104 VSPH 525/2015-137
42 ICm 2/2015 104 VSPH 525/2015-137 (KSCB 26 INS 11485/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Václava Burdy, IČO 49017322, bytem Karla Lavičky 51, 370 07 České Budějovice, zastoupeného Mgr. Pavlem Jezlem, advokátem, sídlem Denisova 1264, 397 01 Písek, proti žalovaným 1) Ing. Františku Svobodnému, Ant. Barcala 37, 370 05 České Budějovice, insolvenčnímu správci dlužníka EUROPROJEKT CB, a.s., IČO 26074761, sídlem Planá 24, 370 01 České Budějovice, 2) CZUS spol. s r.o., IČO 28393091, sídlem V Celnici 1028/10, 110 00 Praha 1, zast. Mgr. Pavlem Drábkem, obecným zmocněncem, Mladých Běchovic 2, 190 11 Praha 9-Běchovice, o neplatnost kupních smluv, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 2/2015-78 ze dne 13. dubna 2015 ve znění usnesení č.j. 42 ICm 2/2015-87 ze dne 23. dubna 2015, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 2/2015-78 ze dne 13. dubna 2015 ve znění usnesení č.j. 42 ICm 2/2015-87 ze dne 23. dubna 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti kupních smluv, a to: -kupní smlouvy ze dne 9.3.2012, uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 na prodej nemovitostí-budovy čp. 306 na st. par. 241, 1203/3 a 1203/7, vše na LV 419 pro k.ú. Jaronín -Kuklov, obec Brloh, vedený u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Český Krumlov, -kupní smlouvy ze dne 9.3.2012, uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 na prodej nemovitostí-rozestavěné budovy na st. 355/1, pozemků par.č.. 50/1, 355/1, 356/1, vše na LV 1025 pro k.ú. Planá u Českých Budějovic, obec Planá u Českých Budějovic, 42 ICm 2/2015 (KSCB 26 INS 11485/2011)

-kupní smlouvy ze dne 9.3.2012, uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 na prodej nemovitostí-pozemku parc. č. 724/16 v podílu 1/3, vše na LV 5089 pro k.ú. Čekanice u Tábora, obec Tábor, vedený u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, -kupní smlouvy ze dne 9.3.2012, uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 na prodej nemovitostí-pozemku 606/16, 610/20, 621/54, 648/18, 689/68, 689/72, 689/73, 689/74, 689/78, 730/22, 731/26, 775/2, 777/1, 801/21, 801/22, 801/23, 808/15, 811/15, 875/15, vše na LV 5088 pro k.ú. Čekanice u Tábora, obec Tábor, vedený u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, -kupní smlouvy ze dne 9.3.2012, uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 na prodej nemovitostí-pozemku parc. č. 1347/21, 1347/26, 1347/34, 1347/44, 1347/58, 1347/66, 1347/74, 1347/86, 1347/96, 1347/104, 1347/122, 1347/128, 1347/136, 1347/210, 1347/310 v podílu 6/688, vše na LV 76 pro k.ú. Záblatí u Ponědraže, obec Záblatí, vedený u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, -kupní smlouvy ze dne 9.3.2012, uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 na prodej nemovitostí-pozemku parc. č. 1347/1, 1347/185, 1347/186, 1347/188 v podílu 159/162, vše na LV 390 pro k.ú. Záblatí u Ponědraže, obec Záblatí, vedený u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, -kupní smlouvy ze dne 9.3.2012, uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 na prodej nemovitostí-budovy Planá čp. 16 na st. parc. 380/1, parc. st. 380/1, rozestavěná budova na st. parc. č. 355/1, pozemky par. č. 50/1, 355/1, 356/1, vše na LV 1025 pro k.ú. Planá u Českých Budějovic, obec Planá u Českých Budějovic, (body I-VII. výroku; dále jen kupní smlouvy), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému (č. 2) náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,-Kč (bod VIII. výroku) a vyslovil, že žalobce a žalovaný č. 1 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (bod IX. výroku).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že žalobce požadoval určení neplatnosti kupních smluv s odůvodněním, že nemovitosti dlužníka EUROPROJEKT CB, a.s. (dále jen dlužník) nebyly žalovaným č. 1 jako insolvenčním správcem řádně nabízeny veřejnosti, když byly informace o jejich prodeji zveřejněny pouze v insolvenčním rejstříku a žalovaný č. 2 tak řádně neusiloval o dosažení co nejvyšší ceny. Dále se žalobce domníval, že při uzavření kupních smluv byl porušen § 295 insolvenčního zákona (dále jen IZ), když je žalovaný č. 2 propojenou osobou se zástupcem věřitelů společností T.O.R.S., s.r.o., neboť tyto společnosti sídlí na stejné adrese a jsou personálně propojeny prostřednictvím RNDr. Petra Marsy, který je jednatelem zástupce věřitelů T.O.R.S. s.r.o., členem dozorčí rady jediného akcionáře kupujícího-žalovaného č. 2 a je rovněž jednatelem zajištěného věřitele společnosti CFT a.s. Dále žalobce namítal, že žalovaný č. 1 porušil své povinnosti vtělené do § 219 odst. 4 IZ, když nezpracoval řádně znalecké posudky k ocenění nemovitostí (posudky vyhotovil žalovaný č. 1 jako soudní znalec sám a nemohlo tak dojít k objektivnímu stanovení kupní ceny), přičemž podle žalobce je vzhledem ke kupním cenám některých nemovitostí a následným investicím dlužníka do těchto nemovitostí zřejmé, že je dosažená kupní cena příliš nízká.

Žalovaný č. 1 požadoval zamítnutí žaloby, když neporušil žádné povinnosti uložené mu insolvenčním zákonem a jednal vždy pouze na základě pokynů zajištěných věřitelů a se souhlasem zástupce věřitelů i insolvenčního soudu; insolvenční zákon mu neukládá povinnost zveřejňovat nabídky k prodeji nemovitostí a není podstatné, zda je společnost zástupce věřitelů personálně či jinak propojena se žalovaným č. 2 jako nabyvatelem nemovitostí. Povinnosti uložené mu § 219 odst. 4 IZ porušeny nebyly, posudky zpracoval jako znalec na základě pokynu zástupce věřitelů, jako podklad sloužila již dříve vyhotovená odborná vyjádření Ing. Pavla Huška. 42 ICm 2/2015 (KSCB 26 INS 11485/2011)

Žalovaný č. 2 nesouhlasil s podanou žalobou s odůvodněním, že nabídl žalovanému č. 1 odkup balík majetku patřícího do majetkové podstaty, splnil příslušné podmínky a uhradil kupní cenu podle uzavřených smluv. Ve svých argumentech, které popírají tři žalobní důvody pro případnou neplatnost kupních smluv, se žalovaný č. 2 ztotožnil s názorem žalovaného č. 1, tak jak je uvedena shora a rozporoval skutečnost, že je jeho společníkem RNDr. Petr Marsa, či že by tato osoba vykonávala jakoukoli funkci ve společnosti žalovaného č. 2.

Při rozhodování soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: -žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 uzavřeli shora uvedené kupní smlouvy, jimiž byly zpeněženy nemovitosti dlužníka, -k ocenění nemovitostí byly vypracovány znalecké posudky zpracované žalovaným č. 1 jako fyzickou osobou, jež má oprávnění ke znalecké činnosti v oboru oceňování nemovitostí, zástupce věřitelů udělil žalovanému č. 1 dne 25.11.2011 souhlas, aby posudky zpracoval on sám jako soudní znalec, -všechny nemovitosti byly rovněž oceněny na základě odborných prohlášení Ing. Pavla Huška, a to ještě před zpracováním znaleckých posudků, přičemž takto zjištěná cena koreluje s cenou, která byla stanovena ve znaleckých posudcích, -žalovaný č. 1 požádal podáním doručeným dne 12.4.2014 insolvenční soud o vyslovení souhlasu s prodejem nemovitostí mimo dražbu, k podání přiložil souhlas zástupce věřitelů; usnesením č.j. 26 INS 11485/2011-B-20 ze dne 17.4.2012 insolvenční soud vyslovil souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu aniž by tento svůj souhlas jakkoli podmínil, -s prodejem nemovitostí mimo dražbu předem vyslovili souhlas všichni zajištění věřitelé, a to Finanční úřad v Táboře, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Česká správa sociálního zabezpečení a CFT, a.s., -kupní smlouvy byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku dne 3.10.2014, žaloba byla podána k soudu dne 31.12.2014 a je tedy žalobou podanou ve lhůtě dle § 289 odst. 3 IZ, -z výpisů z obchodního rejstříku dlužníka a žalovaného č. 2 neplyne žádné personální propojení mezi těmito společnostmi.

Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když insolvenční zákon neobsahuje žádné ustanovení, jež by mělo žalovanému č. 1 jako insolvenčnímu správci zakládat povinnost nějakým určitým způsobem zveřejňovat nabídky k prodeji majetku mimo dražbu, naopak z § 289 IZ plyne, že k realizaci prodeje mimo dražbu insolvenčním správcem postačí pouze souhlas věřitelského výboru a insolvenčního soudu. Tvrzená majetková či personální propojenost žalovaného č. 2 jako nabyvatele nemovitostí a zástupce věřitelů není z hlediska § 295 IZ rozhodná, neboť nezakazuje nabývat majetek z majetkové podstaty třetím osobám personálně či majetkově propojeným se zástupcem věřitelů; výčet v § 295 je taxativní a není možno jej rozšiřovat. Případné porušení § 219 odst. 4 IZ by rovněž nemohlo vést k závěru o neplanosti kupních smluv, nesplnění povinnosti zpracovat znalecké posudky by mohlo nejvýše vést k závěru o neodborném přístupu správce v insolvenčním řízení, když eventuální závěr soudu o neplatnosti smluv by měl za následek nepřípustný zásah do právní jistoty žalovaného č. 2 jako kupujícího. Proto soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, úspěšnému žalovanému č. 2 přiznal náhradu nákladů řízení vynaloženou jeho zmocněncem za cestovné, žalovaný č. 1 náhradu nákladů řízení neúčtoval.

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a žádal, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že měl incidenční spor projednat insolvenční soud představovaný soudcem JUDr. Ing. Zdeňkem Strnadem, Ph.D., nikoli samosoudce JUDr. Ondřej Ludvík, jenž při jednání neuvedl, z jakého důvodu byl projednáním sporu pověřen, a žalobce se tedy domnívá, že byl soud nesprávně obsazen. Žalobce byl soudem prvního stupně poučen podle § 118a o.s.ř. tak, aby skutkově vymezil důvod neplatnosti kupních smluv pro rozpor s § 295 IZ a přestože požádal soud o poskytnutí 42 ICm 2/2015 (KSCB 26 INS 11485/2011) sedmidenní lhůty, nebylo mu vyhověno. Žalobci tak bylo znemožněno, aby získal informace o vedoucích zaměstnancích dlužníka, osobách jim blízkých, osobách vykonávajících rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku, jeho akcionářích, prokuristech a členech a náhradnících věřitelského výboru. Co se týče věcné argumentace, žalobce odkázal na obsah svých podání a přednesů před soudem prvního stupně. Podáním ze dne 29.10.2015 odvolání doplnil o listiny, jež mají prokazovat personální propojení mezi žalovaným č. 2, T.O.R.S., a.s. jako zástupcem věřitelů a zajištěným věřitelem CFT, a.s.

Žalovaný č. 1 požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolací argumentaci žalobce uvedl, že z rozvrhu práce Krajského soudu v Českých Budějovicích (jenž je veřejnosti přístupný na portálu justice) ke dni podání žaloby plyne, že rozhodování sporů uvedených v § 7a odst. 1 písm. b) IZ (tj. v incidenčních sporech) vyjma věcí s prvkem směnky bylo přiděleno senátu 42 ICm, jehož jediným soudcem je JUDr. Ondřej Ludvík, tento rozvrh práce platí i v roce 2015. Žalobce opakovaně (a to i v insolvenčním řízení, v němž požadoval vydání usnesení v rámci dohlédací činnosti soudu) argumentoval údajným propojením žalovaného č. 2, zástupce věřitelů T.O.R.S., a.s. a zajištěného věřitele CFT, a.s., přičemž zástupce věřitelů v insolvenčním řízení žádný majetek nenabyl, žalobce se toliko snaží nepřípustně rozšířit okruh osob vymezený § 295 IZ.

Žalovaný č. 2 navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, když byl soud podle jeho názoru správně obsazen, insolvenčním soudem je Krajský soud v Českých Budějovicích. Žalobce nebyl při jednání konaném před soudem prvního stupně ani přes poučení vznést žádný relevantní argument, žaloba byla podána účelově a žalobce se toliko snaží řízení prodlužovat. Otázka poskytnutí dodatečné lhůty žalobci je věcí soudu, žalovaní při jednání pouze vyjádřili přesvědčení, že k prodloužení důvody nevidí důvod, když věcná argumentace žalobce nemá oporu v zákoně.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., věc projednal v nepřítomnosti žalobce a žalovaného č. 1, kteří se z nařízeného jednání omluvili a souhlasili s projednáním odvolání bez jejich účasti a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Žalobce v odvolání vyjádřil obavu, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen a domníval se, že souzený incidenční spor měl projednat insolvenční soud představovaný soudcem JUDr. Ing. Zdeňkem Strnadem, Ph.D., nikoli soudce JUDr. Ondřej Ludvík. Odvolací soud z rozvrhu práce (ze zapracovanými změnami od 1.10.2015) dostupného na webových stránkách Krajského soudu v Českých Budějovicích ověřil, že soud prvního stupně by obsazen správně, neboť soudci JUDr. Ondřejovi Ludvíkovi, jenž je jediným soudcem senátu 42 ICm, náleží působnost v rozhodování ve věcech uvedených v § 7a písm. b) IZ vyjma věcí s prvkem směnky, a to na základě na základě rozhodnutí předsedy soudu podle § 160 odst. 2 IZ.

K rozhodnutí ve věci samé:

Podle § 289 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013) prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku (odst. 1). Při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku (odst. 2). Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou 42 ICm 2/2015 (KSCB 26 INS 11485/2011) u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor (odst. 3).

Podle § 293 (ve znění účinném do 31.12.2013) jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Podle čl. II zák. č. 294/2013 Sb. (přechodná ustanovení), zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud nejprve předesílá, že s ohledem na přechodná ustanovení zák. č. 294/2013 Sb., čl. II, nemá pochyb o tom, že se projednávaná věci řídí právní úpravou insolvenčního zákona účinného do 31.12.2013, neboť právní účinky úkonů, tj. prodej předmětných nemovitostí žalovaným č. 1 žalovanému č. 2 mimo dražbu nastal přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V opačném případě by výklad tohoto ustanovení znamenal tzv. přímou retroaktivitu, tj. zpětnou účinnost na vztahy vzniklé před přijetím této novely, což právě tato přechodná ustanovení vylučují.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně odkazuje. S ohledem na závěr o aplikaci insolvenčního zákona účinného do 31.12.2013 bylo k prodeji předmětných nemovitostí mimo dražbu třeba pokynů všech zajištěných věřitelů podle § 293 IZ a souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru (event. zástupce věřitelů za použití § 68 odst. 2 IZ) podle § 289 odst. 1 IZ.

Insolvenční soud usnesením č.j. KSCB 26 INS 11485/2011-B-20 ze dne 17.4.2012 vyslovil souhlas, aby žalovaný č. 1 jakožto insolvenční správce prodal mimo dražbu z majetkové podstaty dlužníka EUROPROJEKT CB, a.s., předmětné nemovitosti, neboť s navrženým prodejem souhlasil zástupce věřitelů a všichni zajištění věřitelé, aniž by tento prodej jakkoli podmiňoval. Správnost těchto zjištění soudu prvního stupně, jež plynou i z obsahu insolvenčního spisu, žalobce ostatně nerozporoval. Za této situace nemůže obstát námitka žalobce, že byla nabídka prodeje majetku mimo dražbu zveřejněna toliko v insolvenčním rejstříku, rozsah zveřejnění nabídky v tištěných, internetových či jiných médiích na platnost uzavřených kupních smluv žádný vliv nemá.

K námitce žalobce, že žalovaný č. 1 porušil své povinnosti vtělené do § 219 odst. 4 IZ, neboť jakožto insolvenční správce nemohl zpracovat objektivní (řádné) znalecké posudky pro zjištění ceny zpeněžovaného majetku, odvolací soud předesílá, že insolvenční zákon výslovně nevylučuje, aby žalovaný č. 1, jenž k tomu má potřebné oprávnění, sám znalecky majetkovou podstatu dlužníka ocenil. Zástupce věřitelů dne 25.11.2011 udělil žalovanému č. 1 pokyn k vypracování znaleckých posudků, nemovitosti byly ještě předtím oceněny na základě odborných prohlášení znalce Ing. Pavla Huška ze dne 22.10.2011, přičemž zjištěná cena odpovídá ceně stanovené ve znaleckých posudcích.

Žalobce dále namítal, že mu měl soud prvního stupně poskytnout lhůtu 7 dnů k doplnění skutkových tvrzení a důkazů poté, co mu udělil poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby skutkově vymezil důvod neplatnosti posuzovaných kupních smluv pro rozpor s § 295 IZ. Odvolací soud předesílá, že § 295 IZ vymezuje taxativní okruh osob, které nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka žádným ze způsobů zpeněžení 42 ICm 2/2015 (KSCB 26 INS 11485/2011) majetkové podstaty upravených insolvenčním zákonem. Soud prvního stupně návrh žalobce na poskytnutí lhůty zamítl usnesením vyhlášeným při jednání konaném dne 13.4.2015 a je bez právního významu, pokud tak učinil až po dotazování žalovaných. Postupoval v řízení předvídatelně a zároveň tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání (§ 114a odst. 2 o.s.ř.), když správně dovodil, že žalobcem tvrzené majetkové a personální propojení žalovaného č. 2, jednoho ze zajištěných věřitelů a zástupce věřitelů není z hlediska § 295 IZ rozhodné a i z argumentace žalobce v odvolání a jeho doplnění plyne, že i v řízení před soudem prvního stupně hodlal precizovat argumentaci shora uvedenou. Žalobce ani v odvolacím řízení netvrdil, jakým konkrétním způsobem a která konkrétní osoba porušila § 295 IZ. Pokud se týká tvrzeného propojení zástupce věřitelů a žalovaného č. 2 jako nabyvatele majetku z podstaty, zástupce věřitelů je sice osobou uvedenou v § 295 odst. 2 písm. f) IZ (ve spojení s § 68 odst. 2 IZ) a vztahuje se na něj zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty, nicméně zástupce věřitelů nabyvatelem majetku nebyl.

Odvolací soud proto uzavírá, že žalobcem tvrzené důvody neplatnosti posuzovaných kupních smluv neobstojí, jiný důvod neplatnosti se ze spisu nepodává, vady řízení, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ze spisu neplynou, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil včetně akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšným žalovaným v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 2. listopadu 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová