožnil uspokojení jeho věřitelů.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby z důvodu, že jsou dohody o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2014 a 11. 2. 2014 nicotné, že jsou neurčité, protože neobsahují řádnou specifikaci postupovaných pohledávek, jsou vnitřně rozporné, neboť z nich vyplývá, že pohledávky jsou postupovány za úplatu ve výši 0 Kč, že neobsahují výslovnou vůli stran ke změně osoby věřitele, že žalovaný nemá k dispozici faktury vůči údajnému dlužníkovi Zlínstav, a.s., že je na žalobci aby prokázal, zda existovaly a byly doručeny společnosti Zlínstav, a.s.

Soud I. stupně uvedl, že usnesením ze dne 14. 4. 2014 (A-22) byl zjištěn úpadek dlužníka, že žaloba byla podána u insolvenčního soudu dne 3. 2. 2015 včas a jsou jí napadány právní úkony učiněné dne 11. 2. 2014 a 10. 3. 2014 z důvodu neposkytnutí přiměřeného protiplnění, vůči osobě, která není osobou dlužníkovi blízkou, a které dlužník učinil v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení, které trvá. Dohody o postoupení pohledávek shledal za platně uzavřené, odkazuje na § 3028 odst. 3, § 1879, § 574, § 551, § 552, § 553, § 578, § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ). Dále je posoudil podle § 235 a § 240 IZ se závěrem, že se jedná o neúčinné právní úkony bez přiměřeného protiplnění, pokud bylo dohodnuto postoupení pohledávek jako bezúplatné a dlužníkovi se tím žádného protiplnění nedostalo. Shledal zároveň, že v době uzavření namítaných právních úkonů byl dlužník v úpadku, že k jejich uzavření došlo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení, že nebyla naplněna zákonná výjimka vylučující posouzení některé z předmětných dohod o postoupení pohledávek jako neúčinného právního úkonu, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty neúčinného právního úkonu podle § 240 IZ.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalovaný včas odvolání a navrhoval jej zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Závěry soudu I. stupně o neúčinném právním úkonu považoval za nesprávné a nepřezkoumatelné, trval na nicotnosti a neurčitosti dohod o postoupení pohledávek a na tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně existence pohledávek dlužníka za společností Zlínstav, a. s. 177 ICm 512/2015 (MSPH 77 INS 672/2014)

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a a aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 111 IZ platí, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí (odstavec 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné (odstavec 3).

Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).

Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (odst. 3). Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4).

Ustanovení § 111 IZ upravuje tzv. zákonnou neúčinnost právních úkonů, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení. Tato úprava má smysl (a může se prosadit) jen ve spojení s následným zjištěním úpadku dlužníka. Neúčinnost podle § 111 IZ se prosazuje výlučně odpůrčí žalobou insolvenčního správce (§ 235 odst. 2 IZ; srov. usnesení NSČR 29 NSCR 67/2014 ze dne 29. 2. 2016). 177 ICm 512/2015 (MSPH 77 INS 672/2014)

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 14. 1. 2014 (A-1), a že usnesením ze dne 14. 4. 2014 (A-22) byl zjištěn úpadek dlužníka.

V projednávané věci se stala předmětem řízení otázka neúčinnosti právních úkonů dlužníka ze dne 11. 2. 2014 a ze dne 10. 3. 2014, které dlužník učinil v době po zahájení insolvenčního řízení dnem 14. 1. 2014 (A-1) do zjištění úpadku dlužníka dnem 14. 4. 2014 (A-22). Soud I. stupně posuzoval neúčinnost namítaných právních úkonů sice správně podle § 235 IZ, avšak nesprávně postavil své závěry na tom, že dohody o započtení pohledávek byly uzavřeny v době, kdy účinky podaného insolvenčního návrhu tu nebyly a nezabýval se proto tím, zda dlužník uzavřel tyto dohody v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jak jsou formulovány v § 111 odst. 1 a 2 IZ. To předpokládá dokazování, jež se zjevně vymyká rozsahu dokazování v odvolacím řízení ve smyslu § 213 odst. 4 občanského soudního řádu (o.s.ř.).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) a 2 o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž posoudí účinnost dohod o postoupení pohledávek uzavřených za trvání účinků podaného insolvenčního návrhu ze všech zákonných hledisek uvedených v § 111 IZ. V novém rozhodnutí, jímž řízení skončí, zároveň rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 237 odst. 1 písm. k) o. s. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

V Praze dne 19. prosince 2017

JUDr. Alexandra J i ř í č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela