104 VSPH 761/2016-35
35 ICm 4738/2015 104 VSPH 761/2016-35 (KSHK 35 INS 17113/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobkyně: Stanislava anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem v Trutnově, Kryblická 120, adresa pro doručení: Náchodská 188, Trutnov, proti žalovanému: Město Trutnov, IČO 00278360, sídlem Slovanské náměstí 165, Trutnov, zast. JUDr. Blankou Mourovou, advokátkou, sídlem U Nemocnice 83, Trutnov, o popření pohledávek, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 35 ICm 4738/2015-21 ze dne 19. května 2016,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 35 ICm 4738/2015-21 ze dne 19.května 2016 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu, jíž se žalobkyně Stanislava anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhala určení, že není po právu příslušenství pohledávky P9, přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení dlužnice, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 17113/2015 ( bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( bod II. výroku).

V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Hradci Králové mimo jiné uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice nezajištěnou vykonatelnou pohledávku P9 celkem ve výši 754.091 Kč z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu č. 1 v domě čp. 40 v ulici Horská v Trutnově, včetně příslušenství, sestávající z dílčí pohledávky P9/1 ve výši isir.justi ce.cz (KSHK 35 INS 17113/2015)

28.574 Kč z titulu jistiny dlužného nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu od září 1998 do srpna 2001 a ve výši 581.503 Kč z titulu poplatku z prodlení a nákladů nalézacího řízení ve výši 12.870 Kč a z dílčí pohledávky P9/2 ve výši 8.827 Kč z titulu jistiny dlužného nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu za období od února do srpna 2001 a ve výši 111.133 Kč z titulu poplatku z prodlení a nákladů nalézacího řízení ve výši 7.084 Kč. K vykonatelnosti dílčí pohledávky P9/1 uvedl a doložil, že povinnost zaplatit dlužné nájemné a úhrady za služby výši 44.059 Kč spolu s příslušenstvím byla dlužnici (dříve Stanislava Malá, ještě dříve Bílková) uložena rozsudkem Okresního soudu v Trutnově, vydaným dne 5. 2. 2001 pod sp. zn. 6 C 116/2001, exekuční řízení k vymožení pohledávky a jejího příslušenství bylo vedeno u Exekutorského úřadu Pardubice soudním exekutorem JUDr. Arnoštem Hofmanem pod sp. zn. 029 EX 1053/05 a na jistinu byla dne 26. 10. 2011 vymožena částka 12.000 Kč a dne 26. 5. 2014 částka 3.458 Kč, a k úhradě zbývá částka 28.574 Kč, jelikož byla exekuce zastavena usnesením ze dne 21. 3. 2014 pro nemajetnost dlužnice. K vykonatelnosti dílčí pohledávky P9/2 uvedl a doložil, že povinnost zaplatit dlužné nájemné a úhrady za služby ve výši 10.627 Kč spolu s příslušenstvím byla dlužnici uložena rozsudkem Okresního soudu v Trutnově, vydaným dne 18. 12. 2002 pod sp. zn. 9 C 230/2002, na dluh byla dobrovolně zaplacena dne 31. 5. 2002 částka 1.800 Kč, exekuční řízení k vymožení pohledávky a jejího příslušenství bylo vedeno u Exekutorského úřadu Pardubice soudním exekutorem JUDr. Arnoštem Hofmanem pod sp. zn. 029 EX 4055/2009, exekuce byla zastavena usnesením ze dne 21. 3. 2014 pro nemajetnost dlužnice, aniž by bylo cokoliv vymoženo, a dále byl pověřen exekucí vedenou pod sp. zn. 158 EX 732/14 Exekutorský úřad Trutnov, soudní exekutor Jan Bohutínský, exekuční řízení nebylo úspěšné ani částečně.

Soud I. stupně dále uvedl, že při přezkumném jednání konaném dne 26. 10. 2015 (B-6) insolvenční správkyně Mgr. Barbora Nováková (dále jen správkyně) pohledávku žalovaného P9 uznala zcela, dlužnice popřela co do pravosti a výše částku 311.473,50 Kč z důvodu, že vykonatelným rozhodnutím byla dlužnice zavázána k povinnosti uhradit dluh společně a nerozdílně s bývalým manželem, a proto uznává pouze jednu polovinu pohledávky.

Žalobou podanou k insolvenčnímu soudu dne 15. 12. 2015 se dlužnice domáhala určení popření úroků k pohledávce P9 pro jejich výši a neadekvátnost a navrhovala, aby byla zavázána zaplatit ve splátkovém kalendáři na jistině dílčí pohledávky P9/1 částku 28.574 Kč jako a na jistině dílčí pohledávky P9/2 částku 8.827 Kč, celkem 37.401 Kč, společně s nově dopočítaným úrokem z prodlení dle platných právních předpisů.

Žalovaný v řízení zrekapituloval vznik dluhu na nájemném a na úhradách za služby, jenž byl včetně příslušenství přihlášen do insolvenčního řízení dlužnice přihláškou P9. Uvedl, že se jedná o společný dluh dlužnice a Petra Bílka, nesouhlasil s tvrzením dlužnice, že by došlo v nájemní smlouvě k ujednání o jakýchkoliv sankcích a nedomáhá se zaplacení smluvní sankce, ale poplatku z prodlení v zákonné výši, jehož celková výše odpovídá délce dluhu 18 let, jenž se dlužnice nepokusila splácet a musel být vymáhán prostřednictvím exekucí. Uvedl dále, že ujednání obsažené v článku IV. nájemní smlouvy bylo v souladu s tehdy platným (KSHK 35 INS 17113/2015) zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen obč. zák.), a nebylo ani přípustné odchylné ujednání od zákona.

Soud I. stupně posoudil žalobu podle § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a podle § 410, dle § 190 až 202 IZ z důvodu schváleného oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, uvedl, že jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že dlužnice společně s bývalým manželem byli nájemci bytu a měli povinnost za jeho užívání platit nájemné a úhrady s tím spojené, které neplatili, a proto jsou povinni spolu s dluhem uhradit poplatek z prodlení ve smyslu § 697 obč. zák. ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Jelikož dlužnice spolu s bývalým manželem dluh neplatila téměř 18 let, přesáhlo za tuto dobu příslušenství podstatným způsobem výši dluhu na nájemném a úhradách s tím spojených, nejedná se o smluvní sankci, nýbrž o zákonný poplatek z prodlení, na jehož odpuštění nemá dlužnice nárok.

Soud I. stupně shledal, že dlužnice v řízení uplatnila důvody popření v rozporu se zněním § 410 odst. 3 IZ, a že netvrdila žádné skutečnosti, které by mohly být důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, nebo že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Zároveň uvedl, že dlužnice v popěrném úkonu uvedla jiné důvody, než které uplatnila v žalobě, pokud popřela pouze jednu polovinu pohledávky a v podané žalobě se domáhala odpuštění celého příslušenství, a tím překročila omezení dané § 199 odst. 3 IZ, jež zapovídá uplatnění v incidenční žalobě jiných důvodů, nežli v popěrném úkonu. Z těchto důvodů žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 7 IZ ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že se žalovaný náhrady nákladů řízení vzdal.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala dlužnice včas odvolání a navrhovala zrušení denních úroků od data vystěhování z bytu a snížení úroků z jistiny na 8,05 % ročně . Uvedla, že jejich přiznáním by byli poškozeni další věřitelé dlužnice, pokud se dluh navýšil na sumu 750.000 Kč. Uvedla, že se pokusila se žalovaným dohodnout, avšak zabránilo jí v tom insolvenční řízení a její špatná finanční situace, navrhovala posoudit adekvátnost a účelovost denního úroku z prodlení, uvedla, že nevěděla, že jí běží denní úrok z prodlení, dovolávala se své tíživé osobní a finanční situace a poukázala na to, že se jedná o společný dluh s bývalým manželem a není jí známo, jak je dluh vymáhán vůči němu, měla za to, že by bylo obvyklé a srovnatelné plnění 10 % z celkového dluhu ve výši 70.409 Kč při navýšení úroku z jistiny cca 8 % ročně. Poukázala na to, že nemá právní vzdělání, a proto zaměňuje pojmy sankce, úrok, poplatek.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a o.s.ř., a aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 o.s.ř. dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

Podle § 410 IZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při (KSHK 35 INS 17113/2015) přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená (odst. 3).

Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Odvolací soud se nejprve zabýval včasností podané žaloby dlužnicí, jejíž popření pohledávky nezajištěného věřitele má za trvání účinků schváleného oddlužení tytéž účinky, jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Vyšel z obsahu insolvenčního spisu a zjistil, že se přezkumném jednání, při kterém dlužnice popřela dílčí pohledávku P9 žalovaného, konalo dne 26. 10. 2015 (B-6), že účinky schváleného oddlužení dlužnice usnesením insolvenčního soudu ze dne 8. 1. 2016 (B-9) nastaly teprve po té, co dlužnice podala incidenční žalobu k insolvenčnímu soudu dne 15. 12. 2015, a tudíž byla žaloba podána včas.

V daném případě se vedle právní úpravy § 410 odst. 3 IZ uplatní § 199 IZ, jelikož byly dílčí pohledávky P9 přihlášeny žalovaným jako vykonatelné na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 2. 2001, sp. zn. 6 C 116/2001, jímž byla dlužnici společně s bývalým manželem uložena povinnost zaplatit dlužné nájemné a úhrady za služby poskytované s užíváním bytu od září 1998 do srpna 2001 výši 44.059 Kč spolu s příslušenstvím, poplatkem z prodlení podle § 697 obč. zák. ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a pravomocného rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 9 C 230/2002, jímž byla dlužnici společně s bývalým manželem uložena povinnost zaplatit dlužné nájemné a úhrady za služby poskytované s užíváním bytu od února do srpna 2001 ve výši 10.627 Kč spolu s příslušenstvím, poplatkem z prodlení podle § 697 obč. zák. ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Tím byla dlužnice omezena v důvodech popření vykonatelných pohledávek tak, že mohla jako (KSHK 35 INS 17113/2015) důvod popření pravosti nebo jejich výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená a ve smyslu § 199 odst. 3 IZ mohla proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřela.

Odvolací soud ověřil z protokolu o přezkumném jednání, že správkyně pohledávku P9 uznala zcela, dlužnice ji popřela ve výši 678.681,90 Kč a uznala částku 75.409,10 Kč, a uvedla, že požádala žalovaného o snížení pohledávky na 10 % její výše, jelikož dlužná částka činila pouze 37.000 Kč (správně 37.401 Kč) a zbývající část pohledávky představují poplatky z prodlení. Podle obsahu seznamu přihlášených pohledávek měla být však dlužnicí popřena pohledávka P9 co do pravosti jen ve výši 311.473,50 Kč z důvodu, že vykonatelným rozhodnutím byla dlužnice zavázána k povinnosti uhradit dluh společně a nerozdílně s bývalým manželem, a proto uznává pouze jednu polovinu pohledávky.

Odvolací soud souhlasil s názorem soudu I. stupně, že dlužnice uplatňovala důvody popření dílčí pohledávky P91 a P9/2 nad rámec toho, co umožňuje § 410 odst. 3 IZ, netvrdila žádné skutečnosti, které by mohly být důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, nebo že pohledávka zanikla nebo je promlčená, nýbrž dovolávala se nepřiměřené výše uplatňovaných poplatků z prodlení, jež označila pro dlužnici za likvidační, a zároveň se dovolávala společné a nerozdílné povinnosti uhradit dlužnou částku spolu s bývalým manželem, ke které byla zavázána pravomocným rozhodnutím soudu. Takové námitky nemohou obstát z pohledu právní úpravy § 410 odst. 3 IZ. Odvolací soud dodává, že podle § 511 odst. 1 obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. Z toho plyne, že i za předpokladu, že by dlužnice mohla uplatnit takovouto námitku proti dílčí pohledávce P9, nebyla by ani v takovém případě úspěšná, jelikož žalovaný věřitel byl oprávněn domáhat se proti dlužnici splnění celého dluhu.

Dále odvolací soud dodává, že dlužnice byla zavázána pravomocným rozhodnutím soudu k úhradě dlužného nájemného a úhrad s tím spojených včetně poplatku z prodlení podle § 697 obč. zák. ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a jen z důvodu doby 18 let prodlení dlužnice (a jejího bývalého manžela) s úhradou nájemného a úhrad s tím spojených přesáhl poplatek z prodlení svou výší tento dluh na jistině v té výši, jak je uplatňována.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný, včetně závislého výroku o nákladech řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., a tím, že žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k (KSHK 35 INS 17113/2015)

Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 14. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná