104 VSPH 592/2016-67
43 ICm 406/2016 104 VSPH 592/2016-67 (KSCB 28 INS 24237/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci žalobce: AB 5 B.V., reg.č. 34192873, sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX, Amsterdam, Nizozemsko, zast. Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem, sídlem Blatného 1885/36, 61 600 Brno, proti žalovanému: JUDr. Josef Šťastný, sídlem Ševčíkova 38, 341 01 Horažďovice, insolvenční správce dlužníků-manželů Lenky anonymizovano , anonymizovano a Michala anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Žár 30, 374 01 Žár, zast. Ing. JUDr. Markem Šťastným, advokátem, sídlem Ševčíkova 38, 341 01 Horažďovice, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 43 ICm 406/2016-54 ze dne 4. května 2016

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 43 ICm 406/2016-54 ze dne 4. května 2016 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích určil, že je po právu pohledávka žalobce P13/1 celkem ve výši 96.543,71 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníků Lenky anonymizovano a Michala anonymizovano (dále též dlužník) vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 28 INS 24237/2015(bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění rozsudku mimo jiné uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky P13 z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5302026006, uzavřené dne 12. 2. 2003 dlužníkem se společností Home Credit, a. s., jako právním předchůdcem žalobce, jenž poskytl dlužníku úvěrový rámec do výše 15.000 Kč a dlužník se zavázal splácet úvěr pravidelnými splátkami po 600 Kč až do úplného zaplacení, že dlužník úvěr splácel do 15. 1. 2004 a od února 2004 do srpna 2004 nezaplatil úvěr ani zčásti, a proto byl úvěr k datu 9. 9. 2004 zesplatněn pro neplnění povinností dlužníkem, čímž vznikla dlužníku povinnost zaplatit celý úvěr, spolu úroky a smluvní pokutou, zesplatněním úvěru počala běžet promlčecí lhůta, jež se stavěla v souvislosti s návrhem žalobce na vydání rozhodčího nálezu podáním ze dne 27. 12. 2007, o němž rozhodce Mgr. Ondřej Skalka rozhodl rozhodčím nálezem dne 25. 3. 2008, sp. zn. C/ 2007/01222, jenž nabyl právní moci dne 25. 4. 2008 a pro tyto pohledávky byla usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2008 nařízena exekuce. Pohledávka P13/1 byla přihlášena celkem ve výši 96.543,71 Kč a sestává z jistiny úvěru ve výši 20.693,82 Kč a z příslušenství ve výši 75.849,89 Kč a při přezkumném jednání konaném dne 22. 12. 2015 (B-3) insolvenční správce JUDr. Josef Šťastný (dále jen správce) popřel pohledávky P13 zcela co do isir.justi ce.cz (KSCB 28 INS 24237/2015) pravosti a výše z důvodu, že vydaný rozhodčí nález je neplatný, že usnesení o exekuci není způsobilým exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu a nelze jím prokázat stavení promlčecí lhůty.

Dle názoru soudu I. stupně je žaloba po právu, přihlášená pohledávka P13/1 není promlčena a současně soud I. stupně shledal uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, když o skutkových tvrzeních v řízení nebylo sporu, rozhodčí nález byl vydán k tomu nepříslušným orgánem, jedná se o nulitní či nicotný právní úkon pro neplatnost rozhodčí doložky. Soud I. stupně přisvědčil žalobci, že mezi výkonem jeho práva od zesplatnění úvěru a podáním návrhu k rozhodci a následně podáním návrhu na zahájení exekučního řízení neuplynula čtyřletá promlčecí lhůta, neboť v důsledku uplatňování práva žalobcem došlo k stavení promlčecí doby a nelze tedy zpětně rozhodnout o tom, že v důsledku neplatné rozhodčí doložky mělo dojít k promlčení nároku žalobce, čímž by se dlužník dostal do bezdůvodné výhody v důsledku neplnění svých povinností ze smlouvy o úvěru, pokud úvěr čerpal a neplnil řádně smluvní povinnosti. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 202 odst.1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal žalovaný správce včas odvolání a navrhoval rozsudek v bodu I. výroku změnit tak, že se žaloba zamítá a v bodu II. výroku jej změnit tak, že je žalobce povinen nahradit mu náklady řízení a dále se domáhal náhrady nákladů odvolacího řízení, popřípadě navrhoval rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že podanou žalobu od samého počátku neuznával, a to ani zčásti co do základu a domníval se, že je nárok žalobce promlčen. Nesouhlasil s tvrzeními žalobce uvedenými v žalobě a citoval z rozhodnutí Ústavního soudu České republiky vydaného pod sp. zn. III. ÚS 1624/12, že není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování , a dále z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydaného pod sp. zn. 31 Cdo 958/2012, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který k tomu neměl pravomoc na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč.zák.), není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, a byla-li již exekuce přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stadiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dovolávaje se aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR správce trval na tom, že promlčecí doba nepřestala běžet a došlo k promlčení pohledávky žalobce P13. Dále uvedl, že je žaloba neprojednatelná, neboť nebyla v zákonné lhůtě podána tak, aby splňovala náležitosti § 79 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalobní tvrzení v ní uvedená jsou neurčitá a chybí žalobní návrh (petit).

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a a aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

Přihláškou pohledávky ze dne 19.11.2015 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nevykonatelné pohledávky P13 z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5302026006, uzavřené dne 12. 2. 2003 dlužníkem se společností Home (KSCB 28 INS 24237/2015)

Credit, a. s., jako právním předchůdcem žalobce, jež byly smlouvou o postoupení pohledávky postoupeny na žalobce a tato skutečnost byla dlužníku oznámena postupitelem dopisem ze dne 4. 10. 2007, jenž poskytl dlužníku úvěrový rámec do výše 15.000 Kč a dlužník se zavázal splácet úvěr pravidelnými splátkami po 600 Kč až do úplného zaplacení, úvěr splácel do 15. 1. 2004 a od února 2004 do srpna 2004 nezaplatil úvěr ani zčásti, a proto byl úvěr k datu 9. 9. 2004 zesplatněn a dlužníku vznikla povinnost zaplatit celý úvěr, spolu úroky a smluvní pokutou. Pohledávka P13/1 celkem ve výši 96.543,71 Kč sestává z jistiny úvěru ve výši 20.693,82 Kč a z příslušenství ve výši 75.849,89 Kč, pohledávka P13/2 byla přihlášena ve výši 843,36 Kč z titulu smluvní po pokuty a poplatků sjednaných v úvěrových podmínkách a celkem byla do insolvenčního řízení dlužníků přihlášena pohledávka P13 ve výši 97.387,07 Kč.

Při přezkumném jednání konaném dne 22. 12. 2015 (B-3) správce popřel pohledávky P13/1 a 2 zcela co do pravosti a výše z důvodu, že vydaný rozhodčí nález je neplatný, že usnesení o exekuci není způsobilým exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu a nelze jím prokázat stavení promlčecí lhůty. Žalobce vyrozuměl o popření pohledávek podáním ze dne 15. 1. 2016 a vyrozumění o popření bylo žalobci doručeno dne 22. 1. 2016. Žalobce se žalobou podanou k insolvenčnímu soudu dne 3. 2. 2016 domáhal určení popřené pohledávky P13/1, neuvedl žádná skutková tvrzení a žalobní petit vymezil tak, že je přihlášená pohledávka po právu co do pravosti i výše s tím, že žalobu odůvodní do 10 dnů. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 10. 2. 2016 (l.č. 6 spisu) žalobce, doplnil skutková tvrzení týkající se pohledávek P13/1 a 2 a domáhal se určení jejich pravosti a řádně vymezil žalobní petit.

Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3).

V daném případě třicetidenní lhůta k podání incidenční žaloby podle § 198 odst. 1 IZ uplynula dnem 21. 2. 2016, jenž připadl na neděli a žalobu bylo možno doplnit do 22. 2. 2016. Pokud žalobce podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 10. 2. 2016 (l.č. 6 spisu) doplnil skutková tvrzení k podané žalobě a odstranil nedostatky žaloby, nebylo třeba jej již vyzvat podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad žaloby, a pokud zároveň rozšířil žalobní návrh, jímž se domáhal určení pravosti (KSCB 28 INS 24237/2015) pohledávek P13/1 a P13/2, učinil tak v 30 denní lhůtě k podání incidenční žaloby včas.

Pokud soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem jen o pohledávce P13/1, nevyčerpal celý předmět sporu.

Odvolací soud přihlédl dále k tomu, že pohledávky P13/1 a P13/2 byly přihlášeny žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5302026006, jejíž nedílnou součástí se staly Úvěrové podmínky, že obě tyto listiny žalobce připojil k podané přihlášce i k podané žalobě a dovolával se, aniž by řádně uvedl, za jakých okolností došlo k uzavření rozhodčí smlouvy nebo rozhodčí doložky, že dne 27. 12. 2007 podal návrh na vydání rozhodčího nálezu, že o návrhu rozhodl rozhodce Mgr. Ondřej Skalka rozhodčím nálezem ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. C/2007/01222, jenž nabyl právní moci dne 25. 4. 2008, a pro pohledávky přiznané rozhodčím nálezem byla usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2008 nařízena exekuce. Odvolací soud z obsahu rozhodčího nálezu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. C/ 2007/01222 ověřil, že rozhodce dovozoval svoji pravomoc k rozhodování sporu z rozhodčí doložky sjednané v hlavě 12 § 14 smlouvy z níž citoval obsah, avšak ze žalobcem předložené smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5302026006 a z obsahu Úvěrových podmínek společnosti Home Credit Finance a. s. odvolací soud žádnou rozhodčí smlouvu nebo doložku nezjistil, nýbrž v Hlavě 9 Závěrečných ustanovení, § 14 Úvěrových podmínek je obsaženo ujednání, že pro řešení sporů vzniklých mezi účastníky je místně příslušný soud v Brně, který je věcně příslušný k projednání věci. Tedy, jinými slovy smlouva o revolvingovém úvěru č. 5302026006, ani Úvěrové podmínky, předložené v řízení žalobcem rozhodčí doložku nebo rozhodčí smlouvu neobsahují.

Jelikož soud I. stupně při posouzení pravosti pohledávky P13/1 a jejího promlčení toliko konstatoval tvrzení učiněná v řízení žalobcem, věc projednal a rozhodl o ní bez nařízení jednání (se souhlasem účastníků), aniž by provedl dokazování, a aniž by učinil zjištění vyplývající z žalobcem předložených důkazů, dospěl k nesprávným závěrům o tom, že pohledávka P13/1 není promlčena, nehledě na to, že tento jeho závěr je zcela nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Zároveň odvolací soud doplňuje, že pokud soud I. stupně ve svém posouzení vyšel toliko ze závěrů učiněných rozhodcem v rozhodčím nálezu, avšak dospěl k závěru, že byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, a nezabýval se tím, zda jsou pohledávky po právu po věcné stránce, zatížil rovněž tím řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.

Povinností soudu je podle § 157 odst. 2 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku mimo jiné stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy. To znamená, že je v odůvodnění svého rozhodnutí povinen uvést, které skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv. U každé jednotlivé, prokázané i neprokázané skutečnosti musí stručně a jasně uvést, jak ke svému závěru dospěl, z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu ustanovení § 132 až (KSCB 28 INS 24237/2015)

§ 135 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů.

Podle § 132 o.s.ř. hodnotí soud provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Těmto povinnostem však soud I. stupně evidentně nedostál a rozsudek soudu I. stupně je tedy z výše uvedených důvodů zcela nepřezkoumatelný.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadený rozsudek zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, při kterém poučí žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jeho důkazních povinnostech, věc řádně projedná a rozhodne o ní v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a v konečném rozhodnutí rozhodne o nákladech odvolacího řízení.

Pokud se týká otázky promlčení práva věřitele, dovozovaného z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zabývající se podrobně touto problematikou, a to např. v rozsudku ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 19/2015 a sp. zn. 33 ICdo 50/2015, ze dne 30.6.2016, sp.zn. 29 ICdo 41/2014, ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, a dále z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10.7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, jež bylo publikováno pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V nich Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu právní závěr, že i v případě, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by bylo možné rozhodnout v rozhodčím řízení, má takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí, jelikož již dříve dovodil, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, ve znění účinném od 1. listopadu 2009, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. V rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, Nejvyšší soud ČR dále uvedl, že o překážku věci rozhodnuté se nejedná, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Opačný závěr by byl odepřením přístupu ke spravedlnosti, neboť věřiteli by bylo znemožněno domáhat se v případě důvodnosti uplatněného nároku způsobilého exekučního titulu.

K otázce stavení běhu promlčecí doby v souvislosti s vydáním rozhodčího nálezu na základě neplatné rozhodčí doložky Nejvyšší soud uvedl, že podle § 403 obch. zák. může dojít ke stavení běhu promlčecí doby pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, že posouzení počátku (KSCB 28 INS 24237/2015) okamžiku stavení promlčecí doby podle § 403 obch. zák. je nesprávné a je v rozporu s § 14 odst. 1 in fine zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZRŘ), podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu, že toto ustanovení je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 obč. zák. i k § 403 obch. zák., použije se přednostně, důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby, a navíc je třeba aplikovat i zásadu lex posterior derogat legi priori, neboť zákon o rozhodčím řízení byl přijat později než obchodní zákoník, a vzhledem k tomu, že se jedná o předpisy stejné právní síly, je nutno aplikovat úpravu pozdější, jíž je zákon o rozhodčím řízení.

Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 30.6.2016, sp.zn. 29 ICdo 41/2014, pokud se týká stavení běhu promlčecí doby v důsledku zahájení rozhodčího řízení na základě neplatné rozhodčí doložky a dále rozvedl, že v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení exekučním soudem nebylo insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Uvedl dále, že pokud nebyl rozhodčí nález zrušen soudem (§ 34 ZRŘ) a dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí, neboť věřitel co do otázky promlčení nároku nemůže mít méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdy byl rozhodčí nález odklizen pro nedostatek pravomoci rozhodcem soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v ZRŘ.

Po uč e ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná