104 VSPH 465/2016-46
70 ICM 2499/2015 104 VSPH 465/2016-46 (KSUL 70 INS 5411/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce: Mgr. Emil Fischer, MBA, sídlem Podolská 90/5, 147 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Růžová 3090/21, 434 01 Most, zast. Mgr. Libuší Kellnerovou Jandovou, advokátkou, sídlem Ohradní 1159/65, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: EOS KSI Česká republika, s.r.o., IČO 25117483, sídlem Novodvorská 994/138, 142 00 Praha 4, zast. Mgr. Veronikou Nedbalovou, advokátkou, sídlem Novodvorská 994/138, 142 00 Praha 4, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce a žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 70 ICM 2499/2015-20 ze dne 16. března 2015 ve spojení s opravným usnesením č. j. 70 ICM 2499/2015-40 ze dne 31. srpna 2016,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 70 ICM 2499/2015-20 ze dne 16. března 2015 ve spojení s usnesením č. j. 70 ICM 2499/2015-40 ze dne 31. srpna 2016 se mění tak, že se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám Mgr. Libuše Kellnerové Jandové, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 13.600 Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením ze dne 16. 3. 2016 (č. l. 20) ve spojení s opravným usnesením ze dne 31. 8. 2016 (č. l. 40) Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl žalobu, jíž žalobce uplatnil popření dílčí vykonatelné pohledávky žalovaného P6/2 ve výši 26.697,60 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník) vedeného u téhož soudu pod sp. zn. KSUL 70 INS 5411/2015 (bod I. výroku), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10.200 Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné uvedl, že pohledávka žalovaného P6/2 ve výši 26.697,60 Kč byla insolvenčním správcem Mgr. Emilem Fischerem (dále jen správce) popřena na přezkumném jednání konaném dne 1. 6. 2015 (B-3), dne 30. 6. 2015 doručil správce insolvenčnímu soudu žalobu o popření pohledávky P6/2 ve výši 26.697,60 Kč, dne 21. 10. 2015 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání žalovaného, jímž sdělil, že vzal pro dílčí pohledávku P6/2 v popřené výši 26.697,60 Kč přihlášku pohledávky zpět a podáním ze dne 10. 12. 2015 vzal žalobce žalobu zpět a domáhal se náhrady nákladů řízení isir.justi ce.cz 70 ICM 2499/2015 (KSUL 70 INS 5411/2015) ve výši 10.200 Kč. Soud I. stupně podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) žalobu odmítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podali včas odvolání jak žalobce, tak žalovaný.

Žalobce v podaném odvolání a jeho doplnění napadl toliko bod I. výroku usnesení o odmítnutí žaloby a navrhoval je změnit tak, že se řízení zastavuje a žalobci se přiznává náhrada nákladů řízení. Nesouhlasil s postupem soudu I. stupně, jenž žalobu podle § 160 odst. 4 IZ odmítl, ačkoliv byla žalobcem vzata zpět, protože pro rozhodnutí o odmítnutí žaloby nebyly splněny podmínky, nýbrž na základě zpětvzetí žaloby měl soud I. stupně řízení zastavit, čemuž nasvědčuje i výrok a odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech účastníků, jemuž odpovídá skutkový stav věci.

Žalovaný v podaném odvolání jen proti bodu II. výroku usnesení a ve vyjádření k odvolání žalobce navrhoval rozhodnutí o nákladech řízení změnit a rozhodnout podle § 202 odst. 1 IZ, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podání odvolání odůvodnil tím, že v případě odmítnutí žaloby neměl soud postupovat podle § 146 odst. 2 o.s.ř., nýbrž podle § 146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na procesní úspěch žalovaného by měl nárok na náhradu vynaložených nákladů, avšak v incidenčním sporu není možné uložit tuto povinnost správci. V podaném vyjádření k odvolání žalobce měl za to, že soud I. stupně rozhodnutí o odmítnutí žaloby odůvodnil podle § 160 odst. 4 IZ a patrně tedy byly podmínky pro tento postup splněny.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) a e) o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 96 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2).

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 70 ICM 2499/2015 (KSUL 70 INS 5411/2015)

Pro rozhodnutí o odvolání jsou rozhodující tyto skutečnosti:

-při přezkumném jednání konaném dne 1. 6. 2015 (B-3) popřel správce dílčí vykonatelnou pohledávku žalovaného P6/2 ve výši 26.697,60 Kč, -dne 30. 6. 2015 podal správce k insolvenčnímu soudu podle § 199 IZ včas žalobu o popření pohledávky P6/2 ve výši 26.697,60 Kč, -dne 12. 10. 2015 bylo insolvenčnímu soudu doručeno částečné zpětvzetí přihlášky dílčí pohledávky P6/2 v popřené výši 26.697,60 Kč, -usnesením ze dne 21. 10. 2015 (P6-4) vzal insolvenční soud zpětvzetí přihlášky dílčí pohledávky P6/2 ve výši 26.697,60 Kč na vědomí, -podáním ze dne 10. 12. 2015 vzal žalobce z těchto důvodů žalobu zpět.

V situaci zpětvzetí podané incidenční žaloby žalobcem neměl soud jinou volbu, nežli řízení podle § 96 o.s.ř. zastavit, nikoliv podle § 160 odst. 4 IZ žalobu odmítnout, jelikož pro takový procesní postup neměl relevantní podklad.

Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. usnesení soudu I. stupně změnil v bodě I. výroku, včetně závislého bodu II. výroku o náhradě nákladů tak, že se řízení zastavuje.

O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl pod bodem II. výroku usnesení podle § 224 odst. 1 a 2 a podle § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř.

Při posouzení práva na náhradu nákladů řízení mezi účastníky v procesní situaci, při níž je o náhradě nákladů řízení rozhodováno v souvislosti se zastavením řízení, je třeba vycházet z § 146 odst. 1 a 2 o.s.ř. Při zastavení řízení platí obecné pravidlo, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 odst. 1 o.s.ř.). Výjimkou jsou situace, kdy zastavení řízení jeden z účastníků řízení zaviní (§ 146 odst. 2 o.s.ř.).

Ze shora popsaného skutkového stavu je třeba totiž jednoznačně dovodit, že řízení bylo zastaveno jen v důsledku zpětvzetí přihlášky (která byla předmětem podané incidenční žaloby) dílčí pohledávky P6/2 v popřené výši 26.697,60 Kč žalovaným.

Z toho je ovšem zřejmé, že řízení bylo zastaveno pro chování žalovaného, jehož procesní zavinění spočívá v tom, že svým zpětvzetím přihlášky pohledávky vyvolal procesní situaci, v důsledku které již nemohlo být pokračováno v zahájeném řízení, neboť důvod tohoto řízení zpětvzetím přihlášky dílčí pohledávky P6/2 odpadl. Správci přitom nelze za této situace vytknout, že by nepostupoval při popření vykonatelné pohledávky žalovaného správně v souladu s § 199 IZ a nelze mu za daného stavu řízení ani vytknout, že by svým nesprávným postupem zapříčinil zahájení řízení, které by v důsledku takového vadného postupu muselo být následně zastaveno. Je proto třeba vycházet z toho, že žaloba byla žalobcem jako insolvenčním správcem podána důvodně. 70 ICM 2499/2015 (KSUL 70 INS 5411/2015)

Protože odvolací soud spatřuje v chování žalovaného procesní zavinění zastavení řízení, je namístě žalobci přiznat plnou náhradu nákladů zastaveného řízení za právní zastoupení podle § 7 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění účinném od 1. 1. 2013, za účelně vynaložené náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 3.100 Kč/úkon, plus režijní paušál 300 Kč/úkon, za 3 úkony (převzetí věci a podání žaloby, zpětvzetí žaloby) celkem 10.200 Kč. Za odvolací řízení přísluší žalobci nárok za 1 úkon-podání odvolání ve výši 3.100 Kč, plus režijní paušál 300 Kč, tj. 3.400 Kč. Celkem účelně vynaložené náklady řízení v obou stupních činí částku 13.600 Kč (právní zástupkyně žalobce není plátcem DPH).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 20. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela