104 VSPH 51/2015-44
70 ICm 3207/2013 104 VSPH 51/2015-44 (KSUL 70 INS 5101/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobkyně Insolvenční agentura v.o.s., IČO: 29115540, se sídlem Západní 1448/16, Karlovy Vary, insolvenční správkyně dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Železniční 354, Kryry, zastoupené JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem Klaudiánova 135/1, Mladá Boleslav, proti žalovanému LAURENCE AND PARTNERS LIMITED, reg.č.: 4892237, se sídlem 1st Floor, 32 Farringdon Street, EC4A 4HJ Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenému Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem Lipová alej 6, Hodonín, adresa pro doručování: Těšnov 1, Praha 1, o popření pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. září 2014, č.j. 70 ICm 3207/2013-21,

takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. září 2014 č.j. 70 ICm 3207/2013-21 se v bodě I. výroku v rozsahu části pohledávky žalovaného ve výši 80.575,50 Kč zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje ; v bodě I. výroku v rozsahu části pohledávky žalovaného ve výši 556.661,10 Kč a v bodech II. a III. výroku se potvrzuje. (KSUL 70 INS 5101/2013)

II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.477,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Karla Koláře.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že pohledávka žalovaného v celkové výši 637.236,60 Kč, přihlášená pod č. přihlášky P14 do insolvenčního řízení dlužníka Miroslava anonymizovano (dále jen dlužník) vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 INS 5101/2013, není po právu (bod I. výroku), přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 14.128,-Kč včetně DPH splatné do 3 dnů od právní moci k rukám jejího právního zástupce (bod II. výroku) a podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice částku 5.000,-Kč na soudním poplatku (bod III. výroku).

Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění:

-Dlužník se spoludlužnicí Miroslavou Šimkovou jako dlužníci uzavřeli dne 24. 5. 2007 s FAST HYPO, a.s. jako věřitelem smlouvu o úvěru č. 2007800020 podle § 497 a násl. obch. zák. (dále jen Smlouva), podle níž se věřitel zavázal poskytnout jim úvěr ve výši 400.000,-Kč za účelem opravy a údržby budovy bydlení Kryry č.p. 354 se sjednaným úrokem ve výši 40.000,-Kč ročně, dlužníci se zavázali splatit úvěr a zaplatit sjednané úroky a poplatek ve 240 měsíčních splátkách po 5.000,-Kč (celkem tedy 1.200.000,-Kč) a zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,2% z úvěru za každý i započatý den prodlení s úhradou jakékoli splátky nebo jakéhokoli peněžitého závazku dle Smlouvy, přičemž si smluvní strany rovněž sjednaly možnost ztráty výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení se splácením jakéhokoli závazku ze Smlouvy s tím, že věřitel je oprávněn požadovat okamžitou úhradu celé dosud nesplacené části úvěru, poplatku a úroků vypočítaných za celou sjednanou dobu splácení úvěru (čl. X. bod 10.2. Smlouvy). Tento úvěr, k jehož zajištění rovněž sloužily uvedené nemovitostí v Kryrech, byl dlužníku poskytnut. -Téhož dne byla pro případ, že peněžité závazky ze Smlouvy nebudou plněny řádně a včas, uzavřena mezi dlužníky a věřitelem dohoda o přímé vykonatelnosti notářského zápisu sp.zn. NZ 82/2007, N 95/2007, sepsaného JUDr. Josefem Holobrátkem, notářem v Břeclavi. -Dlužník uhradil celkem 83 splátek po 5.000,-Kč a dne 19. 2. 2013 částku 1.293,-Kč, tedy celkem 416.293,-Kč. -Na žalovaného přešla pohledávka smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2009 (mezi FAST HYPO, a.s. a SHEFFINOR CO LIMITED) a ze dne 21. 2. 2011 (mezi SHEFFINOR CO LIMITED a žalovaným). -Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 3. 2010, č.j. 5NC 4604/2009-31, byla dle uvedeného notářského zápisu nařízena exekuce k uspokojení pohledávky žalovaného ve výši 1.105.000,-Kč a pro náklady exekuce, o jejichž výši a úhradě rozhodl soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno-venkov, příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 137Ex 2410/09-219, v němž vyčíslil náklady exekuce částkou 78.990,-Kč a náklady oprávněného částkou 36.360,-Kč (celkem 115.350,-Kč) a celkem náklady exekuce na částku (KSUL 70 INS 5101/2013)

102.875,-Kč. K tomu soud I. stupně uzavřel, že se zde jedná o zřejmou chybu v psaní, neboť součet částek 78.990,-Kč a 36.360,-Kč činí skutečně 115.350,-Kč, z toho však pro oprávněného toliko 36.360,-Kč, neboť jako příslušenství dílčí pohledávky č. 1 přihlásil žalovaný i tu část nákladů, kterou měl uplatnit exekutor. -Usnesením ze dne 11. 7. 2013 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno oddlužení. -Dne 12. 8. 2013 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení zajištěnou pohledávku v celkové výši 1.099.057,-Kč, vykonatelnou do výše 983.707,-Kč, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 s jistinou v částce 783.707,-Kč z titulu dlužných splátek dle Smlouvy (odpovídající zůstatku po odečtení skutečně uhrazené částky 416.293,-Kč od celkové částky 1.200.000,-Kč za 240 splátek po 5.000,-Kč) a příslušenstvím v částce 115.350,-Kč z titulu nákladů právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení a z dílčí pohledávky č. 2 s jistinou 200.000,-Kč bez příslušenství z titulu smluvní pokuty dle Smlouvy. -Při přezkumném jednání konaném dne 26. 8. 2013 přezkoumala žalobkyně tuto přihlášku jako zajištěnou a jako vykonatelnou do výše 983.707,-Kč, přičemž ji v částce 673.596,-Kč popřela z důvodu, že nelze požadovat úroky z plateb do budoucna, a ve zbytku, tedy co do částky 425.460,40 Kč, ji uznala. -Předmětem žaloby je pouze dílčí pohledávka č. 1, přičemž z vykonatelné jistiny přihlášené žalovaným bylo žalováno 558.246,60 Kč (úroky po zjištění úpadku) a z příslušenství částka 78.990,-Kč, celkem tedy 637.236,60 Kč. Žaloba se netýkala uznané dílčí pohledávky č. 2 ve výši 200.000,-Kč, uznané části jistiny dílčí pohledávky č. 1 ve výši 225.460,40 Kč a rozdílu mezi částkou popřenou při přezkumném jednání a částkou žalovanou (673.596,60 Kč-637.236,60 Kč) ve výši 36.360,-Kč, celkem částky 461.820,40 Kč.

Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas (dle § 199 odst. 1 IZ). V rovině právního posouzení se nejprve zabýval možností popěrného úkonu žalobkyně s ohledem na zákonné omezení podle § 199 odst. 2 IZ. Vyšel z toho, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná z titulu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, který neobsahuje žádné právní posouzení, a uzavřel, že žalobkyně mohla popřít vykonatelnou pohledávku z důvodu právního posouzení věci, přičemž odkazoval také na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.7.2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013.

K argumentaci žalovaného, že Smlouva není smlouvou spotřebitelskou, soud uvedl, že účel úvěru byl sjednán na opravu a údržbu budovy bydlení. Cituje § 52 odst. 1, odst. 2, § 56 obč. zák. a § 1 zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který platil v době uzavření smlouvy, uzavřel, že se jedná o speciální úpravu k obč. zák. a posuzovaný úvěr skutečně není smlouvou spotřebitelskou. Vyšel nicméně z toho, že z § 497 a 502 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná a pokud by tedy bylo smluvní ujednání o úrocích neplatné, měl by věřitel právo na obvyklé úroky.

Při posuzování článku X. bodu 10.2 Smlouvy dospěl soud k závěru, že žalovaný má právo na úhradu přiměřených úroků jen ke dni rozhodnutí úpadku dlužníka a nikoli za celou sjednanou dobu splácení úvěru. Uvedl, že nejednalo-li se o smlouvu spotřebitelskou, je ta část úroků (po úpadku) ve výši popřené správcem, pohledávkou, která se podle § 170 písm. b) IZ v insolvenčním řízení neuspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku. V případě sporného (KSUL 70 INS 5101/2013) příslušenství uzavřel, že došlo k evidentní početní chybě, čemuž odpovídá i zpětvzetí části pohledávky žalovaným ve výši 78.990,-Kč, přičemž výrok rozsudku odpovídá tomuto zpětvzetí.

O náhradě nákladů řízení rozhodl podle výsledku sporu a úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení za tři úkony právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 3.100,-Kč za úkon, 3x režijní paušál po 300,-Kč a cestovné ve výši 1.476,-Kč, vše navýšené o 21% DPH, celkem tedy částku 14.128,-Kč. Vzhledem k tomu, že žalobě insolvenční správkyně osvobozené od placení soudního poplatku v incidenčních sporech bylo plně vyhověno, rozhodl rovněž podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o přenosu poplatkové povinnosti na žalovaného a uložil mu zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč dle položky 13 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhoval, aby jej odvolací soud změnil a žalobu zamítl, event. jej zrušil a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť jeho přihlášená zajištěná a vykonatelná dílčí pohledávka č. 1 je v celé výši po právu. Namítal, že soud I. stupně nezohlednil částečné zpětvzetí přihlášené a popřené dílčí pohledávky č. 1 v rozsahu příslušenství do částky 78.990,-Kč, které mu doručil dne 19. 9. 2014, přestože v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že je v jeho výroku zohledněno. Uváděl, že žalobkyně popřela část jeho přihlášené pohledávky ve výši 673.596,60 Kč a v tomto rozsahu se také domáhala žalobou určení, že tato pohledávka není po právu. Namítal, že s ohledem na čl. IV Smlouvy (dle kterého byly finanční prostředky poskytnuty dlužníkům účelově na opravu a údržbu budovy bydlení), nedopadají na Smlouvu ustanovení zák. č. 321/2001 Sb., neboť (dle § 1 odst. 2 písm. a/ tohoto zákona) se jeho ustanovení o podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru nepoužijí mj. na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti. Uváděl, že Smlouva byla uzavřena jako tzv. absolutní obchod, tedy smluvní typ upravený výhradně příslušnými ustanoveními obch. zák., a proto se v tomto smluvním vztahu neuplatní ani § 51a a násl. obč. zák. Rovněž uváděl, že celá pohledávka č. 1 představuje splatný a vykonatelný závazek dlužníka ze Smlouvy, pro jehož vymožení byla již 3. 3. 2010 usnesením Okresního soudu v Lounech (které nabylo právní moci dne 8. 6. 2010) nařízena exekuce. Proto nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že se jedná o pohledávku dle § 170 písm. b) IZ. Namítal rovněž, že ani z podané žaloby, ani z rozhodnutí soudu není zřejmé, jak žalobkyně a soud dospěli právě k částce 637.236,60 Kč, resp. 558.246,60 Kč.

Žalobkyně společně se svým vyjádřením k odvolání (v podání ze dne 3. 4. 2015) učinila částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu, ve kterém se domáhala určení neexistence pohledávky žalovaného v částce 78.990,-Kč představující příslušenství pohledávky z titulu nákladů oprávněného uplatněných v částce 115.350,-Kč, z nichž bylo uznáno toliko 36.360,-Kč. Uvedla, že podáním ze dne 19. 9. 2014 vzal žalovaný přihlášku pohledávky co do částky 78.990,-Kč zpět v rozsahu části příslušenství z důvodu chybně nárokovaných a přiznaných nákladů oprávněného, čímž částečně odpadl předmět sporu, a proto v tomto rozsahu vzala žalobu zpět. (KSUL 70 INS 5101/2013)

Další částečné zpětvzetí žaloby, a to v rozsahu částky 1.585,50 Kč, učinila žalobkyně za souhlasu žalovaného při jednání odvolacího soudu. Nadále požadovala určit popření toliko ohledně částky 556.661,10 Kč.

Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v rozsahu částečných zpětvzetí změnil tak, že řízení v tomto rozsahu zastaví, a aby jej ve zbytku potvrdil. Nesouhlasila s právním posouzením, že se nejedná o spotřebitelskou smlouvu. Uváděla, že pro posouzení, zda je Smlouva smlouvou spotřebitelskou, není rozhodující úprava v zákoně o spotřebitelském úvěru, neboť ten je speciálním zákonem upravujícím pouze právní vztahy z určitých druhů úvěrových smluv, ale neobsahuje obecné ustanovení o tom, které smlouvy se považují za spotřebitelské. Za rozhodující označila § 52 obč. zák. a § 262 odst. 4 obch. zák. a tvrdila, že Smlouvu uzavřel žalovaný jako dodavatel a dlužník jako spotřebitel a je tedy smlouvou spotřebitelskou dle § 52 a násl. obč. zák. K tomu rovněž citovala právní závěry vyjádřené v rozsudcích Vrchního soudu v Praze sp. zn. 103 VSPH 353/2012 (KSPL 54 INS 5631/2012) a sp. zn. 102 VSPH 248/2012 (KSPH 41 INS 13414/2011) a dovozovala, že v rozsahu po částečném zpětvzetí je žaloba důvodná. Dále uváděla, že se sice jedná o popření vykonatelné pohledávky, ale jako popěrné důvody lze uplatnit i právní posouzení věci, neboť exekučním titulem je notářský zápis, který není rozhodnutím a neobsahuje žádné právní posouzení, k čemuž odkazovala na právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 7/2013.

Odvolací soud dle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co postupem podle § 213 o.s.ř. zopakoval důkazy a doplnil dokazování, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne 3. 4. 2015 vyzval odvolací soud usnesením ze dne 13. 7. 2015 (č.l. 36) žalovaného, aby se ve lhůtě 3 dnů od jeho doručení vyjádřil, zda s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Odvolací soud k této výzvě připojil doložku podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že pokud se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno společně s částečným zpětvzetím žaloby dne 15. 7. 2015. Žalovaný se k němu ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřil a odvolací soud tak má za to, že s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Vzhledem k tomu, že s dalším částečným zpětvzetím žaloby žalovaný výslovně souhlasil při odvolacím jednání (viz výše), postupoval odvolací soud podle § 222a odst. 1 o.s.ř. a v rozsahu zpětvzetí žaloby v celkové částce 80.575,50 Kč (78.990,-Kč + 1.585,50 Kč) zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení zastavil (bod I. výroku v části před středníkem).

Podle § 199 odst. 3 IZ, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Odvolací soud provedl dokazování přihláškou pohledávky žalovaného, protokolem o přezkumném jednání společně s přezkumným listem obsahujícím výsledek jejího přezkumu a usnesením ze dne 20.10.2014 (P14-3) a učinil z nich následující skutková zjištění: (KSUL 70 INS 5101/2013)

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka zajištěné a vykonatelné pohledávky v celkové výši 1.099.057,-Kč, z toho pohledávku č. 1 v celkové výši 899.057,-Kč sestávající z jistiny ve výši 783.707,-Kč z titulu dlužných splátek podle Smlouvy a z příslušenství ve výši 115.350,-Kč z titulu nákladů právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 22.3.2013, č.j. 137 Ex 24210/09-219, vydaného soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, a pohledávku č. 2 v celkové výši 200.000,-Kč z titulu smluvní pokuty podle Smlouvy, obě zajištěné nejen majetkem dlužníka, a to těmito nemovitostmi v k.ú. Kryry: pozemky prac. č. st. 399 a parc. č. 2878/1 a budovou bydlení čp. 354, část obce Kryry, postavené na parc.č. st. 399.

Dílčí pohledávka č. 2 ve výši 200.000,-Kč byla při přezkumném jednání zjištěna jako vykonatelná a zajištěná.

Dílčí pohledávku č. 1 popřela toliko žalobkyně v částce 673.596,60 Kč z důvodu, že nelze požadovat úroky za období do budoucna (po rozhodnutí o úpadku), s tím, že při započítání plateb dlužníka na úroky od poskytnutí úvěru do rozhodnutí o úpadku ve výši 40.000,-Kč ročně činí dlužná jistina uznanou částku pohledávky. Žalobkyně tuto pohledávku uznala v částce 225.460,40 Kč.

Dle odvolacího soudu je z uvedeného důvodu popření žalobkyně zcela zřejmé, že žalobkyně popřela částečně toliko jistinu dílčí pohledávky č. 1 a nikoli její příslušenství.

Podáním ze dne 19. 9. 2014 vzal žalovaný přihlášku pohledávky č. 1 částečně zpět v části přihlášeného příslušenství ve výši 78.990,-Kč. Usnesením ze dne 20. 10. 2014, které nabylo právní moci dne 7. 11. 2014 (P14-3), vzal soud toto částečné zpětvzetí na vědomí.

Z těchto zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalobkyně v žalobě nedodržela žalobní omezení stanovené v § 199 odst. 3 IZ, neboť přestože popěrné důvody, které uvedla při přezkumném jednání, směřovaly toliko vůči jistině dílčí pohledávky č. 1, v žalobě nepřípustně v rozsahu 78.990,-Kč uplatnila jiné skutečnosti, než pro které dílčí pohledávku č. 1 žalovaného při přezkumném jednání popřela, jelikož nově v bodě IV. žaloby namítala neoprávněnost části jejího příslušenství v uvedené výši. Toto pochybení žalobkyně se však přesto v dané věci neprojevilo v rozhodnutí odvolacího soudu, neboť v rozsahu těchto nepřípustně uplatněných skutečností vzala žalobu zpět z důvodu částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky žalovaného.

Po částečném zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem incidenčního sporu popření jistiny dílčí pohledávky č. 1 co do částky 556.661,10 Kč v rozsahu úroků splatných po rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud dospěl k závěru, že posuzovaná Smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 obč. zák. a proto se na ni podle § 262 odst. 4 obch. zák. použijí ustanovení § 55 a 56 obč. zák. Skutečnost, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru na opravu a údržbu nemovitosti, má význam pouze v tom, že se na ni nevztahuje zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. (KSUL 70 INS 5101/2013)

V čl. X. bodu 10.2 Smlouvy sjednaly smluvní strany dohodu o ztrátě výhody splátek pro případ, že by se dlužník ocitl v prodlení se splácením kteréhokoliv peněžitého závazku s tím, že se v takovém případě stává zbývající dluh splatný ihned a věřitel je oprávněn požadovat okamžitou úhradu celé dosud nesplacené části úvěru, poplatku a úroků vypočítaných za celou sjednanou dobu splacení úvěru.

Podle § 506 obch. zák., je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Ustanovení § 506 obch. zák. tedy pro případ odstoupení věřitele od smlouvy o úvěru v důsledku prodlení na straně dlužníka stanoví právo věřitele požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku (jistinu) i s úroky. Právní teorie přitom dovozuje, že namísto (popř. vedle) možnosti odstoupení od smlouvy lze ve smlouvě sjednat možnost ztráty výhody splátek, tzv. předčasné zesplatnění úvěru (na základě úkonu věřitele či právní skutečnosti), a to za stejných či obdobných podmínek jako při odstoupení od smlouvy; v takovém případě je po zesplatnění úvěru dlužník povinen doplatit zůstatek úvěru s úroky stejně jako při odstoupení od smlouvy, účinky smlouvy však nezanikají.

Smluvní ujednání o předčasném zesplatnění úvěru obsažené v článku X. bodu 10.2 Smlouvy však neodpovídá zákonným podmínkám odstoupení od smlouvy upraveným § 506 obch. zák. Sjednané smluvní podmínky pro zesplatnění jsou jednoznačně výrazně přísnější než podmínky stanovené v § 506 obch. zák., neboť umožňují ztrátu výhody splátek již v případě jakéhokoli prodlení dlužníka se splácením peněžitého závazku. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že smluvní ustanovení článku X. bodu 10.2 Smlouvy je neplatné pro rozpor s § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 obč. zák.

Pro neplatnost smluvního ujednání o zesplatnění tedy nemohl žalovaný z tohoto titulu požadovat úhradu všech úroků za celou dobu předpokládaného splácení úvěru. Zákonné možnosti odstoupit od smlouvy podle § 506 obch. zák. přitom žalovaný nevyužil. Za tohoto stavu mu tedy nevznikl nárok na uspokojení v insolvenčním řízení úroků splatných až po rozhodnutí o úpadku, neboť tyto úroky se podle § 170 písm. b) IZ neuspokojují v insolvenčním řízení žádným ze způsobů řešení úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že v rozsahu, v němž nebyl zrušen z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, je rozsudek soudu I. stupně věcně správný a proto jej ve zbývajícím rozsahu potvrdil podle § 219 o.s.ř., a to včetně věcně správných výroků o náhradě nákladů řízení a povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku, neboť odpovídají úspěchu žalobkyně ve věci, na který nemělo vliv ani částečné zrušení rozsudku soudu I. stupně a zastavení řízení v tomto rozsahu, neboť částečné zpětvzetí žaloby učinila žalobkyně v důsledku částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky žalovaným, který však-jak vysvětleno výše-vzal zpět přihlášku pohledávky v rozsahu, v němž nebyla popřena, a proto z procesního hlediska zavinil částečné zpětvzetí žaloby (bod I. výroku v části za středníkem). (KSUL 70 INS 5101/2013)

Současně odvolací soud rozhodl i o právu na náhradu nákladů odvolacího řízení tak, že v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů odvolacího řízení žalobkyně v celkové výši 4.477,-Kč sestává z odměny za zastupování advokátem v řízení před odvolacím soudem ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tento úkon ve výši 300,-Kč a z paušální náhrady hotových výdajů žalobkyně za účast při jednání odvolacího soudu ve výši 300,-Kč, navýšených o 21% DPH z těchto částek ve výši 777,-Kč. Náhradu cestovních výdajů za jízdu k odvolacímu jednání žalobkyně nepožadovala. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl v souladu s § 224 o.s.ř. podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. (bod II. výroku).

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. srpna 2015 JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika