104 VSPH 426/2015-400
46 ICm 2584/2011 104 VSPH 426/2015-400 (KSUL 46 INS 2933/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci žalobce: INSOLV, v.o.s., IČO 28398483, sídlem Růžová 1416/17, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Oleofin, a.s., IČO 27167653, zast. Mgr. Vojtěchem Chloupkem, advokátem, sídlem Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, proti žalované: Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková, sídlem Révová 3242/3, 100 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka SETUZA, a.s., IČO 46708707, sídlem Žukovova 100, 401 29 Ústí nad Labem-Střekov, zast. Mgr. Martinem Petrošem, advokátem, sídlem Americká 152/15, 120 00 Praha 2-Vinohrady, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, o vyloučení věcí z majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soud v Ústí nad Labem č.j. 46 ICm 2584/2011-343 ze dne 25.března 2015

takto:

Rozsudek Krajského soud v Ústí nad Labem č.j. 46 ICm 2584/2011-343 ze dne 25.března 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, jíž se žalobce INSOLV, v.o.s. (dále jen žalobce) v postavení insolvenčního správce dlužníka Oleofin, a.s. (dále jen OLEOFIN) domáhal proti žalované Ing. Vladimíře Jechové Vápeníkové (dále jen žalovaná) v postavení insolvenční správkyně dlužníka SETUZA, a.s. (dále jen SETUZA) vyloučení souboru ochranných známek (dále jen ochranné známky-soubor 1 a 2), zapsaných v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví ČR a SR (dále jen registr ÚPV) a v registru The World Intellectual Property Organization (dále jen registr WIPO), z majetkové podstaty SETUZA (bod I. výroku) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 19.077,47 Kč (bod II. výroku).

Podanou žalobou se žalobce domáhal vyloučení ochranných známek-souboru 1 a 2 z majetkové podstaty SETUZA a uvedl, že OLEOFIN nabyl ochranné známky-soubor 1 a 2 na základě dvou smluv o převodu práv k ochranným známkám a průmyslového vzoru ze dne 31.3.2008, které uzavřel se SETUZA v postavení převodce. Z titulu nabytého vlastnického práva OLEOFIN byly ochranné známky-soubor 1 a 2 sepsány do jeho majetkové podstaty, jak se nejprve žalobce nesprávně domníval ke dni 22.9.2010, neboť dovozoval, že soupisem podniku dlužníka do majetkové podstaty došlo i k soupisu ochranných známek. K reálnému soupisu ochranných známek-soubor 1 a 2 pak došlo teprve ke dni 28.7.2011, a to později, nežli je zapsala do majetkové podstaty SETUZA dne 6.4.2011 žalovaná. Jelikož část ochranných známek-souboru 1 a 2 prodala žalovaná dne 24.8.2011 smlouvou o převodu ochranných známek (dále jen ochranné známky-soubor 3) předem určenému zájemci, společnosti GHN assets, a.s. (dále jen GHN), navrhoval žalobce v případě, že ochranné známky-soubor 3 již nejsou součástí majetkové podstaty SETUZA, aby soud rozhodl, že namísto vyloučení ochranných známek-souboru 3 se vylučuje z majetkové podstaty SETUZA náhradní peněžité plnění ve výši prodejní ceny, získané žalovanou smlouvou o převodu ochranných známek ze dne 24.8.2011.

Žalobce se na obranu své věcné aktivní legitimace v řízení dovolával absolutní neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 5.3.2008, uzavřené mezi SETUZA a PEMBROKE a namítal, že šlo o podmíněný převod vlastnictví, převod nenastal a smlouva 46 ICm 2584/2011 (KSUL 46 INS 2933/2010) postrádá obsahové náležitosti, jako je vymezení zajišťovaného závazku a ujednání o tom, jak se strany vypořádají v případě, že dlužník neuhradí řádně a včas zajištěnou pohledávku. Dále uvedl, že se po uzavření smlouvy PEMBROKE nechoval jako vlastník a nechal SETUZA ochranné známky-soubor 1 a 2 nadále užívat, že vlastnické právo PEMBROKE k ochranným známkám-souboru 1 a 2 nebylo nikdy zapsáno do žádného z registrů ochranných známek, proto PEMBROKE jejich vlastnictví nemohl prokázat. Nesouhlasil se stanoviskem žalované o vlastnickém právu PEMBROKE k ochranným známkám-souboru 1 a 2, dovolával se, že se žalovaná pokusila převést ochranné známky-soubor 3 bez souhlasu insolvenčního soudu, že smlouvu ze dne 5.3.2008 podepsal za SETUZU Ing. Martin Procházka, jenž i v případě smlouvy ze dne 31.3.2008 podepsal za SETUZA smlouvy včetně prohlášení uvedeného v čl. II.

Žalovaná v řízení uvedla, že sepsala ochranné známky-soubor 1 a 2 do majetkové podstaty SETUZA oprávněně a dříve, nežli žalobce. Namítala, že dne 24.8.2011 převedla ochranné známky-soubor 3 na společnost GHN a k jejich převodu dal insolvenční soud souhlas 22.7.2013. Dovolávala se odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze vydaného v řízení zahájeném společností GHN proti žalobci jako insolvenčnímu správci dlužníka OLEOFIN ve věci vyloučení ochranných známek z majetkové podstaty OLEOFIN, č.j. 88 ICm 2383/2011-75 ze dne 11.2.2013 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 131/2013-120 ze dne 21.11.2013, ve kterém soud dle jejího názoru dovodil platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008. Měla za to, že žalobce nemohl zapsat do majetkové podstaty OLEOFIN ochranné známky-soubor 1 a 2 i z důvodu, že smlouvou o převodu vlastnického práva ze dne 17.9.2009 převedl ochranné známky-soubor 1 a 2 na LUKANA a dále na základě domněnky, spočívající v neúčinném převodu ochranný známek-souboru 1 a 2 na LUKANA, neboť nebyl nikdy jejich vlastníkem a LUKANA by nabyla ochranné známky-soubor 1 a 2 od nevlastníka. Zároveň namítala, že by žalobce mohl přistoupit k soupisu majetkové podstaty teprve poté, co soud rozhodne o odpůrčí žalobě. Vznesla proto námitku nedostatku aktivní i pasivní legitimace účastníků řízení.

V odůvodnění rozsudku soud I. stupně mimo jiné uvedl, že nemá pochybnost o pravosti smlouvy o zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008 z důvodu, že věrohodnost a platnost této smlouvy zkoumaly soudy v řízení vedeném společností GHN proti žalobci o vyloučení ochranných známek z majetkové podstaty OLEOFIN, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 88 ICm 2383/2011, a to se závěrem, že žalovaná zapsala do majetkové podstaty SETUZA ochranné známky-soubor 1 a 2 oprávněně. Vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne 29.7.2011 u Městského soudu v Praze žalobu proti LUKANA, jíž se domáhá určení neúčinnosti smlouvy o převodu ochranných známek ze dne 17.9.2009 vůči OLEOFIN a toto řízení bylo přerušeno. Měl za to, že žalobce věděl, že byly ochranné známky-soubor 1 a 2 převedeny na LUKANA a v době jejich soupisu do majetkové podstaty OLEOFIN nebyl OLEOFIN jejich vlastníkem, žalobce proto neměl oprávnění zahrnout je do majetkové podstaty OLEOFIN, minimálně do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě o určení neúčinnosti smlouvy o převodu ochranných známek vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 88 INS 3043/2010, a proto je i z tohoto důvodu podaná žaloba neoprávněná.

Pokud se týká námitky žalobce o dobré víře OLEOFIN při nabytí ochranných známek -souboru 1 a 2 smlouvou o jejich převodu ze dne 31.3.2008, odkázal soud I. stupně na obsah zápisů učiněných v obchodním rejstříku SETUZA a OLEOFIN v rozhodné době a týkající se osoby Marka Lončáka jako statutárního orgánu SETUZA a člena dozorčí rady OLEOFIN. Uzavřel, že námitka dobré víry OLEOFIN při nabývání ochranných známek-souboru 1 a 2 od SETUZA neobstojí s ohledem na vědomost OLEOFIN při uzavření smlouvy ze dne 31.3.2008 o existenci smlouvy ze dne 5.3.2008 o zajišťovacím převodu práva k ochranným známkám, uzavřené mezi SETUZA a PEMBROKE 46 ICm 2584/2011 (KSUL 46 INS 2933/2010)

Dále soud I. stupně uvedl, že byla v registrech ÚPV a WIPO zapsána jako vlastník ochranných známek-souboru 1 a 2 LUKANA, kterou žalovaná vyzvala k podání vylučovací žaloby, avšak LUKANA zůstala nečinná. PEMBROKE do insolvenčního řízení SETUZA přihlásil zajištěné pohledávky a vyslovil souhlas s prodejem ochranných známek, dodatečně vyslovil souhlas s jejich prodejem i insolvenční soud dne 22.7.2013. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná nebyla ničím omezena v jejich dalším prodeji GHN kupní smlouvou ze dne 24.8.2011, jež byla uzavřena platně. Dovodil, že osobou oprávněnou k podání vylučovací žaloby by byla LUKANA, případně PEMBROKE, jejíž pohledávka byla v insolvenčním řízení SETUZA zjištěna jako pohledávka po právu a jako zajištěná souborem ochranných známek 1 a 2. Uzavřel proto, že žalovaná sepsala ochranné známky-soubor 1 a 2 do majetkové podstaty SETUZA oprávněně, žalobce neměl žádný právní titul je sepsat do majetkové podstaty OLEOFIN a z těchto důvodů žalobu zamítl.

Žalobce ve včas podaném odvolání, jeho doplnění a v podané replice navrhoval rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal, že jednou z klíčových otázek v řízení je platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008, že po prostudování rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 88 ICm 2383/2011-75 ze dne 11.2.2013 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 131/2013-120 ze dne 21.11.2013 dospěl k názoru, že se tyto soudy platností smlouvy o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008 nezabývaly, nýbrž se zabývaly toliko platností smlouvy ze dne 24.8.2011 o převodu ochranných známek žalovanou na společnost GHN z pohledu § 289 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Upozornil na časovou souslednost smluv ze dne 5.3.2008 a 31.3.2008 a na prohlášení učiněné ve smlouvě ze dne 31.3.2008, že jsou převáděné ochranné známky-soubor 1 a 2 prosty zástavních a jiných zajišťovacích práv. Považoval závěr soudu I. stupně, týkající se platnosti smlouvy ze dne 5.3.2008 odkazem na stanoviska obsažená v uvedených rozhodnutích, za nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Trval na neplatnosti smlouvy ze dne 5.3.2008 i z důvodů formálních, jichž se dovolával již v podané žalobě, avšak soud I. stupně se s touto námitkou v rozsudku nevypořádal, dále z důvodu, že ochranné známky byly převáděny na společnost PEMBROKE sídlem na Maltě, jež není členem tzv. madridského systému pro mezinárodní registraci ochranných známek. Namítal, že PEMBROKE nebyla nikdy zapsána v žádném z registrů ochranných známek jako vlastník, nýbrž jako vlastník byl zapsán OLEOFIN. Nesouhlasil rovněž se závěrem, že OLEOFIN prostřednictvím osoby Marka Lončáka věděl o uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008, považoval jej za spekulativní, nepodložený a nemající podklad v obsahu spisu. Měl rozsudek za zcela nesrozumitelný vzhledem k absenci úvah soudu I. stupně a hodnocení důkazů. Nesouhlasil s nevysloveným názorem soudu I. stupně o nedostatku jeho aktivní legitimace v řízení a o případné věcné legitimaci LUKANA nebo PEMBROKE. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1005/2004 ze dne 27.4.2005 o aktivní legitimaci k podání vylučovací žaloby tím insolvenčním správcem, který sepsal majetek do majetkové podstaty dlužníka později. Podle jeho názoru se soud I. stupně dopustil mimo jiné nesprávného postupu také tím, že v řízení provedl důkaz listinou v anglické mutaci, nevypořádal se důsledně s námitkou dobré víry OLEOFIN jako nabyvatele ochranných známek-souboru 1 a 2 a nevysvětlil ve všech souvislostech rozpor týkající se řádného převodu ochranných známek-souboru 1 a 2 na základě smlouvy ze dne 31.3.2008, jenž byl řádně zaregistrován v registru ÚPV a WIPO, oproti převodu ochranných známek-souboru 1 a 2, jenž byl učiněn na základě smlouvy ze dne 5.3.2008 a předmětem registrace v registru ÚPV a WIPO se nestal. Závěrem uvedl, že i kdyby nesvědčilo vlastnické právo SETUZA v době převodu ochranných známek-souboru 1 a 2 ze SETUZA na OLEFIN dle smlouvy ze dne 31.3.2008, byl by OLEOFIN v postavení dobrověrného nabyvatele vlastnického práva od nevlastníka. Zopakoval, že důvodem soupisu ochranných známek-souboru 1 a 2 do majetkové podstaty OLEOFIN není neúčinnost převodu ochranných známek-souboru 1 a 2 na LUKANA, ale 46 ICm 2584/2011 (KSUL 46 INS 2933/2010) neplatnost této smlouvy. Shrnul, že věcná aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o převodu ochranných známek-souboru 1 a 2 ze dne 31.3.2008, vzhledem k neplatnosti smlouvy o převodu ochranných známek-souboru 1 a 2 ze dne 17.9.2009 na LUKANA a z důvodu dobré víry OLEOFIN při nabytí ochranných známek-souboru 1 a 2 dne 31.3.2008. Doplnil, že za převod ochranných známek zaplatil cca 230.000.000 Kč, a že se informace o existenci smlouvy o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008 objevila teprve po 4 letech, přičemž OLEOFIN se po celou dobu choval jako vlastník.

Žalovaná v podaném vyjádření k odvolání žalobce navrhovala rozsudek soudu I. stupně potvrdit jako věcně správný. Zopakovala, že sepsala ochranné známky-soubor 1 a 2 do majetkové podstaty SETUZA jako první, žalobce nemohl ochranné známky-soubor 1 a 2 platně nabýt z důvodu uzavření smlouvy dne 5.3.2008 s PEMBROKE, poukázala opakovaně na obsah odůvodnění rozsudků ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 88 INS 3043/2010 a měla za to, že soud I. stupně nepochybil, pokud shledal smlouvu ze dne 5.3.2008 platnou a uzavřel, že OLEOFIN nikdy platně ochranné známky-soubor 1 a 2 nenabyl a nemohl proto na LUKANA převést více práv, nežli měl sám, popřípadě je pozbyl na základě smlouvy uzavřené s LUKANA. Trvala z těchto důvodů na nedostatku věcné aktivní legitimace žalobce v řízení dle § 225 odst. 1 IZ, neboť z důvodů uváděných žalovanou nebyl žalobce oprávněn sepsat ochranné známky-soubor 1 a 2 do majetkové podstaty OLEOFIN, jakož i z důvodu, že je řízení o určení neúčinnosti převodu ochranných známek-souboru 1 a 2 přerušeno a na daný případ je zapotřebí aplikovat § 239 odst. 4 IZ. Doplnila, že v tomto sporu nelze zkoumat platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, a že byl v řízení prokázán nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce.

Vrchní státní zastupitelství v Praze navrhovala rozsudek potvrdit jako věcně správný a mělo za to, že tu není žádný subjekt, který by mohl relevantním způsobem zpochybnit zápis ochranných známek-souboru 1 a 2 do majetkové podstaty SETUZA.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 217 odst. 1 IZ soupis majetkové podstaty (dále jen "soupis") je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

Podle § 224 odst.1 IZ insolvenční správce, který zapíše do seznamu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje svá práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle § 225 IZ se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolventního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst.1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li 46 ICm 2584/2011 (KSUL 46 INS 2933/2010)

žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3).

Podle § 239 odst. 4 věta prvá IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Jinými slovy k neúčinnosti právního úkonu nelze (na rozdíl od absolutní neplatnosti) přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), neboť k ní dochází teprve (až) na základě pravomocného rozsudku soudu, jímž byla neúčinnost v řízení o odpůrčí žalobě vyslovena.

Podle § 133 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák. převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

Podle § 15 odst. 3 věta před středníkem zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách je přechod ochranné známky účinný vůči třetím osobám zápisem do rejstříku.

V řízení vyplynulo, že:

-dne 5.3.2008 uzavřeli SETUZA, jako převodce a společnost PEMBROKE TRADING LIMITED (dále jen PEMBROKE), jako nabyvatel smlouvu o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek (§ 553 zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák.), jíž převedl na PEMBROKE ochranné známky-soubor 1 a 2, -dne 31.3.2008 uzavřeli SETUZA jako převodce a OLEOFIN jako nabyvatel dvě smlouvy o převodu práv k ochranným známkám a průmyslového vzoru, jimiž na OLEFIN převedl ochranné známky-soubor 1 a 2, -dne 21.4.2008 došlo k zápisu OLEOFIN jako vlastníka ochranných známek do registru ochranných známek, -dne 17.9.2009 převedl OLEOFIN ochranné známky-soubor 1 a 2 smlouvou o převodu práv k ochranným známkám a průmyslového vzoru na LUKANA Oil, a.s. (dále jen LUKANA) a došlo k zápisu LUKANA jako vlastníka ochranných známek do registru ochranných známek, -dne 6.4.2011 sepsala ochranné známky-soubor 1 a 2 do majetkové podstaty SETUZA žalovaná, -dne 28.7.2011 sepsal žalobce ochranné známky-soubor 1 a 2 do majetkové podstaty OLEFIN, -dne 29.7.2011 podal žalobce odpůrčí žalobu proti LUKANA u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 88 ICm 2005/2011 (C-11) o určení neúčinnosti smlouvy o převodu ochranných známek ze dne 17.9.2009 vůči OLEOFIN a usnesením ze dne 25.1.2012 (C-11-2) bylo řízení přerušeno do rozhodnutí o žalobě o vyloučení ochranných známek z majetkové podstaty v této věci, -dne 24.8.2011 převedla žalovaná část ochranných známek (soubor 3) smlouvou o převodu ochranných známek na společnost GHN a k jejich převodu dal insolvenční soud souhlas 22.7.2013, -dne 30.9.2011 podal žalobce žalobu o vyloučení ochranných známek z majetkové podstaty SETUZA, -dne 21.11.2013 byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 131/2013 potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze vydaný pod sp.zn. 88 ICm 2383/2011, jímž soud rozhodl o vyloučení ochranných známek-souboru 3 z majetkové podstaty OLEOFIN k žalobě GHN.

Odvolací soud ověřil z obsahu insolvenčního rejstříku SETUZA, vedeného u Krajského soud v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS 2933/2010, že dne 6.4.2011 (B-40) sepsala 46 ICm 2584/2011 (KSUL 46 INS 2933/2010)

žalovaná do majetkové podstaty SETUZA ochranné známky-soubor 1 a 2 a jako důvod uvedla vlastní majetek (neplatný právní úkon-viz přípis k doplněnému soupisu majetkové podstaty ze dne 6.4.2011), zajišťovací právo věřitele č. 42-PEMBROKE k pohledávce ve výši 207.116.818,73 Kč, jako vlastník ochranných známek je v registru ochranných známek ÚPV, resp. WIPO uveden LUKANA . V přípisu k doplněnému soupisu ze dne 6.4.2011 uvedla žalovaná zjištění učiněné z přihlášky pohledávky PEMBROKE do insolvenčního řízení SETUZA, že věřitel č. 42 PEMBROKE uvedl jako majetek dlužníka ochranné známky-soubor 1 a 2 a jako důvod zajištění přihlášené pohledávky uvedl uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008, dále, že smlouva nebyla předmětem zápisu v registru ochranných známek a dlužník tím pozbyl vlastnické právo.

Z obsahu insolvenčního rejstříku OLEOFIN vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 88 INS 3043/2010 odvolací soud ověřil, že dne 28.7.2011 (B-44) sepsal žalobce do majetkové podstaty OLEOFIN ochranné známky-soubor 1 a 2 jako vlastní majetek, jenž je součástí podniku dlužníka a s poznámkou, že je k nim uplatňováno vlastnické právo třetích osob, konkrétně SETUZA a LUKANA.

Mezi účastníky je sporné, zda se stal OLEOFIN na základě smlouvy ze dne 31.3.2008 vlastníkem ochranných známek-souboru 1 a 2, pokud této smlouvě předcházela smlouva o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008, uzavřená mezi SETUZA jako převodcem a jako nepochybným vlastníkem ochranných známek-souboru 1 a 2 a společností PEMBROKE jako nabyvatelem. Spornou zůstala otázka, zda byla smlouva o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008 uzavřena platně a dále v případě, že OLEOFIN nabyl ochranné známky-soubor 1 a 2 platně, zda platně převedl smlouvou ze dne 17.9.2009 ochranné známky-soubor 1 a 2 na LUKANA. Odvolací soud shledal, že ačkoliv byla existence všech výše zmiňovaných právních jednání v řízení prokázána, nevypořádal se soud I. stupně ve svém rozhodnutí s tím, zda byly jednotlivé smlouvy uzavřeny platně a ve svém rozhodnutí vyšel toliko z nesprávného zjištění, že se platností těchto smluv zabývaly soudy v řízení vedeném společností GHN proti žalobci jako insolvenčnímu správci dlužníka OLEFIN, v němž bylo rozhodnuto o vyloučení ochranných známek-souboru 3 z majetkové podstaty OLEFIN rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 88 ICm 2383/2011-75 ze dne 11.2.2013, jenž byl zčásti potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 131/2013-120 ze dne 21.11.2013. Jak však odvolací soud ověřil, v označeném řízení se soudy nezabývaly platností smlouvy ze dne 5.3.2008 a ani smlouvy ze dne 31.3.2008, nýbrž vyšly ze zjištění, že žalovaná zapsala do majetkové podstaty SETUZA ochranné známky-soubor 1 a 2 jako první v pořadí a podle § 217 odst. 1 IZ proto dospěly k závěru, že převedla ochranné známky-soubor 3 na GHN oprávněně kupní smlouvou ze dne 24.8.2011. V označeném řízení byla namítána a posuzována jen existence a platnost kupní smlouvy ze dne 24.8.2011 uzavřené mezi žalovanou a GHN. Z obsahu uvedených rozsudků vyplynulo, že soudy dovodily právo žalované uzavřít kupní smlouvu a zabývaly se dále otázkou předběžného souhlasu insolvenčního soudu k uzavření této kupní smlouvy. Vyšly ze zjištění, že GHN kupní smlouvou ze dne 24.8.2011 prokázal nabytí vlastnického práva k ochranným známkám-souboru 3 a tudíž prokázal svou věcnou aktivní legitimaci k podání žaloby o vyloučení ochranných známek-souboru 3 z majetkové podstaty OLEFIN, pro posouzení dané věci bylo dále rozhodné, že byla žaloba podána po zpeněžení ochranných známek-souboru 3 jejich prodejem GHN. Platností smluv ze dne 5.3.2008 a ze dne 31.3.2008 se žádný soud dosud nezabýval a vyřešení této otázky musí být učiněno v této věci, neboť výsledek posouzení bude mít vliv na závěr soudu, zda je žalobce věcně aktivně legitimován k podání této vylučovací žaloby, či nikoliv. Odvolací soud se zcela ztotožnil s názorem vyjádřeným žalobcem v podaném odvolání, že se soudy v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 88 INS 3043/2010 a v rozhodnutí o něm nezabývaly platností smluv ze dne 5.3.2008 a 31.3.2008 a dodává, že dospěje-li soud k závěru, že OLEFIN nabyl ochranné známky-soubor 1 a 2 na základě platně uzavřené 46 ICm 2584/2011 (KSUL 46 INS 2933/2010) smlouvy, znamenalo by to, že GHN ochranné známky-soubor 3 nabyl od nevlastníka, což by znamenalo, že i ochranné známky-soubor 3 pojal žalobce do soupisu majetkové podstaty oprávněně a domáhá se proto v tomto ohledu proti žalované oprávněně finančního plnění namísto vyloučení tohoto majetku z majetkové podstaty SETUZA. Pro posouzení v této věci není ani významné, že PEMBROKE přihlásil do insolvenčního řízení SETUZA pohledávky zajištěné zástavním právem k ochranným známkám-souboru 1 a 2. Lze tedy přisvědčit žalobci, jenž se v řízení dovolával, že jednou z klíčových otázek je vyřešení otázky platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek PEMBROKE ze dne 5.3.2008. Pokud by se ukázalo, že je tato smlouva neplatná, bude se muset soud zabývat dále tím, zda OLEFIN nabyl smlouvou o převodu ochranných známek ze dne 31.3.2008 ochranné známky -soubor 1 a 2 platně a za předpokladu, že dospěje k závěru o platnosti této smlouvy, bude zapotřebí vyřešit i platnost smlouvy o převodu ochranných známek-souboru 1 a 2 ze dne 17.9.2009 na LUKANA, soud posoudí všechny námitky učiněné účastníky v řízení, což doposud neučinil, mimo jiné se bude důsledně zabývat námitkou dobré víry OLEFIN při nabytí vlastnictví od SETUZA na základě smlouvy ze dne 31.3.2008, bude-li to pro věc významné.

Pro toto řízení prozatím není rozhodný výsledek žaloby podané žalobcem proti LUKANA, jíž se domáhá podle § 235 IZ určení neúčinnosti právního úkonu-smlouvy o převodu ochranných známek v přerušeném řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 88 INS 3043/2010 a v němž je řešena až sekundární otázka, zda žalobce právo k ochranným známkám pozbyl. Rozhodné je totiž primárně především to, zda žalobce platně nabyl ochranné známky-soubor 1 a 2 smlouvou ze dne 31.3.2008, uzavřenou se SETUZA a zda je věcně aktivně legitimován k podání této vylučovací žaloby podle § 225 odst. 1 IZ. Jak uvedeno výše, pro posouzení věcné aktivní legitimace žalobce nemá vliv ani, že žalovaná převedla kupní smlouvou ze dne 24.8.2011 ochranné známky-soubor 3 na GHN, a že v průběhu tohoto řízení nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 88 ICm 2383/2011-75 ze dne 11.2.2013 a rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 131/2013-120 ze dne 21.11.2013, jímž bylo v řízení vedeném společností GHN proti žalobci jako insolvenčnímu správci dlužníka OLEFIN rozhodnuto o vyloučení ochranných známek-souboru 3 z majetkové podstaty OLEFIN.

Soud I. stupně dále posoudí, že jakkoliv nebyl převod vlastnického práva k ochranným známkám-souboru 1 a 2, učiněný na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávek ze dne 5.3.2008, zapsán do registru ochranných známek ÚPV nebo WIPO, má tato skutečnost vliv jen na to, že se smlouva nestala účinnou vůči třetím osobám, to však neznamená, že by nemohla být uzavřena platně. Soud přitom ve svých úvahách přihlédne i k tomu, že byl v registru ochranných známek ÚPV a WIPO zaregistrován převod vlastnického práva na základě smlouvy o převodu ochranných známek ze dne 31.3.2008 uzavřené mezi SETUZA a OLEFIN a další převod vlastnického práva na LUKANA na základě smlouvy o převodu práv k ochranným známkám ze dne 17.9.2009 uzavřené mezi OLEFIN a LUKANA. Odvolací soud zároveň doplňuje, že žalobcem namítaný převod ochranných známek na společnost PEMBROKE sídlem na Maltě, jež není členem Madridské dohody o zápisech ochranných známek, by mohla mít vliv toliko na otázku ochrany těchto majetkových práv, neboť citovaná dohoda upravuje způsob zápisu ochranné známky, nikoliv na vlastnická práva k ní.

Povinností soudu je podle § 157 odst. 2 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku mimo jiné stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy. To znamená, že je v odůvodnění svého rozhodnutí povinen uvést, které skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv. U každé 46 ICm 2584/2011 (KSUL 46 INS 2933/2010) jednotlivé, prokázané i neprokázané skutečnosti musí stručně a jasně uvést, jak ke svému závěru dospěl, z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu ustanovení § 132 až § 135 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů.

Podle § 132 o.s.ř. hodnotí soud provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Odvolací soud shledal, že soud I. stupně této povinnosti nedostál, neboť rozsudek soudu I. stupně postrádá relevantní skutková zjištění a právní závěry, jež by umožnily odvolacímu soudu rozsudek přezkoumat. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že ačkoliv soud I. stupně v řízení provedl ke zjištění skutkového stavu dokazování, provedené důkazy nezhodnotil ani samostatně, ani ve vzájemných souvislostech, nevysvětlil, jak ke svým skutkovým a právním závěrům dospěl, nevypořádal se s námitkami uplatněnými v řízení účastníky a jeho skutkové a právní závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Rozsudek soudu I. stupně je tedy z těchto důvodů nepřezkoumatelný.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadený rozsudek zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V konečném rozhodnutí bude soudem I. stupně rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Závěrem odvolací soud uvádí, že povinností insolvenčního soudu je nejenom zveřejnit všechny události, jež v řízení nastaly, a to i v oddílu C), nýbrž další jeho povinností je, doručuje-li účastníkům zvlášť podle § 75 IZ, doručit jim zároveň vyhláškou dle § 71 IZ, jak vyplývá z § 160 odst.3 IZ, neboť doručení vyhláškou je dokladem o doručení i při zvláštním způsobu doručení podle § 75 IZ a nedojde-li k doručení vyhláškou, nelze učinit závěr, že účastníku bylo doručeno. Soud I. stupně bude proto v dalším řízení dbát na to, aby účastníkům řízení řádně doručoval, a aby byly všechny události řádně zveřejňovány v insolvenčním rejstříku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1.února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová