104 VSPH 448/2016-48
35 ICm 2015/2015 104 VSPH 448/2016-48 (KSHK 35 INS 16804/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobce Barlog Capital, a.s., IČO 28210956, sídlem Moulíkova 2238/1, Praha 5, proti žalovanému JUDr. Martinu Pavlišovi, sídlem Wilsonova 368, Hlinsko, insolvenčnímu správci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, sídlem Čechova 396, Česká Třebová, o určení pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 35 ICm 2015/2015-25 ze dne 5. listopadu 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 35 ICm 2015/2015-25 ze dne 5. listopadu 2015 se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové určil, že je po právu pohledávka žalobce za dlužnicí Věrou anonymizovano (dále jen dlužnice) z titulu smlouvy o úvěru č. 22009-4113 ze dne 23. 7. 2009 (dále též pohledávka žalobce), co do pravosti, pořadí a výše v rozsahu 26.768,-Kč a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že mu byla dne 21. 5. 2016 doručena žaloba, kterou se žalobce domáhal určení pravosti shora uvedené pohledávky za dlužnicí, jež byla při přezkumném jednání žalovaným isir.justi ce.cz

35 ICm 2015/2015 (KSHK 35 INS 16804/2014) insolvenčním správcem popřena pro promlčení s tím, že rozhodčí nález, kterým mu byla pohledávka přiznána, byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky sjednané nepřípustně v obchodních podmínkách a rovněž z důvodu neplatnosti smluvních pokut pro rozpor s dobrými mravy pro jejich nepřiměřenou výši. Žalobce odkazoval na judikaturu Vrchního soudu v Praze, podle níž ani v případě neplatné rozhodčí doložky nedošlo k promlčení pohledávek. Co se týče smluvní pokuty, tato byla uplatněna v souladu s bodem 3 obchodních podmínek smlouvy o úvěru, měla motivační charakter a poukazoval na to, že dlužnice byla v prodlení 24 měsíců a žalobce si nárokuje toliko 1/4 smluvních pokut v částce 4.332,-Kč.

Žalovaný žalobu ani z části ani co do základu neuznával, neboť se domníval, že pohledávka žalobce je promlčená. ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOST, a.s., jíž byla rozhodčí žaloba právním předchůdcem žalobce doručena, není stálým rozhodčím soudem, a vzhledem k nedostatku pravomoci této společnosti jmenovat rozhodce, nelze ani Mgr. Michala Navrátila, který dokument ze dne 14. 3. 2012 označený jako rozhodčí nález vydal, považovat za rozhodce, doručením žaloby tak nemohlo dojít ke stavení promlčení doby. Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že vznesená námitka promlčení odporuje dobrým mravům, námitku promlčení lze odmítnout zcela výjimečně, a to pouze tehdy, pokud jejím prostřednictvím není sledováno nic jiného, než poškození účastníka právního vztahu, který promlčení nezavinil. V daném případě však znění rozhodčí doložky naformuloval právní předchůdce žalobce, vznesením námitky žalovaný rozhodně nesledoval poškození žalobce, bylo to naopak jeho povinností plynoucí z postavení insolvenčního správce dlužnice a vedoucí k naplnění účelu insolvenčního řízení. Měl za to, že není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodnutí, rozhodčí nález nemůže mít účinky popisované žalobcem. Podle názoru žalovaného promlčecí doba nepřestala běžet a došlo tak k promlčení pohledávky žalobce.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:

-dne 23. 7. 2009 právní předchůdce žalobce SMART Capital, a. s., poskytl dlužnici na základě smlouvy č. 22009-4113 úvěr ve výši 15.000,-Kč. Dlužnice se zavázala úvěr splácet včetně úroku ve výši 20 % (celkem 9.375,-Kč) v měsíčních splátkách po 1.875,-Kč. Pro případ nesplnění závazku byl věřitel oprávněn požadovat po dlužnici smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Pro případ majetkového sporu ze smlouvy bylo sjednáno, že tento měl být rozhodován jedním rozhodcem jmenovaným správcem ze seznamu rozhodců vedeného ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s., podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti, dále byly sjednány podmínky vedení rozhodčího řízení;

-rozhodčím nálezem sp. zn. 11477/2011 ze dne 14. 3. 2012 rozhodce Mgr. Michal Navrátil uložil dlužnici povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 14.095,-Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši

35 ICm 2015/2015 (KSHK 35 INS 16804/2014)

722,-Kč za každý započatý měsíc prodlení od ledna do prosince 2011, částku 3.000,-Kč a dále náklady rozhodčího řízení ve výši 16.250,-Kč. Návrh na vydání rozhodčího nálezu byl podán dne 1. 12. 2011. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2012 ve znění přílohy č. 1 byla sporná pohledávka postoupena na žalobce;

-přihláškou ze dne 10. 2. 2015, která je založena ve spise vedeném pod sp. zn. KSHK 35 INS 16804/2014 pod č. P3 žalobce přihlásil za dlužnicí nevykonatelnou pohledávku ve výši 26.768,-Kč, vzniklou na základě smlouvy o úvěru č. 22009-4113 uzavřené dne 23. 7. 2009 mezi dlužnicí a právním předchůdcem žalobce s tím, že na splátky úvěru bylo uhrazeno 10.280,-Kč. Žalobce přihlásil jistinu ve výši 14.095,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 5.341,-Kč, paušální náklady spojené s vymáháním ve výši 3.000,-Kč a smluvní pokutu ve výši 4.332,-Kč (1/4 z celkové smluvní pokuty ve výši 17.328,-Kč).

Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobě je možné vyhovět. Konstatoval, že sporná pohledávka byla přihlášena a přezkoumána jako nevykonatelná a žaloba byla podána ve lhůtě podle § 198 insolvenčního zákona (dále jen IZ) osobou k tomu legitimovanou. Citoval závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 ze dne 4. 8. 2014 a uvedl, že rozhodčí nález Mgr. Michala Navrátila se stal pravomocným a vykonatelným a nebyl zrušen podle pravidel zákona o rozhodčím řízení. Nelze jej tedy považovat za nicotný právní akt (paakt). Dospěl k závěru, že pohledávka žalobce není promlčena, neboť návrh na vydání rozhodčího nálezu byl podán v běžící promlčecí době; nadto pokud by věřitel (právní předchůdce žalobce), který byl oprávněn z pravomocného rozhodčího nálezu, podal žalobu na splnění téhož nároku u soudu (v pochybnostech o platnosti rozhodčího nálezu), soud by řízení zastavil z důvodu neodstranitelné překážky ve věci, tzn. překážky věci rozhodnuté, neboť rozhodčí nález má účinky pravomocného rozsudku. Rozpor sjednaných smluvních pokut s dobrými mravy soud nehledal, když výše smluvní pokuty činí částku 722,-Kč měsíčně, což představuje 3,2 % z dlužné částky 22.436,-Kč (14.095+5.341+3.000=22.436). Žalobce navíc požaduje pouze 1/4 z takto vypočtené smluvní pokuty, což činí 0,8 % měsíčně. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 202 odst. 1 IZ.

Proti tomuto rozsudku se žalovaný včas odvolal a navrhoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů nebo aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrval na svém stanovisku k promlčení pohledávky, když názor vyjádřený v judikatuře Vrchního soudu v Praze citované v napadeném rozsudku byl překonán novější judikaturou, konkrétně usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, v němž dovolací soud dovodil, že Vydá-li rozhodnutí orgán, který k jeho vydání neměl pravomoc, nemůže takové rozhodnutí představovat překážku věci rozhodnuté. Nejde proto o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. . Ujednání

35 ICm 2015/2015 (KSHK 35 INS 16804/2014) o smluvní pokutě považoval za neplatné, když byla sjednána toliko v nepřehledných a složitě formulovaných všeobecných smluvních podmínkách, které součástí spotřebitelské smlouvy uzavřené mezi dlužnicí a právním předchůdcem žalobce nejsou. I kdyby tedy bylo správné rozhodnutí soudu prvního stupně stran otázky promlčení, měl zamítnout žalobu alespoň co do požadavku žalobce na úhradu smluvní pokuty a paušálních nákladů na vymáhání.

Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., při splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalobce a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, neboť z hlediska skutkových zjištění soudu prvního stupně i jeho právní argumentace je rozsudek věcně správný a na jeho odůvodnění lze odkázat, jelikož ani ve stadiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně či zrušení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o včasnosti žaloby, smlouvou o úvěru ze dne 23. 6. 2009 pak posoudil jako spotřebitelskou smlouvou dle § 51a a násl. obč. zák., uzavřenou právním předchůdcem žalobce jako podnikatelem a dlužnicí jako spotřebitelkou.

Pokud jde o povahu pohledávky, jež byla žalobcem přihlášena jako nevykonatelná, přestože byl k přihlášce připojen rozhodčí nález č. 11477/2011 ze dne 14. 3. 2012, odvolací soud se ve smyslu § 198 odst. 3 IZ zabýval otázkou platnosti rozhodčí doložky a dospěl k závěru, že předmětná rozhodčí doložka je neplatná. Plně se uplatní právní závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1112/2013 z 28. 11. 2013, který byl publikován pod č. 35/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou Rozhodčí smlouva, uzavřená do 31. 3. 2012, která pro řešení sporů mezi účastníky určuje jediného rozhodce, jenž bude jmenován předsedou dozorčí rady právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná. V daném případě byl podle rozhodčí doložky osobu rozhodce oprávněn jmenovat statutární orgán ROZDODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s. (která není stálým rozhodčím soudem). Z uvedeného je zřejmé, že účastníci se nedohodli na tom, že jejich případný spor bude řešen rozhodcem ad hoc (v rozhodčí doložce není uvedeno, že spor rozhodne v ní výslovně určený konkrétní rozhodce), nýbrž osoba rozhodce bude vybrána právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem. Již jen z tohoto důvodu není rozhodčí doložka platná. Odvolací soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní závěr, že je-li třetí osobou, která má podle rozhodčí smlouvy (doložky) vybrat rozhodce (§ 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném od 1. 4. 2012), právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jež rozhodce jmenuje z okruhu osob, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, jejichž seznam i nadále vede a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, nelze takto učiněný výběr rozhodce považovat za transparentní. K tomu odvolací soud dodává, že není dán žádný

35 ICm 2015/2015 (KSHK 35 INS 16804/2014) důvod, proč by se tento právní závěr neuplatnil též u rozhodčí doložky, na kterou dopadá právní úprava zákona č. 216/1994 Sb. účinná do 31. 3. 2012.

Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně spornou pohledávku posoudil jako nevykonatelnou. Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno i v tom, že smluvní pokuta nebyla sjednána v nepřiměřené výši a v tomto směru odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, ujednání o smluvní pokutě (tak jak bylo shora citováno) nepovažuje za nijak složitě konstruované ani nepřehledné stejně tak jako jednostránkové obchodní podmínky předchůdce žalobce přiložené k přihlášce pohledávek.

Pokud jde o žalovaným vznesenou námitku promlčení, pak odvolací soud odkazuje na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 41/2014 ze dne 30. 6. 2016, podle nichž: Závěr, že rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky, s sebou samozřejmě nese i další sporné výkladové otázky. Tak v usnesení ze dne 30. září 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, uveřejněném pod číslem 77/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 77/2016 ), Nejvyšší soud ozřejmil, že nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Další z těchto otázek je otázka stavění běhu promlčecí doby. V rozsudku ze dne 1. června 2016, sen. zn. 23 ICdo 19/2015, Nejvyšší soud uzavřel, že ke stavení běhu promlčecí doby (v daném případě podle ustanovení § 403 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. K tomu Nejvyšší soud pro poměry této věci uvádí, že v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl (podle následného posouzení exekučním soudem nebo (jako v tomto případě) insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Dovolateli lze dát za pravdu v tom, že je-li závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb.

Přitom je-li vydaný rozhodčí nález z nějakého důvodu vadný, je nutno jej odklidit cestou jeho zrušení, a to buď do tří měsíců od jeho doručení formou žaloby podanou dle § 31 a § 32 odst. 1 RozŘ, nebo stejnou žalobou podanou v rámci probíhajícího exekučního řízení v 30 denní lhůtě podle § 35 odst. 2 RozŘ. Je-li

35 ICm 2015/2015 (KSHK 35 INS 16804/2014) rozhodčí nález tímto způsobem zrušen, věřiteli se jeho hmotněprávní nárok nepromlčuje za předpokladu, že v 30 denní lhůtě podá u soudu návrh na pokračování v řízení (viz § 16 a § 34 odst. 1 RozŘ). Jinak řečeno, v daném případě k odklizení rozhodčího nálezu nedošlo, námitka promlčení sporné pohledávky vznesená žalovaným tedy důvodná není.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 202 odst. 1 věta první IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ), lhůta k podání dovolání začíná běžet dnem, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 3. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela