104 VSPH 690/2016-48
155 ICm 1363/2014 104 VSPH 690/2016-48 (KSPL 29 INS 21591/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce MOSEP-CHOMUTOV, spol. s r.o., IČO 25016202, sídlem Škroupova 1444/3, Chomutov, zastoupeného JUDr. Pavlem Polákem, advokátem, sídlem Kamenný Vrch 5436, Chomutov, proti žalovaným 1) Insolvenční agentura, v.o.s., IČO 29115540, sídlem Západní 1448/16, Karlovy Vary, insolvenční správkyni dlužníka THERMIA-BAU, a.s., IČO 25219740, sídlem Česká 1, Karlovy Vary-Tašovice, a 2) THERMIA-BAU, a.s., IČO 25219740, sídlem Česká 1, Karlovy Vary-Tašovice, zastoupeného Mgr. Miladou Škvainovou, opatrovníkem, sídlem Koperníkova 831/21, Plzeň, o určení pravosti popřené pohledávky, o odvolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 155 ICm 1363/2014-35 ze dne 28. června 2016,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 155 ICm 1363/2014-35 ze dne 28. června 2016 se v bodě II. výroku mění tak, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.228,-Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Poláka; žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že žalobce MOSEP- CHOMUTOV, spol. s r.o. (dále jen žalobce) má za žalovaným 2) THERMIA-BAU, a.s., (dále též dlužník) po právu pohledávku ve výši 80.212,50 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení sp. zn. KSPL 54 INS 21591/2013 (bod I. výroku) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 11.776,-Kč ve stanovené lhůtě k rukám jeho advokáta JUDr. Pavla Poláka (bod II. výroku).

V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že se žalobce domáhal proti žalovaným určení pravosti své pohledávky ve výši 80.212,50 Kč přihlášené do insolvenčního řízení sp. zn. KSPL 54 INS 21591/2013, přičemž dospěl k závěru, že tato pohledávka žalobce je po právu. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má právo na účelně vynaložené náklady v celkové částce 11.776,-Kč sestávající z náhrady soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč, dvou úkonů právní služby ve výši 5.000,-Kč (2 x 2.500,-Kč) a dvou režijních paušálů ve výši 600,-Kč (2 x 300,-Kč) navýšených o DPH.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni, a to jen proti bodu II. výroku o náhradě nákladů řízení, se žalovaná 1) včas odvolala (č.l. 41) a navrhovala, aby jej odvolací soud změnil tak, že ve vztahu žalobce a žalované 1) nemá nikdo z nich právo na náhradu nákladů řízení. Namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud v incidenčním sporu o pravost přihlášené pohledávky isir.justi ce.cz 155 ICm 1363/2014 (KSPL 29 INS 21591/2013) neaplikoval § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jehož použití má přednost před § 142 odst. 1 o.s.ř.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 7 věty před středníkem IZ vyplývá, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 163 IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud podle ustanovení o.s.ř., není-li v IZ stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 202 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (odst. 1 věta první). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odst. 2).

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Odvolací soud připomíná, že podle citovaného § 163 IZ rozhodne insolvenční soud o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě podle o.s.ř., není-li v IZ stanoveno jinak. V incidenčním sporu o pravost přihlášené pohledávky je tedy třeba aplikovat speciální úpravu § 202 odst. 1 IZ, podle níž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (vyjma případů uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení).

V projednávané věci soud prvního stupně výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil toliko tím, že žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má vůči žalovaným právo na účelně vynaložené náklady řízení. Nicméně žalovaní nejsou v postavení nerozlučných společníků a nelze je zavázat společně a nerozdílně. Nadto žalovaná 1) v odvolání správně připomněla, že v incidenčním sporu o pravost pohledávky má před obecnou úpravou náhrady nákladů řízení v o.s.ř. přednost speciální úprava § 202 odst. 1 IZ. Bez ohledu na výsledek řízení proto nemá účastník řízení právo na náhradu nákladů řízení proti žalované insolvenční správkyni s výjimkou uvedenou v § 202 odst. 2 IZ, která se vztahuje zejména na náklady vzniklé zaviněním insolvenčního správce v průběhu řízení. Zaviněním se zde rozumí porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti (např. jestliže se účastník nedostavil k jednání, při němž měl být vyslechnout jako účastník řízení, a věděl, že tím bude zmařen účel jednání); náhodou se rozumí objektivní událost (např. nemoc, úraz či neodkladná služební cesta). Zavinění a náhoda jsou přitom důvodem k separaci nákladů řízení jen v případě, že měly za následek náklady, které byly vynaloženy zbytečně. Z obsahu spisu ovšem nevyplývají ani zavinění, ani náhoda na straně insolvenční správkyně, jež by měla za následek vznik nákladů řízení. Odvolací soud z těchto důvodů neshledal za opodstatněnou povinnost žalované 1) k náhradě nákladů řízení.

Za daného stavu věci, kdy žaloba byla důvodně podána také proti dlužníku, jehož úpadek byl řešen reorganizací, má ve sporu plně úspěšný žalobce podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva 155 ICm 1363/2014 (KSPL 29 INS 21591/2013) pouze proti žalovanému 2). Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně v celkové částce 13.228,-Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč, dále z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), přičemž jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu odpovídá odměně v částce 3.100,-Kč (nikoliv částce 2.500,-Kč jak nesprávně uvedl soud prvního stupně), tedy v celkové částce 6.200,-Kč navýšené o 21% DPH, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto 2 úkony ve výši 600,-Kč (po 300,-Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu) navýšené o 21% DPH.

Na základě těchto zjištění shledal odvolací soud odvolání důvodným, a proto postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a v souladu s § 202 odst. 1 IZ (ve vztahu k žalované 1) a § 142 odst. 1 o.s.ř. (ve vztahu k žalovanému 2) změnil napadený bod II. výroku rozsudku soudu I. stupně způsobem ve výroku uvedeným.

V případě stanovené povinnosti dlužníka (žalovaného 2) k náhradě nákladů řízení žalobci přitom odvolací soud nerozhodl o lhůtě k plnění, jelikož se způsob uspokojení tohoto žalobcova nároku podává z § 202 odst. 1 věty druhé IZ, jež stanoví, že se náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, jelikož úspěšné žalované 1) podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 26. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová