104 VSPH 676/2016-29
179 ICm 1100/2016 104 VSPH 676/2016-29 (MSPH 79 INS 4498/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobkyně: Ing. Hana Slavíková, sídlem Skálova 466, 511 01 Turnov, insolvenční správkyně dlužníka Gravity Group, a. s., IČO 241 41 933, sídlem Podvinný mlýn 2178/6, 190 00 Praha 9, proti žalovanému: Mint Property Management, s. r. o., IČO 271 03 470, sídlem Rozkošného 1058/3, 150 00 Praha 5, o určení neúčinnosti právního úkonu a o vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 179 ICm 1100/2016-15 ze dne 6. června 2016,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 179 ICm 1100/2016-15 ze dne 6. června 2016 se potvrzuje ve znění, že se odmítá žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu ze dne 6. 3. 2015 o započtení pohledávek a závazků žalovaného a dlužníka a o vydání plnění z tohoto neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl žalobu o určení neúčinnosti právního úkonu ze dne 31. 3. 2016 (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že žalobkyně Ing. Hana Slavíková, insolvenční správkyně (dále jen správkyně) dlužníka Gravity Group, a. s. (dále jen dlužník) podala v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 4498/2015, žalobu, jíž se domáhala určení, že je vůči věřitelům dlužníka neúčinný zápočet pohledávek a závazků dlužníka a žalovaného ze dne 6. 3. 2015, že v důsledku tohoto právního úkonu došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení, že v době zápočtu byl dlužník v úpadku, a domáhala se zároveň vydání plnění z takto neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka. Soud I. stupně shledal žalobu neprojednatelnou z důvodu nedostatku skutkových tvrzení týkajících se žalobou dotčeného právního jednání dlužníka a žalovaného, dále nedostatku tvrzení o úpadku dlužníka v době odporovaného právního úkonu a tvrzení odůvodňující závěr, že byly splněny zákonné podmínky upravené v § 235 a násl. insolvenčního zákona (dále jen IZ), včetně vymezení skutkové podstaty neúčinného právního úkonu. Uvedl dále, že správkyni usnesením ze dne 26. 4. 2016 (l. č. 3 spisu) podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval k odstranění vad žaloby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a správkyni zároveň poučil o následcích nesplnění výzvy isir.justi ce.cz 179 ICm 1100/2016 (MSPH 79 INS 4498/2015) podle § 43 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně reagovala na výzvu soudu podáním ze dne 16. 5. 2016 (č. l. 6 spisu), v němž označila čísla osmi faktur a jejich výši, vystavených dlužníkem žalovanému, uvedla, že pohledávku vůči dlužníkovi žalovaný nabyl smlouvou o postoupení ze dne 16. 2. 2015, a že dne 6. 3. 2015 provedl žalovaný jednostranný zápočet, jehož předmětem se stala jak pohledávka nabytá žalovaným postoupením pohledávky, tak i další jeho pohledávky za dlužníkem, vyplývající ze dvou dobropisů. Protože jiné rozhodné skutečnosti správkyně neuvedla, k důkazu označila pouze smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2015, oznámení dlužníkovi o postoupení pohledávky ze dne 6. 3. 2015, zápočet pohledávek ze dne 6. 3. 2015 a výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 26. 8. 2015 a žádné další důkazy k chybějícím žalobním tvrzením neoznačila, soud I. stupně podanou žalobu odmítl pro její nedostatky, jež se nepodařilo odstranit a v řízení nelze za této situace pokračovat, a o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalovanému žádné náklady doposud v řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala správkyně včas odvolání a navrhovala je změnit s tím, že jsou v odpůrčí žalobě uvedeny skutečnosti dostatečné k tomu, aby soud mohl rozhodnout o navrhované neúčinnosti právního úkonu a o jeho vydání do majetkové podstaty dlužníka, pokud žalobu doplnila o uvedení § 235 a § 242 IZ, a pokud v žalobě uvedla a doplnila, že započtení pohledávek, jež byly zastaveny ve prospěch Raiffeisenbank, bylo žalovanému známo, dovolávala se rozhodnutí vydaných pod sp. zn. 29 Cdo 921/2009 a 29 Cdo 3963/2011 a uvedla, že dlužníkovu nečinnost-nereagování na započtení, považuje za dlužníkovo opomenutí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 79 odst. 1 o.s.ř., řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), 179 ICm 1100/2016 (MSPH 79 INS 4498/2015) se nazývá žalobou. Podle § 79 odst. 2 o.s.ř., žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává, a to v listinné nebo v elektronické podobě.

Podle § 160 odst. 4 IZ, žalobu podanou opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat.

Podle § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).

Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).

Podle § 242 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3).

Napadené usnesení spočívá na zjištění, že žaloba neobsahuje řádné vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, a že je z uvedených důvodů neurčitá a neprojednatelná, byť byla správkyně usnesením ze dne 26. 4. 2016 (l. č. 3 spisu) podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a byla poučena o následcích nesplnění výzvy podle § 43 odst. 2 o.s.ř., a že ani po doplnění žaloby podáním ze dne 16. 5. 2016 (č. l. 6 spisu) se tento stav nezměnil. Zároveň odvolací soud doplňuje, že je žaloba neurčitá co do vymezení žalobního návrhu-tzv. žalobního petitu, týkající se návrhu na vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka.

Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. se rozumí údaje, jež jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, 179 ICm 1100/2016 (MSPH 79 INS 4498/2015) kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinými slovy, v žalobě musí být rozhodující skutečnosti vylíčeny tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj, na jehož základě se uplatňuje právo v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neobsahuje-li návrh úplné vylíčení všech pro rozhodnutí významných skutečností, může tak žalobce učinit v rámci přípravy jednání nebo při jednání, a to až do doby než nastane tzv. koncentrace řízení.

Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí-s výjimkou případů uvedených v § 153 odst. 2 o.s.ř.-přiznat účastníkům jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než které jsou navrhovány. Kdyby žalobce nevymezil v žalobě žalobní petit přesně, určitě nebo srozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval.

Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, jež má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu nebo způsob konkrétního určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti.

V projednávané věci vyplývá z podané žaloby a jejího doplnění, že správkyně zcela nedostatečným způsobem vylíčila skutkové okolnosti týkající se namítaného odporovaného právního úkonu, neboť jen specifikovala faktury vydané dlužníkem k tíži žalovaného a dovolávala se jednostranného započtení ze dne 6. 3. 2015 ze strany žalovaného, v němž žalovaný uvedl nabytí pohledávek za dlužníkem smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s postupitelem SCF SERVIS, s.r.o. dne 16. 2. 2015, a v záhlaví označila § 235 a § 242 IZ. Zcela rezignovala na vylíčení úpadkové situace dlužníka v době namítaného právního úkonu, a ačkoliv se správkyně domáhala podanou žalobou neúčinnosti úmyslného právního úkonu dlužníka podle § 242 IZ, neuvedla ničeho o úmyslu dlužníka zkrátit uspokojení svých věřitelů, že byl tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám a další pro navrhované rozhodnutí významné skutečnosti, k jejichž vylíčení byla v podané žalobě povinna a byla o tom soudem I. stupně poučena a zároveň byla řádně poučena o následcích nesplnění výzvy k odstranění nedostatků podané žaloby usnesením soudu I. stupně ze dne 26. 4. 2016 (l. č. 3 spisu).

Jelikož správkyně vady vylíčení rozhodujících skutečností neodstranila ani za odvolacího řízení a pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, soud I. stupně tak nepochybil, když neprojednatelnou žalobu odmítl a není 179 ICm 1100/2016 (MSPH 79 INS 4498/2015) proto již rozhodné, že správkyně nebyla soudem vyzvána k odstranění vady týkající se řádného vymezení žalobního návrhu co do požadavku na vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka podle § 237 odst. 1 IZ, jelikož povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění mají jen ty osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch, a to jen na základě kladného rozhodnutí insolvenčního soudu o žalobě o neúčinnosti právních úkonů, avšak v daném případě byla žaloba odmítnuta, nemá proto tento nárok, jenž je závislý na kladném výsledku žaloby, dalšího opodstatnění.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil ve správném znění výroku uvedeného pod bodem I. výroku tohoto usnesení tak, že se odmítá žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu ze dne 6. 3. 2015 o započtení pohledávek a závazků žalovaného a dlužníka a o vydání plnění z tohoto neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka, a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 7 IZ a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení z důvodu, že žalovanému úspěšnému v odvolacím řízení žádné nevznikly.

Nad rámec tohoto usnesení považoval odvolací soud za vhodné dodat, že se odpůrčí žalobou lze domáhat jen určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka a nikoliv třetí osoby; proto by odpůrčí žaloba napadající jednostranný zápočet provedeným žalovaným (a nikoliv dlužníkem) nemohla být zásadně úspěšná.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela