104 VSPH 419/2014-22
56 ICm 1400/2013 104 VSPH 419/2014-22 (KSPA 56 INS 26029/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Döríla a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve Věci žalobce: Úvěrový servis s.r.o., IČO 27413861, sídlem Pravonín 88, PSČ 257 09, zast. Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem 779 00 Olomouc, Pavelčákova 441/14 proti žalovanému: Mgr. Jan Urban, se sídlem 563 01 Lanškroun, Pivovarské nám. 557, insolvenční správce dlužníků A) Jaroslava Mlejnka, nar. 26. května 1956 a B) Taťány Mlejnkové, nar. 26. září 1953, oba bytem 570 01 Litomyšl-Město, Smetanovo náměstí 93, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem 560 02 Česká Třebová, Čechova 396 o žalobě na určení pohledávek, o odvolání žalovaného proti usnesení Kraj ského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 56 ICm 1400/2013-15 ze dne 17. března 2014 takto:

I. Usnesení Krajského soudu V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích, č. j. 56 ICm 1400/2013-15 ze dne 17. března 2014 se V bodě II. výroku potvrzuje.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodněnü

Soud prvního stupně rozhodl nadepsaným usnesením pod bodem I. výroku, že se žaloba podle ustanovení §160 odst. 4 IZ odmítá. Pod bodem II. výroku rozhodl, že je žalovaný insolvenční správce povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 8.228,-Kč. Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužníků osm identických pohledávek v celkové Výši 139.528,-Kč. Jedná se o vykonatelné pohledávky. Insolvenční správce uznal pohledávku číslo 1 a 5, pohledávku číslo 2, 4, 6 a 8 popřel zcela a pohledávku číslo 3 a 7 popřel částečně, dlužníci pohledávky uznali. Tím, že se jednalo o vykonatelné pohledávky, stíhala legitimace k případnému podání incidenční žaloby podle ustanovení § 199 odst. 1 IZ insolvenčního správce. Žalobce v postavení věřitele podal k soudu předmětnou žalobu, aniž by měl věcnou legitimaci k jejímu podání a podle názoru soudu prvního stupně není rozhodné pro postup soudu, že insolvenční správce zaslal žalobci nesprávnou výzvu k podání žaloby ze dne 21. března 2013. Žaloba byla proto podle ustanovení § 160 odst. 4 IZ odmítnuta.

O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 163 ve spojení s § 202 a odst. 2 IZ stím, že náklady tohoto řízení vznikly zaviněním insolvenčního správce v důsledku nesprávného poučení daného žalobci podle ustanovení §197 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady, které mu za řízení vznikly v souvislosti s právním zastoupením.

(KSPA 56 INS 26029/2012)

Žalovaný podal proti bodu II. výroku usnesení o nákladech řízení Včas odvolání. Nesouhlasil stím, že vyzval žalobce nesprávně k podání žaloby za předpokladu, že vyrozumění ze dne 21. 3. 2013 obsahuje poučení dané věřiteli nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem. V daném případě se jedná o vykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem, přičemž insolvenční správce podal žalobu u soudu dne 16. 4. 2013 a téhož dne byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Byla tedy podána dříve, nežli žaloba na určení podaná žalobcem dne 18. 4. 2013. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku by žalobce zjistil, že žaloba insolvenčním správcem podána byla. Procesní zavinění na odmítnutí žaloby je dle názoru žalovaného zcela na straně žalobce a měl to být on, kdo měl být zavázán k náhradě nákladů právního zastoupení žalovaného. Z tohoto důvodu navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí o nákladech změnil tak, že je žalobce povinen nahradit náklady žalovanému, a to před soudy obou stupňů.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. e) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Odvolací soud podává, že žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava Mlejnka osm vykonatelných pohledávek pod pořadovým číslem P6 a v insolvenčním řízení dlužnice Taťány Mlejnkové přihlásil shodné pohledávky pod pořadovým číslem P7. Usnesením č.j. KSPA 56 INS 26029/2012-A-9, KSPA 56 INS 26035/2012-A-9 byla obě insolvenční řízení spojena pod sp.zn. KSPA 56 INS 26029/2012. Insolvenční správce uznal pohledávku 1 a 5, pohledávku 2, 4, 6, 8 popřel zcela, pohledávku 3 a 7 popřel zčásti při přezkumném jednání konaném dne 20. 3. 2013. Z obsahu seznamu pohledávek vyplývá, že insolvenční správce označil pohledávky žalobce jako vykonatelné.

Podáním ze dne 21. 3. 2013 zaslal insolvenční správce právnímu zástupci žalobce výzvu k podání žaloby na určení pravosti, Výše nebo pořadí přihlášené pohledávky podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení ( IZ) stím, že seznámil žalobce s výsledkem přezkumného jednání, jak uvedeno shora a uvedl důvod popření. Součástí výzvy je poučení dané věřiteli nevykonatelné pohledávky pro případy popření insolvenčním správcem,insolvenčním správcem i dlužníkem nebo pouze dlužníkem.

Jak bylo uvedeno shora, insolvenční správce označil pohledávky žalobce v seznamu pohledávek jako vykonatelné. Z toho plyne povinnost insolvenčního správce daná ustanovením § 199 IZ podat u insolvenčního soudu žalobu, kterou uplatní své popření proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Neuplatní se proto ustanovení § 198 odst. 1 IZ týkající se nevykonatelných pohledávek a insolvenční správce vyzval a poučil žalobce nesprávně.

Z obsahu insolvenčního spisu se dále podává, že insolvenční správce podal žalobu o určení pravosti a Výše popřené pohledávky u insolvenčního soudu dne 13. 4. 2013.

Žalobce dle výzvy insolvenčního správce podal předmětnou žalobu u insolvenčního soudu dne 18. 4. 2013. Tato žaloba byla předmětným usnesením insolvenčním soudem odmítnuta.

Pokud se týká rozhodnutí o nákladech účastníků, řídí se podle ustanovení § 163 ve spojení s § 202 IZ a podle 146 odst. 3 o. s. ř., podle kterého odmítne-li soud žalobu nebo

(KSPA 56 INS 26029/2012) jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.

Z ustanovení § 202 odst. 2 IZ vyplývá, že náklady řízení ve sporu o pravost, Výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit. Uvedené ustanovení je obdobou právní úpravy provedené ustanovením § 147 o. s. ř.

Odvolací soud v daném případě posoudil, že insolvenční správce nesprávnou výzvou danou žalobci a poučením zavdal podnět k zahájení předmětného řízení a způsobil, že žaloba byla odmítnuta. Ačkoliv v seznamu pohledávek označil přezkoumané pohledávky žalobce-věřitele jako vykonatelné, poučil jej s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 IZ o jeho právu podat žalobu a současně jej poučil o důsledcích neuposlechnutí Výzvy. Pro předmětné posouzení není zcela významné, že žalovaný insolvenční správce podal žalobu o určení pravosti a Výše popřené pohledávky u insolvenčního soudu dříve, nežli žalobce. Nelze žalobci vytknout a nelze mu mít k tíži, že se řídil poučením daným insolvenčním správcem. V daném případě lze považovat za prokázané, že žalobci vznikly náklady řízení zaviněním insolvenčního správce, který je z tohoto důvodu povinen je žalobci nahradit.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozhodnutí o nákladech řízení označené pod bodem II. výroku potvrdil jako věcně správné.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle § 202 odst. 1 a §163 IZ. Zalobci úspěšnému vodvolacím řízení náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 27.srpna 2014 JUDr. Ladislav D e r k a,v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková