104 VSPH 707/2015-79
76 ICm 2776/2012 104 VSPH 707/2015-79 (MSPH 76 INS 1342/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci žalobce: JUDr. Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Lhota pod Pannou 33, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Matějem Dvořákem, advokátem, sídlem Školská 38, 110 00 Praha 1 proti žalované: JUDr. Dana Hanáková, sídlem Urbanova 1279/6, 142 00 Praha 4, insolvenční správkyně dlužníka Mgr. Miloše anonymizovano , anonymizovano , bytem Pavlišovská 2287/9, Praha 9, Horní Počernice, o vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty dlužníka, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 76 ICm 2776/2012-55 ze dne 2. července 2015

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 76 ICm 2776/2012-55 ze dne 2. července 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení ideální 1/2 spoluvlastnického podílu na nemovitém majetku, domu č.p. 1344/16 na pozemku parc. č. 3069, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. (MSPH 76 INS 1342/2012)

3069 o výměře 279 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 3070 o výměře 277 m2, zahrada, domu č.p. 930 na pozemku parc. č. 2113, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc č. 2113 o výměře 161 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 2114 o výměře 884 m2, zahrada, domu č.p. 1345/14 na pozemku parc. č. 3071, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 3071 o výměře 171 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 3072 o výměře 100 m2, zahrada a pozemku parc. č. 3073 o výměře 272 m2, zahrada (dále jen nemovitosti), z majetkové podstaty dlužníka Mgr. Miloše anonymizovano (dále jen dlužník) v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 1342/2012 (bod I. výroku) a rozhodl, že se žalované insolvenční správkyni Mgr. Daně Hanákové (dále jen správkyně) náhrada nákladů řízení nepřiznává (bod II. výroku).

V odůvodnění rozsudku soud I. stupně zejména uvedl, že dne 20.1.2012 (A-1) bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka, usnesením ze dne 6.2.2012 (A-9) byl zjištěn úpadek dlužníka a byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Dne 14.4.2012 (B-60) správkyně zapsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka, části A označené jako věci nemovité, bodu 1., 2., 3., nemovitosti tak, že náležejí do společného jmění manželů Pelánových dle § 274 insolvenčního zákona (dále jen IZ) z důvodu předlužení společného jmění manželů. Žalobce se podanou žalobou ze dne 25.9.2012 domáhal vyloučení ideální 1/2 spoluvlastnického podílu na nemovitostech z majetkové podstaty dlužníka a tvrdil, že uzavřel dne 24.8.2006 s dlužníkem jako prodávajícím kupní smlouvu, na jejímž základě mu dlužník převedl svou ideální 1/2 spoluvlastnického podílu na nemovitostech, že dne 1.12.2011 kupní smlouva nabyla účinnosti a že správkyně neoprávněně sepsala nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka, neboť se žalobce stal na základě platné a účinné kupní smlouvy vlastníkem ideální 1/2 spoluvlastnického podílu. K důkazu žalobce označil a předložil pouze kupní smlouvu.

Správkyně navrhla zamítnutí žaloby z důvodu, že je kupní smlouva ze dne 24.8.2006 o převodu ideální 1/2 spoluvlastnického podílu na nemovitostech absolutně neplatná podle § 40 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), protože postrádá úředně ověřené podpisy smluvních stran, jako podstatnou náležitost pro převod nemovitostí, převáděný podíl prodávajícího byl v době údajného převodu a stále je ve společném jmění manželů Pelánových, smlouvu neuzavřela manželka dlužníka, smluvní strany nepodaly do dnešního dne návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a žalobce se tedy nestal vlastníkem ideální 1/2 spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Správkyně proto oprávněně sepsala nemovitosti do majetkové podstaty podle § 205 IZ, neboť tento majetek ke dni zahájení insolvenčního řízení patřil dlužníkovi, avšak žalobce podle § 225 IZ k podání této excindační žaloby nevyzvala, neboť nevěděla o existenci kupní smlouvy a dozvěděla se o ní teprve z podané žaloby, protože jí dlužník ničeho nesdělil ani nedoložil. Manželství Pelánových trvá, nezaniklo, společné jmění manželů nebylo zúženo.

Soud I. stupně zkoumal, zda byly naplněny předpoklady, za nichž může vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu konkursní podstaty úpadce tak, jak je formuloval Nejvyšší soud ČR ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod (MSPH 76 INS 1342/2012)

č. 27/2003 a zda byla kupní smlouva o převodu nemovitostí ze dne 24.8.2006, jež měla nabýt účinnosti k 1.12.2011, platně uzavřena a zda jí došlo k převodu vlastnického práva na žalobce jako kupujícího. Z obsahu kupní smlouvy ze dne 24.8.2006 mimo jiné zjistil, že dlužník výslovně prohlásil, že je výlučným spoluvlastníkem nemovitostí, a že smlouva není opatřena úředně ověřenými podpisy obou smluvních stran. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24.7.2014, LV 416, katastrální území Horní Počernice, obec Praha, zjistil, že jsou nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí ve společném jmění manželů Pelánových, dlužník není jejich výlučným spoluvlastníkem a nebyl podán návrh na vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí. Soud I. stupně shledal, že je kupní smlouva o převodu ideální 1/2 spoluvlastnického podílu na nemovitostech absolutně neplatná dle § 39 o.z., neboť je jejím předmětem neexistující ideální 1/2 nemovitostí, které měl a má dlužník ve společném jmění manželů a nikoliv ve svém výlučném spoluvlastnictví, a proto nemohl platně převést podíl, pokud podíly manželů na společné věci neexistují (§ 136 o.z.). Žalobce tedy neprokázal, že nemovitosti neměly být do soupisu zařazeny a že by měl právo na jejich vyloučení z majetkové podstaty, protože vlastnické právo k nemovitostem svědčí manželům Pelánovým. Z těchto důvodů dospěl k závěru, že správkyně sepsala nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka oprávněně a žaloba je nedůvodná.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce včas odvolání a navrhoval rozsudek zrušit tak, aby o věci bylo znovu rozhodnuto po doplnění dokazování. Předně namítal, že ačkoliv požádal soud I. stupně o odročení nařízeného jednání na den 2.7.2015, soud na jeho žádost nereagoval, řízení neodročil a tím došlo k procesnímu pochybení mající zásadní význam na rozhodnutí ve věci. Trval na platnosti uzavřené kupní smlouvy, jež měla být prokázána navrhovanou výpovědí dlužníka. Uvedl, že podle § 268 odst. 1 IZ prohlášením konkursu na majetek dlužníka dne 6.2.2012 společné jmění manželů zaniklo, stalo se podílovým spoluvlastnictvím, přitom stav zapsaný v katastru nemovitostí je nerozhodný, neboť nemovitosti již nejsou součástí společného jmění manželů. Ohledně manželství dlužníka probíhá řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp.zn. 7 C 35/2015 o rozvod manželství a není proto pravdivý závěr soudu I. stupně, že jsou dosud nemovitosti ve společném jmění manželů, a že nebylo vypořádáno, neboť jej nebylo možno vypořádat, pokud zaniklo. Uvedl dále, že podle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., účinné od 1.1.2014, nemůže být kupní smlouva považována za absolutně neplatnou a soud I. stupně měl podle této právní úpravy postupovat vzhledem k tomu, kdy o věci rozhodoval. Kupní smlouva je podle jeho názoru platná a účinná vzhledem k době jednotlivých právních a procesních úkonů a vzhledem k uznání podpisu dlužníkem za vlastní, jímž došlo k ověření jeho podpisu na kupní smlouvě a kupní smlouva tak splňuje požadavky na její zavkladování do katastru nemovitostí. Žalobce proto trval na tom, že ideální 1/2 spoluvlastnického podílu na nemovitostech neměla být do konkursní podstaty zařazena, avšak z důvodu nesprávného procesního postupu soudu I. stupně tyto skutečnosti nemohl prokázat.

Správkyně v podaném vyjádření k odvolání žalobce souhlasila se závěry učiněnými soudem I. stupně v odůvodnění rozsudku, že je kupní smlouva absolutně neplatná, protože neexistovaly podíly na nemovitostech, jež byly po prohlášení konkursu zapsány do majetkové podstaty jako celek z důvodu předlužení dlužníka, (MSPH 76 INS 1342/2012)

žalobce do doby prohlášení konkursu nepodal návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, nenabyl k nim vlastnické právo a neprokázal, že neměly být nemovitosti zapsány do soupisu majetkové podstaty. Proto navrhovala, aby odvolací soud podané odvolání zamítl.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 224 odst.1 IZ insolvenční správce, který zapíše do seznamu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje svá práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle § 225 odst.1 IZ se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního insolvenčnímu soudu ( odst. 2). nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3).

Podle § 268 IZ prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela; byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství (odst. 1). Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které a) zaniklo podle odstavce 1, b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno (odst. 2). V případech uvedených v odstavci 2 písm. b) a c) se prohlášením konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu (odst. 3).

Podle § 274 IZ nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem se k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva. (MSPH 76 INS 1342/2012)

Podle § 2 odst. 1 téhož zákona práva uvedená v § 1 odst. 1 se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva, pokud tento zákon nestanoví jinak. Práva uvedená v § 1 odst. 1 vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak (odst. 2). Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. Každý má právo nahlédnout do evidence doručených návrhů (odst. 3).

Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozhodnutí z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k otázce předpokladů k podání vylučovací žaloby v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání (§ 19 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která je však zcela použitelná i pro aplikaci § 225 IZ, jež vymezila předpoklady, za nichž lze vyhovět žalobě na vyloučení věci ze soupisu majetku majetkové (konkursní) podstaty tak, že žaloba musí být podána jinou osobou než úpadcem, že v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o.s.ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v majetkové (konkursní) podstatě (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 publikovaný pod č. 27/2003 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek).

V daném případě žalobce podal žalobu k insolvenčnímu soudu dne 25.9.2012, aniž by byl správkyní vyrozuměn o soupisu nemovitostí do majetkové podstaty. V řízení tvrdil a prokazoval, že dne 24.8.2006 uzavřel s dlužníkem podle § 588 a násl. obč. zák. kupní smlouvu o převodu nemovitostí.

V případě kupní smlouvy je třeba rozlišovat mezi obligačními a věcněprávními účinky kupní smlouvy. Obligačním účinkem platně uzavřené kupní smlouvy je právo kupujícího získat do vlastnictví předmět kupní smlouvy a tomu odpovídající právo prodávajícího získat za předmět kupní smlouvy sjednanou kupní cenu. Věcněprávním účinkem kupní smlouvy je přechod vlastnického práva k předmětu kupní smlouvy. Ten nastává jejím předáním v případě movité věci nebo nemovitosti, která se nezapisuje do katastru nemovitostí, není-li mezi účastníky dohodnuto jinak, nebo vkladem kupní smlouvy do katastru nemovitostí v případě nemovitostí, které se do katastru nemovitostí zapisují. Z výše uvedeného také vyplývá, že prodávající nemusí být vlastníkem předmětu koupě v době uzavření kupní smlouvy, ale musí být jejím vlastníkem v době, kdy mají nastat věcněprávní účinky smlouvy, tedy kdy má přejít vlastnické právo k předmětu koupě z prodávajícího na kupujícího.

Vlastnictví k nemovitosti se tedy nabývá zápisem vkladu práva do katastru nemovitostí. V řízení však vyplynulo, že žalobce vlastnického práva k nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí nikdy nenabyl, jak správně zjistil soud I. stupně z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, LV č. 416, z něhož dále vyplynulo, že jsou nemovitosti ve společném jmění dlužníka a jeho manželky.

Jelikož jsou závazky dlužníka vyšší nežli je jeho majetek, jak vyplývá ze zprávy o stavu insolvenčního řízení ze dne 14.4.2012 (B-5), správkyně proto podle § 274 IZ správně zahrnula do majetkové podstaty dlužníka celý jeho majetek (MSPH 76 INS 1342/2012) náležející do společného jmění manželů, neboť z důvodu předlužení dlužníka nelze provést jeho vypořádání a věřitelé budou uspokojeni z celého majetku ve společném jmění manželů. Pokud se žalobce v řízení dovolával přeměny společného jmění manželů na podílové spoluvlastnictví v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka, nebyla by tato jeho argumentace správná ani v případě, že by dlužník předlužen nebyl a insolvenční soud by přistoupil k vypořádání společného jmění manželů zaniklého v důsledku prohlášeného konkursu. Jakkoliv zákonodárce neřeší, jaký je majetkový vztah manželů v době mezi zánikem SJM a jeho vypořádáním, když teprve jeho vypořádáním je nastolena jistota, použije se po dobu existence tohoto zvláštního přechodného stavu právní úprava podle § 735 věta druhá zák. č. 89/2012 Sb. o společném jmění přiměřeně, přičemž jde o převzetí koncepce zastávané již za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. To znamená, že dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění manželů přiměřeně se všemi právními důsledky.

Jak však v řízení vyplynulo, kupní smlouvou převáděné nemovitosti byly nepochybně v době jejího uzavření ve společném jmění manželů, nikoliv v podílovém, předmět kupní smlouvy proto neexistoval a z tohoto důvodu je smlouva absolutně neplatná podle § 37 odst. 2 o.z. Její neplatnost nemohla zhojit žádná skutečnost, jež nastala později, a to ani žalobcem uváděné uznání podpisu za vlastní učiněné dlužníkem, jehož se dovolával v podaném odvolání. Závěr soudu I. stupně, že správkyně sepsala nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka oprávněně, že je podaná žaloba nedůvodná, že žalobce v řízení neprokázal platné nabytí nemovitostí, a že mu svědčí právo, které jejich zařazení do soupisu majetkové podstaty dlužníka vylučovalo a svědčilo by jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty, je tedy správný.

Odvolací soud zároveň z obsahu spisu zjistil, že se právní zástupce žalobce opakovaně (3x) omluvil z nařízeného jednání před soudem I. stupně, tedy i z jednání ze dne 2.7.2015, při němž bylo rozhodnuto o věci, avšak výslovně o odročení jednání nepožádal, proto soud nepochybil, pokud jednání znovu neodročil. Zároveň odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení relevantní dokazování ke skutkovému stavu věci a založil své rozhodnutí na správných skutkových a právních závěrech, jež by další navrhované důkazy nezpochybnily.

Z výše uvedených důvodů proto shledal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně věcně správným a podle § 219 o.s.ř. jej potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení. Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí podle § 163 IZ, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 IZ. Žalovaná správkyně se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, (MSPH 76 INS 1342/2012)

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11.ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná