104 VSPH 551/2015-45
42 ICm 41/2015 104 VSPH 551/2015-45 (KSCB 27 INS 29347/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobkyně Všeobecná úverová banka, a.s., IČO: 31320155, se sídlem Mlynské nivy 1, 829 90 Bratislava 25, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Radkou Konečnou, advokátkou se sídlem Lazarská 1718/3, 110 00 Praha 1, proti žalovanému STASIS SYSTEMS, a.s., IČO: 26115778, se sídlem Sluneční náměstí 2583, 158 00 Praha 5, zastoupenému Mgr. Patrikem Altnerem, advokátem se sídlem Nad Olšinami 27, 100 00 Praha 10, za účasti státního zastupitelství, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. června 2015, č.j. 42 ICm 41/2015-37,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. června 2015, č.j. 42 ICm 41/2015-37, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích přerušil řízení po dobu, kdy bude v rámci insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 29347/2013, úpadek dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES, a.s. (dále je dlužník) řešen způsobem reorganizace.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 9. 9. 2014, č.j. 27 INS 29347/2013-B-29, byla jako způsob řešení dlužníkova úpadku povolena jeho reorganizace a žalobkyně jako přihlášená věřitelka (P1) popřela pohledávku žalovaného přihlášeného věřitele (P310) a toto popření se ve smyslu § 200 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) považuje za žalobu. Žaloba přitom nemůže být věcně zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace, neboť překážka dle § 336 odst. 4 IZ trvá jen po dobu řešení úpadku dlužníka reorganizací a nemůže být vyloučeno, že dojde ke zrušení rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu (§ 362 IZ) či k přeměně reorganizace v konkurs (§ 363 IZ) a v takovém případě by při zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace mohla být žalobkyně zbavena práva popírat pohledávky ostatních věřitelů podle § 200 IZ. Zároveň však soud musí -2-42 ICm 41/2015 (KSCB 27 INS 29347/2013) reflektovat současný stav řízení, kdy je úpadek dlužníka řešen reorganizací, za něhož není účelné trvat na věcném projednání žaloby a meritorním rozhodnutí, protože v případě dlužníkovy úspěšné reorganizace nemůže tato žaloba vyvolat žádné účinky. Proto podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. řízení přerušil po dobu trvání způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací.

Proti tomuto usnesení se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a nařídil pokračování řízení před soudem I. stupně. Shrnula dosavadní průběh incidenčního sporu, uvedla, že reorganizace dlužníka byla známa již na počátku daného řízení, a namítala nesprávnost napadeného rozhodnutí, neboť podmínky pro přerušení řízení dány nebyly, soud nepřihlédl k okolnostem daného případu a napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neodůvodněně zasahuje do jejích ústavních práv na spravedlivý proces a projednání věci bez zbytečných průtahů a je v rozporu se zásadami o.s.ř. a IZ, neboť odporuje zásadám hospodárnosti, rychlosti a efektivnosti řízení a zásadě nejvyššího uspokojení věřitelů. Dále uvedla, že i když § 336 odst. 4 IZ stanoví neúčinnost popěrného úkonu věřitele po dobu trvání reorganizace, není to překážkou pro zahájení, vedení a rozhodnutí daného řízení. Namítala, že soud v tomto řízení (jakož i v řízeních sp. zn. 42 ICm 39/2015, 42 ICm 40/2015 a 42 ICm 42/2015) dosud aktivně postupoval, přestože je usnesení o povolení reorganizace dlužníka (B-29) známo již od 19. 9. 2014, kdy bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, a důvod, pro který soud řízení přerušil, tak byl přítomen již při jeho zahájení. Soud tedy v řízení pokračoval a činil úkony za povolené reorganizace dlužníka a řízení přerušil až po více než půl roce probíhajícího řízení, v době, kdy je již řízení vůči žalovanému koncentrováno. Namítala rovněž, že v řízení sp. zn. 42 ICm 39/2015, za stejné procesní situace povolené reorganizace, vydal soud rozhodnutí, kterým určil, že pohledávka věřitele Technosys, a.s. nebyla přihlášena do insolvenčního řízení po právu a není zajištěna majetkem dlužníka, tedy umožnil jí vést řízení až do fáze rozhodnutí ve věci, což jí v daném řízení odepřel. Namítala také neúčelnost napadeného rozhodnutí s tím, že řízení je již ve fázi koncentrace řízení vůči žalovanému a s ohledem ke všem dostupným informacím z insolvenčního rejstříku lze očekávat přeměnu povolené reorganizace v konkurs, neboť dlužník nemá dostatek finančních prostředků, ani příjmy na úhradu pohledávek za majetkovou podstatou, které nehradí, přičemž v případě přeměny reorganizace v konkurs lze předpokládat průtahy insolvenčního řízení, neboť bude vyčkáváno na pravomocné rozhodnutí dané věci, která by již mohla být pravomocně rozhodnuta.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněno.

Podle § 336 odst. 4 IZ, popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv na zjištění popřené pohledávky.

K výkladu tohoto ustanovení uvedl Ústavní soud v odstavcích 11. a 12. odůvodnění usnesení ze dne 6. května 2015, sp. zn. II. ÚS 1567/14, následující: K problematice -3-42 ICm 41/2015 (KSCB 27 INS 29347/2013) popěrného úkonu věřitele, umožněného novelizací IZ provedenou zákonem č. 69/2011 Sb., lze uvést dále následující. Termín "po dobu trvání reorganizace" užitý v § 336 odst. 4 IZ je nutno vyložit jako dobu mezi okamžikem účinnosti rozhodnutí o povolení reorganizace (§ 328 IZ) do okamžiku jejího ukončení (§ 362 až § 364 IZ). Popěrný úkon věřitele učiněný v souladu s právní úpravou (§ 200 IZ) sice nevyvolává při řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka potřebu podat incidenční žalobu (§ 200 odst. 5 IZ), resp. trvat na meritorním rozhodnutí o této žalobě, nicméně věřitel, jehož pohledávka byla řádně popřena jiným věřitelem, musí vždy počítat s tím, že proces reorganizace může být před svým ukončením rozhodnutím insolvenčního soudu přerušen a úpadek dlužníka bude nadále řešen konkursem (§ 362 a § 363 IZ). Okamžikem účinnosti takového rozhodnutí se stane popěrný úkon věřitele účinným. Jeho dopady pak budou stejné jako u popěrného úkonu insolvenčního správce. Výše uvedené řešení spočívající v omezení popěrného práva věřitelů při reorganizaci odůvodněné zejména potřebou rychlosti insolvenčního řízení, ovšem při zachování účinků takového popěrného úkonu v případě přeměny řešení úpadku dlužníka z reorganizace na konkurs (§ 362 a § 363 IZ), ve spojení s úpravou zakotvenou v § 348 odst. 1 písm. d) IZ, podle níž každý věřitel v rámci reorganizace získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, představuje z pohledu Ústavního soudu dostatečnou záruku ochrany majetkových práv věřitelů i v rámci reorganizace.

V projednávané věci soud I. stupně přerušil probíhající řízení ve věci incidenčního sporu žalující popírající věřitelky proti žalovanému věřiteli, jehož pohledávku žalobkyně popřela, podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. s ohledem na § 336 odst. 4 IZ z důvodu trvající reorganizace dlužníka. Odvolací soud z insolvenčního rejstříku ověřil, že dlužníkova reorganizace nadále trvá.

Vycházeje z citovaných právních závěrů Ústavního soudu se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, že za daného stavu insolvenčního řízení dlužníka nelze incidenční žalobu zamítnout pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, neboť nelze vyloučit skončení reorganizace některým ze způsobů podle § 362 a § 363 IZ, přičemž při takovém skončení reorganizace by se již § 336 odst. 4 IZ neuplatnil a popření žalobkyní by se stalo účinným a bránilo by zjištění pohledávky žalovaného. Po dobu trvání reorganizace však žalobkyní provedené popření pohledávky žalovaného nemá účinky a proto, dokud reorganizace trvá, není na místě pokračovat v incidenčním sporu. Soud I. stupně proto správně postupoval, když řízení přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že v řízení již byly před vydáním napadeného rozhodnutí za trvání reorganizace dlužníka činěny úkony včetně jednání. Námitky žalobkyně týkající se neúčelnosti přerušení řízení neshledal odvolací soud důvodnými, neboť-jak vyplývá z insolvenčního rejstříku-reorganizace dlužníka trvá a o její přeměně v konkurs dosud nebylo rozhodnuto. Rovněž námitky založené na postupu soudu v řízení v jiné věci (sp. zn. 42 ICm 39/2015) nejsou pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí relevantní. -4-42 ICm 41/2015 (KSCB 27 INS 29347/2013)

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. srpna 2015 JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika