104 VSPH 805/2016-59
165 ICm 3102/2016 104 VSPH 805/2016-59 (KSPL 65 INS 1006/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobkyně: Eva anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Hrázi 1128, 342 01, Sušice, zast. Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem, sídlem Na dědinách 733, 141 00, Praha 4, proti žalované: JUDr. Jiřina Lužová, sídlem Dušní 22, 110 00, Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka Silvestra anonymizovano , anonymizovano , IČO 43321623, bytem Na Hrázi 1128, 342 01, Sušice, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 165 ICm 3102/2016-34 ze dne 20. října 2016

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 165 ICm 3102/2016-34 ze dne 20. října 2016 se zrušuje a žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí, pozemku st. parcela č. 1190/12 o výměře 19m2, zastavěná plocha a nádvoří, na které stojí stavba-garáž bez č.p. / č.e., to vše v katastrálním území Sušice nad Otavou, obec Sušice, z majetkové podstaty dlužníka Silvestra anonymizovano (dále jen dlužník) v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 65 INS 1006/2015 (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Plzni mimo jiné uvedl, že se žalobou podanou dne 26.8.2016 žalobkyně domáhala vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka-manžela žalobkyně, jež měla insolvenční správkyně JUDr. Jiřina Lužová (dále jen správkyně) neoprávněně zahrnout do majetkové podstaty dlužníka jako majetek ve společném jmění manželů (dále jen SJM), ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 28.2.1956, vydaným pod sp. zn. 7 C 29/96, bylo SJM (dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů anonymizovano ; dále jen BSM) zrušeno. Dovolávala se, že podle § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), účinného v rozhodném období, nastala fikce zániku BSM ve vztahu k movitým i nemovitým věcem, a že dohodou manželů došlo k jeho vypořádání tak, že je žalobkyně výlučným vlastníkem nemovitostí. isir.justi ce.cz (KSPL 65 INS 1006/2015)

Žalovaná správkyně k podané žalobě uvedla, že dle výpisu z katastru nemovitostí byly nemovitosti v době zahájení insolvenčního řízení dlužníka v SJM dlužníka a žalobkyně, že oba byli společnými vlastníky nemovitostí, o něž v řízení jde, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka-manžela žalobkyně zaniklo SJM, a že podle § 274 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zahrnula nemovitosti do majetkové podstaty zcela z důvodu, že závazky dlužníka jsou vyšší, než je hodnota majetku v majetkové podstatě. Vyzvala proto žalobkyni k podání žaloby a poučila ji o právu podat žalobu o vyloučení věcí z majetkové podstaty ve lhůtě 30 dnů od doručení vyrozumění soupisu majetku. Uvedla, že žalobkyně podala žalobu opožděně, jelikož jí bylo vyrozumění doručeno 19.7.2016. Doplnila, že k nemovitostem uplatňují práva ze zajištění přihlášení věřitelé, že platí materiální publicita zápisu do veřejného seznamu, jímž je katastr nemovitostí a odkázala na § 143 a 149 obč. zák.

Soud I. stupně na základě provedeného dokazování shledal, že vyrozumění o zahrnutí nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka bylo doručeno žalobkyni dne 19.7.2016, že byla žalobkyně poučena o právu podat žalobu do 30 dnů ode dne doručení vyrozumění k insolvenčnímu soudu, a že žaloba podaná dne 26.8.2016 je opožděná. Dále zjistil, že písemná dohoda manželů anonymizovano ze dne 18.3.1997 o vypořádání majetku v BSM, jež bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 28.2.1956, vydaným pod sp. zn. 7 C 29/96, obsahující v článku II. dohodu, že nemovitosti, o něž v řízení jde, jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, nebyla vložena do katastru nemovitostí a nenabyla tak účinnosti. Soud I. stupně shledal, že správkyně postupovala v souladu s § 274 IZ, pokud zahrnula nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka z důvodu, že jsou závazky dlužníka vyšší, nežli je majetek, jenž patřil do SJM, a žalobu z těchto důvodů zamítl. O nákladech účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že správkyni žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalobkyně včas odvolání, navrhovala rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odkázala na § 150 odst. 4 obč. zák., jenž spojuje s uplynutím doby tří let od zániku BSM fikci vypořádání BSM dohodou, takže platí, že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, což platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a společných závazcích manželů. Poukázala na to, že je insolvenční řízení vedeno proti manželovi, a nikoliv proti žalobkyni, že na existenci zrušení BSM byla správkyně upozorněna, a byť písemná dohoda o vypořádání BSM nenabyla účinnosti v důsledku nepodání návrhu na změnu zápisu (vkladu) do katastru nemovitostí, namítala, že se soud I. stupně nevypořádal s namítanou fikcí nabytí ideální jedné poloviny nemovitostí žalobkyní.

Správkyně v podaném vyjádření k odvolání žalobkyně navrhovala rozsudek soudu I. stupně potvrdit jako věcně správný, jelikož soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci, o níž správně rozhodl v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a o.s.ř., a aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 1 písm. d) o.s.ř. dospěl k těmto zjištěním a závěrům. (KSPL 65 INS 1006/2015)

Podle § 224 IZ insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal (odst. 1). Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (odst. 2). Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 3).

Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3).

Podle § 160 IZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odst. 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odst. 4). Spor o vyloučení věcí z majetkové podstaty je podle § 159 odst. 1 písm. b) IZ incidenčním sporem.

Odvolací soud ověřil z obsahu insolvenčního spisu, že správkyně vyrozuměla žalobkyni přípisem ze dne 15.7.2016, doručeným žalobkyni dne 19.7.2016, že dne 11.7.2016 sepsala do majetkové podstaty dlužníka nemovitosti, že předpokládaná prodejní cena majetku v SJM nepřevyšuje závazky dlužníka, pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, že nelze provést vypořádání SJM, a proto podle § 274 IZ zahrnula celý majetek náležející do SJM do majetkové podstaty dlužníka s tím, že bude zpeněžen a výtěžek zpeněžení bude rozdělen věřitelům. Žalobkyni poskytla poučení o jejím právu podat žalobu o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka u insolvenčního soudu proti správkyni ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení vyrozumění o soupisu majetku žalobkyni. Z připojené doručenky je zřejmé, že vyrozumění bylo žalobkyni doručeno 19.7.2016 do jejích vlastních rukou, žaloba o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka byla doručena insolvenčnímu soudu dne 26.8.2016 po uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení vyrozumění. Jelikož (KSPL 65 INS 1006/2015) nebyla žaloba podána včas, platí podle § 225 odst. 3 IZ, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu opožděně, měl ji soud I. stupně z tohoto důvodu odmítnout podle § 160 odst. 4 IZ, nikoliv ji meritorně projednat a rozhodnout ve věci samé. Jelikož věc neměla být meritorně projednána a napadený rozsudek je tak zatížen vadou, kterou nelze v odvolacím řízení napravit, odvolací soud bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) posupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., rozsudek soudu I. stupně zrušil a ve spojení s § 7 IZ žalobu odmítl podle § 160 odst. 4 IZ za přiměřeného použití § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

O právu na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 163 IZ za použití § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a podle § 146 odst. 3 o.s.ř. S ohledem na to, že žalovaná žádné náklady řízení před soudy obou stupňů neuplatnila, bylo o nich rozhodnuto, jak vyplývá z bodu II. výroku tohoto usnesení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 28. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná