104 VSPH 777/2017-34
č. j. 79 ICm 4541/2016 104 VSPH 777/2017-34 (KSUL 79 INS 14619/2016)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Petry Švamberkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci žalobce: Heineken Česká republika, a.s., IČO 45148066, sídlem U Pivovaru 1, 270 53 Krušovice zastoupen advokátkou Mgr. Petrou Beaver, sídlem Pod Vilami 10, 140 00 Praha 4-Nusle proti žalované: Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Výšině 495, 403 31 Ústí nad Labem zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Veckem, sídlem Karla Maye 250, 403 21 Ústí nad Labem o určení pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2017, č. j. 79 ICm 4541/2016-28

takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2017, č. j. 79 ICm 4541/2016-28, se v bodě II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč k rukám advokátky Mgr. Petry Beaver. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.850 Kč k rukám advokátky Mgr. Petry Beaver.

Odůvodnění: 1. Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení (bod I. výroku), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 4.000 Kč žalobci (bod III. výroku). 2. V odůvodnění usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že žalobce vzal zpět žalobu o určení pravosti a výše své pohledávky ve výši 220.605,81 Kč, kterou mu žalovaná popřela na přezkumném jednání, a že před zahájením jednání vzal žalobce žalobu zpět a navrhoval, aby řízení bylo zastaveno, že žalovaná vzala zpět své popření a se zpětvzetím žaloby souhlasila a že žádný z účastníků neuplatnil na druhém účastníkovi nárok na náhradu nákladů řízení. Proto postupoval podle § 96 o.s.ř. a řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a o vrácení části soudního poplatku rozhodl podle § 10 zákona č. 549/1991 Sb. 3. Jen proti bodu II. výroku usnesení se žalobce včas odvolal (č. l. 30) a navrhoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že mu přizná právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení. Namítal, že dne 5. 12. 2016 podal žalobu na určení pravosti pohledávky a žalovaná dne 11. 10. 2017 vzala svoje popření zcela zpět, a protože jeho pohledávka

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela anonymizovano . isir.justi ce.cz 79 ICm 4541/2016 (KSUL 79 INS 14619/2016)

tak byla zjištěna, vzal dne 24. 10. 2017 žalobu zpět, když ke zpětvzetí žaloby došlo zcela jednoznačně pro chování žalované, když jejím jednáním (vzetí popřené pohledávky zpět) zanikl důvod žaloby, přičemž § 146 odst. 2 o.s.ř. upravuje nárok na náhradu nákladů řízení právě v případech, kdy došlo k zastavení řízení pro chování některého z účastníků. Žalobce uplatnil v rámci nároku na náhradu nákladů řízení pouze symbolickou částku 2.000 Kč, které žalovaná zavinila nedůvodným popřením pohledávky žalobce a náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: 5. Z § 7 věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyplývá, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. 6. Podle § 163 IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud podle ustanovení o.s.ř., není-li v IZ stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ. 7. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. 8. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že soud I. stupně napadeným usnesením zastavil řízení o určení pravosti a výše pohledávky ve výši 220.605,81 Kč, když žalovaná podáním ze dne 11. 10. 2017 (č. l. 23) vzala zcela zpět svůj popěrný úkon učiněný při přezkumném jednání dne 11. 10. 2016 v rámci insolvenčního řízení sp. zn. 79 INS 14619/2016. Žalobce vzal zpět žalobu podáním ze dne 24. 10. 2017 (č. l. 25) s tím, že považuje pohledávku za zjištěnou a žaloba na určení pravosti přihlášené pohledávky je tak nadbytečná, navrhl zastavení řízení a vzhledem k tomu, že zpětvzetí žaloby zavinila žalovaná, požádal o náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč představující část soudního poplatku a část odměny za právní zastoupení, ostatních nákladů řízení před soudem I. stupně se žalobce výslovně vzdal a současně požádal o vrácení soudního poplatku ve výši 4.000 Kč. 9. V odůvodnění napadeného bodu II. výroku usnesení soud I. stupně přiléhavě odkazoval na § 146 odst. 1 o.s.ř., avšak v souladu s § 146 odst. 2 o.s.ř. nepřihlédl k zavinění žalované, tedy že žaloba byla vzata zpět v důsledku zpětvzetí popěrného úkonu žalovanou. Za daného stavu věci tedy má žalobce podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalované v požadované výši 2.000 Kč, tj. ve výši 1.000 Kč za nevrácený soudní poplatek a ve výši 1.000 Kč za část odměny za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), když ostatních nákladů se žalobce výslovně vzdal. 10. Na základě těchto zjištění shledal odvolací soud odvolání důvodným, a proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a podle § 146 odst. 2 písm. b) o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil ve výroku uvedeným způsobem. 11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu proti žalované ve výši 1.850 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) za použití § 7 bodu 5 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (mimosmluvní odměna ve výši 1/2 z částky 3.100 Kč) a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela anonymizovano . 79 ICm 4541/2016 (KSUL 79 INS 14619/2016)

(paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč). Zástupce žalobce nedoložil, že by byl plátcem DPH. 12. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné zdůraznit, že náhrada nákladů řízení přiznaná žalobci ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek vůči dlužníku se podle § 202 odst. 1 věta druhá IZ pokládá za přihlášenou a uspokojí se ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl incidenční spor. 13. Odvolací soud připomíná, že podle § 160 odst. 3 IZ, v řízení o žalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první hlavy třetí tohoto zákona použijí pouze ustanovení o doručování; nejde-li o případ podle § 80 odst. 1 IZ, účastníkům řízení se písemnosti doručují vedle doručení vyhláškou i zvlášť a rozhodnutí ve věci samé do vlastních rukou. Insolvenčního správce, který není účastníkem incidenčního sporu, insolvenční soud vždy neprodleně vyrozumí o rozhodnutích v tomto sporu vydaných; ustanovení § 75 odst. 2 IZ se nepoužije. Soud I. stupně proto neopomene doručit rozhodnutí odvolacího soudu (jakož i své usnesení v projednávané věci) zvlášť také insolvenční správkyni dlužníka.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

Praha 13. února 2018

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela anonymizovano .