104 VSPH 703/2016-68
178 ICm 3711/2014 104 VSPH 703/2016-68 (MSPH 78 INS 8504/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Mercedes-Benz Financial Services Česká republika, s.r.o., IČO: 63997240, sídlem Daimlerova 2296/2, Praha 4, zastoupeného Mgr. Radkem Hladkým, advokátem, sídlem Národní 41/973, Praha 1, proti žalované JUDr. Sylvě Rychtalíkové, sídlem Kodaňská 521/57, Praha 10, insolvenční správkyni dlužníka ECO-SUN, s.r.o., IČO: 26723611, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 178 ICm 3711/2014-39 ze dne 20. dubna 2016,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 178 ICm 3711/2014-39 ze dne 20. dubna 2016 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám advokáta Mgr. Petra Opletala do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8.228,-Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze zamítl žalobu na vyloučení motorových vozidel Mercedes Benz SL 350 231, Jeep Grand Cherokee 3.0WK, Mercedes Benz GLK 350 CDI4 MATIC 204, Mercedes Benz 320 CDI L a Mercedes Benz Vitto 110 CDI KA/L (dále jen automobily) z majetkové podstaty dlužníka ECO-SUN s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16.456,-Kč (bod II. výroku). isir.justi ce.cz 178 ICm 3711/2014 (MSPH 78 INS 8504/2014)

Při rozhodování soud I. stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků (jež vzal podle § 120 o.s.ř. za svá skutková zjištění) o tom, že žalobce poskytl dlužníkovi ke koupi automobilů úvěry, které byly v souladu s úvěrovými smlouvami dlužníkem čerpány a byly zajištěny smlouvami o zajišťovacím převodu práva k automobilům. Žalobce od úvěrových smluv dne 12. 5. 2014 řádně odstoupil, od dlužníka automobily převzal a prodal je společnosti Mercedes Benz Česká republika, s.r.o., která je dále prodala třetím osobám. V řízení rovněž nebyla nijak zpochybněna skutečnost, že žalobce obdržel dne 26. 9. 2014 vyrozumění žalovaného o tom, že automobily byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka, vylučovací žaloba byla k soudu podána dne 24. 10. 2014, t. j. za běhu lhůty podle § 225 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Na základě takto ustaveného skutkového stavu se soud I. stupně zabýval tím, zda žalobci svědčí právo vylučující soupis automobilů do majetkové podstaty dlužníka a zda je tedy žalobce k podání žaloby podle § 225 IZ aktivně legitimován, když ostatní podmínky tohoto ustanovení pro podání úspěšné vylučovací žaloby byly splněny. Konstatoval, že zajišťovací převod práva je jediným právem, které žalobce ke sporným automobilům váže a takové právo podle ustálené rozhodovací praxe soudů nevylučuje zahrnutí automobilů do soupisu majetkové podstaty. Insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 27. 3. 2014, k odstoupení žalobce od úvěrových smluv došlo dne 12. 5. 2014, následně byly dlužníku automobily odebrány a žalobce přistoupil k jejich prodeji třetí osobě, který byl ukončen dne 8. 7. 2014; žalobce tedy nerespektoval právní úpravu § 109 odst. 1 písm. b) IZ (k dopadu zajištění závazku na insolvenční řízení odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSCR 23/2012). Pokud žalobce odvíjel svou aktivní legitimaci z obavy, že může být v budoucnu stíhán povinností vydat žalovanému automobily nebo jejich hodnotu v penězích do majetkové podstaty, pak obava, že žalobce může být v budoucnu nucen snášet důsledky svého postupu v rozporu se zákonem, jeho aktivní legitimaci k podání vylučovací žaloby nezakládá stejně jako případné postavení zajištěného věřitele v insolvenčním řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce není ve věci legitimován, soud prvního stupně rozhodl, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů právního zastoupení spočívající ve čtyřech úkonech advokáta zvýšenou o DPH.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce včas odvolání a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví, když nesouhlasil se závěry soudu o nedostatku aktivní legitimace. Akcentoval, že se stal na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva vlastníkem automobilů, které dlužníku předal do bezplatného užívání, vlastnické právo žalobce mělo zaniknout až splněním rozvazovací podmínky, tedy splněním veškerých zajišťovaných pohledávek dlužníkem. Dne 12. 5. 2014 žalobce od úvěrových smluv odstoupil, automobily v době od 6. 6. do 8. 7. 2014 prodal společnosti Mercedes Benz Česká republika, s.r.o., k čemuž došlo před účinností rozhodnutí o úpadku dlužníka, tedy před dnem 9. 7. 2014. Po realizaci zajištění byl žalobce dopisem žalované ze dne 26. 9. 2014 vyrozuměn o soupisu automobilů, když v realizaci zajišťovacího převodu žalovaná správkyně spatřovala neplatný právní úkon a dopisem ze dne 14. 10. 2014 ho vyzvala k předání vozidel či vydání výtěžku zpeněžení. Žalovaná se 178 ICm 3711/2014 (MSPH 78 INS 8504/2014) v jiném řízení domáhá určení neplatnosti/neúčinnosti odebrání vozidel a neplatnosti/neúčinnosti kupních smluv o prodeji automobilů uzavřených žalobcem. Pokud jsou žalobcem uzavřené kupní smlouvy neplatné, pak je žalobce stále podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva jejich vlastníkem a je tedy k podání vylučovací žaloby legitimován. V rozhodné době nebyla dispoziční práva dlužníka omezena žádným předběžným opatřením, v době rozhodnutí o úpadku automobily již nebyly vlastnictvím dlužníka (insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele a rozsah majetkové podstaty je třeba posuzovat podle § 205 odst. 2 IZ), dlužník k nim nikdy nenabyl vlastnické právo a neměly tak být do soupisu majetkové podstaty zapsány. Ke dni rozhodnutí o úpadku žalobce žádné pohledávky za dlužníkem neměl a nemohl se tak ve smyslu § 2 písm. g) IZ stát zajištěným věřitelem, žádnou pohledávku tudíž v insolvenčním řízení dlužníka uplatňovat nemohl. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 23/2012, z něhož podle žalobce plyne možnost realizovat zajišťovací převod práva před rozhodnutím o úpadku. Realizace zajišťovacího převodu práva představuje ve své podstatě započtení výtěžku z prodeje automobilů proti závazkům dlužníka z úvěrových smluv, započtení je přitom přípustné při splnění zákonných podmínek bez omezení.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Ztotožnila se se závěry o nedostatku aktivní legitimace žalobce, jenž byl osobou pouze formálně zapsanou v registru vozidel. Obava že současní vlastníci vozidel budou v řízení důsledně hájit svá práva, což může mít za následek finanční ztráty žalobce, jeho legitimaci nezakládá. Zajišťovací převod práva k automobilům byl v daném případě realizován v rozporu s § 109 odst. 1 písm. b) IZ. Žalobce se nestal vlastníkem vozidel, účelem zajišťovacího převodu je dočasná změna vlastnictví za účelem zlepšení pozice věřitele při vymáhání zajištěné pohledávky. Žalobce byl v pozici zajištěného věřitele a měl právo na uspokojení ze zajištění uplatnit přihláškou pohledávky. Pokud žalobce v odvolání argumentuje započtením pohledávek, je tento argument bezcenným za situace, kdy se jako věřitel do insolvenčního řízení nepřihlásil, s ohledem na § 140 odst. 3 písm. a) IZ; jedná se o pochybení žalobce, které nezakládá legitimaci k podání žaloby.

Odvolací soud dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, jelikož soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci a také jeho právní závěr o nedůvodnosti žaloby, jež má oporu ve správných skutkových zjištěních, odvolací soud bez výhrad sdílí.

Podle § 224 odst. 1 IZ insolvenční správce, který zapíše do seznamu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje svá práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. 178 ICm 3711/2014 (MSPH 78 INS 8504/2014)

Podle § 225 odst. 1 IZ se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3).

Odvolací soud především konstatuje, že shodně se soudem prvního stupně shledává realizaci práv žalobce ze zajišťovacího převodu práva rozpornou s § 109 odst. 1 písm. c) IZ, který zakazuje uplatnění práv ze zajištění po zahájení insolvenčního řízení, realizace zajišťovacího práva žalobce ke sporným automobilům tedy nemůže být platná. Žalobce mohl uplatnit své pohledávky s právem na uspokojení ze zajištění, pokud tak neučinil, v žádném případě to nezakládá jeho legitimaci k podání vylučovací žaloby. I pokud by však došlo k vypořádání zajišťovacího převodu práva v souladu se smlouvami a zákonem, žalobci by v důsledku této skutečnosti opět k automobilům nesvědčilo žádné právo, které by jejich soupis do majetkové podstaty dlužníka vylučovalo.

Mechanismus uplatnění nároků ze zajištění zřízeného prostřednictvím zajišťovacího převodu vlastnického práva (§ 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; dále jen obč. zák.) v úpadkovém řízení popsal Nejvyšší soud již v rozsudku velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia (v R 45/2009), a to pro poměry zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), tak, že i v případě že se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Závěry zformulované v R 45/2009 se beze zbytku uplatní též pro insolvenční řízení vedené podle IZ. I v insolvenčním řízení tedy platí, že i když se stala pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě, resp. k jeho vypořádání jako v daném případě došlo v rozporu se zákonem), sepíše správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Jako nepřiléhavý je na místě odmítnout též názor žalobce, že žalovaná není povinna sepsat do majetkové podstaty dlužníka automaticky 178 ICm 3711/2014 (MSPH 78 INS 8504/2014) majetek, jenž je vlastnicky připsán jiné osobě (než dlužníku) proto, že slouží jako zajištění na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. V situaci, kdy tento způsob zajištění umožňuje věřiteli, který svou zajištěnou pohledávku řádně přihlásí, pouze uspokojit se z výtěžku zpeněžení zajištění v insolvenčním řízení (§ 167 odst. 1 IZ), by insolvenční správce jako správce cizího (dlužníkova) majetku nepostupoval s odbornou péčí (§ 37 odst. 1 IZ), kdyby majetek bez náležité protihodnoty nesepsal do majetkové podstaty dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 23/2012 ze dne 18. 7. 2013).

Z výše uvedených důvodů proto shledal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně věcně správným a podle § 219 o.s.ř. jej potvrdil, včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení. Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí podle § 163 IZ, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 IZ. Ve věci zcela úspěšné žalované odvolací soud proto přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za dva úkony právní služby advokáta po 3.100,-Kč, podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou režijních paušálů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., což se zvýšení o 21% DPH činí částku 8.228,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ), lhůta k podání dovolání začíná běžet dnem, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 7. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela