104 VSPH 837/2015-30
156 ICm 2038/2015 104 VSPH 837/2015-30 (KSPL 56INS 21610/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobce: VODOSPOL, s.r.o., IČO 48365351, sídlem Ostravská 169/IV, 339 01 Klatovy, zast. Mgr. Alenou Královou, advokátkou, sídlem Šafaříkovy sady 2774/7, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: JUDr. Ing. Petr Štillip, sídlem Lukavická 16, 301 00 Plzeň, insolvenční správce dlužníka Igora anonymizovano , anonymizovano , IČO 69274665, trvale bytem Sady Pětatřicátníků 7, 301 00 Plzeň, t.č. bytem Husova 9, 301 00 Plzeň, sídlem Hlávkova 761, 339 01 Klatovy III, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 156 ICm 2038/2015-15 ze dne 14.září 2015

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 156 ICm 2038/2015-15 ze dne 14.září 2015se v bodu II. výroku mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zastavil řízení (bod I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.466,50 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci ve výši 4.000 Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně mimo jiné uvedl, že se žalobce domáhal žalobou podanou k insolvenčnímu soudu dne 22.5.2015 určení pravosti a vykonatelnosti pohledávky P1, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Igora anonymizovano (dále jen dlužník), vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56INS 21610/2014, a že vzal žalobu zpět dne 25.8.2015 poté, co žalovaný JUDr. Ing. Petr Štillip (dále jen správce) vzal zpět své popření pohledávky žalobce P1 a pohledávka žalobce se stala zjištěnou. Soud I. stupně proto postupoval podle § 96 odst. 1 o.s.ř. a řízení zastavil. O nákladech účastníků rozhodl podle § 202 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) z důvodu, že správce vzal zpět popření pohledávky žalobce proto, že neměl dostatek informací od dlužníka a uznal, že není důvodu k popření jeho pohledávky. Rozhodnutí o vrácení části soudního poplatku žalobci odůvodnil soud podle § 10 zák. č. 549/1991 Sb.

Jen proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Plzni podal žalovaný včas odvolání a navrhoval je zrušit a rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl mimo jiné, že v něm dlužník vyvolal mylný dojem o tom, že v době probíhajícího sporu se žalobcem měl dlužník zřízenu datovou schránku a měl tedy na základě důkazního materiálu předloženého mu dlužníkem za to, že je rozsudek vydaný soudem nevykonatelný a jsou dány předpoklady jeho úspěchu při obnovení řízení. Ačkoliv neměl v době konání přezkumného jednání dostatek podkladů, postupoval v souladu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, vycházeje z toho, že je popření krokem 156 ICm 2038/2015 (KSPL 56INS 21610/2014) vratným, avšak absenci popření nelze zhojit. Nesouhlasil v daném případě s aplikací § 202 odst. 2 IZ, neboť postupoval ve věci svědomitě a v souladu se zákonem a nelze mít k jeho tíži, že neměl dostatek důkazů pro svá tvrzení v době konání přezkumného jednání. Navrhoval, aby soud postupoval podle § 146 odst. 1 bod b) o.s.ř., popřípadě podle § 150 o.s.ř. a dospěl-li by k závěru, že jsou podmínky pro uložení povinnosti platit náklady řízení žalobce, nechť je tato povinnost uložena dlužníku, jenž jejich vznik zavinil.

Odvolací soud přezkoumal usnesení v napadeném bodě II. výroku, aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že se zavinění posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku; tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně), náhradu nákladů řízení, jež v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Uvedené platí v poměrech incidenčního řízení s limitem uvedeným v § 202 odst. 1 větě prvé IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti správci.

Odvolací soud vyšel z obsahu spisu a zjistil, že:

-žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelné pohledávky P1 v celkové výši 83.489,20 Kč, -při přezkumném jednání konaném dne 8.4.2015 (B-3) insolvenční správce navrhl postupovat podle § 191 odst. 2 IZ z důvodu, že rozhodnutí soudu nebyla zasílána do datové schránky, přestože dlužník v době rozhodování již aktivní datovou schránku měl; insolvenční soud usnesením vydaným podle § 191 odst. 2 IZ rozhodl, že se pohledávky P1 pokládají za nevykonatelné; zároveň byly pohledávky žalobce popřeny správcem a dlužníkem co do pravosti, -dne 11.5.2015 (B-8) byl žalobce byl vyrozuměn o popěrném úkonu a vyzván k podání incidenční žaloby, -dne 25.5.2015 podal žalobce incidenční žalobu o určení vykonatelnosti a pravosti pohledávky P1, -dne 7.7.2015 vzal žalovaný popření pohledávky žalobce P1 zpět (B-14) z důvodu poskytnutí neúplných a nepřesných informací dlužníkem, -podáním ze dne 25.8.2015 vzal žalobce žalobu zpět.

Ze shora uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že incidenční žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, jenž po jejím podání vzal zpět své popření, v důsledku čehož se sporná pohledávka stala zjištěnou (§ 201 odst. 1 písm. c) IZ) a podaná žaloba bezpředmětnou. V takovém případě by pravidelně přicházelo v úvahu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. a žalovaného (pokud by nešlo o insolvenčního správce) by bylo lze zavázat k jejich úhradě ve prospěch žalobce. Protože se však v dané věci jedná o incidenční spor o pravost a výši pohledávky, nelze podle § 202 odst. 1 IZ přiznat žalobci právo na náhradu nákladů proti žalovanému správci. 156 ICm 2038/2015 (KSPL 56INS 21610/2014)

Soud I. stupně tak pochybil, když žalovanému správci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 202 odst. 2 IZ, dle něhož náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit, neboť citované ustanovení upravuje toliko separaci (dílčích) nákladů, a nikoliv náhradu (celkových) nákladů, přičemž zavinění z hlediska § 202 odst. 2 IZ nelze spatřovat v procesním zavinění významném z hlediska aplikace § 146 odst. 2 o.s.ř.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě II. výroku změnil shora uvedeným způsobem.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 17.prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová