104 VSPH 802/2017-24
57 ICm 3856/2017 104 VSPH 802/2017-24 (KSLB 57 INS 4246/2017) (správně KSLB 71 INS 4246/2017)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Alexandry Jiříčkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobce: Insolvency Project, v.o.s., IČO 288 60 993, sídlem Bieblova 1110/1b, 500 03 Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště 1004, 407 77 Šluknov, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem, sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 618 60 069, sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, o popření pohledávek, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č. j. 57 ICm 3856/2017-13 ze dne 31. října 2017,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č. j. 57 ICm 3856/2017-13 ze dne 31. října 2017 se v bodě II. výroku mění tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Milana Nováka, advokáta, na náhradu nákladů řízení částku 8.228 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Milana Nováka, advokáta, na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.238,50 Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zastavil řízení podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) pro nedostatek podmínek řízení a rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že se žalobce Insolvency Project, v.o.s., IČO 288 60 993, insolvenční správce (dále jen správce; nebo také žalobce) dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník) domáhal podanou žalobou určení, že žalovaný nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku P13, přihlášenou ve výši 62.354 Kč do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 57 INS 4246/2017, kterou správce popřel při přezkumném jednání konaném dne 1. 8. 2017 (B-3). Uvedl dále, že usnesením ze dne 29. 9. 2017 (P13-3), isir.justi ce.cz 57 ICm 3856/2017 (KSLB 57 INS 4246/2017) (správně KSLB 71 INS 4246/2017) jež nabylo právní moci dne 19. 10. 2017, vzal soud na vědomí zpětvzetí přihlášky P13 žalovaného do insolvenčního řízení dlužníka v rozsahu částky 62.354 Kč s tím, že právní mocí tohoto usnesení účast žalovaného v insolvenčním řízení dlužníka končí, a že projednání této incidenční žaloby brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, k němuž soud přihlíží kdykoliv za trvání řízení podle § 103 o.s.ř., a proto soud řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Jen proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci podal žalobce včas odvolání a navrhoval jej změnit tak, že se mu přiznává náhrada nákladů řízení. Nesouhlasil s aplikací § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. soudem I. stupně na daný případ a navrhoval, aby bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 o.s.ř. a aby mu byla přiznána náhrada nákladů, za řízení před soudem I. stupně ve výši 8.228 Kč, protože žalovaný zpětvzetím přihlášky zavinil, že odpadl předmět tohoto sporu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodě II. výroku a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobu podal správce dne 31. 8. 2017 a domáhal se, že žalovaný nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku P13 ve výši 62.354 Kč poté, co popřel pohledávku P13 ve výši 62.354 Kč při přezkumném jednání konaném dne 1. 8. 2017 (B-3). Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že v řízení vedeném pod sp. zn. KSLB 57 INS 4246/2017 vzal žalovaný podáním (P13-2) došlým soudu dne 27. 9. 2017 svoji přihlášku pohledávky P13 ve výši 62.354 Kč zpět a usnesením ze dne 29. 9. 2017 (P13-3), jež nabylo právní moci 19. 10. 2017, vzal insolvenční soud na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky a došlo k ukončení účasti věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. v insolvenčním řízení.

Při posouzení práva na náhradu nákladů řízení mezi účastníky řízení v procesní situaci zastavení řízení soud vychází z právní úpravy § 146 odst. 1 a 2 o.s.ř. Při zastavení řízení platí obecné pravidlo, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 odst. 1 o.s.ř.). Výjimkou jsou situace, kdy zastavení řízení jeden z účastníků řízení zaviní (§ 146 odst. 2 o.s.ř.).

Soud I. stupně měl ve svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posoudit otázku procesního zavinění zastavení řízení některým z účastníků řízení, správně měl na danou situaci aplikovat § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř., a pokud ve svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vyšel z § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., dospěl k nesprávnému závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 57 ICm 3856/2017 (KSLB 57 INS 4246/2017) (správně KSLB 71 INS 4246/2017)

Ze shora popsaného skutkového stavu je třeba totiž jednoznačně dovodit, že řízení bylo zastaveno jen v důsledku zpětvzetí přihlášky pohledávky, jejíž popření bylo předmětem podané incidenční žaloby.

Z toho je ovšem zřejmé, že řízení bylo zastaveno pro chování žalovaného, jehož procesní zavinění spočívá v tom, že svým zpětvzetím přihlášky pohledávky vyvolal procesní situaci, v důsledku které již nemohlo být pokračováno v zahájeném řízení, neboť důvod tohoto řízení zpětvzetím přihlášky pohledávky odpadl. Správci přitom nelze za této situace vytknout žádné pochybení, pokud při popření vykonatelné pohledávky žalovaného postupoval podle § 199 IZ a podal žalobu, že by svým nesprávným postupem zapříčinil zahájení řízení, které by v důsledku takového vadného postupu muselo být následně zastaveno. Naopak je třeba vycházet z toho, že žaloba byla správcem podána důvodně.

Protože odvolací soud spatřuje v chování žalovaného procesní zavinění zastavení řízení, je namístě žalobci přiznat plnou náhradu nákladů zastaveného řízení.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř., žalobci vyhověl a usnesení v napadeném bodu II. výroku o náhradě nákladů řízení změnil shora uvedeným způsobem. Podle § 7 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 3.100 Kč/úkon, režijní paušál 300 Kč/úkon, za dva úkony (převzetí věci a podání žaloby) celkem 6.800 Kč, DPH sazbou 21 % činí 1.428 Kč, tj. celkem 8.228 Kč.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobci úspěšnému též v odvolacím řízení byla přiznána náhradu nákladů za podané odvolání podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu ve výši jedné poloviny z částky 3.100 Kč za 1 úkon, tj. ve výši 1.550 Kč, režijní paušál 300 Kč, DPH sazbou 21 % činí z částky 1.850 Kč 388,50 Kč, celkem 2.238,50 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

V Praze dne 6. prosince 2017

JUDr. Alexandra J i ř í č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela