104 VSPH 414/2015-63
42 ICm 3905/2013 104 VSPH 414/2015-63 (KSHK 42 INS 15537/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce INECON, s.r.o., IČO: 48151246, sídlem Okružní 1144, Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Petrou Huškovou, advokátkou, sídlem Třešňová 521/44, Hradec Králové proti žalovaným 1) Mgr. Vítu Biolkovi, MBA, sídlem Bohuslava Martinů 1038, Hradec Králové, insolvenčnímu správci dlužnice Aleny anonymizovano a 2) Aleně anonymizovano , anonymizovano , bytem Věkošská 356/21, Hradec Králové-Věkoše, o určení pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 3905/2013-46 ze dne 26. ledna 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 3905/2013-46 ze dne 26. ledna 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že má žalobce INECON, s.r.o. (dále jen žalobce) za dlužnicí Alenou anonymizovano (dále jen dlužnice) pohledávku ve výši 3.062.500,-Kč zajištěnou nemovitým majetkem ve vlastnictví dlužnice, a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně vycházel při rozhodování z těchto skutkových zjištění: (KSHK 42 INS 15537/2013)

-přihláškou ze dne 30.8.2013 žalobce do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSHK 42 INS 15537/2013 přihlásil pohledávku za dlužnicí ve výši 3.062.500,-Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o zprostředkování ze dne 25.7.2011 s odkazem na její vyúčtování výzvou ze dne 31.5.2013. Pohledávku přihlásil jako zajištěnou zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice podle dvou zástavních smluv uzavřených dne 25.7.2011; -při přezkumném jednání konaném dne 3.10.2013 popřel insolvenční správce Mgr. Vít Biolek, MBA (dále jen žalovaný) a dlužnice pravost, výši i pořadí přihlášené pohledávky. Podáním ze dne 29.10.2013 vyrozuměl žalovaný žalobce o popření jeho pohledávky s odůvodněním, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, že smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši a že smlouva o zřízení zástavního práva je neplatná, současně ho poučil o možnosti podat žalobu; vyrozumění bylo věřiteli doručeno dne 31.10.2013; -dne 25.7.2011 uzavřeli žalobce jako zprostředkovatel a dlužnice jako zájemce smlouvu o zprostředkování, v níž se žalobce zavázal, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby měla dlužnice příležitost uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu na prodej nemovitostí v jejím vlastnictví a dlužnice se zavázala zaplatit žalobci provizi. V bodě II. smlouvy se účastnici dohodli na podmínkách pro zprostředkovávanou kupní smlouvu, a to zejména na kupní ceně, za níž je třeba nemovitý majetek prodat. Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců od jejího podpisu smluvními stranami. V bodě IV. smlouvy dlužnice prohlásila, že nemovitosti, jejichž prodej je předmětem zprostředkování, jsou v jejím vlastnictví a nejsou zatíženy předkupním právem či dalšími věcnými břemeny či jinými právními závadami, které by mohly znemožnit činnost žalobce. Dále se dlužnice zavázala po dobu účinnosti této smlouvy neučinit nic, co by zmařilo realizaci této smlouvy. Pokud po dobu platnosti této smlouvy dojde k výpovědi ze strany dlužnice, nebo pokud nastane jiná situace znemožňující pokračovat v činnosti žalobce, má žalobce nárok požadovat po dlužnici úhradu smluvní pokuty, která je sjednána ve výši dohodnutých provizí, jak základní, tak mimořádné stejně, jako by došlo ke splnění všech činností žalobce dle smlouvy v plném rozsahu, přičemž se má zato, že prodej všech nemovitostí byl realizován za kupní ceny, za něž mají být nemovitosti nabízeny k 25.8.2011. V bodě VII. smlouvy je obsaženo prohlášení zprostředkovatele, že je v rámci své činnosti připraven k jednání se zájemcem o možném poskytnutí finančních prostředků až do výše 4.000.000,-Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Rovněž se v tomto článku smlouvy konstatuje, že mezi zprostředkovatelem a zájemcem bude uzavřena zástavní smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, když zástavní právo bude zajišťovat budoucí pohledávky ze smlouvy o úvěru; -dne 25.7.2011 uzavřeli dlužnice jako zástavce a žalobce jako zástavní věřitel dvě zástavní smlouvy, jimiž dlužnice zastavila své nemovitosti k zajištění pohledávek žalobce do výše 4.000.000,-Kč; -výzvou k plnění na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 25.7.2011 žalobce dlužnici vyzval k úhradě částky 3.062.500,-Kč s odkazem na článek IV. odst. 2 smlouvy o zprostředkování ze dne 25.7.2011. Jako důvod vyúčtování smluvní pokuty označil skutečnost, že všechny nemovitosti, jež jsou předmětem smlouvy o zprostředkování, jsou postiženy soudním exekutorem Mgr. Danielem Vlčkem v exekučním řízením sp.zn. 101 EX 9582/11 a není možno pokračovat ve zprostředkovatelské činnosti. Při jednání konaném u soudu prvního stupně dne 17.10.2014 žalobce doplnil, že dlužnice porušila své povinnosti ze smlouvy (KSHK 42 INS 15537/2013) o zprostředkování tím, že uzavřela dne 15. 4. 2011 s panem Bláhou dohodu o zřízení předkupního práva; -z dohody uzavřené mezi Ing. Pavlem Bláhou a dlužnicí dne 15.4.2011 plyne, že Ing. Pavel Bláha má za dlužnicí pohledávku 2.495.080,-Kč s příslušenstvím, a to podle pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu v Hradci Králové č.j. 108 Ro 213/2010-14 ze dne 18.1.2011. Účastníci se v této dohodě domluvili na způsobu úhrady tohoto dluhu tak, že dlužnice v termínu do 31.7.2011 prodá svůj nemovitý majetek, část kupní ceny odpovídající zmíněnému dluhu bude kupujícím přímo zaplacena na účet pana Ing. Pavla Bláhy. Ing. Pavel Bláha se zavázal do 31.7.2011 dlužnici prodej nemovitostí umožnit a neučinit žádný úkon směřující k vymáhání pohledávky návrhem na nařízení exekuce nebo výkonu rozhodnutí, jimiž by prodej nemovitosti znemožnil nebo podstatně zhoršil.

Na takto ustaveném skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce vyúčtoval dlužnici smluvní pokutu nikoliv za porušení jejích povinností, ale za to, že nastala jiná situace znemožňující pokračovat v činnosti zprostředkovatele. Ujednání o smluvní pokutě je v této části neplatné, když není sankcionováno přímo jednání dlužnice spočívající v porušení konkrétní smluvní povinnosti, ale je sankcionována skutečnost, jež nastala nezávisle na vůli a jednání dlužnice, což je samo o sobě důvodem k zamítnutí žaloby na určení, že žalobce má za dlužnicí pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 3.062.500,-Kč.

Pokud žalobce při soudním jednáním tvrdil, že k porušení smluvní povinnosti ze strany dlužnice došlo tím, že uzavřela smlouvu o zřízení předkupního práva, pak především žalobce v přihlášce pohledávky specifikoval smluvní pokutu a zejména důvod jejího vyúčtování odkazem na výzvu k plnění ze dne 30.5.2013. Vzhledem k tomu, že se může věřitel domáhat určení své pohledávky toliko z důvodů uvedených v přihlášce, pak nelze k těmto tvrzením vzneseným v průběhu projednávání incidenčního sporu přihlédnout-jedná se o smluvní pokutu vyúčtovanou ze zcela jiného důvodu, než který byl uveden v přihlášce pohledávky. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že smlouva uzavřená s Ing. Bláhou není smlouvou o zřízení předkupního práva a její obsah není v rozporu s ujednáními obsaženými ve zprostředkovatelské smlouvě.

V neposlední řadě soud prvního stupně shledal výši sjednané smluvní pokuty nepřiměřenou, což má samo o sobě by mělo za následek absolutní neplatnost ujednání o smluvní pokutě (za předpokladu, že by taková pokuta byla účtována za skutečné porušení právní povinnosti dlužnicí). Protože žalobce nemá za dlužnicí pohledávky, které měly být zajištěny zástavním právem k jejím nemovitostem, bylo nadbytečné zástavní smlouvy dále hodnotit, navíc tyto smlouvy měly zajišťovat pohledávku žalobce za dlužnici z eventuálně poskytnutého úvěru, nikoli však pohledávku z titulu vyúčtované smluvní pokuty. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že se úspěšní žalovaní práva na náhradu nákladů řízení vzdali.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové se žalobce včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. Namítal, že exekuční řízení nelze charakterizovat jako skutečnost, která nastala nezávisle na vůli dlužnice. Dlužnice uzavřela zprostředkovatelskou smlouvu (KSHK 42 INS 15537/2013) s žalobcem dne 25.7.2011, přičemž se již dne 15.4.2011 zavázala splnit dluh vůči Ing. Bláhovi do 31.7.2011, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti dlužnice bylo nařízení exekuce, jež žalobci znemožnilo pokračovat ve zprostředkovatelské činnosti (exekucí byly postiženy nemovitosti, které byly předmětem zprostředkovatelské smlouvy).

Žalovaný i dlužnice ve vyjádřeních k odvolání shodně požadovali, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil

Odvolací soud dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že z hlediska jeho zjištění i jeho právní argumentace je věcně správný, a lze na jeho přesvědčivé a podrobně zpracované odůvodnění toliko odkázat, protože ani ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně, či zrušení.

Odvolání žalobce bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odvolací soud se proto v podle s § 214 odst. 3 o. s. ř. dotázal všech účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve lhůtě do 7 dnů nevyjádří, bude mít odvolací soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, odvolací soud proto rozhodl bez nařízení jednání.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že smluvní pokutu lze podle § 544 obč. zák. platně sjednat toliko pro případ porušení povinností některou ze smluvních stran, nelze ji tedy platně sjednat pro případ, že nastane jiná situace znemožňující pokračovat v činnosti zprostředkovatele (postižení majetku dlužnice v exekuci) a v této části je ujedná o smluvní pokutě absolutně neplatné. Pokud byla nařízena exekuce, nejedná se po porušení povinnosti dlužnice z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy (nejde o jednání či opomenutí dlužnice), uzavřená smlouva s Ing. Bláhou zprostředkovatelské smlouvě neodporuje. Vzhledem k tomu, že dlužnice ze zprostředkovatelské smlouvy neporušila žádnou svoji smluvní povinnost, nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty nevznikl.

V čl. IV zprostředkovatelské smlouvy byla nadto výše smluvní pokuty sjednána ve výši dohodnutých řádných a mimořádných provizí, jichž by žalobce hypoteticky mohl dosáhnout za nabídkové ceny do 25.8.2011. Řádná provize byla dohodnuta ve výši 5% realizované ceny nemovitostí (minimální zájemcem požadovaná cena ve výši 3.000.000,-Kč a 6.000.000,-Kč), mimořádná provize pak byla sjednána ve výši 50% rozdílu mezi požadovanou a realizovanou kupní cenou (do 25.8.2011 měly být nemovitosti nabízeny za cenu 3.750.000,-Kč a 10.000.000,-Kč). V čl. IV smlouvy je sjednáno, že je zájemce oprávněn nabízet nemovitosti prostřednictvím inzerce i sám, pokud bude kupní smlouva uzavřena bez účasti zprostředkovatele, zůstává jeho právo na provizi zachováno.

Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí (KSHK 42 INS 15537/2013) mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

Za situace, kdy je výše smluvní pokuty konstruována způsobem shora uvedeným a kdy ve zprostředkovatelské smlouvě zcela absentuje jakékoli ujednání, jež by obdobným způsobem postihovalo porušení povinností zprostředkovatele (jež jsou nadto vyjádřeny toliko obecnou povinností vyvíjet činnost ) či jeho opomenutí, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a tudíž podle § 39 obč. zák. neplatně.

Protože též odvolací soud-ve shodě se soudem prvního stupně-shledal, že pohledávka žalobce není po právu, je nadbytečné zabývat se dále její výší a zajištěním.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že ve věci úspěšným žalovaným žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti bodu tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 29. června 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná