104 VSPH 440/2017-177
č. j. 76 ICm 3977/2016 104 VSPH 440/2017-177 (KSUL 76 INS 22654/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, anonymizovano a soudců JUDr. Petry Švamberkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci žalobce: Tomáš Zutis, anonymizovano , anonymizovano , bytem Škroupova 1097/26, 430 02 Chomutov proti žalované: KOPPA, v.o.s., IČO 25428578, sídlem Mozartova 679/21, 460 01 Liberec, jako insolvenční správkyni dlužníka JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., anonymizovano , anonymizovano , bytem 471 51 Svor 90 do níž vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci o vydání věcí, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č. j. 76 ICm 3977/2016-116 ze dne 31. března 2017

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č. j. 76 ICm 3977/2016-116 ze dne 31. března 2017 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zamítl žalobu o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty, a to nákladního automobilu skříňového tovární značka LAND ROVER, obchodní označení RANGE ROVER SPORT 2.7, registrační značka 6A7 2257, osobního automobilu tovární značka LAND ROVER, obchodní označení RANGE ROVER SPORT 3.6, registrační značka 2AF4507 a osobního automobilu-terénní, tovární značka LAND ROVER, obchodní označení DISCOVERY, registrační značka 6A23068 (dále též vozidla; bod I. výroku), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1.815 Kč (bod II. výroku). 2. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně mj. uvedl, že žalobce v žalobě tvrdil, že v roce 2011 nabyl vozidlo RZ 6A72257 od Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem U Teplárny 1/1206 Praha 5, za částku 1.350.000 Kč dle kupní smlouvy. Vozidlo bylo evidováno na Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 5, Stodůlky, které David Hochmann nikdy nekoupil, naopak žalobce do vozidla investoval zvláštní výbavu ve výši 450.000 Kč, kterou nespecifikoval. K vozidlu RZ 2AF4507 žalobce tvrdil, že vozidlo koupil přímo on v roce 2011 v Brně od prodejce, když auto si našla sama Helena anonymizovano , které předal 800.000 Kč a ona je v hotovosti prodejci zaplatila. Vozidlo koupil David Hochmann s JUDr. Ing. Jaroslavem

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová isir.justi ce.cz 76 ICm 3977/2016 (KSUL 76 INS 22654/2011)

Jandou, LLM. anonymizovano (dále jen dlužník), přičemž vozidlo bylo opět na přání Heleny anonymizovano napsáno na Davida anonymizovano . Vozidlo bylo poškozené a oprava včetně zvláštní výbavy činila 600.000 Kč. Obdobné skutečnosti uvedl žalobce ve vztahu k vozidlu RZ 6A23068, které měl koupit v roce 2011 po dohodě s dlužníkem od Davida anonymizovano za částku 130.000 Kč, přičemž se dohodl s Helenou anonymizovano , aby vyřídila, že vůz zůstane zapsán na společnost Davida anonymizovano . Protože si Helena anonymizovano přála, aby vozidla byla na pražských číslech , dohodla se s přítelem rodiny Davidem Hochmannem, že vozidla budou na něj evidována, v posledním případě na jeho společnost, když David Hochmann neměl klíče od auta ani žádné doklady a nikdy nehradil opravy auta ani pojistky a výměny pneumatik. Žalobce se v žalobě nevypořádal s tím, proč si vozidla nezaevidovala na své jméno Helena anonymizovano , jež má rovněž bydliště v Praze. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s ohledem na skutečnost, že mu David Hochmann tvrdil, že vozidla patří dlužníkovi. 4. Soud I. stupně vyšel z těchto svých skutkových zjištění: -z velkých technických průkazů všech tří vozidel vyplynulo, že vlastníky vozidel jsou David Hochmann nebo jeho společnost, přičemž vozidlo RZ 6A7257 od února 2011, když před tím bylo evidováno na Moniku anonymizovano a před tím na jméno společnosti AlphaEcoConsulting, a.s., ve které byla Monika anonymizovano členkou předsednictva; vozidlo RZ 2AF4507 je evidováno na Davida anonymizovano od května 2011 a vozidlo RZ 6A23068 je evidováno na TENET Publicity, s.r.o. od února 2007; -z příjmových pokladních dokladů vystavených Promotion Cars, s.r.o. v Brně na částku dvakrát 340.000 Kč a jednou 59.000 Kč vyplynulo, že se jednalo o zálohy na vozidlo Landrover z 25. 4. 2011, z 26. 4. 2011 a 27. 4. 2011 , dále byla vystavena faktura na částku 739.000 Kč, přičemž jako zákazník je uveden David Hofmann, -v dodatku ke kupní smlouvě bylo uvedeno, že servisní kniha a dokumentace k vozidlu byla Promotion Cars, s.r.o. doručena na adresu dlužníka, -z přiloženého příjmového pokladního dokladu zjistil, že AlphaEcoConsulting, a.s. zaplatila A.M.T. mobil, a.s. částku 1.923.000 Kč na objednávku nového osobního vozidla, -z kupní smlouvy vyplynulo, že smlouvu za prodávající AlphaEcoConsulting, a.s. podepsal na základě plné moci dlužník, -z kupní smlouvy a ze smlouvy o půjčce vyplynulo, že AlphaEcoConsulting, a.s. si na kupní cenu za vozidlo půjčila částku 1.923.000 Kč od Moniky anonymizovano , přičemž za AlphaEcoConsulting, a.s. opět na základě plné moci jednal dlužník, -v kupní smlouvě ze dne 25. 1. 2012 bylo uvedeno, že Helena anonymizovano měla prodat dvě vozidla Land Rover žalobci za kupní cenu 2.500.000 Kč, kterou zapůjčil kupující prodávající, za přítomnosti svědka Michala Batrina, -z ručně psaných potvrzení zjistil, že dlužník měl dne 14. 8. 2011 potvrdit, že převzal od žalobce částku 250.000 Kč na nákup vozidla od TENET Publicity, s.r.o., a že dne 25. 4. 2011 měla Helena anonymizovano potvrdit převzetí zálohy na kupní smlouvu na dvě vozidla od žalobce, -z kopie listiny z 2. 5. 2011 vyplynulo, že David Hochmann pronajímal vozidlo RZ 2AF4507 dlužníku, -soudní exekutoři Mgr. Jan Škarpa a Mgr. Jaroslav Homola uvedli, že proti Heleně anonymizovano vedou od roku 2011 a 2014 exekuce,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová 76 ICm 3977/2016 (KSUL 76 INS 22654/2011)

-z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že exekuce jsou vedeny proti Heleně anonymizovano od roku 2007 a proti dlužníku od roku 2001, -insolvenční řízení ohledně dlužníka bylo zahájeno na základě věřitelského návrhu dne 6. 12. 2011 a dne 18. 5. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a současně byl na jeho majetek prohlášen konkurs (právní moc usnesení nastala dne 13. 2. 2013), -při soupisu majetku žalovanou dlužník tvrdil, že vozidla nejsou jeho vlastnictvím, avšak neuvedl, konkrétní osobu vlastníka. 5. Soud I. stupně citoval § 225 odst. 1 a 2 a § 274 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dle nichž věc posuzoval se závěrem, že nemá důvod pochybovat o tom, že vlastníkem vozidel je dlužník, a to buď ve výlučném vlastnictví, nebo ve společném jmění manželů , když tvrzení žalobce, že vozidla nabyl kupními smlouvami neuvěřil, pročež není vyloučeno, že listiny, které byly předloženy u jednání konaném dne 17. 3. 2017, byly vyhotoveny dlužníkem účelově pouze pro toto řízení za situace, kdy žalobce nenavrhl důkaz svědeckou výpovědí a dokonce ani svou účastnickou výpovědí, přestože nelze pochybovat, že byl svým právním zástupcem o vhodnosti takového důkazu poučen. Dle soudu I. stupně se přímo nabízel výslech Davida anonymizovano , který mohl všechny okolnosti věci vysvětlit a pouze on mohl potvrdit tvrzení žalobce, že vozidlo RZ 6A23068 koupil žalobce přímo od něj. Z listin vyplynulo, že další vozidlo RZ 2AF4507 David Hochman skutečně uhradil v hotovosti brněnské společnosti Promotion Cars, s.r.o., přičemž pouze David Hochman mohl potvrdit, komu patřily peníze, které prodejci předal, a pokud by tvrdil, že vozidla jsou v jeho vlastnictví nebo patří jeho společnosti, neměl by důvod mu nevěřit. Přesto David Hochmann na toto tvrzení rezignoval a byl srozuměn s tím, že se vozidla v insolvenčním řízení dlužníka zpeněží. Bez svědecké výpovědi Davida Hochmana měl soud I. stupně všechna tvrzení žalobce nevěrohodná včetně listin, které mohly být vyhotoveny účelově v průběhu řízení a jejichž pravost dokonce nebyli ochotni tvůrci potvrdit svými svědeckými výpověďmi. 6. Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal podáním ze dne 9. 5. 2017 (č. l. 123) ve znění doplnění ze dne 21. 5. 2017 (č. l. 126) a ze dne 13. 6. 2017 (č. l. 155) a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že vyloučí vozidla z majetkové podstaty dlužníka. Nesouhlasil se zjištěními soudu I. stupně a s odůvodněním napadeného rozsudku. Měl za to, že rozsudek nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, poukazoval na písařské chyby a na to, že jeho odůvodnění není jasné a srozumitelné a nedává odpovědi na všechny skutkové a právně relevantní otázky, když rozsudek nemá rovněž náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o.s.ř. Své výhrady formuloval žalobce takto: 1) Žalobce obšírně kritizoval neoprávněné vniknutí žalované do výlučného majetku Heleny anonymizovano v obci Svor, se souhlasem insolvenčního soudu, při němž došlo k odcizení nejen jeho majetku a současně k porušení práva domovní svobody. 2) Měl za to, že povinností žalované správkyně bylo dle § 224 IZ vyrozumět jej o soupisu, přičemž žalovaná písemně nevyrozuměla vlastníka vozidel, který byl zapsán ve veřejném registru vozidel, o jejich soupisu do majetkové podstaty a tím porušila zákon. Vyjádřil názor, že je nepřípustné tvrzení soudu v odůvodnění jakého si neověřeného hypotetického vyjádření telefonického a neověřeného sdělení, že vlastník jako osoba oprávněná neuplatňuje právo vyloučením , a dovozoval, že se jedná o neplatný úkon z doslechu, který nemůže být použit jako odůvodnění . 3) Kupní smlouva nabytého majetku je nezpochybnitelná a není podmíněna zápisem ve veřejném rejstříku. Opětovné zpochybňování této smlouvy jak soudem I. stupně, tak žalovanou je

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová 76 ICm 3977/2016 (KSUL 76 INS 22654/2011)

nepřípustné. Tvrdil, že osvědčil své vlastnictví, neboť je vlastníkem dokumentů a příslušenství k předmětu majetku. Námitky soudu I. stupně jsou urážlivé a nepřípustné. 4) Postup žalované nejen v dotčeném řízení považoval žalobce za nepřiměřený a poškozující osobu v incidenčních sporech a trvale poškozuje věřitele a poškozuje nezúčastněné osoby konkursu a neoprávněně titulovaného úpadce , přičemž marně a dlouhodobě je soud upozorňován a vyzýván k dohledu. 5) Dle žalobce soud I. stupně pochybil v insolvenčním řízení sp. zn. KSLB 76 INS 22654/2011, vytvořil zmatečnost v jednání, porušil právo na spravedlivý proces a povinnost obecných soudů odůvodňovat svá rozhodnutí, skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy měl za prokázanou, bez toho, že by z výsledků hodnocení těchto důkazů bylo lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty, že se tato skutečnost opravdu stala, když nestačí, usuzovat pouze na možnost její pravdivosti. 7) Závěrem žalobce navrhl, aby insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti uložil žalované správkyni pokyn, aby určitou věc vyloučila ze soupisu majetkové podstaty. 7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání (č. l. 145) navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Uvedla, že na základě prohlídky nemovitostí v obci Svor sepsala vozidla do majetkové podstaty dlužníka, neboť jsou ve vlastnictví dlužníka, který je dlouhodobě užívá a hradí náklady související s jejich provozem a pojištěním. Při prohlídce byla auta označena i dlužníkem jako auto manželky a auto dlužníka. Ve vozidlech byly i osobní věci dlužníka a Heleny anonymizovano . Před soupisem vozidel jí dlužník předložil nájemní smlouvu uzavřenou mezi Davidem Hochmannem a dlužníkem, o které pojala důvodnou pochybnost, neboť byla uzavřena dne 2. 5. 2011 a právní vztahy z ní vzešlé se měly řídit zákonem č. 89/2012 Sb. Komunikovala s Davidem Hochmannem, který jí potvrdil, že vozidla jsou na něj zapsány jen jako a že jejich vlastníkem je dlužník. Vyrozuměla proto Davida anonymizovano i TENET Publicity, s.r.o. o zápisu vozidel do soupisu majetkové podstaty, přičemž vylučovací žaloby podány nebyly. Při předávání vozidel dlužník neuvedl, že by žalobce byl jejich vlastníkem. Čestné prohlášení, kterým žalobce sděluje, že je vlastníkem, nedokládá jeho vlastnické právo k vozidlům. Dle žalované měl žalobce doložit, kdy a jakým způsobem nabyl vlastnické právo, když k tomu byl opakovaně vyzýván soudem I. stupně. 8. Krajské státní zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve vyjádření k odvolání (č. l. 153) navrhlo, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Připomnělo, že si žalobce nepřál být slyšen, což uvedl jeho právní zástupce u soudu a což do značné míry ztížilo úspěch žaloby, a že žalobcem nebyli navrženi ke svědecké výpovědi žádní svědci, např. David Hochmann, když z provedených důkazů je zřejmé, že žalobce nevlastnil předmětná vozidla, ale technické průkazy svědčí ve prospěch Davida anonymizovano . Uvedlo, že bylo prokázáno, že v době, kdy měla Helena anonymizovano uzavřít kupní smlouvu s žalobcem, byly na její osobu vedeny exekuce, tudíž nemohla s vozidly volně nakládat, a že na podkladě provedených důkazů žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že vozidla byla do soupisu majetkové podstaty zahrnuta neoprávněně. Vyvstávají důvodné pochybnosti o tom, zda žalobce vůbec ze své vůle žalobu podal a zda souhlasil s podáním odvolání s ohledem na skutečnost, že žalobce vypověděl plnou moc svému zástupci JUDr. Kašparovi a kdy se z obsahu odvolání žalobce podávají takové skutečnosti (strana 7), které se týkají průběhu insolvenčního řízení dlužníka, které žalobce nemohl sám znát. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a a § 214 odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že jej nelze potvrdit a ani změnit.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová 76 ICm 3977/2016 (KSUL 76 INS 22654/2011)

10. Odvolací soud především konstatuje, že již sama žaloba je nesrozumitelná a neurčitá, pokud žalobce v jejím úvodu anoncoval, že jde o vylučovací žalobu podle § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, jenž byl dnem 1. 1. 2008 zrušen, a žalobním petitu naproti tomu požadoval vydání (okamžité) sporných vozidel, a to v původním stavu, v jakém mu je žalovaný odcizil . Nebylo tedy postaveno najisto, zda jde o vindikační žalobu, čemuž nasvědčuje petit žaloby a k jejímuž projednání a rozhodnutí je příslušný obecný (okresní) soud, nebo o vylučovací žalobu podle § 225 IZ, o čemž rozhodoval soud I. stupně jako soud insolvenční a čímž zjevně vybočil z žalobního petitu. 11. Pokud jde o vylíčení rozhodujících skutečností, neobsahovala žaloba úplné vylíčení skutkových tvrzení o nabytí předmětných vozidel do vlastnictví žalobce (kdy je žalobce přesně nabyl, jaká byla forma kupní smlouvy, jak došlo k jejich předání, jak byla kupní cena placena, kdo platil opravy auta, výměny pneumatik, zákonné pojištění vozidel, proč neudělal změnu v registru vozidel, jak a kdy Helena anonymizovano vozidla nabyla, tedy zda byla jejich vlastníkem, atd.), když vylíčená žalobní tvrzení jsou navíc v rozporu s provedenými důkazy (např. u vozidla RZ 6A72257 žalobce uvedl, že vozidla koupil od oprávněné majitelky Heleny anonymizovano za 1.350.000 Kč, která auto jako majitelka dala dceři Monice anonymizovano do užívání jako držitelce 27. 6. 2007 a ta ho v roce 2011 vrátila matce , přičemž byly provedeny důkazy předložené žalobcem o koupi tohoto vozidla AlphaEcoConsulting, a.s. od A.M.T. mobil, a.s. za cenu 1.923.000 Kč a následný prodej Monice anonymizovano (č. l. 16, 18 až 25); u vozidla RZ 2AF4507 žalobce uvedl, že vozidlo koupil v roce 2011 na žádost rodinné přítelkyně Heleny anonymizovano v Brně od prodejce, který zastupoval majitele, auto našla Helena anonymizovano v nabídce vozů a obdržela od něj v hotovosti 800.000 Kč na nákup tohoto vozidla a ta je v hotovosti zaplatila , přitom z provedených důkazů vyplývá, že David Hochmann zaplatil Promotion Cars, s.r.o. dne 25. 4. 2011 částku 340.000 Kč (č. l. 35), dne 26. 4. 2011 částku 340.000 Kč (č. l. 34) a dne 27. 4. 2011 částku 59.000 Kč (č. l. 36), tedy částku 739.000 Kč; u vozidla RZ 6A23068 žalobce uvedl, že vzhledem k požadavku, aby auto bylo na pražských číslech dohodl se, že požádá Helenu anonymizovano , aby vyřídila, že vůz zůstane zapsán na společnost Davida anonymizovano TENET Publicity, s.r.o., když v potvrzení o předání peněz ze dne 14. 8. 2011 mezi dlužníkem a žalobcem (č. l. 90) je uvedeno, že po splnění podmínek pro technickou kontrolu si vozidlo převede na sebe). Soud nevyzval žalobce k odstranění vad žaloby, a ani jej o tomto nepoučil při jednání dle § 118a odst. 1 o.s.ř., jakož ho při jednání nevyzval k odstranění rozporů mezi žalobními tvrzeními a provedenými důkazy. 12. Odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je navíc zmatečné a nepřezkoumatelné, když soud I. stupně učinil z provedených důkazů neurčitá skutková zjištění na základě listin, které nebyly v tomto řízení jako důkaz při jednání provedeny, např. listiny předložené žalovaným, jakož i listiny z insolvenčního spisu. Navíc souhrnné provedení důkazů nepřispívá ke srozumitelnosti a přezkoumatelnosti. Jediné poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. podané ve znění žalobce neprokázal, že je vlastníkem předmětných vozidel je kusé a nedostatečné za situace, kdy ke dvěma vozidlům předložil žalobce kupní smlouvu ze dne 25. 1. 2012. Soud se nijak nezabýval ani včasností žaloby. 13. Soud I. stupně tedy ačkoliv neprovedl vícero navrhovaných důkazů, avšak ani v protokolu z jednání ani v napadeném rozsudku v rozporu s § 157 odst. 2 o.s.ř. jejich neprovedení nijak nezdůvodnil a činil z nich skutková zjištění. 14. Problematice opomenutých důkazů se přitom opětovně věnovala judikatura Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, v níž dospěly k závěru, že za jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba považovat okolnost, že soud neprovedl účastníkem navržený důkaz k prokázání skutečnosti, jež byla pro řešení daného sporu podstatná

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová 76 ICm 3977/2016 (KSUL 76 INS 22654/2011)

(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 510/2003), rovněž pokud soud I. stupně neprovedl navržený důkaz a v rozhodnutí nevyložil, proč jej neprovedl, trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 290/2003). Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, konstatoval, že podle jeho ustálené a obecně dostupné judikatury (viz např. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 729/2000, sp. zn. III. ÚS 359/05, sp. zn. I. ÚS 593/04 a sp. zn. I. ÚS 301/02-Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 224; svazek 38, usn. č. 22; svazek 39, nález č. 230; svazek 38, nález č. 146; www.judikatura.cz) zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z článku 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také-pokud jim nevyhoví-ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval, a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (§ 153 odst. 1, § 157 odst. 2 o.s.ř.); jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2) Listiny, a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které opře své skutkové závěry a které opomene. Z odůvodnění soudního rozhodnutí musí totiž vždy dostatečným způsobem vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry soudu, i když není samozřejmě nutno každé rozhodnutí odůvodňovat natolik obsáhle, že by bylo třeba vyžadovat podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení. 15. Povinností soudu je podle § 157 odst. 2 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku mimo jiné stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a proč neprovedl i další důkazy. To znamená, že je v odůvodnění svého rozhodnutí povinen uvést, které skutečnosti významné pro rozhodnutí věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv. U každé prokázané i neprokázané skutečnosti musí stručně a jasně uvést, jak ke svému závěru dospěl, z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 až § 135 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů. 16. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně ani této povinnosti nedostál, neboť na základě nesprávného a neúplného dokazování nebyla učiněna relevantní skutková zjištění a právní závěry, jež by umožnily odvolacímu soudu napadený rozsudek přezkoumat. 17. Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, jak se k věci vyjádřil žalovaný, čemuž soud I. stupně v odůvodnění rozsudku rovněž dostatečně neobstál. 18. Konstatování soudu I. stupně že nemá důvod pochybovat o tom, že vlastníkem vozidel je dlužník , neodpovídá dosud provedenému dokazování, když k takovému závěru nepostačuje subjektivní hodnocení soudu I. stupně spočívající na tom, že provedeným listinným důkazům-jejichž věrohodnost prozatím nebyla ničím zpochybněna-prostě neuvěřil, pokud není spolehlivě opřen o další (jiné) důkazy, kterým by provedený důkaz kupní smlouvou ze dne 25. 1. 2012 vyvrátil. Soud I. stupně se dosud nezabýval ani tou pro věc podstatou skutečností,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová 76 ICm 3977/2016 (KSUL 76 INS 22654/2011)

zda žalobce unesl či neunesl důkazní břemeno ohledně toho, zda Helena anonymizovano byla někdy vlastníkem vozidel; ostatně o tom žalobce ve smyslu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ani nepoučil. Jen z toho, že dlužník či Helena anonymizovano vozidla užívali, totiž nelze bez dalšího učinit závěr, že je dlužník vlastníkem vozidel, přičemž spolehlivý závěr o vlastnictví vozidel nelze činit ani z výpisu z evidence motorových vozidel nebo z velkých technických průkazů.

19. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o.s.ř., napadený rozsudek zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně vyzve žalobce k odstranění vad žaloby (k opravě petitu, k doplnění skutkových tvrzení a k odstranění rozporů ve skutkových tvrzeních), a podle výsledku této výzvy (bude-li žaloba projednatelná) nařídí nové jednání, na němž korektně provede dokazování s event. poučením dle § 118a odst. 1 nebo 3 o.s.ř., a o věci znovu rozhodne. 20. Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k) o.s.ř. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ)

Praha 4. ledna 2018

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, anonymizovano , v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová