104 VSPH 575/2014-35
176 ICM 1809/2013 104 VSPH 575/2014-35 (MSPH 76 INS 9862/2012)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném zpředsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce VIVA leasing, a.s., IČ: 266 82 907, se sídlem Táborská 29, Praha 4-Nusle, zastoupeného Mgr. Janem Svitákem, advokátem, se sídlem Uhelný trh 9, Praha 1, proti žalovanému JUDr. Davidu Uhlířovi, insolvenčnímu správci dlužníka AUTO HASE spol. sr.o., IČ: 480 25 615, se sídlem Opletalova 5, Praha 1, zastoupenému Mgr. Petrem Pecháčkem, advokátem, Opletalova 5, Praha 1, o návrhu žalovaného na vstup vedlejšího účastníka, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 176 lCm 1809/2013-25 ze dne 9. září 2014 takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 176 ICm 1809/2013-25 ze dne 9. září 2014 se mění tak, že se nevydává.

Odůvodněnh

Soud prvního stupně rozhodl ve výroku uvedeným usnesením, že se nepřipouští na straně žalovaného vstup vedlejších účastníků. Na odůvodnění své ho rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 20.5.2013 bylo na návrh žalobce zahájeno řízení o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka AUTO HASE spol. s r.o. (dále jen dlužník). Žalobce tvrdí, že je vlastníkem tohoto majetku, který od dlužníka řádně nabyl na základě kupní smlouvy a po zaplacení kupní ceny, žalovaný proto neoprávněně zapsal tento majetek do majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný ve svém vyjádření kžalobě zpochybnil vlastnické právo žalobce, uvedl, že k některým věcem uplatňují vlastnické právo jiné osoby-společnost LECONT s.r.o., NOVA leasing, a.s. a společnost BE & Nl GROUP a.s. a podáním ze dne 28.8.2014 navrhl, aby soud připustil vstup těchto osob jako vedlejších účastníků do řízení vedle žalovaného.

Soud prvního stupně připustil, že vřízení oexcindační žalobě, jež je incidenčním sporem, je přípustné vedlejší účastenství, dále však poukázal na to, že podstatou vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu. Vdaném případě však osoby, které žalovaný navrhl jako vedlejší účastníky, samy tvrdí, že jsou vlastníky některých věcí a že oprávněnost soupisu byla vyloučena. Ztohoto důvodu je vyloučeno připustit jejich vstup do tohoto řízení v postavení vedlejších účastníků, jak předpokládá ustanovení §93 odst.1 o.s.ř., přičemž všechny zmiňované osoby

(MSPH 76 lNS 9862/2012) podaly proti žalovanému též žaloby o vyloučení majetku z podstaty téhož dlužníka, nebot, tvrdí, že majetek patří jim. Nelze tedy usuzovat na to, že by měly zájem na vítězství žalovaného v daném řízení.

Žalovaný ve včas podaném odvolání nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně a odkázal na ustanovení § 93 odst. 2 o.s.ř. stím, že o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhoduje soud jen na návrh. V daném případě žádný návrh učiněn nebyl a soud prvního stupně tedy nebyl oprávněn bez takového návrhu o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodnout.

Dále má žalovaný za to, že je rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné ve svém hodnocení a je toho názoru, že subjekty, jejichž vstup jako vedlejších účastníků do řízení navrhoval, mají právní zájem na výsledku tohoto sporu, když soud prvního stupně bude v řízení jako předběžnou otázku posuzovat aktivní legitimaci žalobce. Předmětné řízení se dotýká práv navrhovaných vedlejších účastníků, nebot, tyto osoby rovněž tvrdí, že jim svědčí vlastnické právo k předmětným věcem a mají tak zájem na neúspěchu žalobce. Navrhoval proto napadené rozhodnutí zrušit.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) a podle § 214 odst. 2 písm. c) rozhodl bez jednání

Podle § 93 odst. 1 o.s.ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není.

Podle § 93 odst. 2 o.s.ř. do řízení vstoupí bud z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků, učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.

Podle § 93 odst. 3 o.s.ř. vřízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po zvážení všech okolností.

Z výše uvedené právní úpravy vedlejší intervence plyne, že do řízení může třetí osoba vstoupit z vlastní iniciativy a vedlejším účastníkem se stává okamžikem, v němž dojde soudu její sdělení o vstupu do řízení na straně některého z účastníků. Navrhne-li účastník, aby třetí osoba přistoupila k němu nebo k protistraně jako vedlejší účastník, soud takovou osobu vyzve, aby oznámila, zda hodlá v řízení jako vedlejší účastník vystupovat. Okamžikem, kdy třetí osoba k výzvě soudu sdělí, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, stává se vedlejším účastníkem.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že návrh na vstup vedlejších účastníků do řízení učinil žalovaný podáním založeným na č.l. 22 spisu a zároveň požádal soud, aby navrhované vedlejší účastníky o tomto návrhu vyrozuměl a vyzval je, aby se vyjádřili, zda hodlají v řízení jako vedlejší účastníci na straně žalovaného

(MSPH 76 lNS 9862/2012) vystupovat. Takovou výzvu soud prvního stupně dosud neučinil a bez dalšího nadepsaným usnesením rozhodl, že se návrh žalovaného nepřipouští.

Odvolací soud považoval za potřebné zopakovat, že okamžikem, kdy navrhovaná třetí osoba kvýzvě soudu oznámí svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník, stává se vedlejším účastníkem a soudu nepřísluší zvlastní iniciativy o přípustnosti vedlejší intervence rozhodovat. Nezkoumá tedy z úřední povinnosti, zda vedlejší účastník skutečně je nositelem právního zájmu na vítězství strany, k níž přistoupil, tj. zda by se případný neúspěch této strany nějak negativně projevil v jeho právní sféře. O přípustnosti vedlejší intervence rozhoduje soud teprve na návrh některé ze stran (vyjma hlavního účastníka, jenž třetí osobu k intervenci vyzval). Taková situace nenastala.

Zuvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že se usnesení nevydává. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, protože rozhodnutím odvolacího soudu řízení o věci nekončí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.), proto o nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2013).

V Praze dne 24. října 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná