104 VSPH 804/2016-40
190 ICm 1324/2016 104 VSPH 804/2016-40 (MSPH 90 INS 16976/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: Hlavní město Praha, IČO: 00064581, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast. JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou, sídlem Blanická 28, Praha 2, proti žalované: JUDr. Kateřina Martínková, LL. M., sídlem Sokolská třída 966/22, Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka EURECA SHOPS, s.r.o., IČO 25555405, sídlem Šafaříkova 371/22, Praha 2, o určení pravosti a výše pohledávek, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 190 ICm 1324/2016-23 ze dne 21. července 2016

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 190 ICm 1324/2016-23 ze dne 21. července 2016 se v bodě III. výroku mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě o určení pravosti pohledávek podané žalobcem Hlavní město Praha (dále jen žalobce) proti JUDr. Kateřině Martínkové, LL. M., insolvenční správkyni (dále jen žalovaná, nebo také správkyně) dlužníka EURECA SHOPS, s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci ve výši 4.000 Kč (bod II. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.342 Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku P8 v celkové výši 3.388.035,11 Kč a pohledávku P42 v celkové výši 148.983,18 Kč, že při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 30.3.2016 (B-167) správkyně popřela co do pravosti pohledávku P8 ve výši 85.500 Kč a pohledávku P42 ve výši 8.709,70 Kč. Žalobce se žalobou podanou včas dne 21.4.2016 podle § 198 insolvenčního zákona (dále jen IZ) domáhal určení pravosti pohledávek P8 tak, že je po právu ve výši 3.354.601,71 Kč, P42 tak, že je po právu ve výši 145.843,88 Kč. isir.justi ce.cz (MSPH 90 INS 16976/2014)

Správkyně vzala dne 10.6.2016 (B-205) zčásti své popření pohledávek P8 a P42 zpět, pro pohledávku P8 ve výši 52.066,60 Kč s tím, že byla zjištěna ve výši 3.354.601,71 Kč, pro pohledávku P42 ve výši 5.570,40 Kč s tím, že byla zjištěna ve výši 145.843,88 Kč. Dne 4.7.2016 (l.č. 16 spisu) vzal žalobce žalobu zpět z důvodu, že pohledávky P8 a P42 byly zjištěny ve správné výši a soud I. stupně řízení pode § 96 o.s.ř. zastavil. Podle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci ve výši 4.000 Kč, sníženého o 20% a o nákladech řízení rozhodl podle § 202 odst. 1 a 2 o.s.ř., použil analogii k § 146 odst. 2 o.s.ř. a k § 142 odst. 3 o.s.ř. a uvedl, že správkyně na základě zcela stejných podkladů popřela žalobcovy pohledávky, a poté toto popření naprosto převažující části odvolala, aniž by byly doloženy jiné podklady k pohledávkám žalobcem, a tím zavinila zastavení řízení. Uložil jí proto povinnost nahradit žalobci vzniklé náklady za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. zcela.

Jen proti bodu III. výroku usnesení Městského soudu v Praze o nákladech řízení podala správkyně včas odvolání a navrhovala je změnit tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V podaném odvolání a jeho doplnění vyjádřením ze dne 25. 7. 2016 nesouhlasila s postupem soudu I. stupně podle § 202 odst. 2 IZ, a měla za to, že není na daný případ přiléhavý, jelikož zaviněním se rozumí porušení procesních povinností insolvenčního správce v řízení, jež by v takovém případě mohlo vést k tzv. separaci nákladů, jež byly druhým účastníkem vynaloženy zbytečně, avšak o takovou situaci v daném případě nejde. Uvedla dále, že podklady týkající se popřených pohledávek obdržela od správce nemovitostí později a nebyly součástí přihlášky pohledávky, že teprve na základě těchto listin bylo postaveno najisto, zda jsou pohledávky žalobce po právu a z tohoto důvodu vzala své popření zpět.

Žalobce v podaném vyjádření k odvolání žalované navrhoval usnesení potvrdit a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud přezkoumal usnesení v napadeném bodě II. výroku, aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že se zavinění posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku; tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně), náhradu nákladů řízení, jež v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Uvedené platí v poměrech incidenčního řízení s limitem uvedeným v § 202 (MSPH 90 INS 16976/2014) odst. 1 větě prvé IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti správci.

Pro rozhodnutí o odvolání jsou rozhodující tyto skutečnosti: -žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku P8 v celkové výši 3.388.035,11 Kč a pohledávku P42 v celkové výši 148.983,18 Kč, -na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 30.3.2016 (B-167) správkyně popřela co do pravosti pohledávku P8 ve výši 85.500 Kč a pohledávku P42 ve výši 8.709,70 Kč, -dne 21.4.2016 podal žalobce incidenční žalobu o určení pravosti a výše pohledávek P8 a P42, -dne 10.6.2016 (B-205) vzala správkyně zčásti své popření pohledávek P8 a P42 zpět, pro pohledávku P8 ve výši 52.066,60 Kč s tím, že byla pohledávka P8 zjištěna ve výši 3.354.601,71 Kč, pro pohledávku P42 ve výši 5.570,40 Kč s tím, že byla pohledávka P42 zjištěna ve výši 145.843,88 Kč, -dne 4.7.2016 (l.č. 16 spisu) vzal žalobce zpět incidenční žalobu.

Ze shora uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že incidenční žaloba, jíž se žalobce domáhal určení správné výše pohledávky P8 ve výši 3.354.601,71 Kč a pohledávky P42 ve výši 145.843,88 Kč , byla vzata zpět i pro chování žalované, jež po jejím podání vzala zpět své popření sice s tím, že jí bylo později správcem nemovitostí doloženo vyúčtování služeb, jež však nekonkretizovala a nedoložila (a to ani v odvolacím řízení), v důsledku čehož se sporné pohledávky v popřené výši staly zjištěnými (§ 201 odst. 1 písm. c) IZ) a podaná žaloba bezpředmětnou. V takovém případě by pravidelně přicházelo v úvahu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. a žalovanou (pokud by nešlo o insolvenční správkyni) by bylo lze zavázat k jejich úhradě ve prospěch žalobce. Protože se však v dané věci jedná o incidenční spor o pravost a výši pohledávky, nelze podle § 202 odst. 1 IZ přiznat žalobci právo na náhradu nákladů proti žalované správkyni.

Soud I. stupně tak pochybil, když žalované správkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 202 odst. 2 IZ, dle něhož náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit, neboť citované ustanovení upravuje toliko separaci (dílčích) nákladů, a nikoliv náhradu (celkových) nákladů, přičemž zavinění z hlediska § 202 odst. 2 IZ nelze spatřovat v procesním zavinění významném z hlediska aplikace § 146 odst. 2 o.s.ř.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě III. výroku změnil shora uvedeným způsobem.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. (MSPH 90 INS 16976/2014)

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejněn v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

V Praze dne 30. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná