104 VSPH 504/2016-90
191 ICm 599/2013 104 VSPH 504/2016-90 (MSPH 91 INS 808/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: JANA-MV, spol. s r.o., IČO 47451921, se sídlem Vážní 906, 500 03 Hradec Králové, zast.: JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem a společníkem společnosti Podroužek & Moník, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Fráni Šrámka 1139, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: HORIZONT ISPL v.o.s., IČ: 28599373, se sídlem Koněvova 177/61, Heřmanice, 713 00 Ostrava, insolvenční správce dlužníka: KPM export-import spol. s r.o. v likvidaci, IČ: 49357930, se sídlem Černokostelecká 2111, 108 00 Praha 10, zast. Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou Advokátní kanceláře Pyšný, Srba & Partneři v.o.s., se sídlem Občanská 1115/16, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava, o vydání výtěžku zpeněžení, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 191 ICm 599/2013-51 ze dne 30. března 2016,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 191 ICm 599/2013-51 ze dne 30. března 2016 se v bodech II., III. výroku potvrzuje; řízení o odvolání proti bodu I. výroku se zastavuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám Mgr. Gabriely Kaprálkové, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 19.691,54 Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze uložil žalovanému povinnost vydat žalobci výtěžek zpeněžení movitých věcí, strojů-NUOVO PIGNONE TP 538/2, VIN 49788, rok výroby 1993 a WIMA GDE 80, VIN 103613, isir.justi ce.cz 191 ICm 599/2013 (MSPH 91 INS 808/2010)

rok výroby 1995 ve výši 50.000 Kč (bod I. výroku), žalobu o povinnosti žalovaného vydal žalobci výtěžek zpeněžení movitých věcí, strojů ve výši 450.000 Kč zamítl (bod II. výroku) a uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 11.107,80 Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění rozsudku soud I. stupně především uvedl, že se žalobce dovolával vlastnického práva k věcem, jež byly neoprávněně zahrnuty insolvenčním správcem HORIZONT ISPL, v.o.s. (dále jen správce) do majetkové podstaty dlužníka KPM export-import, spol. s r.o. v likvidaci (dále jen dlužník) a byly správcem neoprávněně zpeněženy, a podanou žalobou se proto domáhal vydání výtěžku zpeněžení těchto movitých věcí: Tkací stav NUOVO PIGNONE vč. příslušenství 6x tkací stav DORNIER vč. žakovacího stroje 2x měřící a přetahovací stroj 2x kalandr RK 320H 10x tkací stav TEXTIMA vč. příslušenství Kopírovací stroj Verdol Přisukovací stroj USTER 3x tkací stav DORNIER vč. přísl. 3x tkací stav Sulzer Ruti vč. přísl. 5x tkací stav Roscher vč. přísl. 4x stroj šicí podélný obrub. Tiskárna etiket Stripo Snovadlo angl. Snovadlo sas. Soukací stroj 45x tkací stav TEXTIMA (NEPOJÍZDNÝ) 21x žak. Stroj Varaždin 9x vozíky 2x ponk 15x paleta zbožová 100x bedýnka na útek.

V žalobě uvedl, že nebyl správcem vyrozuměn o soupisu věcí do majetkové podstaty dlužníka a teprve dne 17. 5. 2011 byl vyrozuměn o jejich zpeněžení, a proto nepočal běh třicetidenní lhůty podle § 225 insolvenčního zákona (dále jen IZ) k podání žaloby o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka a v řízení se dovolával odkazem na § 225 odst. 6 IZ práva na vydání výtěžku zpeněžení věcí. Vlastnické právo k movitým věcem dovozoval z písemné smlouvy o pronájmu strojního zařízení, již uzavřel s dlužníkem dne 1. 10. 2008. Dále uvedl, že koupil od společnosti VIVA Leasing, a.s. tkací stroj NUOVO PIGNONE TP 538/2, žakárský stroj BOBIO-KROMA 5 a vyvíječ páry WIMA GDE 80, že měl k těmto strojům původně dlužník uzavřenu s VIVA Leasing, a.s. leasingovou smlouvu, avšak přestal leasing splácet, a proto došlo k dohodě mezi dlužníkem, žalobcem a VIVA Leasing, a.s., že žalobce tyto stroje odkoupí a nadále je bude dlužník užívat. Uvedl dále, že pořizovací hodnota strojů činila 2.000.000 Kč, že veškeré stroje byly řádně označeny a jsou majetkem žalobce, jenž disponuje rozsáhlou fotodokumentací. 191 ICm 599/2013 (MSPH 91 INS 808/2010)

Jelikož je v insolvenčním rejstříku tento majetek uveden pouze jako soubor movitého majetku čítající několik desítek položek, neměl povědomost, které ze strojů byly zpeněženy a domníval se, že přiměřený výtěžek jejich zpeněžením by mohl činit 500.000 Kč.

Žalovaný správce žalobou uplatněný nárok neuznal ani z části a uvedl, že zpeněženy byly pouze věci ve vlastnictví dlužníka, že v jeho účetnictví byla nalezena faktura vystavená dlužníkem, kterou by vyfakturoval žalobci kupní cenu strojů, jež nebyla zaplacena a nedošlo k převzetí strojů, z opatrnosti správce od kupní smlouvy na konci roku 2010 odstoupil (což dokládal obálkami dvou doporučených zásilek, které se mu však nepodařilo doručit, přestože jedna z nich byla adresována do sídla společnosti dle obchodního rejstříku, dále dokládal dodejku doporučené zásilky o doručení odstoupení tehdejší jednatelce a společnici žalobce Mgr. Sylvě Jadrné, a jelikož žalobce na odstoupení od smlouvy nereagoval, z důvodu právní jistoty předal žalobci dne 18. 5. 2011 vyrozumění o zpeněžení movitých věcí, zapsaných do majetkové podstaty dlužníka. Uvedl dále, že před prodejem věcí se v budově dlužníka nacházelo 140 nefunkčních strojů, které nebyly nijak označené, což může prokázat fotodokumentací, že žalobce dosud neuvedl a nepředložil důkaz o tom, že by v okamžiku zpeněžení byl vlastníkem zpeněžených strojů a předložil pouze kopii kupní smlouvy uzavřené se společností VIVA leasing, a.s. o koupi věci, která nebyla předmětem zpeněžení, ke kupní smlouvě připojil dodací list, jenž se nevztahuje k předložené kupní smlouvě, ale k faktuře, kterou dlužník vyfakturoval žalobci kupní cenu strojů. Navrhoval z těchto důvodů žalobu zamítnout.

Soud I. stupně shledal, že žalobce tvrdil nákup strojů, které v podané žalobě nespecifikoval a dokládal tuto skutečnost jen nepodepsanou fotokopií dodacího listu č. 08093004. Z obsahu soupisu majetkové podstaty, jenž byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 27. 10. 2010 (B-34), měl za prokázané, že pod položku 9/18 byl zařazen do soupisu stroj Pignone TP500, TP 538/2, výrobní číslo 49788 a pod položku 9/137 byl zařazen parostroj Wima Dampfgeneratoren (bez uvedení výrobního čísla). Ostatní stroje deklarované žalobcem v podaném návrhu nebyly označeny ani rokem výroby, ani typem, ani výrobním číslem či inventárním číslem, ačkoliv by je měl mít podle názoru soudu I. stupně žalobce vedeny v inventárních kartách a měly by být označeny inventárním číslem, pokud byly v jeho vlastnictví. Soud I. stupně dále porovnal, že v soupisu majetkové podstaty dlužníka je převážná část majetku označena typem a výrobním číslem, avšak tyto stroje nelze ztotožnit se stroji, k nimž dovozuje vlastnické právo žalobce, s výjimkou dvou výše uvedených strojů, k nimž se žalobci podařilo prokázat vlastnické právo. Soud I. stupně dále posoudil, že dle kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2011 (B-68) byl soubor movitých věcí, sepsaných pod body 9-14 a 15 do majetkové podstaty dlužníka, prodán za kupní cenu 1.250.000 Kč jako cena šrotu věcí určených k likvidaci a nebylo tedy možné stanovit cenu, za kterou byly uvedené dva stroje prodány. Pro účely posouzení hodnoty těchto dvou strojů přihlédl k jejich kupní ceně v roce 2010, jež byla ve výši 78.000 Kč a volnou úvahou podle § 136 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) určil cenu obou strojů ve výši 50.000 Kč. Uzavřel, že pokud byly tyto oba stroje zahrnuty do soupisu majetkové podstaty, ačkoliv byly ve vlastnictví žalobce, a byly správcem prodány, má žalobce nárok na vydání výtěžku zpeněžení těchto věcí podle § 225 odst. 6 IZ. Ve zbývajícím rozsahu nároku na vydání výtěžku zpeněžení 191 ICm 599/2013 (MSPH 91 INS 808/2010) věcí žalobu zamítnul jako nedůvodnou, jelikož se žalobci nepodařilo prokázat vlastnické právo k těmto věcem. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle poměru úspěchu ve věci přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce včas odvolání a navrhoval jej zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal, že soud I. stupně o věci rozhodl, aniž by žalobce řádně poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je zapotřebí doplnit skutková tvrzení a dokazování ohledně uplatňovaného nároku, a proto neúplně zjistil skutkový stav věci. Namítal, že v odůvodnění rozsudku soud uvedl, že měl skutkový stav věci za dostatečně zjištěný, avšak nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům, konkrétně neprovedl důkaz navrhovaný výslechem svědka Miloslava Jaderného, který s dlužníkem jednal a mohl věci specifikovat, avšak soud I. stupně žalobce k doplnění žaloby nevyzval. S rozhodnutím označeným pod bodem I. výroku rozsudku nesouhlasil z důvodu, že stroje byly zpeněženy neoprávněně, že výtěžek zpeněžení byl určen k vydání žalobci, aniž by došlo k ocenění strojů, nesouhlasil s výší hodnoty strojů s tím, že byla podstatně vyšší nežli 50.000 Kč, stroje podle jeho názoru nebyly ve stavu šrotu a pokud správce zpeněžil tyto movité věci jako šrot, nejednal s péčí řádného hospodáře. Uvedl dále, že sice koupil oba stroje v roce 2010 za kupní cenu 78.000 Kč, avšak výhodně, a proto tato cena nesvědčí nic o skutečné jejich hodnotě, přičemž lze u společnosti VIVA leasing, a.s. vyžádat znalecké posudky zpracované k okamžiku převodu strojů na žalobce. Nesouhlasil proto s oceněním strojů podle § 136 o. s. ř. a trval na závažných nedostatcích v procesním postupu soudu I. stupně.

Žalovaný v podaném vyjádření k odvolání žalobce navrhoval rozsudek soudu I. stupně potvrdit jako věcně správný a uvedl, že žalobce byl vyzván k doplnění žaloby usnesením ze dne 12. 11. 2013 (l. č. 8 spisu) a žalobce na základě této výzvy žalobu doplnil podáním ze dne 28. 11. 2013 (l. č. 9 spisu), na což žalovaný reagoval vyjádřením ze dne 24. 10. 2014 (l. č. 17 spisu) s námitkou, že žalobce nenavrhoval příslušné důkazy k prokázání vlastnictví strojů. V podání ze dne 29. 1. 2016 (l. č. 25 spisu), učiněném k výzvě soudu ze dne 20. 1. 2016 (l. č. 23 spisu), žalobce jen odkázal na podanou žalobu. Dle názoru žalovaného nebylo zapotřebí žalobce poučovat podle § 118a odst. 1 o. s. ř., neboť měl dostatek prostoru k doplnění tvrzení a dokazování, jelikož byl součástí spisu aktualizovaný soupis majetkové podstaty, včetně seznamu zpeněžených strojů. Podle názoru žalovaného povinnost tvrzení rozhodných skutečností nelze nahrazovat dokazováním (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 742/2006), v daném případě výslechem svědka, jenž by měl osvětlit jen skutkové okolnosti případu. Pokud se žalobce dovolával jiné hodnoty zpeněžených strojů, určené k vydání žalobci jako výtěžek zpeněžení, uvedl, že žalobce právo na vydání výtěžku zpeněžení má, a že je skutečná hodnota strojů irelevantní, jelikož byl soud povinen vycházet z ceny, za jakou byly stroje zpeněženy, a v daném případě volná úvaha soudu podle § 136 o. s. ř. byla na místě.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: 191 ICm 599/2013 (MSPH 91 INS 808/2010)

Podle § 217 IZ soupis majetkové podstaty je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby (odst. 1). Insolvenční správce vyřadí ze soupisu majetkové hodnoty, o kterých v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že nenáleží do majetkové podstaty; to platí bez zřetele k tomu, že v době vyřazení se již osoba, která má z vyřazení prospěch, nemůže domáhat vyloučení těchto majetkových hodnot z majetkové podstaty. Učiní tak po projednání s věřitelským výborem a poté, co vyrozumí insolvenční soud; tím není vyloučena možnost opětovného soupisu vyřazených majetkových hodnot do majetkové podstaty (odst. 2).

Podle § 224 IZ insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal (odst. 1). Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (odst. 2).

Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno (odst. 6).

V daném případě v řízení vyplynulo, že žalobce nebyl vyrozuměn správcem podle § 224 odst. 1 IZ o soupisu věcí do majetkové podstaty dlužníka, žalobci tak nepočala běžet lhůta k podání žaloby o jejich vyloučení z majetkové podstaty podle § 225 odst. 2 IZ, žaloba doručená žalobcem k Městskému soudu v Praze dne 10. 7. 2012 je včasná.

Jelikož vzal žalobce odvolání podané proti bodu I. výroku rozsudku zpět v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud řízení o odvolání podaném proti bodu I. výroku rozsudku Městského soudu v Praze podle § 7 IZ a § 207 odst. 2 o.s.ř. zastavil. 191 ICm 599/2013 (MSPH 91 INS 808/2010)

Sporným v odvolacím řízení zůstal nárok žalobce na vydání výtěžku zpeněžení movitých věcí ve výši 450.000 Kč, jenž byl soudem I. stupně zamítnut pod bodem II. výroku rozsudku, a týkal se zpeněžení zbývajících strojů vyjmenovaných žalobcem v doplnění žaloby, vyjma strojů-NUOVO PIGNONE TP 538/2, VIN 49788, rok výroby 1993 a WIMA GDE 80, VIN 103613, rok výroby 1995. Odvolací soud vyšel ve svém rozhodnutí z dokazování provedeného v řízení před soudem I. stupně listinnými důkazy, doloženými žalobcem na prokázání vlastnického práva ke strojům zapsaným v majetkové podstatě dlužníka, s jehož posouzením a závěrem soudu I. stupně se zcela ztotožnil s tím, že žalobce vlastnictví ostatních strojů neprokázal. Zároveň dodává, že stroje nebyly žalobcem v řízení specifikovány natolik určitě, aby mohly být ztotožněny s těmi, které byly zapsány do majetkové podstaty dlužníka. Odvolací soud při přezkoumání podaného odvolání přihlédl k námitkám žalobce, že nebyl soudem I. stupně řádně poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je zapotřebí doplnit skutková tvrzení a dokazování ohledně uplatňovaného nároku, a že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, pokud neprovedl žalobcem navrhované dokazování výslechem svědků. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že byl žalobce vyzván soudem I. stupně k doplnění žaloby usnesením ze dne 12. 11. 2013 (l. č. 8 spisu) tak, aby doplnil skutková tvrzení týkající se vlastnictví strojů, a aby je náležitě specifikoval, shodně jako výši uplatňovaného výtěžku. Žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 28. 11. 2013 (l. č. 9 spisu) tak, že vyjmenoval jednotlivé stroje podle jejich názvů a k námitce žalovaného, vyjádřené v podání ze dne 24. 10. 2014 (l. č. 17 spisu), že žalobce nenavrhoval příslušné důkazy k prokázání vlastnictví strojů, byl žalobce vyzván soudem I. stupně dne 20. 1. 2016 (l. č. 23 spisu) k doplnění žaloby. Žalobce podáním ze dne 29. 1. 2016 (l. č. 25 spisu) odkázal toliko na podanou žalobu. Při jednání soudu I. stupně konaném dne 23. 3. 2016 (l. č. 39 spisu) po přednesech účastníků a provedeném dokazování žalobce výslovně uvedl, že jinými listinnými důkazy nedisponuje, a domnívá se, že i když to žalovaný zpochybňuje, on vše doložil . V závěru jednání byli účastnící řádně poučeni soudem o jejich povinnosti tvrzení a dokazování do vyhlášení rozhodnutí o věci podle § 118a, 118b a 119a odst. 1 a § 205a o.s.ř., a po té žalobce učinil návrh na výslechy svědků, generálního ředitele žalobce pana Miloslava Jadrného, jenž měl vypovědět o jednání s dlužníkem a pana Milana Vavrečky, jenž oblepoval a nafotil veškeré stroje . Tyto důkazy soud I. stupně zamítl. Odvolací soud ve shodě s ním měl za to, že by výslech těchto osob nepřinesl žádný reálný důkaz o vlastnictví strojů, pokud nabytí vlastnického práva nebylo žalobcem doloženo a prokázáno nepochybným způsobem v podobě řádných nabývacích titulů, a pokud jediné žalobcem doložené listinné důkazy postrádají buďto řádnou specifikaci předmětů smluv, popřípadě se váží k jiným, nežli v podané žalobě označeným strojům, nehledě na to, že žalobce stroje nespecifikoval výrobním číslem, inventárním číslem, či jakoukoliv jinou nezaměnitelnou identifikací. Z těchto důvodů se odvolací soud ztotožnil jak s procesním postupem soudu I. stupně ve věci, tak s jeho rozhodnutím, jež je založeno na řádně provedeném dokazování ke skutkovým okolnostem o nabytí vlastnictví, které žalobce v řízení navrhoval a doložil, a pokud v řízení výslovně vyjádřil, že jiné, nežli předložené a v řízení před soudem I. stupně provedené důkazy nemá, a zároveň přes výzvu soudu nespecifikoval stroje tak, aby je bylo možno ztotožnil s těmi, jež jsou evidované v majetkové podstatě dlužníka, nelze postupu soudu I. stupně vytknout žádné pochybení. 191 ICm 599/2013 (MSPH 91 INS 808/2010)

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze v bodech II., III. výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, včetně závislého výroku o nákladech řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí podle § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věty prvé a § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle § 202 odst. 1 o.s.ř. žalovanému zcela úspěšnému v odvolacím řízení byla přiznána náhrada za právní zastoupení podle § 7, § 9 odst. 4 písm. c), § 13 odst. 3 a §14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za tři úkony, podání vyjádření k odvolání žalobce, 2x účast na jednání odvolacího soudu dne 17. 10. 2016 a 31. 10. 2016, ve výši 3.100 Kč/úkon, plus režijní paušál 300 Kč/úkon, celkem 10.200 Kč, za cestovné k jednání dne 17. 10. 2016 osobním automobilem Fiat Barchetta na trase Ostrava-Hranice na Moravě a zpět, celkem 122 km, při průměrné spotřebě benzinu automobilového 95 oktanů 8,8 l/100 km, ceně paliva 29,70 Kč a ceně opotřebení vozidla 3,80 Kč, ve výši 783 Kč a ve výši 760 Kč vlakem na trase Hranice na Moravě-Praha a zpět, celkem 1.543 Kč, a za cestovné k jednání dne 31. 10. 2016 osobním automobilem Fiat Barchetta na trase Ostrava-Hranice na Moravě a zpět, tj. celkem 122 km, ve výši 783 Kč a ve výši 548 Kč vlakem, na trase Hranice na Moravě-Praha a zpět, celkem 1.331 Kč, za náhradu za promeškaný čas 2 x 8 hodin, tj. 32 půlhodin, celkem 3.200 Kč, DPH sazbou 21% z částky 16.274 Kč ve výši 3.417,54 Kč, celkem 19.691,54 Kč.

Poučení: Proti bodu I. tohoto rozhodnutí v části týkající se zastavení odvolacího řízení ohledně bodu I. výroku rozsudku Městského soudu v Praze není dovolání přípustné.

Proti zbývající části bodu I. a bodu II. tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 31. října 2016 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela