104 VSPH 822/2015-16
179 ICm 3302/2014 104 VSPH 822/2015-16 (MSPH 79 INS 13739/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Credit Suisse AG, reg. č. CHE 106.831.974, sídlem Paradeplatz 8, 8001 Zurich, Švýcarská konfederace, zastoupeného Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem Baker & McKenzie, s.r.o. advokátní kancelář, sídlem Klimentská 1216/46, 110 02 Praha 1, proti žalovanému C&E. A. EUROPEAN CONSULTING LIMITED, sídlem Faneromenis, PATSIAS COURT 145 (1st floor, Flat/Office 102), Larnaca, 060 31 Kyperská republika, zastoupeného Mgr. Petrem Holešínským, advokátem HVH LEGAL, advokátní kancelář, s.r.o., sídlem Husinecká 808/5, 130 00 Praha 3, o popření pohledávky žalovaného, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 179 ICm 3302/2014-7 ze dne 15. října 2015,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 179 ICm 3302/2014-7 ze dne 15. října 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku uvedeným usnesením odmítl žalobu, kterou žalobce jako věřitel insolvenčního dlužníka Rezidence Kavčí Hory, a.s. (dále jen dlužník) v řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 79 INS 13739/2014 popřel pohledávku žalovaného (dalšího věřitele tohoto insolvenčního dlužníka) ve výši 301.125.000,-Kč, a to z důvodu uvedeného v § 202 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jelikož žalobce, který popřel pohledávku jiného věřitele, nesložil do 15 dnů po skončení přezkumného jednání u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč (§ 202 odst. 3 IZ), a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že žalobce řádně a včas uplatnil své popření popěrným úkonem ze dne 4.9.2014. Soud popření pohledávky postupem podle § 200 odst. 3 IZ neodmítl a po uplynutí 10ti denní lhůty popření zaevidoval jako žalobu. Lhůta ke složení jistoty na náklady incidenčního sporu o popřené pohledávce začala žalobci běžet ode dne následujícího po zvláštním přezkumném jednání, jež se konalo 9.12.2015 (správně má být 9.12.2014); pohledávku žalovaného popřel rovněž insolvenční správce. V době konání zvláštního přezkumného jednání již bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Posledním dnem lhůty ke složení jistoty na účet insolvenčního soudu připadl na úterý dne 30.12.2015 (správně má být 30.12.2014). Jistotu žalobce dosud nesložil a neosvědčil, že ji nemohl bez své viny složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by žalobci mohla vzniknout újma ve smyslu § 202 odst. 6 věta první IZ. Na žalobce pak rovněž nelze aplikovat § 202 odst. 6 věta poslední IZ, a proto soud žalobu odmítl. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 146 odst. 3 o.s.ř., když žalovanému v souvislosti s tímto řízením dosud žádné náklady nevznikly. 179 ICm 3302/2014 (MSPH 79 INS 13739/2014)

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, v němž požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. V odvolání namítal, že na daný případ dopadá § 200 odst. 6 věta poslední IZ, podle něhož není přihlášený věřitel, povinen složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky. Žalobce učinil popěrný úkon dne 4.9.2014, v této době byl zjištěn úpadek dlužníka a povolena jeho reorganizace; po dobu reorganizace neměl podle § 336 odst. 4 IZ popěrný úkon věřitele vliv na zjištění pohledávky žalovaného, a to nejméně do jejího skončení dnem 23.3.2015. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalovaného byla při přezkumném jednání konaném dne 14.12.2014 popřena v totožném rozsahu i insolvenčním správcem, nemá popření pohledávky věřitelem podle názoru žalobce na zjištění pohledávky žalovaného vliv ani nadále. Insolvenční správce dosud nevzal své popření zpět.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst.1 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Podle § 200 IZ je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odstavec 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odstavec 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (odstavec 3). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odstavec 5).

Insolvenční zákon v § 200 umožňuje popření přihlášené pohledávky věřitelem, stanoví však proto přesná pravidla, která jsou závazná a od nichž se nelze odchýlit. Podle § 200 odst. 2 IZ se k popření pohledávky přihlášeným věřitelem přihlíží, obsahuje-li všechny náležitosti a postup podle § 43 o.s.ř. se nepoužije. I z tohoto ustanovení IZ vyplývá, že v souvislosti s popřením pohledávky přihlášeným věřitelem soud nemá žádnou poučovací povinnost a není povinen vyzývat popírajícího věřitele nejen k odstranění vad jeho popěrného úkonu, ale není povinen ani jej vyzývat či poučovat, kdy, jak a jakou formou má složit zákonem stanovenou jistotu.

Podle § 202 IZ popírající věřitel je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 3), ledaže ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. Přihlášený věřitel dále nemá 179 ICm 3302/2014 (MSPH 79 INS 13739/2014) povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky (odstavec 6).

Odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil, že žalobce podáním ze dne 14.9.2014 popřel pohledávku žalovaného, tato pohledávka byla předmětem přezkumného jednání konaného dne 9.12.2014 (B-109), rozhodnutí o odmítnutí popření podle § 200 odst. 3 IZ insolvenční soud nevydal. O úpadku dlužníka a o povolení reorganizace soud rozhodl soud I. stupně dne 3.6.2014 (A-12), usnesením ze dne 23.3.2015 (B-148) ve spojení s potvrzujícím usnesení odvolacího soudu ze dne 5.10.2015 (B-233) pak byla reorganizace dlužníka přeměněna na konkurs, účinky konkursu nastaly dnem 23.3.2015.

Odvolací soud nesdílí názor žalobce, podle něhož by ani po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, nemělo mít vliv na zjištění pohledávky její popření věřitelem, za situace kdy tuto pohledávku současně popírá i insolvenční správce a že v takovém případě nemá věřitel povinnost složit jistotu. Popěrný úkon věřitele a popěrným úkon správce jsou dva zcela samostatné a na sobě nezávislé právní úkony, mohou (a ani nemusejí) být učiněny z odlišných důvodů a v rozdílném rozsahu. Insolvenční zákon rozhodně nestanoví, že by měl popěrný úkon správce přednost před popěrným úkonem věřitele nebo před popěrným úkonem dlužníka v oddlužení nebo že by měl popěrný úkon jednoho věřitele přednost před popěrným úkonem jiného věřitele. Rovněž tak insolvenční zákon nestanoví, že by soud měl přednostně rozhodnout o žalobě o určení pohledávky věřitele proti popírajícímu správci či dlužníku (resp. jejich žalobě na popření vykonatelné pohledávky), než začne jednat o perfektním popěrném úkonu věřitele podle § 200 IZ. Jinak řečeno, nejde-li o případ uvedený v § 202 odst. 6 IZ, stíhá povinnost složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč (§ 202 odst. 3 IZ) každého přihlášeného věřitele, který popřel pohledávku (§ 200 IZ), i v případě, že stejnou pohledávku účinně popřela také některá z dalších k tomu oprávněných osob (§ 192 odst. 1 IZ, § 410 odst. 2 IZ). Ostatně ke stejnému závěru dospěl odvolací soud též ve svém usnesení ze dne 9.11.2015, sp. zn. 102 VSPH 459/2015.

V této souvislosti lze za zdroj poznatků o záměrech zákonodárce ve vztahu k ustanovení § 200 a § 202 IZ pokládat důvodovou zprávu k novele insolvenčního zákona zák. č. 69/2011 Sb. s vědomím toho, že text § 200 odst. 3 IZ doznal při projednávání vládního návrhu v Poslanecké Sněmovně změny (jen) potud, že z něj byla vypuštěna možnost insolvenčního soudu odmítnout popření pohledávky přihlášeným věřitelem rozhodnutím vydaným jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce též pro zjevnou bezdůvodnost.

Ve zvláštní části této důvodové zprávy k bodům 17. a 18. návrhu novely (§ 202) se pak uvádí, že: Navržené doplnění § 202 o nové odstavce 3 až 6 je smysluplnou pojistkou poskytující věřiteli přihlášené pohledávky přiměřenou jistotu, že věřitel, který formálně bezvadným a obsahově přiléhavým úkonem popřel jeho pohledávku, je v případě svého neúspěchu ve sporu ochoten a schopen nést tíži nákladů sporu vzniklých věřiteli přihlášené pohledávky. Tomu odpovídá institut jistoty na náklady incidenčního sporu upravený na obdobných principech jako institut jistoty v občanském soudním řádu (srov. § 75b občanského soudního řádu). Tato úprava má za cíl zabránit účelovým popřením pohledávek jinými věřiteli. Lhůta ke složení jistoty navazuje na běh lhůty, po jejímž uplynutí se popření pohledávky přihlášeným věřitelem stává žalobou (§ 200 odst. 5 návrhu zákona). Jestliže popírající věřitel prohraje incidenční spor, použije se jím složená jistota na zaplacení náhrady nákladů řízení přisouzené k jeho tíži úspěšnému přihlašovateli pohledávky, což se promítne i ve výrokové části soudního rozhodnutí v incidenčním sporu. 179 ICm 3302/2014 (MSPH 79 INS 13739/2014)

Na podporu výše uvedeného lze argumentovat též tím, že takto nastavená právní úprava posiluje princip právní jistoty věřitele, jehož přihlášenou pohledávku popřel jiný věřitel. Jakkoli účelovému popírání přihlášené pohledávky jiným věřitelem do jisté míry předchází též úprava obsažená v ustanovení § 51 odst. 2 IZ (jež určuje, že popření pohledávky přihlášeným věřitelem nebo dlužníkem nemá vliv na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena), takové popření brání zjištění přihlášené pohledávky (§ 201 odst. 1 písm. a/ IZ) a tedy i tomu, aby věřiteli byla z majetkové podstaty dlužníka vyplacena příslušná částka odpovídající míře poměrného uspokojení přihlášené pohledávky (při řešení úpadku konkursem srov. § 306 odst. 4 písm. b/ a § 307 odst. 4 IZ). Institut jistoty na náklady incidenčního sporu je dalším z nástrojů, jejichž prostřednictvím má být minimalizován dopad popření pohledávky věřitelem do poměrů věřitele popřené pohledávky tak, aby se předešlo popěrným úkonům, jimiž není sledováno naplnění cíle a účelu insolvenční ho řízení. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 26/2014 ze dne 24.7.2014)

Jiným slovy řečeno, každý přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, mohl složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,-Kč jen ve lhůtě k tomu určené v § 202 odst. 3 IZ (jež je zákonnou procení lhůtou); k opožděnému složení jistoty se nepřihlíží. To platí bez jakýchkoliv výjimek, zákon prodloužení lhůty k zaplacení jistoty neumožňuje a stejně tak insolvenčnímu soudu neukládá v souvislosti se složením jistoty popírajícím věřitelem žádné povinnosti v tomto směru, tak jak je tomu u soudního poplatku, kde postup soudu je upraven zvláštním zákonem o soudních poplatcích. Na daný případ dopadala vzhledem k povolení reorganizace dlužníka úprava § 336 odst. 4 IZ a věřitel nebyl podle § 202 odst. 6 věta druhá IZ povinen jistotu složit, účinky prohlášením konkursu nastaly dnem 25.3.2015 a následujícího dne začala žalobci běžet desetidenní lhůta ke složení jistoty.

Z těchto důvodu odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správně potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 11. listopadu 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová