104 VSPH 509/2015-72
196 ICm 1653/2013 104 VSPH 509/2015-72 (MSPH 96 INS 4768/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce Radka Havlíčka, IČO: 49729853, sídlem Za Fořtem 879/45, 154 00 Praha-Slivenec, zastoupeného JUDr. Marinou Machytkovou, advokátkou, sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1, proti žalovanému ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v.o.s., IČO: 27222861, sídlem Národní třída 41/973, 110 00 Praha 1, insolvenčnímu správci dlužníka STAVOUNION, společnost s ručením omezeným v likvidaci, IČO: 47122064, sídlem Bělohorská 252, 169 00 Praha 6, o určení pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2015, č.j. 196 ICm 1653/2013-41,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2015, č.j. 196 ICm 1653/2013-41 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobce má po právu za dlužníkem STAVOUNION spol. s r. o. v likvidaci (dále jen dlužník) v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 96 INS 4768/2012 pohledávku ve výši 489.967,60,-Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění:

Mezi objednatelem Galstian & Galstian invest s.r.o., IČO: 26732548 (dále jen objednatel) a dlužníkem jako zhotovitelem byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 1. 12. 2006 na (MSPH 96 INS 4768/2012) výstavbu rodinných domů v lokalitě Slivenec-U Křížku. Ve smlouvě je stanovena celková cena díla i datum konečného předání. Předmětem smlouvy je závazek zhotovitele provést pro objednatele dílo tak, jak je specifikováno a poskytnout další plnění uvedená ve smlouvě. Objednatel se zavazuje při provádění díla spolupůsobit a zhotoviteli řádně provedené dílo zaplatit. Oddíl 16 smlouvy se týká odpovědnosti za vady a záruk a stanoví, že bude-li mít dílo zjevné vady v době předání, musí být vady uvedeny v zápisu o předání a převzetí, jinak za ně odpovídá zhotovitel v záruční lhůtě. Mezi objednatelem a dlužníkem byla sjednána reklamace vad v záruční době. Čl. 10.2. pak upravoval povinnosti objednatele (např. kontrolu zakrývaných částí stavby).

Objednatel a dlužník jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o odvodnění rodinných domů ze dne 23. 4. 2009 na dodávku a montáž odvodňovacích opatření na domech č. 19, 27, 29, 31, 43, 45 a 49 v lokalitě Slivenec-U Křížku, jejímž předmětem byla dodávka a montáž odvodňovacích opatření (tj. žlabů, drenáží a jímek) na uvedených rodinných domech. Smluvní strany se dohodly, že vzhledem k nedostatečné specifikaci rozsahu díla, bude cena za dílo stanovena na základě jednotkových cen uvedených v cenové nabídce na provedení prací. Ve smlouvě byla stanovena pouze předpokládaná doba plnění, a to obdobím mezi 30. 3. 2009 a 30. 5. 2009 s možností dalšího prodloužení. V oddíle 6 bylo stanoveno, že vzhledem k tomu, že rozsah a provedení díla bude při provádění prací určován objednatelem a není zpracována prováděcí projektová dokumentace, bere objednatel na vědomí, že zhotovitel nenese odpovědnost za funkčnost a účinnost provedených odvodňovacích prací, které zhotovitel provede dle pokynu a v rozsahu určeném objednatelem. Bylo smluveno, že práce budou fakturovány vždy po předání a převzetí dokončených jednotlivých domů.

V souladu s touto smlouvou o odvodnění rodinných domů vystavil dlužník v období od 14. 5. 2009 do 12. 11. 2009 následující faktury:

Faktura č.: Datum Datum Faktur. úkon Fakturovaná vystavení: splatnosti: zhotovitele: cena vč. DPH: 9021 14. 5. 2009 27. 5. 2009 opatř. odvod. 82.949,69 Kč obj. č. 29 na základě SOD 9022 14. 5. 2009 27. 5. 2009 opatř. odvod. 232.834,56 Kč obj. č. 27 na základě SOD 9027 1. 6. 2009 15. 6. 2009 ter. úpr. dle 88.968,29 Kč SOD na RD č.45 9028 1. 6. 2009 15. 6. 2009 ter. úpr. dle 115.323,06 Kč SOD na RD č. 43 9029 1. 6. 2009 15. 6. 2009 ter. úpr. dle 120.298,44 Kč SOD na RD č. 19 9030 1. 6. 2009 15. 6. 2009 ter. úpr. dle 75.586,69 Kč SOD na RD č. 42 9033 25. 6. 2009 10. 7. 2009 opatř. odvod, 285.129,14 Kč dle SOD na RD č. 20-25 9037 21. 7. 2009 11. 8. 2009 opatř. proti 79.878,04 Kč vodě na RD č. 31 (MSPH 96 INS 4768/2012)

9038 21. 7. 2009 11. 8. 2009 opatř. proti 96.277,66 Kč vodě na RD č. 26 9099 12. 11. 2009 3. 12. 2009 opatř. odvod, 66.982,82 Kč dle SOD na RD č. 30 9100 12. 11. 2009 3. 12. 2009 opatř. odvod, 95.524,78 Kč dle SOD na RD č. 33 9101 12. 11. 2009 3. 12. 2009 opatř. odvod, 92.965,25 Kč dle SOD na RD č. 34 9102 12. 11. 2009 3. 12. 2009 opatř. odvod, 109.201,57 Kč dle SOD na RD č. 42 9103 12. 11. 2009 3. 12. 2009 opatř. odvod, 209.643,37 Kč dle SOD na RD č. 44 9023 14. 5. 2009 27. 5. 2009 terenní úpravy 25.603,37 Kč na základě obj. na RD č. 28

Na objednávku objednatele byl znalcem z oboru stavebnictví vypracován znalecký posudek ze dne 4. 12. 2009, č. 083/1523/09, vztahující se k posouzení příčin zatečení do interiéru podzemního podlaží domů st. č. 19, 20-25 a 26 v k.ú. Slivenec, ulice Za Fořtem. Místní šetření bylo provedeno znalcem dne 28. 4. 2009 (tj. po uzavření smlouvy o odvodnění ze dne 24. 3. 2009). V závěru posudku znalec konstatuje, že místo průniku vody přes izolaci nelze jednoznačně určit, nicméně svislá hydroizolace vykazovala množství vad. Jedná se o vady realizace vzniklé nerespektováním základních zásad pro provádění hydroizolací a jejich detailů, nedodržení ustanovení platných ČSN, malou pečlivostí a zároveň nedostatečnou kontrolou zakrývaných konstrukcí. Dle závěru znalce nelze přesně určit odpovědnost konkrétní osoby na vzniku škody v důsledku vad na domech, které byly předmětem smlouvy o dílo. Soud konstatoval, že z uvedeného vyplývá, že se znalecký posudek týká pouze jednoho rodinného domu (RD st. č. 19) vymezeného smlouvou o odvodnění ze dne 24. 3. 2009.

Za účelem zdůvodnění příčin vlhkostních poruch zdiva na RD č. p. 888/8 (tj. RD st. č. 46) bylo zhotoveno odborné vyjádření znalce Ing. Procházky ze dne 20. 8. 2010. Provedení odvodnění na RD st. č. 46 nebylo předmětem smlouvy o odvodnění ze dne 24. 3. 2009.

Odborné vyjádření znalce Ing. Procházky ze dne 23. 2. 2011 bylo zhotoveno za účelem zdůvodnění příčin vlhkostních poruch na RD č. p. 865/17 (tj. RD st. č. 33). Provedení prací na RD st. č. 33 nebylo předmětem smlouvy o odvodnění ze dne 24. 3. 2009. Z vyjádření vyplývá, že se na domě objevily vlhkostní poruchy v souvislosti s dešťovými srážkami větší intenzity; navrhuje řešení problému.

Úkolem odborného vyjádření Ing. Procházky ze dne 15. 3. 2011 bylo objasnit příčiny zatékání do interiéru a výtok vody u domu č. p. 861/9 (tj. RD st. č. 37). Vyplývá z něj, že provedení prací na RD st. č. 37 nebylo předmětem smlouvy ze dne 24. 3. 2009.

Z odborného vyjádření Ing. Procházky ze dne 15. 3. 2011, jehož úkolem bylo objasnit příčiny kondenzací a dalších poruch v domě č. p. 889/6 (tj. RD st. č. 47) vyplývá, že provedení opatření na RD st. č. 47 nebylo předmětem smlouvy ze dne 24. 3. 2009. (MSPH 96 INS 4768/2012)

Z odborného vyjádření Ing. Procházky ze dne 15. 3. 2011 vyplývá, že dům č. p. 869/25 (tj. RD st. č. 29) měl dle sdělení majitele ze dne 24. 2. 2011 problém s kapáním vody v nadpraží velkého francouzského okna (při velkých deštích). Znalec podal v rámci vyjádření návrh na další opatření, ke konkrétním příčinám k výtoku vodu mezi zateplovacím systémem a zdivem domu č. p. 869/25 (RD st. č. 29), se nevyjádřil.

Dne 25. 11. 2011 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky a dohoda o narovnání mezi objednatelem (věřitelem č. 53) jako postupitelem a žalobcem Radkem Havlíčkem (věřitelem č. 63), místem podnikání Za Fořtem 879/45, 154 00 Praha-Slivenec (tj. RD st. č. 19) jako postupníkem, podle níž měl žalobce vůči objednateli pohledávku ve výši 990.000,-Kč plus příslušenství v podobě úroku z prodlení z kupní smlouvy č. 19/2008 ze dne 13. 10. 2008, přičemž objednatel uznal dluh vůči žalobci do výše 456.254,75 Kč plus příslušenství s tím, že zbylou částku ve výši 533.745,25 Kč popírá a ta zůstává nadále mezi stranami sporná. V předmětu smlouvy o postoupení části pohledávky bylo uvedeno, že objednatel má za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o dílo v podobě nároku na náhradu nákladů na protipovodňová opatření a terénní úpravy, které měl dle smlouvy o dílo nést dlužník, ale nesl je objednatel, přičemž objednatel postoupil na žalobce z celkové pohledávky ve výši 1.777.166,73 Kč pouze částku ve výši 456.254,75 Kč, jíž také odpovídala sjednaná výše úplaty a úhrada byla ve smyslu § 580 ObchZ provedena započtením. Objednatel se ve smlouvě dále zavázal k oznámení postoupení části pohledávky dlužníkovi.

Soud konstatoval, že ačkoliv žalobce v žalobě uvedl 15 faktur, smlouvy o postoupení pohledávky se dle jeho sdělení týkala jen faktura č. 9099 ze dne 12. 11. 2009 (RD č. 30), faktura č. 9100 ze dne 12. 11. 2009 (RD č. 33), faktura č. 9103 ze dne 12. 11. 2009 (RD č. 44), faktura č. 9037 ze dne 21. 7. 2009 (RD č. 31) a faktura č. 9027 ze dne 1. 6. 2009 (RD č. 45), ta však pouze v části 4.225,74 Kč.

Dnem 28. 2. 2012 bylo na základě vyhlášky č. j. MSPH 96 INS 4768/2012-A-2 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka. Usnesením ze dne 6.6.2012 (A-12) bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Na přezkumném jednání dne 11. 4. 2013 insolvenční správce popřel spornou pohledávku žalobce co do pravosti a výše.

Na základě těchto zjištění dovodil soud I. stupně tyto právní závěry:

Předmětem uzavřené smlouvy o dílo ze dne 1.12.2006 byla výstavba rodinných domů (všech, které jsou předmětem žaloby). Předmětem smlouvy ze dne 23.4.2009 byla dodávka a montáž odvodňovacích opatření na domech č. 19, 27, 29, 31, 43, 45 a 49 v lokalitě Slivenec-U Křížku. Předmětem žaloby jsou pouze domy č. 31 a 45. Nezaplacení ceny ze smlouvy o dílo ze dne 1.12.2006 ani to, že by dílo nebylo předáno, nenamítal žádný z účastníků řízení.

Podle smlouvy ze dne 1.12.2006 i dle smlouvy ze dne 24.3.2009 bylo úkolem objednatele (právního předchůdce žalobce) provádět kontrolu veškerých výkopů a zakrývacích prací před jejich zakrytím. Ze smlouvy na odvodnění bylo zjištěno, že nešlo o reklamaci vad ze strany objednatele, nýbrž o nové smluvní ujednání. Z toho soud dovodil, že mezi objednatelem a zhotovitelem vznikla podepsáním dokumentu ze dne 24.3.2009 nová smlouva o dílo, byl sjednán nový předmět díla, nové podmínky pro cenu díla, doba plnění, spolupůsobení objednatele a také pro reklamaci vad z dané smlouvy. K ujednání, podle něhož v případě výskytu vad díla, tj. dodávky a montáže odvodňovacích opatření, musel objednatel písemně vyzvat zhotovitele k odstranění vad díla, uvedl, že je v rozporu s ujednáním v odd. 6 smlouvy vylučujícím odpovědnost zhotovitele za funkčnost a účinnost provedených opatření. (MSPH 96 INS 4768/2012)

Poukázal na to, že objednatel netvrdil, že by kdy uplatnil nároky z vad díla (rodinných domů) v souladu se smlouvou o dílo ze dne 1.12.2006, neadresoval zhotoviteli písemnou výzvu k odstranění vad a neprokázal ani neprokazoval, že by v důsledku vad vznesl vůči dlužníkovi jakoukoliv výzvu, kde by vady specifikoval a určil lhůtu pro provedení nápravy na náklad dlužníka. Naopak dne 24.3.2009 uzavřel s dlužníkem další smlouvu o dílo, tj. smlouvu na ,,Opatření na odvodnění domů Slivenec u Křížku , kterou však nelze považovat za výzvu na odstranění vad vzniklých na původním díle, ale jde o další smluvní akt mezi objednatelem a dlužníkem, který zakládá práva a povinnosti smluvním stranám, přičemž v dané smlouvě je předmět plnění specifikován (tj. odvodňovací opatření) pouze pro určité rodinné domy.

Uvedl, že objednatel si objednal u znalce v oboru stavebnictví znalecký posudek ze dne 4.12.2009, č. 083/1523/09, přičemž ačkoliv v žalobě žalobce konstatuje, že výsledkem znaleckého zkoumání bylo zjištěno, že dílo nebylo provedeno řádně, s tím, že za vady, které si vynutily shora uvedenou opravu, tj. zásah spojený s dodávkou a montáží odvodňovacích opatření, odpovídá zhotovitel díla, tj. dlužník, je faktem, že dne 24.3.2009 byla uzavřena smlouva o dílo, tj. smlouva na ,,Opatření na odvodnění domů Slivenec u Křížku , a to nikoliv jako důsledek vyhotoveného znaleckého posudku, který byl vyhotoven až půl roku po uzavření zmíněné smlouvy. Objednatel následně vyzval dlužníka k úhradě částky 1.777.166.73 Kč, ten ovšem ničeho nehradil. Žalobce neuvedl, jak dospěl k tomu, že jeho předchůdce požaduje vrácení právě částky v této výši. Z žalobcem předložených odborných vyjádření se k předmětu žaloby vztahuje pouze odborné vyjádření znalce ze dne 23.2.2011, RD č.p. 865/17 (tj. RD st.č. 33), ze kterého vyplývá, že se na domě objevily vlhkostní poruchy v souvislosti s dešťovými srážkami větší intenzity, navrhuje řešení, avšak nestanoví, kdo chybu způsobil či způsobit mohl, nebo jak vznikla, přičemž zároveň provedení prací na RD st.č. 33 nebylo předmětem smlouvy o odvodnění a odborné vyjádření bylo vypracováno dva roky po jejím uzavření a pět let po uzavření smlouvy o dílo. Konstatoval, že z průběhu jednání vyplynulo, že s výjimkou faktury č. 9037 se ostatní faktury, které měly být předmětem postoupení, tedy faktury č. 9103, 9100, 9099, 9027, netýkají smlouvy o odvodňování, neboť nesouhlasí domy uvedené v odvodňovací smlouvě a domy uvedené na těchto fakturách.

Dále uvedl, že ve smlouvě o dílo ze dne 1.12.2006 je uvedeno, že objednatel měl provádět dostatečně kontrolu míst před zakrytím s tím, že je tudíž otázkou, zda při vyhotovování díla objednatel tuto kontrolu dostatečně prováděl a mohl přispět ke vzniku vad na jednotlivých rodinných domech. Zdůraznil, že objednatel po zjištění vad ničeho nereklamoval a uzavřel další smlouvu (smlouvu na odvodnění), přičemž pokud by objednatel uplatnil u zhotovitele vadu díla v záruční lhůtě, musel by tak učinit dle smlouvy o dílo ze dne 1.12.2006, tj. pouze písemně, musel by reklamaci popsat a uvést požadovaný způsob jejího odstranění, avšak žádný písemný důkaz, který by dokládal uplatnění reklamovaných vad ze strany objednatele, nebyl soudu předložen, když znalecký posudek a odborná vyjádření jsou podstatně pozdějšího data.

K jednotlivým domům uvedl, že všechny jsou předmětem smlouvy o dílo ze dne 1.12.2006, přičemž smlouvou o postoupení pohledávky měly být postoupeny faktury týkající se domů číslo 30, 31, 33, 44, 45, z nichž žádný není předmětem znaleckého posudku. Odborné vyjádření se pak vztahuje jen na dům č. 33, avšak nestanoví příčinu ani viníka nebo jednoznačný důvod vlhkosti a nadto je vyhotoveno s několikaletým zpožděním. Předmětem smlouvy na odvodnění ze dne 24.3.2009 jsou pouze domy č. 31 a 45, přičemž soud (rovněž s přihlédnutím k časovému prodlení) dospěl k závěru, že se jedná o nové smluvní ujednání, neboť neobsahuje žádné znaky reklamačního řízení nebo stanovení podílu špatně odvedené práce napravující smlouvu o dílo. U ostatních domů (č. 30 a 44) uzavřel, že vůbec není zřejmé, proč by měl dlužník vracet peníze za uhrazené faktury, když nebyly předmětem žádného jednání mezi účastníky smluvního vztahu. (MSPH 96 INS 4768/2012)

Dospěl k závěru, že požadavek na vrácení vyfakturované částky je neoprávněný, neboť žalobce neprokázal, že vady byly způsobeny dlužníkem. Doplnil, že v případě výskytu vad by bylo možné požadovat odstranění vad, přiměřenou slevou z ceny, popř. odstoupit od smlouvy apod. Uzavřel, že vzhledem k výše uvedenému nebyla dostatečně osvědčena existence žalobcovy pohledávky.

K otázce právního posouzení postoupení pohledávky soud I. stupně uvedl, že smlouva o postoupení pohledávky musí mít vždy písemnou formu, jejíž nedodržení je spojeno s absolutní neplatností smlouvy. Rekapituloval, že v období od 14.5.2009 do 12.11.2009 vystavil dlužník objednateli celkem15 faktur se lhůtou splatnosti od 27.5.2009 do 3.12.2009 v celkové výši 1.777.166,73 Kč, které byly (dle tvrzení žalobce) objednatelem uhrazeny. Dne 25.11.2011 byla mezi objednatelem a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ve výši 456.254,75 Kč, kterou žalobce jako její nabyvatel přihlásil (jako věřitel č. 63), k níž přihlásil jako příslušenství také úroky ve výši 33.712,85,-Kč.

Vysvětlil, že smlouva o postoupení pohledávky musí být určitá, a proto je nezbytné převáděnou pohledávku ve smlouvě řádně identifikovat. Rozvedl, že ačkoliv nejsou předepsány žádné konkrétní údaje, kterými by pohledávka měla být vymezena, jediným požadavkem je, aby převáděná pohledávka byla v postupní smlouvě vymezena takovými znaky, které umožňují její identifikaci a vylučují její záměnu s jinou pohledávkou. Postačí, je-li pohledávka určena tak, že je odkázáno na čísla postupitelových faktur s uvedením výše jednotlivých částek, čísel odběratelů a počtu dodaných kusů zboží (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 654/2003); pokud postupitel nemá vůči dlužníku v době postoupení jinou pohledávku s předmětem plnění stejného druhu (tedy nemá jinou pohledávku zaměnitelnou s tou postupovanou), pak platí, že postupovaná pohledávka je ve smlouvě o postoupení pohledávky dostatečně určitě identifikována i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 775/2004); požadavek určitosti vymezení pohledávky je splněn i písemným odkazem na listinu, která nepředstavuje právní důvod postupované pohledávky, je-li její obsah natolik jednoznačný, že je z ní nade vší pochybnost patrno, o jakou pohledávku se jedná (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 899/2004); vymezení pohledávky není nutno identifikovat právním důvodem ani její konkrétní výši, avšak za předpokladu, že identifikace je dostatečně provedena jinými znaky, přičemž taková identifikace musí být uvedena ve smlouvě.

Konstatoval, že žalobce předložil smlouvu o postoupení pohledávky bez identifikace, přičemž čísla faktur uvedl až při jednání a vysvětlil, že o těchto fakturách s postupitelem jednali a že se na nich dohodli ústně. Na základě toho uzavřel, že vzhledem k tomu, že postupitel má za dlužníkem pohledávku sestávající z mnohem vyšší částky a více faktur, není postačující identifikace pouze osobou dlužníka, přičemž dojde-li k postoupení pohledávky na podkladě takové smlouvy, nemá žalobce ve sporu aktivní věcnou legitimaci, neboť není ve sféře hmotného práva nositelem práva, které v řízení uplatnil a nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí.

Z těchto důvodů soud I. stupně žalobu zamítl v celém rozsahu.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 o.s.ř. a § 202 IZ s tím, že ve věci úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady nevznikly řízení, a proto je soud nepřiznal. Doplnil, že s ohledem na § 202 IZ by žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení ani v případě svého úspěchu.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž navrhoval, aby jej odvolací soud změnil a určil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 489.967,60 Kč, která je co do (MSPH 96 INS 4768/2012) důvodu a výše po právu, nebo aby jej zrušil a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal nesprávnost závěru soudu I. stupně, že uzavření nové smlouvy na opatření na odvodnění domů Slivenec u Křížku ze dne 24.3.2009 namísto reklamování díla v rámci celého projektu výstavby vylučuje odpovědnost dlužníka za vady díla podle smlouvy o dílo ze dne 1.12.2006. Uváděl, že uzavření jiné smlouvy v době, kdy o vadách podle smlouvy o dílo neměl jeho právní předchůdce informace, dlužníka nijak nezbavuje odpovědnosti podle smlouvy o dílo. K vyloučení odpovědnosti podle čl. 6 smlouvy na odvodnění tvrdil, že se týká pouze postupů realizovaných dle pokynu a v rozsahu určených objednatelem. Uváděl, že jádrem sporu není odpovědnost podle smlouvy na odvodnění, ale odpovědnost dlužníka za vady týkající se plnění podle původní smlouvy o dílo, které byly zjištěny následně, po zahájení prací podle smlouvy na odvodnění, po odkrytí částí stavby. Uváděl, že vyhotovení znaleckého posudku ze dne 4.12.2009, č. 083/1523/09, až v době po uzavření smlouvy na odvodnění, a tedy skutečnost, že tato smlouva není jeho důsledkem, jak soud konstatoval, nijak nevylučuje závěr, že dílo dle smlouvy o dílo nebylo provedeno řádně. K tomu namítal, že za vady, které si vynutily zásah spojený s odvodňovacími opatřeními podle smlouvy na odvodnění, odpovídá dlužník jakožto zhotovitel díla.

Rozporoval závěr soudu, že neuplatnil nároky z vad díla (rodinných domů) v souladu se smlouvou o dílo, resp. že neprokázal ani neprokazoval odeslání písemné výzvy se specifikací vad a lhůtou pro provedení nápravy. Uváděl, že dlužníka vyzval opakovaně k úhradě částky 1.777.166,73 Kč, např. v přípisu ze dne 24.6.2011, v němž odkazoval na předchozí přípis ze dne 11.5.2011 popisující reklamační postup dle smlouvy o dílo. K tomu namítal, že nebyl soudem poučen dle § 118a o.s.ř. ohledně doplnění tvrzení či důkazů k uplatnění nároků z vad díla dle smlouvy o dílo. Namítal, že se soud nevypořádal s listinným důkazem, a to návrhem na řešení situace mezi dlužníkem a objednatelem ze dne 21.12.2009, v němž dlužník navrhoval, že převezme řešení veškerých reklamací, dokončí provedení opatření proti vodě na své náklady a také vystaví dobropis na faktury č. 9107, 9108 a 9109. Nesouhlasil se závěrem soudu, že odborné vyjádření znalce ze dne 23.2.2011, RD č.p. 865/17 (tj. RD st.č. 33) bez dalšího nestanoví, kdo chybu způsobil nebo způsobit mohl, nebo jak vznikla. Rovněž nesouhlasil se závěry soudu ohledně rozsahu předmětu smlouvy na odvodnění ve vztahu k postoupeným fakturám, přičemž rozporoval jeho závěr, že nesouhlasí domy uvedené v odvodňovací smlouvě a domy uvedené na těchto fakturách. Namítal, že ve svém podání ze dne 14.4.2015 detailně a přehledně specifikoval a doložil identitu jednotlivých objektů podle smlouvy na odvodnění rozšířené ujednáním smluvních stran ve vztahu k jednotlivým fakturám. Namítal, že k uvedeným otázkám i k dalším rozhodným skutečnostem navrhoval v průběhu řízení provedení důkazů, včetně výslechu svědků, které však soud neprovedl, přestože jejich provedení neodmítl, ani se s nimi nijak nevypořádal. Namítal také nesprávnost závěru soudu o neplatnosti postoupení pohledávek podle dohody o postoupení části pohledávky a narovnání ze dne 25.11.2011, přičemž tvrdil, že postoupená část celkové pohledávky byla mezi stranami řádně sjednána a není o ní mezi nimi sporu.

Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozsudku, odvolání žalobce považoval za nedůvodné, vyvracel jeho jednotlivé odvolací námitky a uváděl, že soud správně zhodnotil provedené důkazy, úplně zjistil skutkový stav, který rovněž správně posoudil a řízení není postiženo vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odkazoval na řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm 1652/2013-33 a uváděl, že odvolací soud (v řízení sen. zn. 101 VSPH 555/2015) neuznal existenci pohledávky objednatele, která má stejný základ jako žalobcova pohledávka. Namítal, že pohledávka objednatele tedy nevznikla, nemohla být proto ani platně postoupena na žalobce a smlouva o postoupení pohledávky je tak absolutně neplatná. Namítal rovněž, že žalobcova pohledávka nebyla ve smlouvě o postoupení pohledávky dostatečně identifikována. (MSPH 96 INS 4768/2012)

Uváděl, že se žalobci nepodařilo prokázat existenci pohledávky. Tvrdil, že žalobce dlužníkovi žádnou reklamaci vad díla dle smlouvy o dílo neadresoval. Poukazoval na to, že dlužníkem vystavené faktury objednatel uhradil a namítal, že žalobce netvrdil ani nedoložil žádný důvod pro vrácení uhrazené částky žalobci či objednateli. Z vyjádření žalobce ohledně identifikace postoupené pohledávky fakturami č. 9103, 9100, 9099 a částečně 9027 (do výše 4.225,74 Kč) dovodil, že se týká domů označených dle projektu č. 44, 33, 31, 30 a 45. Namítal, že z těchto domů se smlouva o odvodnění týká toliko domů č. 31 a 45 a poukazoval na její ujednání, že dlužník nenese odpovědnost za funkčnost a účinnost provedených opatření. Rovněž namítal, že předmětem žalobcem předloženého znaleckého posudku byly pouze domy č. 19-26 a že posudek neurčuje jednoznačně pochybení dlužníka při provádění díla a nevztahuje se k relevantním domům a fakturám. Uváděl, že z žalobcem předložených odborných vyjádření se pouze jedno týká relevantního domu, a to vyjádření ze dne 23.2.2011 ohledně domu č. 33 (č.p. 865), k němuž se vztahuje faktura č. 9100, přičemž namítal, že se nejedná o znalecký posudek, není v něm žádná zmínka o vadách provádění díla dlužníkem a nebyl tedy doložen důvod k vrácení uhrazené částky žalobci či objednateli. K návrhu dlužníka na převzetí reklamací a vystavení dobropisu na faktury č. 9107, 9108 a 9109 namítal, že tyto faktury, resp. částky, na které byly vystaveny, nejsou součástí sporné pohledávky a tedy ani nejsou předmětem projednávaného sporu.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a poté, co s ohledem na odvolací námitky postupem podle § 213 o.s.ř. zopakoval dokazování dopisem dlužníka ze dne 21.12.2009 adresovaným právnímu předchůdci žalobce a dopisem předchůdce žalobce ze dne 24.6.2011 adresovaným dlužníku, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, neboť napadený rozsudek je z hlediska skutkových zjištění soudu i jeho právní argumentace věcně správný a na jeho přesvědčivé odůvodnění lze odkázat, jelikož ani ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně, či zrušení.

Odvolací soud sice přitakal námitce žalobce týkající se procesního pochybení soudu I. stupně, jenž neprovedl žalobcem navrhované důkazy výslechy svědků Ing. Petra Procházky, Sergeye Dzabaeva a Mgr. Zdenky Sýkorové, aniž by o nich rozhodl negativně a aniž by se s nimi vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku, dospěl však k závěru, že tyto důkazní návrhy jsou pro zjištění skutkového stavu a rozhodnutí věci nadbytečné, a proto zamítl návrh na jejich provedení. Z tohoto závěru odvolacího soudu zároveň vyplývá, že opomenutí těchto důkazů soudem I. stupně nemohlo mít vliv na správnost jeho rozhodnutí ve věci samé.

Soudem I. stupně provedené důkazy a správná zjištění z nich soudem dovozená jsou spolehlivým a dostatečným podkladem pro jeho právní závěr, že žalobce neprokázal, že by od objednatele nabyl pohledávku, která měla objednateli vůči dlužníkovi vzniknout z titulu právních nároků ze smlouvy o dílo uzavřené dne 1.12.2006, což byl (ve spojení s jejím postoupením žalobci) právní důvod přihlášené sporné pohledávky. Je tomu tak zejména proto, že smlouva o postoupení sporné pohledávky je neplatná pro svou neurčitost v její identifikaci, jelikož přestože objednatel uplatňoval vůči dlužníku vícero pohledávek v celkové částce vysoce převyšující postupovanou pohledávku, byla pohledávka ve smlouvě identifikována toliko celkovou výší postupovaných pohledávek.

Zároveň z žádného důkazu předloženého žalobcem nelze mít za prokázané takové vady, které by byly v příčinné souvislosti s činností dlužníka podle smlouvy o dílo z 1.12.2006, na čemž se ničeho nezměnilo ani po doplnění dokazování odvolacím soudem. Ani znalecký posudek či odborná vyjádření, jakož ani listiny čtené k důkazu odvolacím soudem, nejsou důkazy dostatečné k závěru, že všechny rodinné domy, které byly předmětem díla podle v pořadí první smlouvy o dílo, měly vady žalobcem tvrzené, jež byly způsobeny činností dlužníka podle první smlouvy o dílo, a že tyto vady způsobené dlužníkem odůvodňují nárok (MSPH 96 INS 4768/2012)

žalobce na slevu z ceny díla pro vady až do výše ceny, kterou objednatel dobrovolně na základě druhé smlouvy o dílo z 24.3.2009 dlužníku zaplatil a že z tohoto důvodu vzniklo objednateli právo na odstranění vad díla podle smlouvy z 1.12.2006, a to až do výše ceny díla, kterou zaplatil dlužníku podle smlouvy z 24.3.2009, jehož část posléze postoupil žalobci. Podle této v pořadí druhé smlouvy o dílo si objednatel u dlužníka objednal dodávku a montáž odvodňovacích opatření na domech ve smlouvě uvedených za dohodnutou cenu, kterou zaplatil, přičemž v této druhé smlouvě je obsaženo ujednání mezi objednatelem a dlužníkem (zhotovitelem), že zhotovitel nenese odpovědnost za funkčnost a účinnost provedených odvodňovacích prací, které provede bez projektové dokumentace jen podle pokynu a v rozsahu objednatele. Již toto ujednání vylučuje, že by důvodem uzavření této druhé smlouvy o dílo bylo odstraňování vad díla podle smlouvy o dílo z 1.12.2006, spočívající v zatékání pod postavené rodinné domy.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, a proto jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, neboť ve sporu úspěšný žalovaný se vzdal práva na náhradu nákladů řízení.

Současně odvolací soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, jelikož v řízení zcela úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů výslovně vzdal, a proto odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. prosince 2015

Mgr. Markéta Hudečková, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová