104 VSPH 706/2017-42
139 ICm 1687/2017 104 VSPH 706/2017-42 (KSPL 20 INS 24065/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobce SVEA Ekonomi Cyprus Ltd., reg. č. HE 272182, sídlem Arch. Makarios III Avenue 195, 3030, Limassol, Kyperská republika, zast.: Mgr. Ĺubomírem Vdovcem, advokátem, sídlem Hlinky 135/68, 603 00, Brno proti žalované JUDr. Dagmar Říhové, sídlem 28. října 184, 261 01, Příbram VII, insolvenční správkyni dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , o určení pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského sodu v Plzni č. j. 139 ICm 1687/2017-21 ze dne 3. srpna 2017,

takto:

I. Rozsudek Krajského sodu v Plzni č. j. 139 ICm 1687/2017-21 ze dne 3. srpna 2017 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem pod bodem I. výroku určil, že je po právu žalobcem uplatněná část příslušenství pohledávky označené jako číslo P-10, ve výši 24.331,60 Kč, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 24065/2016 na majetek dlužníka Zdeňka isir.justi ce.cz 139 ICm 1687/2017 (KSPL 20 INS 24065/2016)

anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně konstatoval, že se žalobce žalobou podanou dne 3. 4. 2017 proti žalované domáhal určení pravosti přihlášeného příslušenství pohledávky ve výši 24.331,60 Kč. Žalovaná namítala, že příslušenství bylo přihlášeno jako smluvní úrok z prodlení a zároveň byl uplatněn též zákonný úrok z prodlení ve výši 8.956,27 Kč, což není možné a do skončení lhůty k podání přihlášek pohledávek, tedy do 20. 2. 2017 nebyl tento rozpor žalobcem odstraněn.

Soud I. stupně po provedeném dokazování konstatoval, že žaloba byla podána včas, když vyrozumění žalované o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2017. Žalobce 13. 2. 2017 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou evidovanou pod č. P10 dílčí pohledávku č. 2 ve výši 40.347,04 Kč. K důvodu vzniku tohoto příslušenství uvedl, že požaduje zaplacení úroků z úvěru, počítaných ze zůstatku úvěru. Původní věřitel kapitalizoval smluvní úroky, a to ke dni postoupení pohledávky, to je ke dni 12. 5. 2015, které činily 7.059,17 Kč. Žalobce rovněž požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení. U tohoto bodu, tedy bodu 06, důvod vzniku pohledávky, se žalobce o zaplacení smluvního úroku z prodlení vůbec nezmiňuje. U bodu 09 příslušenství přihlášky má však žalobce označené jako druhy příslušenství: zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný smluvní úrok a smluvní úrok z prodlení. U způsobu výpočtu pak uvádí, že zákonný úrok z prodlení činí částku 8.956,27 Kč. U kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 19,7 % je proveden výpočet za období od 13. 11. 2014 do 12. 5. 2015, když tento úrok činí celkem 7.059,17 Kč. Dále je uvedeno ve způsobu výpočtu, že požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 19,7 % za období od 13. 5. 2015 do 19. 10. 2016 ve výši 24.331,60 Kč. Z tohoto výpočtu je zřejmé, že tento smluvní úrok je pouze smluvním úrokem, když navazuje na předchozí kapitalizovaný smluvní úrok, je ve stejné výši jako tento smluvní úrok (19,7 %) a navazuje na tento smluvní úrok, který končí 12. 5. 2015 a tento nekapitalizovaný pokračuje od 13. 5. 2015 do úpadku dlužníka, tedy do 19. 10. 2016. Je evidentní, že na tuto výzvu by žalobce reagoval tak, jak reagoval ve svém dopise adresovaném soudu I. stupně ze dne 29. 3. 2017, v němž uvedl, že nesprávně označil příslušenství jako smluvní úrok z prodlení , přičemž se jednalo o smluvní úrok, tedy úrok z poskytnutého úvěru, platně sjednaný na základě Smlouvy o Optimální půjčce (tedy smlouvě o úvěru, která byla přiložena k přihlášce pohledávky). V tomto případě by nedošlo k popření pohledávky žalovanou a nevzniklo by ani předmětné incidenční řízení. Soud měl tedy za to, že žaloba byla podána důvodně a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Rozhodnutí o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala, že podle § 176 IZ za správnost údajů uvedených v přihlášce pohledávky odpovídá žalobce jako věřitel, jenž ji také mohl do uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek korigovat, žalovaná při přezkumu přihlášky musela vycházet z tvrzení v ní uvedených a pohledávku přihlášenou z titulu smluvního úroku 139 ICm 1687/2017 (KSPL 20 INS 24065/2016) z prodlení popřít, neboť taková pohledávka nemůže obstát vedle současně přihlášeného zákonného úroku z prodlení. Přihlášku pohledávek žalobce žalovaná mohla v daném případě přezkoumat, předpoklady postupu podle § 188 odst. 2 IZ dány nebyly.

Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, zopakoval níže uvedené důkazy, které již byly provedeny soudem I. stupně a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z přihlášky pohledávek žalobce č. P10 odvolací soud zjistil, že žalobce přihlásil dílčí pohledávku č. 2 v celkové výši 123.374,04 Kč. Tato dílčí pohledávka sestávala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 86.000 Kč poskytnutého dlužníku předchůdcem žalobce Komerční bankou a.s. na základě Smlouvy o Optimální půjčce ze dne 13. 11. 2014, kterou měl dlužník splácet měsíčními splátkami jistiny spolu s úrokem ve výši 19,7 % p.a. Příslušenství dílčí pohledávky č. 2 vyčíslil žalobce částkou 40.3470,04 Kč s tím že se sestává ze zákonného úroku z prodlení od 5. 7. 2015 do 19. 10. 2016 v částce 8.956,27 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 19,7 % za období od 13. 11. 2014 do 12. 5. 2015 (do okamžiku postoupení pohledávky) v částce 7.059,17 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 19,7 % za období od 13.5.2015 do 19.10.2016 ve výši 24.331,60 Kč.

Ze smlouvy o Optimální půjčce mezi Komerční bankou a.s. a dlužníkem odvolací soud zjistil, že se banka zavázala dlužníku poskytnou úvěr ve výši 86.000 Kč s tím, že úroková sazba bude činit 19,7 % p.a. z jistiny úvěru, jiná úroková sazba (např. sazba úroku z prodlení) ve smlouvě o úvěru sjednána nebyla.

Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že přihláška pohledávek žalobce vykazovala vadu (rozpor) spočívající v tom, že v přihlášce pohledávek žalobce byl sporný nárok označen, jako smluví úrok z prodlení. V daném případě je však z porovnání přihlášky pohledávky a smlouvy o úvěru zcela zjevné, že žalobce tento nárok toliko chybně právně kvalifikoval, smlouva o úvěru žádné ujednání o smluvním úroku neobsahovala (žalobce přihláškou správně uplatnil zákonný úrok z prodlení, jenž nebyl předmětem sporu) a smluvní úrok toliko vyčíslil (kapitalizoval) k okamžiku prvního postoupení pohledávek za dlužníkem, tj. 12. 5. 2015 a dále jej požadoval uhradit za období od 13. 5. 2015 do rozhodnutí o úpadku. V daném případě žalovaná nepostupovala při odstranění tohoto rozporu podle 188 odst. 2 IZ, náprava byla zjednána až v řízení před soudem I. stupně, kdy byly pochybnosti o povaze sporné pohledávky odstraněny.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že je odvolání žalované nedůvodné, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení. 139 ICm 1687/2017 (KSPL 20 INS 24065/2016)

Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení aplikoval odvolací soud § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 202 odst. 1 IZ, podle něhož nemá ve věci zcela úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve sporu o určení pravosti pohledávky proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ), lhůta k podání dovolání začíná běžet dnem, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 4. prosince 2017

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela