104 VSPH 788/2017-119
71 ICm 975/2016 104 VSPH 788/2017-119 (KSUL 71 INS 519/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Petry Švamberkové v právní žalobkyně: JUDr. Ing. Kristýna Fronc Chalupecká, IČO: 72537426, sídlem Zemské právo 1574/3, 102 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka BÁRT-STAVBY s.r.o., IČO: 25009851, sídlem Blšany u Loun 1, 440 01 Louny, zast. Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem, sídlem Orlí 492/18, 602 00 Brno- město, proti žalovaným: 1) Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Kašlíkov 252, 440 01 Líšťany, zast. Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, advokátem, sídlem Veleslavínova 33, 301 00 Plzeň, 2) Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Málkov-Zelená 14, 430 01 Chomutov, zast. Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550, 430 03 Chomutov, o určení neúčinnosti právních úkonů, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 71 ICm 975/2016-90 ze dne 8. září 2017,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 71 ICm 975/2016-90 ze dne 8. září 2017 se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) k rukám Mgr. Ing. Pavla Cinka částku 10.419,07 Kč a žalovanému 2) k rukám advokáta Mgr. Ing. Vlastimila Němce částku 10.331,70 Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu spočívajícího v tom, že dlužník BÁRT-STAVBY s.r.o. (dále jen dlužník) udělil dne 31.12.2012 souhlas žalovanému 1) s převzetím dluhu žalovaného isir.justi ce.cz 71 ICm 975/2016 (KSUL 71 INS 519/2015)

2) ze smlouvy o půjčce ze dne 31.1.2012 v částce 5.000.000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovanému 1) částku 28.098,62 Kč a žalovanému 2) částku 19.263,20 Kč (body II. a III. výroku).

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:

1) Pod sp. zn. KSUL 71 INS 519/2015 bylo dne 12.1.2015 zahájeno insolvenční řízení dlužníka a dne 30.3.2015 byl zjištěn jeho úpadek. Usnesením ze dne 30.3.2015 (A-11) soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs, insolvenční řízení trvá. Žaloba byla podána včas ve lhůtě 1 roku od rozhodnutí o úpadku dlužníka, žalobkyně tvrdí neúčinnost právního úkonu-souhlasu s převzetím dluhu-z důvodu uvedeného v § 242 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

2) Mezi účastníky je sporné, zda byla mezi dlužníkem a žalovaným 2) uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě měla být dlužníkem žalovanému 2) půjčena částka ve výši 5 mil. Kč, zda byly žalovanému 2) na základě smlouvy o půjčce předány peněžní prostředky, zda byl dluh žalovaného 2) vzniklý na základě smlouvy o půjčce převzat žalovaným 1) a zda je souhlas dlužníka s převzetím dluhu úkonem úmyslně zkracujícím. Před posouzením, zda se v případě souhlasu s převzetím dluhu jedná o neúčinný úkon dlužníka, se soud I. stupně nejprve zaměřil na provádění důkazů směřujících ke zjištění skutkového stavu ohledně vzniku půjčky.

3) Z výpisu z hlavní účetní knihy dlužníka-pokladny plyne, že dne 30. 6. 2013 byla p. Mazánkovi vyplacena mzda ve výši 19.195 Kč. Zaměstnanec anonymizovano je ve výpise označen pouze příjmením, není zde uvedeno ani jméno, ani datum narození. Ve výpise z hlavní účetní knihy dlužníka-pokladny je dne 1.12.2011, dne 2.12.2011, dne 5.12.2011, dne 6.12.2011, dne 7.12.2011, dne 8.12.2011, dne 9.12.2011, dne 12.12.2011, dne 13.12.2011, dne 14.12.2011, dne 15.12.2011, dne 16.12.2011, dne 19.12.2011, dne 20.12.2011, dne 21.12.2011, dne 22.12.2011 a dne 23.12.2011 uveden údaj půjčka anonymizovano , z pokladny mělo být vyplaceno vždy 300.000 Kč vyjma dne 23.12.2012, kdy mělo být vyplaceno 200.000 Kč. anonymizovano je ve výpise označen pouze příjmením, není zde uvedeno ani jméno, ani datum narození. Ve výpisu z hlavní účetní knihy dlužníka-pohledávky za zaměstnanci ze dne 30.6.2012 je uveden údaj oprava účtu-půjčka anonymizovano a částka 600.000 Kč. anonymizovano je opět ve výpise označen pouze příjmením. Ve výpisu z hlavní účetní knihy dlužníka-půjčka anonymizovano , ze dne 30.6.2012 je uveden údaj oprava účtu-půjčka anonymizovano , kdy mělo být vyplaceno 600.000 Kč, a dále údaj přev. půjčky p. Mazánka na p. anonymizovano 31.1.2012 a částka 5 mil. Kč. anonymizovano a anonymizovano jsou ve výpise označeni pouze příjmením. Ve výpisu z hlavní účetní knihy dlužníka-úroky z půjčky anonymizovano ze dne 30.6.2012 je uveden údaj úroky z půjčky anonymizovano 12/11-1/12 a částka 41.667 Kč, kdy anonymizovano je ve výpise opět označen pouze příjmením.

4) Soud I. stupně neprovedl účastnický výslech žalovaného 1) a žalovaného 2), jež byly navrženy jak žalovanými tak žalobcem, neboť účastnický výslech může být dle § 131 odst. 1 o.s.ř. nařízen, jen pokud s tím účastník souhlasí a oba žalovaní v průběhu řízení soudu výslovně sdělili, že neudělují souhlas se svým výslechem.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že smlouva o půjčce nebyla mezi dlužníkem a žalovaným 2) uzavřena, neboť nebylo zjištěno, ani předání částky 5 mil. Kč žalovanému 2) ani uzavření konkrétní smlouvy o půjčce mezi dlužníkem a žalovaným 2); půjčka je kontraktem reálným a je uzavřena až předáním peněžních prostředků. Soud I. stupně zhodnotil údaje uvedené v účetnictví dlužníka jako pouhé účetní položky, které však nemusí odrážet skutečný právní titul vzniku závazků ani to, že byla nějaká smlouva uzavřena; z účetních záznamů nelze jednoznačně identifikovat druhou stranu závazku, samy o sobě nezachycují vůli smluvních stran uzavřít jakoukoliv smlouvu a nemohou samy o sobě založit vznik pohledávky. Účetnictví vede dlužník a druhá strana smlouvy nemá jakoukoliv možnost ovlivnit či zkontrolovat, jak bylo o případném 71 ICm 975/2016 (KSUL 71 INS 519/2015) závazku dlužníkem účtováno. Soud I. stupně shledal, že dne 31.1.2012 nedošlo mezi žalovaným 2) a dlužníkem k uzavření smlouvy o půjčce, a žalovanému 2) tak nevznikla povinnost vrátit dlužníku částku 5 mil. Kč. Skutečnost, že v účetnictví dlužníka byla uvedena půjčka za Mazánkem , není právním titulem ke vzniku závazku z půjčky ani dokladem o převzetí peněz žalovaným 2), dlužník tedy nemohl platně udělit souhlas s převzetím dluhu žalovaným 1). Vzhledem k tomu, že souhlas s převzetím dluhu nemohl být platně udělen, soud ani nepřistoupil ke zkoumání jeho neúčinnosti. Za neúčinné lze prohlásit pouze platné právní úkony, a proto žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšným žalovaným přiznal náklady potřebné k účelnému bránění práva za právní zastoupení advokáty, jež v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně specifikoval.

Proti tomuto rozsudku se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že soud I. stupně neprovedl k důkazu účastnický výslech žalovaného 1), jenž podle jejího názoru souhlas se svým výslechem neodepřel, když jej původně v řízení navrhoval, žalovaný 1) byl přitom jako jednatel dlužníka za vedení účetnictví odpovědný. Bez ohledu na to, že v průběhu řízení tvrdil, že účetnictví vedla externí účetní, žalovaný 1) musel poskytovat ke zpracování účetnictví podklady. Zdůraznila, že žalovaný 1) ve vyjádření k žalobě uvedl, že dlužník souhlasem s převzetím dluhu majetkovou podstatu dlužníka nezkrátil, v době převzetí dluhu bylo v jeho silách dluh uhradit, nenacházel se v úpadku a neměl finanční problémy. Soud I. stupně tak podle žalobkyně neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl účastnický výslech žalovaného 1) a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním o neposkytnutí půjček žalovanému 2) dlužníkem.

Žalovaný 1) ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalobkyně nijak neprokázala pasivní legitimaci žalovaného 2), nelze určit, že by poznámka anonymizovano v účetních knihách dlužníka měla spojitost s žalovaným 2), neprokázala uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaný 1) sice ve vyjádření navrhl jako důkaz svůj účastnický výslech, s provedením takového důkazu však nikdy souhlas neudělil a po procesním poučení soudem I. stupně dne 2.6.2017 jasně uvedl, že se svým výslechem nesouhlasí. Povinnost podat vysvětlení žalovaný splnil podáním ze dne 26.6.2017, v němž uvedl, že není schopen podat relevantní informace týkající se účetních dokladů, ve vyjádřeních pak opakovaně uváděl, že mu není nic známo, co znamenají žalobkyní zmiňované položky v účetní knize. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Žalovaný 2) ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že § 131 odst. 1 o.s.ř. provedení důkazu výslechem účastníka podmiňuje jeho souhlasem, souhlasil se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně poskytnutí půjčky dlužníkem neprokázala, to neplyne ani ze skutečnosti že byl žalovaný 2) jediným dlužníkovým zaměstnancem s tímto příjmením, záznamy v účetní knize se nemusely týkat toliko dlužníkových zaměstnanců.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek soudu I. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ustanovení § 235 IZ určuje, že neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům, není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). 71 ICm 975/2016 (KSUL 71 INS 519/2015)

Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle § 239 odst. 1 věta prvá, odst. 3 IZ může odporovat právním úkonům dlužníka v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Podle § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Speciální skutkové podstaty neúčinnosti právních úkonů dlužníka vymezuje IZ v § 240 pro právní úkony bez přiměřeného protiplnění, v § 241 pro zvýhodňující právní úkony a v § 242 pro úmyslně zkracující právní úkony.

Podle § 239 odst. 1 věta prvá, odst. 3 IZ může odporovat právním úkonům dlužníka v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty.

Podle § 231 IZ insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odst. 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud (odst. 2). Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce (odst. 3).

Podle § 657 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle § 531 obč. zák. kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku, nebo tomu, kdo dluh převzal (odst. 1). Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou (odst. 3).

Podle § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

Odvolací soud shodě se soudem I. stupně především konstatuje, že základním předpokladem pro to, aby mohl být jakýkoli úkon dlužníka shledán neúčinným, je existence a platnost takového právního úkonu, ohledně naplnění tohoto předpokladu leží břemeno 71 ICm 975/2016 (KSUL 71 INS 519/2015) tvrzení i břemeno důkazní na žalobkyni jako na insolvenčním správci dlužníka. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně konstatuje, že se žalobkyni v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že by dlužník žalovanému 2) poskytl tvrzenou půjčku, především se jí však v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že by dlužník písemně vyslovil souhlas s převzetím údajného dluhu žalovaného 2) žalovaným 1). Existence platného převzetí dluhu v písemné formě vyžadované § 531 odst. 3 obč.zák. z povahy věci nemůže být prokázána záznamy v účetních knihách dlužníka, jež navíc nejsou jednoznačně určité. Pokud jde o odvolací argumentaci žalobkyně, soud shodně se soudem I. stupně konstatuje, že důkaz výslechem účastníka může být proveden toliko za situace, kdy s tím tento účastník souhlasí a tato podmínka musí být splněna v okamžiku, kdy soud takový důkaz provádí (§ 131 odst. 1 o.s.ř.), proto není rozhodné, zda dříve v průběhu řízení účastník důkaz svým výslechem navrhoval či nikoli a jaký byl obsah jeho předchozích vyjádření ve věci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil včetně správných akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud úspěšnému žalovanému 1) přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 3.100 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas v rozsahu šesti započatých půlhodin po 100 Kč a nákladů cestovného ve výši 1.210,80 Kč (vše dle písemné specifikace ze dne 20.12.2017); celkem tedy 8.610,80 Kč což se zvýšením o 21 % DPH činí částku 10.419,07 Kč. Úspěšnému žalovanému 2) odvolací soud přiznal právo nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 3.100 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas v rozsahu šesti započatých půlhodin po 200 Kč a nákladů cestovného ve výši 1.138,56 Kč (vše dle písemné specifikace ze dne 18.12.2017); celkem tedy 8.538,56 Kč což se zvýšením o 21 % DPH činí částku 10.331,70 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 18. prosince 2017

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová