104 VSPH 573/2014-43
176 lCm 1486/2013 104 VSPH 573/2014-43 (MSPH 76 INS 9862/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném zpředsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: BE & Nl GROUP a.s., IČ 64949605, sídlem Praha 5, Strakonická 25, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, Týn 1049/3, Praha 1 proti žalovanému: JUDr. David Uhlíř, Opletalova 5, Praha 1, insolvenční správce dlužníka AUTO HASE spol. s. r. o., IČ 48025615, sídlem Praha 6, Čkalova 22, PSČ 16000 , zast. Mgr. Petrem Pecháčkem, advokátem, Opletalova 5, Praha 1, o návrhu žalovaného na přistoupení vedlejšího účastníka, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu vPraze č.j. 176 lCm 1486/2013-33 ze dne 9. září 2014 takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 176 ICM 1486/2013-33 ze dne 9. září 2014 se mění tak, že se nevydává.

Odůvodnění

Soud prvního stupně rozhodl nadepsaným usnesením, že se nepřipouští na straně žalovaného vstup vedlejších účastníků dle návrhu žalovaného ze dne 28. 8. 2014. Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dne 24.4. 2013 bylo zahájeno řízení o vyloučení majetku-movitých věcí-z majetkové podstaty dlužníka AUTO HASE spol. s.r.o., IČ 48025615, kde žalobce tvrdí, že je vlastníkem tohoto movitého majetku, který od dlužníka řádně nabyl na základě kupní smlouvy. Proto insolvenční správce dle jeho názoru neoprávněně zapsal tento majetek do majetkové podstaty dlužníka. Tyto skutečnosti žalovaný zpochybnil stím, že k některým věcem uplatňují vlastnické právo jiné osoby-společnost LECONT s.r.o., NOVA leasing, a.s. a společnost VIVA leasing, a.s. Proto navrhl jejich vstup do tohoto řízení jako vedlejších účastníků vedle žalovaného.

Soud prvního stupně připustil, že v řízení o excindační žalobě, jenž je incidenčním sporem, je přípustné vedlejší účastenství, dále však poukázal na to, že podstatou vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu. Vdaném případě však osoby, které žalovaný navrhl jako vedlejší účastníky samy tvrdí, že jsou vlastníky některých věcí a že oprávněnost soupisu byla vyloučena. Ztohoto důvodu je vyloučeno připustit jejich vstup do tohoto řízení v postavení vedlejších účastníků,

(MSPH 76 INS 9862/2012) jak předpokládá ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř., přičemž všechny zmiňované osoby podaly proti žalovanému též žaloby o vyloučení majetku z podstaty téhož dlužníka nebot, tvrdí, že majetek patří jim. Nelze tedy usuzovat na to, že by měli zájem na vítězství žalovaného v daném řízení.

Žalovaný ve včas podaném odvolání nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně a odkázal na ustanovení § 93 odst. 2 o. s. ř. stím, že o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodne soud jen na návrh. V daném případě žádný návrh učiněn nebyl a soud prvního stupně tedy nebyl oprávněn bez takového návrhu o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodovat. Dále má žalovaný za to, že je rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné ve svém hodnocení a je toho názoru že subjekty, jejichž vstup jako vedlejších účastníků do řízení navrhoval, mají právní zájem na výsledku tohoto sporu. Předmětné řízení se dotýká práv navrhovaných vedlejších účastníků, nebot, také tvrdí, že mají vlastnické právo k předmětným věcem a mají zájem na neúspěchu žalobce. Navrhoval proto rozhodnutí zrušit.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) a podle § 214 odst. 2 písm. c) rozhodl bez jednání

Podle § 93 odst. 1 o.s.ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není.

Podle § 93 odst. 2 o.s.ř. do řízení vstoupí bud zvlastního podnětu nebo na výzvu některého zúčastníků, učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.

Podle § 93 odst. 3 o.s.ř. vřízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po zvážení všech okolností.

Do řízení může třetí osoba vstoupit bud zvlastní iniciativy a vedlejším účastníkem se stává v okamžiku, ve kterém dojde soudu její sdělení, že vstupuje na straně některého z účastníků do řízení. Navrhne-li účastník, aby někdo přistoupil kněmu nebo kprotistraně jako vedlejší účastník, soud to označené osobě sdělí a vyzve ji, aby oznámila, zda hodlá vřízení jako vedlejší účastník vystupovat. Okamžikem, kdy třetí osoba soudu sdělí, že souhlasí stím, aby vystupovala v řízení jako vedlejší účastník, se stává vedlejším účastníkem. Nesouhlasí-li se svým vstupem do řízení, nelze ji považovat za vedlejšího účastníka.

Z obsahu spisu je patrno, že návrh na vstup vedlejších účastníků do řízení učinil žalovaný podáním založeným na č.l. 30 spisu a zároveň požádal soud, aby navrhované vedlejší účastníky o tomto návrhu vyrozuměl a vyzval je aby se vyjádřili, zda hodlají v řízení jako vedlejší účastníci na straně žalovaného vystupovat. Takovou výzvu soud prvního stupně dosud neučinil a bez dalšího nadepsaným usnesením rozhodl, že se návrh žalovaného nepřipouští.

(MSPH 76 INS 9862/2012)

Odvolací soud považuje za potřebné zopakovat, že v momentu, kdy navrhovaná třetí osoba soudu sdělí svůj souhlas se vstupem do řízení jako vedlejší účastník, stává se vedlejším účastníkem a soudu nepřísluší o návrhu rozhodovat. O přípustnosti vedlejšího účastenství rozhodne soud jen tehdy, jestliže některý z účastníků namítne nepřípustnost vstupu vedlejšího účastníka do řízení. Taková situace nenastala.

Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že se usnesení nevydává. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, protože rozhodnutím odvolacího soudu řízení o věci nekončí (§ 151 odst.1 o.s.ř.), proto o nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013)

V Praze dne 21 .října 2014 JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika