104 VSPH 763/2017-140
139 ICm 2769/2015 104 VSPH 763/2017-140 (KSPL 20 INS 11503/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Alexandry Jiříčkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobce: JUDr. Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Guldenerova 20, 326 00 Plzeň, zast. Mgr. Markem Dejmkem, advokátem, sídlem Perlová 7, 301 00 Plzeň, proti žalovaným: 1) Ing. Antonín Diviš, sídlem Klatovská třída 1204/125, Jižní Předměstí, 301 00 Plzeň, insolvenční správce dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Semošice 65, 346 01 Domažlice, zast. JUDr. Soňou Ulčovou, advokátkou, sídlem Klatovská třída 1204/125, Jižní Předměstí, 301 00 Plzeň, 2) SILMET Příbram, a.s., IČO 26210428, sídlem Příbram III 168, 261 01 Příbram, zast. Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram, za účasti žalobce jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného 2), o žalobě žalobce z hlavní intervence o určení neplatnosti právních úkonů a o určení technologického vybavení čerpací stanice jako její součásti (hlavní intervence), a o žalobě žalovaného 1) o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, o odvolání žalobce a žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 2769/2015-103 ze dne 23. února 2017,

takto:

I. Řízení o odvolání žalobce se zastavuje.

II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 2769/2015-103 ze dne 23. února 2017 se v bodech II. a IV. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; v bodě III. výroku se jen v části náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) mění tak, že žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalovanému 2) k rukám Mgr. Jiřího Kokeše, advokáta, na náhradu nákladů řízení částku 9.853 Kč.

III. Žalobce a žalovaný 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí žalovanému 2) k rukám Mgr. Jiřího Kokeše, advokáta, na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.238,50 Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Plzni zamítl žalobu žalobce JUDr. Pavla Zdvořáčka (dále též žalobce) z hlavní intervence o určení, že kupní smlouva a dohoda o započtení, uzavřená dne 3. 2. 2011 mezi dlužníkem Zdeňkem isir.justi ce.cz 139 ICm 2769/2015 (KSPL 20 INS 11503/2013)

Šilhánkem (dále jen dlužník) a žalovaným 2) SILMET Příbram, a.s. (dále též žalovaný 2), jejímž předmětem byl prodej technického vybavení (dále jen technologie) budovy čerpací stanice (dále jen čerpací stanice), vystavěné na st. parc. č. 4028 v k. ú. Domažlice, jsou absolutně neplatné a zamítl žalobu žalobce z hlavní intervence o určení, že je technologie součástí budovy čerpací stanice (bod I. výroku), v řízení o odpůrčí žalobě žalovaného 1) Ing. Antonína Diviše, insolvenčního správce dlužníka (dále též žalovaný 1) nebo správce) určil, že kupní smlouva a dohoda o započtení ze dne 3. 2. 2011, uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným 2) jako kupujícím, jsou absolutně neplatné (bod II. výroku), rozhodl, že jsou žalobce a žalovaný 2) povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 12.342 Kč (bod III. výroku), a že jsou povinni společně a nerozdílně uhradit státu na účet Krajského soudu v Plzni soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (bod IV. výroku).

V odůvodnění rozsudku soud I. stupně mimo jiné uvedl, že se předchozí správce dlužníka (Brátová a Krejčí, v.o.s.) domáhal podle § 241 a § 242 insolvenčního zákona (dále jen IZ) proti žalovanému 2) SILMET Příbram, a.s. určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, uzavřených dlužníkem jako prodávajícím se žalovaným 2) SILMET Příbram, a.s. jako kupujícím, a to kupní smlouvy a dohody o započtení ze dne 3. 2. 2011, uvedl, že předmětem kupní smlouvy byla technologie čerpací stanice v Domažlicích, že žaloba byla správcem podaná dne 16. 7. 2015 u insolvenčního soudu včas ve lhůtě 1 roku podle § 239 odst. 3 IZ, neboť účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly 21. 7. 2014 (A-59).

Dále uvedl, že dne 5. 10. 2015 žalobce JUDr. Pavel anonymizovano uplatnil v zahájeném řízení o neúčinnost právních úkonů žalobu (hlavní intervenci), kterou se domáhal vůči správci a žalovanému 2) SILMET Příbram, a.s. určení, že je kupní smlouva ze dne 3. 2. 2011 absolutně neplatná, že je technologie čerpací stanice součástí čerpací stanice v Domažlicích a navrhoval původní žalobu správce zamítnout. Správce a žalovaný 2) SILMET Příbram, a.s. namítali, že podmínky pro uplatnění hlavní intervence v zahájeném řízení o neúčinnost právních úkonů nejsou dány, mimo jiné také s ohledem na zásady insolvenčního řízení, a že žalobce nemá žádné právo k předmětu řízení.

K otázce hlavní intervence uplatněné žalobcem v zahájeném incidenčním řízení soud I. stupně uvedl, že jí nic nebránilo, a že proto usnesením ze dne 6. 2. 2017 spojil obě řízení ke společnému projednání a rozhodnutí. Ve svém rozhodnutí vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. 29 Cdo 617/2009, vydaného v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), jenž v řízení o určení pravosti pohledávky považoval žalobu z hlavní intervenci, podanou podle § 91a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o.s.ř.) osobami, které nepřihlásily pohledávku a jichž se popěrný úkon netýká, za nepřípustnou. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR měl za aplikovatelné i v poměrech insolvenčního řízení a uplatnitelné na daný případ a uvedl, že účastníky sporu o neúčinnost právního úkonu dlužníka jsou pouze insolvenční správce a věřitel, který s dlužníkem smlouvu uzavřel, a proto se nemůže žalobce stát účastníkem řízení s hlavní intervencí. Hlavní intervenci považoval za nepřípustnou také s ohledem na uplatňovaný nárok správcem v zahájeném 139 ICm 2769/2015 (KSPL 20 INS 11503/2013) incidenčním řízení a uvedl typické případy řízení, kde může k hlavní intervenci docházet (reivindikační žaloba, pozitivní určovací žaloba nebo řízení o splnění povinnosti). Posoudil dále hmotné hledisko žaloby v hlavní intervenci s tím, že správci náleží práva, která vykonává v rámci insolvenčního zákona, žalovanému 2) SILMET Příbram, a.s. náleží též právo zástavního věřitele, což považoval za další důvod, pro který nemůže být hlavní intervence úspěšná.

V řízení o hlavní žalobě soud uzavřel, že kupní smlouva ze dne 3. 2. 2011, uzavřená podle § 409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) a dohoda o započtení jsou absolutně neplatné. Zabýval se tím, zda lze považovat technologii za součást věci hlavní (čerpací stanice) podle § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), nebo zda je příslušenstvím věci podle § 121 obč. zák., odkázal na judikaturu soudů a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98 a Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 5Afs 130/2004-62 ze dne 13. 12. 2004, jež se zabývaly touto otázkou u obdobných zařízení, dospěl k závěru, že technologie je součástí věci hlavní (čerpací stanice) podle § 120 obč. zák. a nelze platně prodat bez věci hlavní. Uzavřel, že pokud bylo kupní smlouvou převedeno vlastnické právo pouze k součásti věci hlavní, je taková smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák., a rozhodl o tom, že je kupní smlouva absolutně neplatná. Dovodil zároveň, že se nemusel zabývat správcem namítanou neúčinností smlouvy, nepřisvědčil námitce žalovaného 2) SILMET Příbram, a.s., že v době uzavření kupní smlouvy nebyl dlužník vlastníkem technologie čerpací stanice. O nákladech účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., s ohledem na úspěch správce ve věci uložil žalobci a žalovanému 2) povinnost uhradit mu náklady řízení rukou společnou a nerozdílnou a taktéž jim uložil povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč vzhledem k osvobození správce od jeho placení.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podali žalobce a žalovaný 2) SILMET Příbram, a.s. včas odvolání.

Žalobce navrhoval rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k novému rozhodnutí, eventuálně jej změnit a určit (v hlavní intervenci), že je kupní smlouva a dohoda o započtení, uzavřená dne 3. 2. 2011, absolutně neplatná, a že je technologie čerpací stanice její součástí. Navrhoval dále zamítnout původní žalobu podanou správcem a uložit žalovaným povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Nesouhlasil s procesním postupem soudu a s jeho závěry o nepřípustnosti hlavní intervence a nesouhlasil rovněž s rozhodnutím soudu v původní žalobě o neplatnosti právních úkonů s ohledem na to, že se správce podanou žalobou domáhal určení neúčinnosti právních úkonů, po zahájení řízení změnil žalobu na určení o neplatnosti právních úkonů, aniž by soud o této změně žaloby rozhodl, namítal, že tím soud zatížil řízení vadou, a že správce tuto změnu navrhoval až v závěrečném návrhu, aniž by soud poskytl účastníkům možnost se ke změně žaloby jakkoliv vyjádřit a nepoučil je v tomto směru. Namítal dále, že měl správce v případě, že je smlouva neplatná, povinnost zahrnout věc do majetkové podstaty a umožnit domnělému vlastníku podání vylučovací žaloby podle § 225 IZ, což se v daném případě nestalo. Trval na tom, že mu svědčí zástavní právo jak k věci hlavní (čerpací stanici), tak i k jejímu příslušenství a k jejím 139 ICm 2769/2015 (KSPL 20 INS 11503/2013) součástem. Určení, že je technologie čerpací stanice její součástí považoval za zásadní i pro další řízení vedené pod sp. zn. 139 ICm 3301/2016, kde je tato otázka řešena jako předběžná a žalovaný 2) SILMET Příbram, a.s. se domáhá určení, že technologie není součástí čerpací stanice a nespadá do majetkové podstaty. Uvedl, že mělo být nejprve rozhodnuto o hlavní intervenci a teprve následně měla být rozhodnuta původní žaloba podaná správcem, že předmětem hlavní intervence byly jiné nároky, nežli byly uplatněny v původním řízení a spojení obou řízení nebylo možné, není dána totožnost účastníků, žalobce nebyl účastníkem původního řízení a nehodlal se jím ani stát, což bylo zásadní podmínkou pro spojení řízení, soud podle jeho názoru pochybil, pokud současně se zamítnutím žaloby o hlavní intervenci rozhodl o původní žalobě. Souhlasil s právním názorem soudu o absolutní neplatnosti kupní smlouvy, kterou mělo dojít k samostatnému prodeji technologie a vyslovil přesvědčení, že o absolutní neplatnosti kupní smlouvy měl soud rozhodnout v rámci hlavní intervence. Nesouhlasil s uloženou povinností zaplatit správci náklady řízení za žalobu o neúčinnosti právního úkonu, protože se nestal účastníkem tohoto řízení.

Žalovaný 2) SILMET Příbram, a.s. podal odvolání jen proti bodům II., III. a IV. výroku rozsudku, navrhoval rozsudek v tomto rozsahu zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, popřípadě jej změnit, v bodě II. výroku tak, že se žaloba na neúčinnost právního úkonu dlužníka zamítá. Uvedl, že soud I. stupně nebyl oprávněn rozhodnout a posuzovat platnost či neplatnost kupní smlouvy, jejímž předmětem byl prodej technologie čerpací stanice a poukázal na nesprávný procesní postup soudu a jeho rozhodnutí o věci, pokud se správce domáhal podanou žalobou určení neúčinnosti právních úkonů. K otázce neúčinnosti kupní smlouvy uvedl, že dlužník nebyl v době jejího uzavírání vlastníkem technologie čerpací stanice, což žalovaný 2) SILMET Příbram, a.s. zjistil teprve po uzavření kupní smlouvy. Uvedl, že vlastnické právo v té době svědčilo leasingové společnosti VIVA leasing, se kterou žalovaný 2) SILMET Příbram, a.s. následně uzavřel kupní smlouvu dne 3. 8. 2011, čímž došlo k převodu vlastnictví technologie čerpací stanice na žalovaného 2) SILMET Příbram, a.s. Kupní smlouvu, uzavřenou dne 3. 2. 2011 s dlužníkem, považuje z tohoto důvodu za absolutně neplatnou, protože dlužník nebyl v době prodeje technologie jejím vlastníkem. Nesouhlasil se závěry soudu o tom, že je smlouva absolutně neplatná z důvodu, že se stala technologie součástí čerpací stanice, neboť lze odmontovat a odvézt, a že samostatná budova-čerpací stanice a technologie měly vždy jiného vlastníka. Nesouhlasil rovněž s rozhodnutím o nákladech řízení s ohledem na svá procesní stanoviska a na to, že se platnost či neplatnost kupní smlouvy nestala až do uplatnění hlavní intervence žalobcem předmětem řízení a dále také s ohledem na svůj úspěch ve věci hlavní intervenci.

Protože žalobce vzal posléze podané odvolání zpět podáním ze dne 28. 11. 2017 (l. č. 137 spisu), odvolací soud řízení o odvolání žalobce podle § 7 IZ a § 207 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Dále rozhodoval jen o odvolání žalovaného 2) podanému proti bodům II., III. a IV. výroku rozsudku.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a a aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. b) a d) o.s.ř., dospěl k těmto zjištěním a závěrům: 139 ICm 2769/2015 (KSPL 20 INS 11503/2013)

Podle § 91a o.s.ř. kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.

Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, podle § 236 odst. 1 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty a povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch (§ 237 odst. 1 IZ). Předpokladem pro závěr o neúčinném právním úkonu je jeho platnost, a proto musí soud jako předběžnou otázku zkoumat, zda byl správcem namítaný neúčinný právní úkon učiněn platně.

Podle § 93 o.s.ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odst. 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odst. 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se správce domáhal podanou žalobou proti SILMET Příbram, a.s. určení, že jsou kupní smlouva a dohoda o započtení, uzavřená dne 3. 2. 2011 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, vůči věřitelům dlužníka neúčinné.

Podáním ze dne 24. 7. 2015 (l. č. 9 spisu) vstoupil JUDr. Pavel anonymizovano podle § 93 o.s.ř. do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného SILMET Příbram, a.s.

Podáním ze dne 5. 10. 2015 (l. č. 26 spisu) uplatnil žalobce hlavní intervenci v zahájeném řízení vedeném pod sp. zn. 139 ICm 2769/2015 podle § 91a o.s.ř. podáním žaloby, kterou se domáhal proti správci (žalovaný 1) a proti SILMET Příbram, a.s. (žalovaný 2) určení, že jsou kupní smlouva a dohoda o započtení, uzavřená dne 3. 2. 2011 mezi dlužníkem a žalovaným 2) SILMET Příbram, a.s., absolutně neplatné, a dále se domáhal určení, že je technologie součástí čerpací stanice, navrhoval, aby byla žaloba správce zamítnuta a žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.

Při jednání konaném dne 16. 2. 2017 (l. č. 79 spisu) soud usnesením spojil obě řízení podle § 112 odst. 1 o.s.ř. ke společnému projednání a rozhodnutí.

Správce podáním ze dne 20. 2. 2017 (l. č. 85 až 86 spisu) navrhoval rozhodnout o absolutní neplatnosti kupní smlouvy a dohody o započtení a žalobu v hlavní intervenci zamítnout. 139 ICm 2769/2015 (KSPL 20 INS 11503/2013)

Při jednání konaném dne 23. 2. 2017 (l. č. 97 spisu) rozhodl soud o věci rozsudkem, aniž by ze spisu plynulo, že soud rozhodl o změně žaloby, uplatňované v původním řízení správcem, postupem podle § 95 o.s.ř.

Pokud se týká žaloby v hlavní intervenci, odvolací soud vyšel ze zjištění, že ačkoliv nebyla v původně zahájeném incidenčním řízení z povahy věci hlavní intervence podle § 91a o.s.ř. možná a přípustná, postupoval soud I. stupně formálně správně, pokud poté, co obě řízení spojil, rozhodl současně v rozsudku o všech nárocích, jak z hlavní intervence, tak o původní žalobě, a zároveň rozhodl o nákladech řízení, podle zjištění odvolacího soudu však toliko v řízení v hlavní intervenci.

Řízení ohledně hlavní intervence bylo ukončeno zpětvzetím odvolání podaným žalobcem, napadeno zůstalo odvoláním podaným žalovaným 2) rozhodnutí o původní žalobě a výrok o nákladech řízení v hlavní intervenci, který soud shledal zčásti ve vztahu k žalovanému 2) nesprávným.

Žalobce nebyl v řízení před soudem I. stupně v hlavní intervenci úspěšný, byl proto povinen zaplatit žalovaným vzniklé náklady podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

Žalovanému 1) vznikly v řízení před soudem I. stupně v hlavní intervenci náklady za právní zastoupení podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) ve výši 3.100 Kč/úkon, za náhradu hotových výdajů 300 Kč/úkon, za převzetí věci a 2x účast na jednání před soudem I. stupně (16. 2. 2017, 23. 2. 2017), za 3 úkony 10.200 Kč, DPH sazbou 21 % ve výši 2.142 Kč, celkem 12.342 Kč. V tomto rozsahu zůstal bod III. výroku rozsudku nedotčen odvoláním žalovaného 1) co do uložené povinnosti žalobci zaplatit žalovanému 1) náklady řízení, jejichž výši odvolací soud shledal správnou.

Žalovanému 2) vznikly v řízení před soudem I. stupně v hlavní intervenci taktéž náklady za právní zastoupení podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5, § 13 odst. 3 a § 14 vyhl. za zastoupení ve výši 3.100 Kč/úkon, za náhradu hotových výdajů 300 Kč/úkon, za převzetí věci a 1x účast na jednání před soudem I. stupně (23. 2. 2017) celkem 6.800 Kč, za ztrátu času za 6 půlhodin 6x 100 Kč, celkem 600 Kč, za cestovné na trase Příbram-Plzeň a zpět celkem 126 km os. vozem Mercedes Benz, reg. zn. 3SE0663, prům. spotřeba paliva 7l/100 km, celkem 743 Kč, DPH sazbou 21 % z částky 8.143 Kč činí 1.710 Kč, celkem 9.853 Kč.

Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve vztahu žalobce a žalovaného 2), pokud se týká hlavní intervence, v bodě III. výroku o nákladech řízení v části uložené povinnosti žalovanému 2) uhradit žalovanému 1) v hlavní intervenci náklady řízení změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř., neboť takovou povinnost žalovaný 2) nemá, a žalobci jako neúspěšnému v řízení před soudem I. stupně v hlavní intervenci naopak uložil povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů řízení částku 9.853 Kč. 139 ICm 2769/2015 (KSPL 20 INS 11503/2013)

Výrok o nákladech odvolacího řízení v hlavní intervenci se řídí podle § 224 odst. 1 podle § 142 odst. 1 a podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.

Ačkoliv žalobce zpětvzetím odvolání co do rozhodnutí o hlavní intervenci zavinil, že řízení muselo být zastaveno, žalovanému 1) v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud ve vztahu žalobce a žalovaného 1) rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v hlavní intervenci.

Žalovanému 2) vznikly náklady odvolacího řízení v hlavní intervenci za podané odvolání do bodu III. výroku a má proto nárok na 1/2 mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. z částky 3.100 Kč ve výši 1.550 Kč, plus 300 Kč za náhradu hotových výdajů, celkem 1.850 Kč, DPH sazbou 21 % z této částky ve výši 388,50 Kč, celkem 2.238,50 Kč.

Pokud se týká rozhodnutí soudu I. stupně pod bodem II. výroku o původní žalobě správce, odvolací soud, jak popsáno výše, z obsahu spisu zjistil, že se správce podanou žalobou domáhal určení neúčinnosti právních úkonů, podáním ze dne 20. 2. 2017 (l. č. 85 až 86 spisu) navrhoval rozhodnout o absolutní neplatnosti kupní smlouvy a dohody o započtení a navrhoval, aby bylo o těchto právních úkonech rozhodnuto tak, že jsou absolutně neplatné. O této změně žaloby nebylo soudem I. stupně žádným způsobem rozhodnuto, a aniž by se soud v rozsudku vypořádal jakkoliv s původním návrhem na určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, rozhodl o jejich neplatnosti, která se doposud nestala předmětem řízení. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolacímu soudu proto nezbylo než rozsudek v části o původní žalobě správce v bodě II. výroku zrušit podle § 219a odst. 1 o.s.ř., včetně závislého bodu IV. výroku a věc vrátit soudu I. stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení. Pokud se týká rozhodnutí o nákladech řízení pod bodem III. výroku, shledal odvolací soud, jak již uvedeno výše, že bylo rozhodnuto o nákladech řízení toliko v hlavní intervenci a o nákladech řízení v původní žalobě soud samostatně nerozhodl, a proto o nich rozhodne v novém rozhodnutí o původní žalobě. V dalším řízení soud nejprve vyjasní procesní postoj správce a poté o něm relevantně rozhodne (§ 95 o.s.ř.). Pokud dojde ke změně žaloby tak, že jejím předmětem bude nově nárok na určení neplatnosti právních úkonů dlužníka a odvolací soud z obsahu podání účastníků zjistil, že předmět právních úkonů dlužníka se stal již součástí majetkové podstaty, připomíná odvolací soud potřebu zkoumat, zda je dán naléhavý právní zájem správce na takovém určení, s přihlédnutím k § 225 IZ vyzve soud osoby dotčené soupisem majetku do majetkové podstaty o jejich procesních právech domáhat se vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka (pokud tak dosud neučinil), přičemž v případně vyvolaném sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty bude otázka platnosti právního úkonu řešena jako předběžná.

Dále odvolací soud dodává, že z obsahu spisu nepochybně vyplývá, že JUDr. Pavel anonymizovano vstoupil podle § 93 o.s.ř. do původního řízení o neúčinnost právních úkonů jako vedlejší účastník na straně žalovaného SILMET Příbram, a.s. 139 ICm 2769/2015 (KSPL 20 INS 11503/2013) z vlastního podnětu, že žádný z účastníků řízení nenamítal nepřípustnost jeho vedlejšího účastenství, doručením návrhu insolvenčnímu soudu se stal JUDr. Pavel anonymizovano bez dalšího vedlejším účastníkem na straně žalovaného, nabyl stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jedná v původním řízení sám za sebe. Soud I. stupně s ním bude tedy jednat dále jako s vedlejším účastníkem na straně žalované. Jen na doplnění odvolací soud dále uvádí, že tato skutečnost měla také podstatný vliv na to, zda vůbec mohl podat hlavní intervenci v původním řízení, ve kterém již vystupoval jako účastník (vedlejší) na straně žalované, protože v žalobě v hlavní intervenci měl správně označit na straně žalovaných všechny účastníky původního řízení, tj. nejenom správce a SILMET Příbram, a.s., ale také sebe samého jako vedlejšího účastníka, což neučinil, neboť teprve tím by byla jeho žaloba v hlavní intervenci bezvadná. Zároveň je zřejmé, že pokud by tak učinil, byl by zjevně patrný též konflikt zájmů, do něhož se JUDr. Pavel anonymizovano dostal, neboť byl zároveň na straně žalobce i žalovaných.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e), h), k) o.s.ř. ve spojení s § 229 odst. 4).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

V Praze dne 5. prosince 2017

JUDr. Alexandra J i ř í č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela